Máme ŠEST DĚTÍ. A je to paráda!

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

Mít více dětí je dnes podezřelé. To musí být divní lidé, myslí si mnozí. A přece jsou to lidé úplně normální a v mnohém leckdy výjimeční…

Když jsem před časem byla na srazu bývalých spolužáků z gymnázia, zažila jsem šok. Jedna ze spolužaček nás překvapila svou početnou rodinou.

Petra byla nejlepší studentkou naší třídy a dle mého názoru i nejambicióznější. Bez problémů vystudovala práva a ihned po promoci začala pracovat jako právnička u vládní zmocněnkyně pro otázky uprchlíků. Tam se také seznámila se svým manželem, s nímž v současné době žije kousek za Prahou v Horních Krutech. Kromě šesti dětí se stará i o rozsáhlé hospodářství. „Nebylo to tak, že bychom se rozhodli, že budeme mít šest dětí. Prostě to tak vyplynulo. Vždycky přišel okamžik, kdy jsem si řekla, že by bylo hezké mít zase miminko. Každé bylo chtěné a na každé jsme se moc těšili, ale rozhodně to nebyl dopředu nalinkovaný plán,“ tvrdí Petra. První dítě, dcera Karolína, se Moravcovým narodilo v Praze. Potom se přestěhovali do Jílového, kde se narodil jediný syn Toník. „A když jsme se odhodlali k přesunu na venkov, kde bydleli manželovi rodiče, přišla na svět druhá dcera Anežka a pak Klára, Koleta a Markéta. Té jsou teď čtyři roky,“ vypráví Petra a dodává, že podobné to bylo i se zvířaty. „Od jednoho koníka jsme naše stádečko nakonec rozmnožili na pět koní, dvě kozy s kozlem a dva berany se čtyřmi ovečkami. Drobné kousky jako kočky a psi se nepočítají,“ usmívá se. „Je s tím hodně práce, ale o tu se můžeme podělit a děti se učí zodpovědnosti. Náš život získal díky zvířatům daleko přirozenější řád,“ vypočítává klady. Rodina má nejen své, ale i od sousedů pronajaté louky a pole, které s pomocí traktorů, sekaček a další mechanizace pravidelně sklízí. „Ale žádný velký zisk z hospodářství není, mláďata sice prodáváme, ale většinou tyto peníze ani nepokryjí naše náklady,“ konstatuje.

Kojení jako dar

Všechny děti Moravcových se narodily v porodnici. „Doma jsem rodit nechtěla, ale obdivuji každou ženu, která v sobě najde tu odvahu,“ popisuje Petra. ,,Všechny mé porody byly sice přirozené, ale rozhodně nebyly lehké. Nicméně po dvou dětech narozených v Praze, z nichž jsem si nepřinesla nejlepší zážitky, jsem hledala místo, kde by mi vyšli vstříc a nechali mě rodit tak, jak chci.“ Čtyři mladší dcery tedy přišly na svět v soukromé pardubické porodnici. „Asi nejvíce by se mi zamlouvalo, kdybych mohla hned po porodu odejít domů,“ tvrdí žena, která každé ze svých dětí více než rok a půl kojila, protože to považuje za jeden z nejdůležitějších darů, které může matka svému dítě dát.

Šest jedinečných osobností

Podle Petry je úžasné pozorovat rozdílné individuality jejích dětí. Každé z nich je totiž velká autorita a snaží se uplatnit v rodině svůj názor. Jediný kluk Tonek se věnuje sportu a zajímá ho muzika. Karolína se zase stará o koně, píše, fotí a mladší děvčata holdují keramice, tanci i sportu. Všichni jezdí na koních.

„Velká rodina byla jen moje a manželova volba, proto jsem nikdy nechtěla, aby mi s dětmi někdo pomáhal. Ráda si je vychovávám po svém, ale samozřejmě jim nebráním v setkávání s prarodiči. Ostatně manželova babička s námi bydlí v domě. Nejsem však příznivcem permanentně hlídajících babiček,“ vysvětluje Petra a uzavírá: „To nejlepší, co mohu pro své děti udělat, je připravit je na život, jak nejlépe dovedu, a poskytnout jim takový domov, ve kterém se budou cítit v bezpečí a do něhož se mohou kdykoli vracet. Snažím se je na cestu životem vybavit láskou a předat jim hodnoty, která sama považuji za podstatné.“

Michaela a Michal

I další maminka Míša Semínová je se svými dětmi doma. Její rodina však Prahu opustila teprve nedávno a nyní společnými silami postupně budují svůj nový život na vesnici nedaleko metropole. V domku se zahradou se uspořádání přizpůsobuje potřebám široké rodiny. V domě jsou tři dětské ložnice, ve kterých jsou děti po dvou. Nejstarší 13letá Adélka sdílí pokoj s šestiletou Mařenkou a 11letá Kačka se čtyřletou Helenkou. Devítiletý František je zatím sám, ale už brzy se k němu z ložnice rodičů přesune nejmladší dvouletý Josífek. Kromě toho mají děti pracovnu, hernu s pracovním místem pro výtvarné činnosti.

autor: Lenka Brdková, Děti a my, 1/2008
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál

Napsal/a: Lenka Brdková

Toto taky stojí za přečtení!

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Půjčku vyřídíte pomocí textové zprávy na mobilním telefonu

SMS půjčka je jeden z finančních produktů, který vám dokáže vyřešit nepříjemnou situaci s financemi. Pokud máte nečekané finanční

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • JanaOss

    Já jsem máma šesti dětí a nebylo to tak hrozné, jak si někdo myslí. Vždycky jsem říkala, že od třetího dítěte se to nepočítá a je to jedno. Je to jen větší frmol. Kluci a dcea byli od dětství vedení k tomu, aby pomáhali doma a měli rozdělené úkoly. Bohužel dnes, kdy mám na kruku tři poslední puboše, je to dost špatné. Ti starší nemektali a makali, tihle také , ale jen do loňského května, od té doby ten čtvrtý a pátý jen držkují a chtějí, ale udělat něco? to ani náhodou. Nejmladší je jiný, protože má jiného tátu a tak je zatím mým malým kamarádem a když potřebuju, pomáhá mi. Dcera je sice také doma, ale je celé dny v práci. je jí přes dvacet, rodinu zatím neplánuje, prý její bratři jsou vynikající motivace pro nechtění dětí. Jinak je to šikovná holka, která mi vždy dost pomáhala. Jo- jiná doba, jiné děti. Jinak jsou narozeni mezi lety 1986 a 1996

  • Piškotka

    Po takovém životě jsem vždycky toužila, tedy ani né 6 dětí, stačily by dvě:o), ale to hospodářství, zahrádka, tak trochu venkov a přesto blízko města, děti aby se učily chodu domácnosti, péče o zvířata, ale tak nějak samy od sebe, chtěně, né tak, že by se musely zapojovat proto, že to rodiče nezvládají…. Moc pěkný článek, takový naplněný živůtek :o))))

  • Lendulko, gratuluju.:-). Musí to být krása, mít šest dětí, ale taky pořádná dřina.

  • Jéje, to musí být cvrkot!:-) Ale musí to být nádhera! My zatím čekáme třetí, no, uvidíme, na jaké číslo se nakonec dostaneme:-)

  • Bramborka

    Fandím a tiše závidím. My máme „zatím“ jen dvě(-:

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist