U článečku Inny2 se rozjela diskuse, proč má kdo kolik dětí. Chtěla jsem reagovat, vysvětlit, jak jsem na tom já, ale do komentáře by se vše prostě nevešlo, tak píšu článek…
Mít více dětí než jen dvě byl odjakživa můj veliký sen. Sama jsem ze tří dětí ta prostřední a přišlo mi to moc fajn, že jsem měla jak starší sestru, která mě zasvěcovala do holčičích věcí, tak mladšího brášku, kterého jsem mohla ochraňovat. Když jsem se vdala, vzala jsem si muže, který byl jedináček žijící pouze se svojí rozvedenou maminkou. Na velkém počtu dětí jsme se spolu ale shodli – velká rodina, o niž by se mohl starat, byl i jeho sen. Táhlo mu už na třicítku, tak jsme nechtěli početí dítěte odkládat. Jenže… Ne vždy jde vše tak, jak by si to člověk představoval. Vytoužené početí se nedostavovalo a já si prošla slzavým údolím. Nechci líčit, jaké martirium vyšetření a léčení jsem musela podstoupit, když se ukázalo, že chyba je na mojí straně, podstatné je, že jsem se dočkala a po čtyřech letech napětí držela v náručí svého vymodleného prvorozeného.
Za necelé dva roky jsem si z porodnice vezla dcerku, za další tři opět syna. Protože ve třetím těhotenství jsem si užila i ležení v porodnici s komplikacemi, rozhodli jsme se, že víc dětí už raději nechceme. Jenže, jakmile se synek začal osamostatňovat, už zase jsem koukala do cizích kočárků a fňukala po dítěti. Tak přišel po pěti letech na svět náš nejmladší, čtvrté a poslední dítě.
Už při prvním těhotenství jsem zůstala z práce doma na rizikovém – přece kvůli nervům ze zaměstnání nepřijdu o miminko. Se třemi mrňousky jsem pak neměla odvahu se vrátit zpět na denní a noční dvanáctihodinovky, takže jsem rozvázala pracovní poměr a zůstala doma. A teď, když má nejmladší pět roků a konečně ho vzali do školky, jsem doma stále. Letos již šestnáctým rokem. Jsem tzv. „žena v domácnosti“ a práce tu mám stále dost.
Vařím, peru, žehlím, uklízím, běhám s dětmi po lékařích, s malým cvičím logopedii. Abych přece jen nějak připěla do rodinného rozpočtu, nabídla jsem hlídání dětí těm, které se musí vrátit do práce dříve, než malé může do školky. A tak tu často mívám veselo, ač moje pacholátka doma nejsou. Ano, pokoušela jsem se dívat i po práci na internetu, ale „práce z domu“ většinou spočívá v zamořování webů reklamami, což dělat odmítám. Ba ani mě neláká pyramidové dealerství, nemá prostě moji důvěru. Pracovat na zkrácený úvazek, abych stíhala rodinu?? Takřka neuskutečnitelný sen. Míst je málo a navíc požadují věci, které mi chybí, jako je řízení vozidel, znalost cizích jazyků či účetnictví. Věřím, že bych se hodně naučila a dovedla být platným zaměstnancem, jenže vysvětlujte to při konkurzu. Na druhou stranu nevím, jak by mi případný zaměstnavatel toleroval, že minimálně 2x do týdne musím k lékaři a někdy se toho sejde i více. Ne, nejsme nijak nemocní, přesto odborných ambulancí navštěvujeme hodně. Od kožního, přes ORL, oční, neurologii až po Míšovu pravidelnou logopedii.
Jak žijeme z jednoho platu? Od výplaty k výplatě. Bydlíme v rodinném domečku, tak nemáme náklady na nájem či strach, že nás někdo vystěhuje. Nevlastníme auto, což znamená, že ušetříme za benzín, servis, pneumatiky a dálniční známky. A dokonce to ani moc nevadí, protože žijeme kousek od Brna a máme výborné vlakové spojení. Na dovolenou jezdíme každoročně na stejné místo do Jeseníků, kam se všichni moc těšíme a užíváme si to tam možná lépe, než jiní u moře. Obzvlášť děti to tam mají rády, přestože postrádají televizi a počítač. Každý den mám navařeno, protože všichni školáci jí doma. Nevyužíváme ani družinu.
Kupodivu zaplatíme i dětem kroužky v ZUŠce a atletiku, zvládneme i občasné kino a divadlo. A taky každoroční tábor o prázdninách. Léta jezdí všichni tři starší a neumí si léto bez tábora představit. Nikdy jsem ještě nebyla nucena si od někoho půjčovat peníze a doufám, že to tak bude i nadále. Držím si na účtu, na který mi víc jak rok nic nepřibývá, skromnou rezervu a v obálce, kde odpočívají peníze na novou manželskou postel, je pohotově k ruce něco pro nenadálé větší výdaje. A když chce dítě nový mobil? Pak se využije široká rodina a každý přispěje nějakou částkou k narozeninám či pod stromeček. Stejně tak jsme dceři pořídili výbavu pro hraní na baskytaru, do kterého se letos nově pustila.
Prostě, dá se to zvládnout. Není to sice žádný luxus, ale dbáme, aby nic potřebného nechybělo. Je fakt, že díky církevnímu společenství, kam patříme, nemusím řešit otázku oblečení. Bratři a sestry na nás myslí, a když jejich dítko z něčeho vyroste, putuje to v tašce k nám. A dárky pod stromeček či k narozeninám řeším knížkami. Píšu recenze pro partnerský Klub knihomolů. Sice z toho tzv. „nic nemám“, ale knížky mi zůstanou a mohou dělat radost dalším.
Myslíme i na budoucnost. Všem ratolestem spoříme na bydlení. Sice malou částkou, ale pravidelně, takže než opustí rodný dům, budou to už slušné penízky. Jediné, co mi dělá hlavu, je, jak zvládneme přechod nejstaršího synka na gymnázium do vedlejšího města. Přibydou výdaje na učebnice, dojíždění, stravu. Od září to bude žhavá aktualita a já už se teď modlím, abychom to všechno zaplatili… Ale vzdělání je pro jejich budoucnost důležité, takže to určitě nějak půjde. Třeba se mi povede najít práci, přestože jsem stará a nic neumím…
Napsal/a: ABA
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (88 vyjádření)
Lien, když se k danému tématu postavíš tak, že na penězích nezáleží a děláš z lidí, kteří o tom ví své, „chudáky“ (duševní), pak to spočítám – a to jen kvůli Tobě – do teď jsem to sama o sobě neudělala. Chceš-li se k něčemu zasvěceně vyjadřovat, měla bys vědět, o čem mluvíš.
Padmé, já takhle nežiju, mě to nebaví a nechci to dělat, mám všeho co potřebuji dostatek, jestli tobě dělá dobře počítat, kolik tě stojí děti v jakém věku, je to tvoje věc, ale neadresuj své výpočty, prosím, mně, mně je to opravdu úplně jedno.
Lien – tak jen informativně – sečetla jsem finanční náklady na jedno dítě v 1. ročníku na střední škole – jen to, co bylo povinné – a dělá to dohromady 8.900,- Kč. Není v tom zahrnuto oblečení, ani boty, ani jídlo, je to částka JEN za školu – tzn. za vzdělání.
Abo jak uz jsem „milionX „napsala-nemas se za co TY omlouvat!!Spis bohuzel je pravda ,co pises :-(..a za mne-opet mne „nesklamali“nektere(stejne) reakce,charaktery se ukazuji..
A je mi vazne jedno,ze za to da „nekdo“ ME minusy 😀 ty ktere se do mne pusti by se mel podivat nejdrive na to,jak (ne)stastne,ziji ony.. Co je vlastne opravdu stve..
Lien -souhlasim..
Je mi z vas smutno…
Milá ABO, naprosto souhlasím s MANKAš, Ty se nemusíš nikomu a za nic omlouvat, prosím Tě, buď v pohodě :-).
Lien, napíšu to nejsrozumitelněji, jak umím – neb já se nehlásím jen tak pro nic za nic – když uvedeš v textu mou přezdívku, chápu to tak, že se to týká mě. Pokud tam moje přezdívka nebude, budu si myslet, že je to míněno na všechny zúčastněné (všechny diskutující).
A promiň, ale napsala jsi opět další „polopravdu“, která vypadá na první pohled úžasně – nejde o to, jestli by Matilda vyměnila Vladánka za jogurty.
Ta otázka byla postavena úplně jinak – mám-li tři krásné zdravé děti a nemám-li vysoký příjem (nebo zdroj financí), budu plánovat čtvrté dítě?
Takhle to vnímám já.
A ještě dodám – prostě si to nemůžu odpustit – až budou ty čtyři děti ve škole – na základní, na střední, na vysoké – pak se můžeme bavit o tom, jak to rodiče finančně zvládají…. Náklady totiž spolu s dítětem rostou….
Abo myslím, že ty se nemusíš nikomu a za nic omlouvat…
A možná, že ti co se nejvíc „diví“ mají sami dluhy na krku.
Moc mě mrzí, kam tato diskuze směřuje..Asi je v nás víc bolavého, než samy tušíme či si připouštíme…
Omlouvám se, zavinila jsem to svojí upřímností a otevřeností, možná to nebylo dobře, přiznávat vše tak otevřeně, neb jak se říká „vše může být použito proti vám“.
Každá máme svoje stresy a trápení, každá se s tím vyrovnává po svém – někdo popřením, někdo připuštěním, někdo má jako následek vážné onemocnění, někdo se hroutí a někomu padají vlasy. Jo, moje tělo pouští vlasy, ale jinak si nestěžuji, žiji život svojí vlastní volby a vypořádávám se s tím po svém.Totéž přeji vám.
A ještě tedy na vysvětlenou, ABa tady píše článek o čtyřech dětech a o tom, že i přes jeden příjem v rodině si mohou dovolit kroužky, vzdělání….
Takže bych komentáře typu „Tak tohle bych tedy nemohla, radši jedno dítě a v klidu“ očekávala spíš u článku, kde si autor stěžuje na chudobu, že děti věčně sedí doma, nemůžou jít na kroužky, nemůžou jít na školu, jogurt vidí jednou za týden, mají dluhy kam se podívají, tam ano, tam bych to pochopila, ale tady mi to přijde jako čistá závist. Navíc zeptat se třeba Matildy, jestli by vyměnila vladánka za jogurty pro děti denně, asi všichni víme, jaká by byla odpověď. A to je o čem píšu, někdo prostě vidí bohatství v tom, že si dá jogurt – v hmotných věcech a jiný v tom, že má tu čest být s dalším živým tvorem, umožnit mu tady být a třeba i bez jogurtů a řízků k večeři.
Tak původně jsem to tak nemyslela, ale jestli se k tomu hlásíš….
za slovy „rozhodně nebudu.“ a „K tomu“ by byl lepší odstavec, ale nenapsala jsem ho.
Lien, teď nevím, nejsem si jistá, jestli ten Tvůj celý druhý odstavec „pojednává“ o mně….. nepsala jsem nic o „ideálních podmínkách“ … já sama, tedy já osobně, jsem o žádných ideálních podmínkách pro dítě nepřemýšlela, ani jsem se tím nikdy nezaobírala. Dítě jsem si hodně moc přála a toužila jsem po něm několik dlouhých let. Po sedmi letech „čekání“ (a trápení) jsem se dočkala.
A chtěla bych ještě připsat – tvářit se, že peníze nejsou důležité, je holý alibismus. Je to stejné jako psát, že smekám či obdivuji to, že nemám do výplaty ani korunu, jsem tzv. „na nervy“ a padají mi z toho vlasy (což je tedy podle mě důkaz nervového vypětí nad hranicí únosnosti). Co je na tom obdivuhodného? To je v pořádku? Takhle to má být?
Lien, teď mě tak napadá, že když si budeš psát své komentáře a příspěvky – ať už do diskuzí nebo pod články – bez zmiňování mé přezdívky – nebudu to brát „osobně“. Jakmile vepíšeš můj nick, beru to osobně a myslím si, že je to směřováno ke mně. To jen na vysvětlenou.
Článek je pěkný a je dobře, že jsou na světě takové maminky jako je ABA. Děti, které přijdou na svět chtěné a očekávané, velká rodina, milující rodiče – takhle by to mělo být. Je to krásné :-).
Nicméně – nebudu předstírat, že na penězích nezáleží. Samozřejmě nejsou „vodítkem“ a nejsou na prvním místě, ale důležité jsou a bez nich to nejde.
Rozdíl mezi bohatými a chudými vnímám vícero způsoby. Jeden pohled může být z pohledu psychiky – ten, kdo má v hlavě a v srdci, je bohatý. Druhý pohled může být zcela přízemní – bohatý je ten, kdo má peníze. Jenže ono těch úhlů pohledu může být mnohem víc. Bohatý může být i ten, kdo má dobré srdce a nemá v hlavě a nemá peníze a tak dále a tak dále.
Přesto – domnívám se, že pokud jsou v rodině dva příjmy (dvě výplaty do rozpočtu), žije se jednodušeji. Člověk nemusí pořád počítat, nemusí otáčet v ruce každou stovku, nemusí šetřit dětem na lyžařský výcvik, na autoškolu a tak dále a tak dále.
Otázkou zůstává – zda mít třeba dvě nebo tři děti – a být ve finanční pohodě – nebo zda mít víc než tři děti a žít od výplaty k výplatě a být našponovaný každé období před výplatou, jestli to vyjde…… Já osobně bych se nechtěla strachovat a nervovat každý měsíc, jestli vyjdu nebo nevyjdu….
Bami, to byla jen otázka času, kdy nějaký anonym začne rypat. Asi se za svůj názor stydí a proto bude raději prudit jako anonym. Všichni můžou vyjádřit svůj názor ať je takový nebo makovy ,ale navazet se do někoho slovy spravedlivá promluvila mi přijde celkem k smíchu .
nechápu anonymní, proč rejpe s tím spravedlivá promluvila…nevím jestli mi něco uniklo..
jsou mezi námi lidé co tohle dokáží zvládnout s bravůrou a někteří prostě kvůli financím tu odvahu nenajdou….lien napsala že maminku obdivuje, a že holky co kvůli penězům by nechtěly, že je chápe ale nesouhlasí, že peníze nerovná se hodná máma, krásné zázemí a láska v rodině……co je na tom rýpavého????? já myslím že tohle si i myslí pisatelka a není na tom nic co by bylo rýpavého oproti příspěvku ANONYMNÍ ….která asi až tak anonymní není když lien zná a rýpe, jen se neumí podepsat??
nezáleží až tak na počtu dětí ale na tom co je v rodině uvnitř a mzi členy……mě se líbilo i to co říkala moje kamarádka….že chce hodně dětí aby až jednou budou velcí jich bylo hodně pospolu u svátků, slaviček a atd. ….
I pisatelka sama potvrdila, že kdyby neměla to zázemí, které má, tak ty děti si nepořídí, že je soudná a má rozum, takže i ona potvrdila, že tak trochu na penězích záleží. Tak o co zase někomu jde? Zase jen rýpat a vyvolávat konflikty… Přesně – spravedlivá promluvila!
Nebudu se dlouho rozepisovat. Zkrátka a dobře – máte můj obdiv. Tohle vše zvládnout a jak píšete bez dluhů i s dovolenými, jste dobrá hospodyně i maminka.
Spravedlivá promluvila.
Amen.
Tak jsem se musela také podívat, jaký článek vyvolal tak dlooooouhou diskusi a můžu jen napsat, že se mi článek moc líbí, i postoj ABY. Také se mi líbí, co píše Marinada. Bohatí a chudí se neliší množstvím peněz, ale svým smýšlením.
Na druhou stranu se ani nedivím Ježečkovi nebo Padmé apod., jejich názor jen potvrzuje to, co už se vyjevilo v jiné diskusi, takže překvapená nejsem, jen souhlasit rozhodně nebudu. K tomu, aby člověk měl děti, nemusí čekat na ideální podmínky. Kdo je chudý na duši/chu, bude se cítit chudý i u plného koryta.
Douška – o těch „domácích pracech“ jsem asi před rokem napsala článek, možná po přečtení pochopíte,“jak to vidím“ 🙂
http://www.moje-rodina.cz/va-e-pribehy/povinnosti-matky-v-domacnosti
a o tom tady vetsina pise – je to o penezich. Kdyz mam penize,tak si muzu dovolit deti. Ja to teda z toho jezeckoveho a padme a ostatnich vyrozumela.
Mimo jine jsi na webu,kde je vetsina zenskych,tak to,ze uklizis a zehlis je jasne… 😉 doufam,ze to neberes jako urazku nebo utok,proste je to normalni pro kazdeho.
Mobile Sliding Menu