Jak už asi některé z Vás vědí, před pár dny se nám narodilo miminko. Je to moje čtvrté dítko, přesto jsem měla „trochu“ obavy, jak to všechno zvládnu…
Ve čtvrtek před dnem „D“ jsem ještě stihla dopoledne navštívit kamarádku, se kterou jsem se domlouvala sto let, odpoledne pak Majdalenka konečně oslavila s kamarádkami svoje narozeniny a já zašla s Andrejkou a manželem k paní fotografce vyfotit bříško. Nebudu Vám ani psát, k čemu všemu nás „donutila“….
Po návratu od paní fotografky (kolem 19hod) a zkontrolování děvčátek TO začalo. Nejdříve docela krátké kontrakce, nepravidelné, tak po 20-30 minutách. Zpočátku jsem spoléhala na staré známé poslíky, ale když to nepřestávalo, pro jistotu jsem si dobalila věci do tašky. Usnula jsem při televizi (jako v poslední dobou velmi často) a budily mě jen ty bolesti. Ale skoro pokaždé se mi podařilo znovu usnout. Po Poirotovi mě manžel přetransportoval do ložnice, ale před třetí hodinou ranní sem už v klidných pauzách neusnula – intervaly „mezi“ se též zkrátily na asi 15minut. Takže jsem se šla osprchovat, vyřídila nutnou poštu, poslala peníze za Magdin kroužek a dala se do žehlení. Kolem páté jsem raději drahého muže probudila, ať mě stihne připravit (rozuměj oholit), než se probudí holky do školy. On se totiž až do poslední chvíle bránil, protože se bál, že mě pořeže, takže jsme to absolvovali na opravdu poslední chvíli.
Po probuzení děvčátek do školy jsme za desetiminutových kontrakcí slavnostně odcestovali do porodnice. Pro někoho možná brzy, ale strašili mě, že nemám jezdit na poslední chvíli, abych nakonec nerodila v autě. Zácpy na cestách a díry v silnicích nebudu zmiňovat, dokážete si představit i tak, že.
Protože jsem „normální“ porod opravdu předtím nezažila, stále jsem měla trochu obavy, aby nás pan doktor neposlal domů, že se mi to zatím jen zdá, ale nic se ještě neděje. Vždycky předtím jsem měla kontrakce hned od začátku dost po sobě. Takže tašku jsme nechali raději v autě, kdyby nás ještě nepřijali.
Ale – pan doktor po vyšetření zkonstatoval, že „porod je už v běhu“, dostala jsem apartní bílou košilku, manžel elegantní zelené oblečky (předtím musel zaběhnout do auta pro tu tašku) a byli jsme zavedeni na porodní pokojík. V porodnici mají tyto pokoje čtyři, tři se sprchou, jen jeden bez. Jsou nové a opravdu hezké. Sestra se mnou sepsala ještě nějaké papíry, a pak už nás s mužem nechala na pokojíčku. Samozřejmě chodila občas kontrolovat, jak se situace vyvíjí.
Pro chtivé přesných informací, na příjem jsem přišla se 3cm, po hodině na porodním pokojíčku už to bylo 6cm. Prostě ideál.
Po ozvách jsem mohla jít do sprchy, tam jsme byli asi hodinku, a pak už sestřička prohlásila, že se můžeme pustit do akce. No a v 9:23 byla maličká na světě. Nestihla jsem si ani vyzkoušet porodní vak, a to jsem se na něj tak těšila. Pátý porod prý už nehrozí (pravil manžel, už je nás podle něj až až :-)), tak to asi už nikdy nezjistím.
Musím říct, že tento poslední porod byl nejpohodovější. Kontrakce s velkými pauzami (při starších holkách hned od počátku po pár minutkách, někdy skoro bez pauz), otevírala jsem se rychle – prý to bylo i tím, že jsem rodila před dvěma roky. Na druhou stranu, když těch bolestí bylo při dřívějších holčičkách více, tak jsem byla už dost naštvaná, že to tak bolí, a vyžbluňkla jsem miminka ze sebe o hodně líp, tak nějak ochotněji. Mít epidurál, tak nevím nevím 🙂
Zato poporodní zavinování dělohy, to je lahůdka. Ale to by mohly třeťo, čtvrťo a vůbec víceroďky povídat.
Takže abych to shrnula – bylo to fajn, hlavně ta odměna v podobě miminka stojí za to. Na druhou stranu zase nedokážu říct, jak dlouho ten porod trval, jestli se to měří od úplně prvních kontrakcí – to by bylo vcelku nechutných 14,5hod, nebo až od těch hodně bolavých? No ale asi je to jedno. Hlavní je výsledek 🙂 🙂
Tož tak.
Napsal/a: Jovanka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (63 vyjádření)
Jovanko, problém většího auta také řešíme. Zatím jsme vybrali VW Transporter, koupíme ho ojetý. Tam se naše rodinka určitě pohodlně vejde. Ale nestihneme ho určitě koupit do narození našeho čtvrtého miminka, takže budeme jezdit zatím dvěma auty. Mně se 4 děti do auta vejdou, takže sama jsmem schopna jezdit a když pojedeme s mužem, budeme muset dvěma auty.
Jovanko, o to už tak trochu přišli narozením toho prvního 🙂 Ale jen trochu, vždyť vědí, že bez nich by to nebylo ono. Oni asi mají trošku strach, jak TO všechno uživí, což chápu. Ale třeba náš taťka je super, ten jak vidí mimi, zas ho to bere 🙂 A co se týká auta, my sice žádné nemáme – ten domeček se zahradou byl jaksi přednější – ale určitě bychom spíš volili větší auto. Od známých vím, že se dají i v autobazaru sehnat jakž takž levně i sedmimístná auta. I tady na Ostravsku. Měj se hezky!
Holky, samozřejmě nás můžete začít napodobovat, opravdu to není taková hrůza – aspoň zatím tedy 🙂
Moc děkuju ještě jednou za přáníčka, moc mě to těší 🙂
S tím žehlením atd. – když jsem viděla ten koš s prádlem, který doma strašil, bála jsem se tady s ním nechat děťátka samotné, tak jsem to raději vyžehlila. A zaplacení kroužku, to mělo být do konce října. Takže až tak vzorná nejsem, spíše naopak :-))
Babofko, jak se jezdí se čtyřmi dětmi autem, to zatím nevím a dost mi to vrtá hlavou. Zvažuji, jestli je lepší
– koupit větší auto (to bych ráda, manžel je spíše proti)
– jezdit dvěma auty, část dětí s tatínkem a část s maminkou
– jezdit částečně autem a zbytek rodiny vlakem nebo autobusem – to se mi ale jeví poněkud složité
Dáši, byla to Iva 🙂 Doufám, že naši návštěvu nelíčila jako hrozný zážitek; Andrejka se mi zdála docela hodná, ale to je velmi relativní, že? 🙂
Pepino, určitě Tvoje počtvrté bude jako u nás. Tak bych to přála všem, a nejen počtvrté 🙂
Tamino, venčit psa šel tatínek, když jsem jela do porodnice s Majdalenkou – měl hlídat Kristýnku. Jen ji nechtěl hned budit, myslel, že to venčení stihne rychleji. Ona se samozřejmě probudila do prázdného bytu sama a měla z toho docela šok…. Ale už se s tím vyrovnala 🙂
Leni, jsi dobrá. Vytírat sestřičkám mezi porodními bolestmi, to je asi opravdu neobvyklé :-))
Mates, držím palce!!
Marki, ano, byly to Vítkovice.
A proč pánové nechtějí hodně dětí, to je těžko říct, když vlastně pro ně se nic moc nezmění. Nebo že by se báli, že přijdou o svoje výsostné postavení v rodině? 🙂
:o))
Kaťule,
je docela zvláštní, že muži obvykle nechtějí víc dětí, to spíš ženy. U nás to bylo taky tak. A přitom těhotenství, porod, a větší část péče o dítě připadne obvykle ženě! Tak proč se zrovna chlapi brání? :o)
Jovanko,no nádhera,procházka růžovým sadem s krásným poupátkem na konci:-)))
Ty potvůrko,že Ty chceš zvýšit porodnost ?:-)))
Každopádně si dobrá….blahopřeju. K
Pěkné, taky mě to nutí vzpomínat, já si u druhého myslela, kolik nemám času, tak jsem pěkně vstala sama, nikoho nebudila, zašla si do sprchy, oholila si nohy, umyla a vyfoukala vlasy, … jenže pak se mi stahy tak zrychlili, že jsme byli rádi, když konečně dorazila sněhovými závějemi autem nad ránem moje sestra se svou tříměsíční holčičkou, aby pohlídala našeho syna… momentálně jsou obě moje sestry těhotné a mě představa dalšího mimi neuvěřitelně láká, manžel ale nechce ani slyšet… prý minimálně aspoň 10 let.
Ahoj Jovanko, pěkné počteníčko, taky jsem si zavzpomínala… 🙂 Já měla všechny porody spontánní, z toho dvěma sice pomáhali kapákama, ale dalo se to. Čtvrtý taky vypadal na dlouho a nakonec se to během 5minut otvíralo o 2 cm – od kapáku a prasknutí vody malý vykoukl za hodinu. Zavinování bylo nejděsnější po 3. porodu, po 4. to kupodivu taková hrůza nebyla… No zorganizovala sis to parádně, žes to stihla i s tím žehlením 🙂 Já to tušila, poslíčky už taky byly, tak jsem den před porodem zas pro změnu uklidila celý barák 🙂 Ať vám vaše sluníčko hezky roste, ať vám dělá jen radost a zas dej brzy vědět!
Ahoj Luci, mooooc pěkný. Zavzpomínala jsem na sebe-ještě honem uvařit a vyžehlit, přivézt babičku, aby pohlídala Šimonka. A co se týká zavinování dělohy-mně stačilo po druhém dítěti-jak píší holky, porod byla procházka růžovým sadem. Tenkrát jsem sama sebe probudila ze spaní, jak jsem skučela bolestí. A nepomohly ani kapky , ani prášky, nic….
Tak ať vám Petruška dělá jen a jen radost!!! Dej vědět, jak rostete!!
Luci, super :-)) Jsi šikula (to žehlení by mě asi ve tři ráno nenapadlo) :-))
A kde jsi nakonec rodila? Tipla bych si, že to byly Vítkovice (podle nových pokojíčků).
Tak ať vám Peťulka dělá jenom radost a je moc zdravá, krásná a šťastná :-))
Ahoj Lucinko,jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla, jak to doopravdy bylo. Vzpomínám totiž na tvé obavy, abys svůj čtvrtý porod poznala, když jsi měla vždycky vyvolávané. Takže teď to bylo úplně předpisové, jsi teda moc šikovná mamina, jaks to ještě stihla doma všechno zorganizovat:-) Tak ať vám Petřička roste do krásy a do zdraví!
Jovanko,moc hezké počtení.Taky jsem nezažila „normální“ porod.Oba mi vyvolávaly.I když jsem byla na 5cm,bolesti žádné.Takže u mně porod trval hodinu a půl.Ještě že jsem nečekala až to samo začne.Jinak všem přejeme hodně zdraví a užívejte si to.
Krásě napsané, už abych to měla taky za sebou – očekávaný datum je 11.12. – tak hezky se to u tebe čte že už opravdicky chci to mimi co se stále u mě schovává aby bylo venku :o)))
No hele, nikdy neřikej nikdy, třeba to páté.. Ne blahopřeji a hlavně, že už máš „po“ neumim si představit rodit 4x. Obdivuju tě a jsi super máma.
Moc hezké, zavzpomínala jsem si. Taky jsem před třetím porodem ještě umyla natřená okna, uvařila pro děti, vyžehlila, abych mohla v klidu rodit. Tenkrát jsem plodovou vodou vytopila byt i auto a u sester na vyšetřovně jsem jim ještě i vytřela, aby tam někdo neuklouzl 😉
No Jovanko, tak gratuluju, že jste to zvládli. Nejvíc se mi líbí to předporodní zařizování, poslat peníze, vyžehlit, poslat holky do školy, pak se může jet :-)) Vzpomněla jsem si na sebe: ještě dojít nakoupit, naložit kotel, vyvenčit psa :-))
O tom zavinování dělohy jsem od vícerodiček už taky slyšela, v porodnici se mnou byla jedna maminka, čekala na čtvrtý porod a říkala mi, že víc než porodu se bojí právě toho poporodního zavinování… TAk hlavně, že jsi to ve zdraví zvládla 🙂
P.S: My když jsme jeli rodit Vojtíška, tak jsme nechali auto úplně mimo areál nemocnice i s kabelou, protože jsem si pořád připadala, že to určitě ještě není ono a nechtěla jsem být za blbce :-)) Pak pro to manžel hnal půl kilometru :-)))
Jovanko, tak to byl celkem příjemný porod, že? Hlavně, že jste obě zdravé a v pohodě doma. Jaképak to bude asi u mně – počtvrté?
Taky jsem na článeček čekala. Hezký! Skoro jsi mě navnadila..
Petruška ať vám dělá samou radost!
PS: A nebyla ta kamarádka, cos ji navštívila před porodem náhodou Iva M.? :o)
Taky se připojuju k přání hlavně zdravíčka, štěstí, pohody a lásky a vrtá mi jen hlavou taková praktická otázka – jak se nacpou 4 děti do auta? Nebo jak se s nima cestuje? 🙂
Jovanko, díky za článek. Moc hezky jsi to napsala.
Ať Vám dělá Petřička jen radost!
Ahojky, teda Tvoje líčení je fakt pěkný, čte se to jako pohádka:-) Normálně jsem si vzpomněla na své „jen“ dva porody:-)) Jsi maminka údernice, tak ještě jednou veliká gratulace!!! To má tatínek teď opravdu doma „harém“:-)), kolik chlapů by si přálo mít kolem sebe tolik ženských….:-)) Tak buďte všichni hodně zdraví a starosti, ať jsou co nejmenší!!!
Mobile Sliding Menu