Žena za volantem

Když jsem poprvé vyjela ve svém starém favoritu na silnici měla jsem úžasný pocit svobody a nezávislosti…

Ovšem jak jsem brzy zjistila moje emancipace měla své meze a zpravidla končila ve chvílích, kdy jsem si zabouchla klíče od domu i vozu uvnitř v autě, urazila při couvání přední zrcátko o strom (lze řadit mezi úsměvné příhody, neboť oprava u starého favoritu stála neuvěřitelných 100,- Kč), nedolila olej nebo vodu do chladiče apod.

Dobrý konec měla i moje autonehoda, kdy jsem zezadu nabourala starý pickup cateringové firmy. Vzhledem k tomu, že jsem byla na začátku sedmého měsíce těhotenství a náš v termínu narozený zdravý syn nedávno oslavil tři roky, jsem ještě dnes při té vzpomínce lehce pohnutá a šťastná, že to odnesly jen ty chlebíčky, které kvůli promáčknutým zadním dveřím zůstaly několik hodin uvězněné uvnitř.

Minulý rok jsem svátek matek „oslavila“ velkým škrábancem na manželově novém a krásném služebním autě, na které se více než půl roku těšil. Pokusila jsem se to zakamuflovat krémem na boty, což manžela zřejmě dorazilo úplně. Ač to chvíli vypadalo, že se na svátek matek stanu svobodnou matkou, nakonec to manžel ustál, ale svíravý pocit kolem žaludku při pohledu na manželovo auto mě ještě několik dní neopouštěl.

Bohužel hned druhý den mi uprostřed křižovatky upadla hadice od chladiče a moje staré auto, ve kterém jsem transportovala děti na kroužky, začalo nebezpečně dýmit. Opět jsem, jako v předchozích případech, situaci řešila voláním manžela pracujícího 70 kilometrů daleko od domova. Naštěstí už se blížil konec pracovní doby, tak nás přijel i se svým poškrábaným vozem zachránit. A dostalo se mi ponaučení ve smyslu: „Odtlačit to nezvládneš, měla by ses to naučit opravovat.“

Nakonec ale nazrál čas i stavební spoření a došlo na koupi nového vozu i úlevnou manželovu větu: „Konečně nebudeš volat mně, máš to pojištěný a s asistencí“.

Ovšem neuplynul ani měsíc a volala jsem manželovi, „že to auto nějak divně klepe“. Manžel mi sdělil, že mi naložil do kufru prázdnou basu piv, což možná bude původ klepání. Bohužel nebyl. To už na mě z chodníku mával muž zhruba mého věku, ukázal mi úplně prázdné kolo a nabídl pomoc. V tom mi ale myslí proběhla reklama, kdy krásná mladá pěkně oblečená blondýna odmítá pomoc kolemjedoucího muže s tím, že ona má asistenční servis, a zatímco si muž v obleku během jejího čekání na servis pouze umaže ruce, vzápětí se objeví dva profesionálové v kombinézách, kteří v mžiku mají vše hotovo. Příliš jsem se vžila do nové role a i se dvěma dětmi v sedačkách (které ovšem blondýna z reklamy neměla) jsem neprozřetelně nabízenou pomoc odmítla. Ovšem brzy se ukázalo, že někde nastala chyba a naše nové auto ještě vůbec není v systému a i kdyby bylo, na výměnu kola se základní pojištění nevztahuje (to by zřejmě asistenční služba nedělala nic jiného), čili by mě servisní výjezd i po případném úspěšném zpětném dohledání smlouvy stál zhruba tisíc korun a minimálně hodinu čekání.

Naštěstí mě ochotný muž ve štychu nenechal a poté, co během deseti minut vyzvedl svého syna ze školky, k radosti a za nadšení všech tří chlapců provedl ukázkovou výměnu rezervy. A ani se neumazal, neboť si profesionálně donesl vlastní pracovní rukavice.

Z toho plyne poučení – neodmítejte nezištnou pomoc cizích lidí, může se stát, že vaše děti spolu chodí do školky a dokonce do stejného oddělení 🙂

Tímto Miloškovu tatínkovi virtuálně děkuji.

Napsal/a: Martyčka