Nedávno jsem četla knihu „Třináctý příběh“ a tam byla scéna, která mě donutila k zamyšlení. Slavná spisovatelka nastínila ústřední postavě situaci, která by mohla nastat. Představte si dlouhý jezdicí pás. Na tom pásu jsou všechna vydání, veškeré výtisky knihy, té vaší nejoblíbenější, které kdy na světě vyšly…
Jezdicí pás je ovládán pákou a u té stojí neznámý člověk. Vy máte v ruce pistoli s jediným nábojem. Člověk pohne pákou a veškeré ty krásné knihy začnou pomalu padat do ohně, jedna za druhou. Tak dlouho, dokud nezůstane jedna jediná na celém světě. Vy to můžete zastavit, stačí jen zdvihnout pistoli a …Nevím, opravdu nevím, co by milovník knih v takovém případě skutečně udělal. Co je evidentní, zcela jistě by u každého z nás záleželo na tom, jaké knihy by se na pásu pohybovaly… A tak jsem se zamyslela. Která kniha je ta ze všech nej pro mně? Zjistila jsem, že je velice obtížné vybrat jen jednu. Je jich spousta a žánrově jsou naprosto rozdílné.
Určitě bych plakala pro „Káju Maříka“, toho čtu tak dvakrát do roka, pěkně od prvního do posledního dílu. Už i můj manžel prohlašuje, když jí něco dobrého, že to „šlo rovnou do ledvin“ a já mu zas často říkám, že je mým rytířem, s „vrněním a přimdou“. Velmi by mi scházel „Saturnin“ od pana Jirotky, tetu Kateřinu bych asi postrádala, o doktorovi Vlachovi nemluvě. „Vy tady nebydlíte, tady bydlím já. Já tady nebydlím? A kde teda bydlím?“. Překvapivě mě vzaly za srdce Potterovy příběhy, myslím, že, jako většina dospělých, se u jeho příběhů bavím více, než leckteré dítě. (Například, když obr Dráp pobíhá kolem hradu a mává kolem sebe protestujícím chrličem, který strhl ze střechy…)
Jedna, ne ani tak kniha jako spíš autorka, by nejspíš způsobila, že by se mi ukazováček na spoušti alespoň zachvěl… Betty McDonaldová. Ona, bábi („Nedělejte to tak zatraceně dobrý, chlapi jsou čuňata a snědí všechno.“), maminka, její manželé, její děti, Žulové oko, Kimi Sambo („Kousnutí malého chřestýše je stejně tak jedovaté, jako kousnutí velkého“), Eileen, Mauičkatý ubohý červíček, taťka Kettle („Dáte si někdo čvaňháčka?“), mamka Kettlová („A jééééžišmarjá, to dítě vám mělo záchvat ouplný dvě hodiny“), její sestra Mary („Kdokoli může dělat cokoli, zvláště pak naše Betty“) a další a další, ti všichni by mi chyběli velice moc.
Došla jsem k závěru, že uvedené tituly, a nejen ty, je jich spousta, na které jsem zapomněla, by mi opravdu moc scházeli, avšak četla jsem je tolikrát, že kdyby se opravdu stalo, že bych o ně přišla, zůstanou navždy v mé paměti. Takže tu spoušť teda asi nezmáčknu.
A co vy? Jak jste na tom, která je pro vás ta „nej“?
Teď mě omluvte, asi si půjdu číst, než se mé dítko probudí ((-:.
Napsal/a: Bramborka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Musím se přiznat, že současných autorů mám načteno málo, ale Vejce a já jsem četla a docela mě to pobavilo, ikdyž jsem se s autorkou plně neztotožnila:-). Dávám přednost klasice: Loukotková-Navzdory básník zpívá, Francoise Villona a jeho nadčasový Malý a velký testament pročítám x krát ročně. Miluju Solženicina, něco tak silného, jako trilogie Souostroví Gulag, jsem vážně nečetla. Mezi nej patří i životopis Karla Kryla – Akorát že mi zabili tátu… A taky Urgentní medicína (profesionální deformace:-D)
Skvělý článek, skvělá diskuze!! Už mám tipy, co dalšího číst.. Zrovna jsem přemýšlela, který autor by byl další vhodný ke čtení. Přece člověk, který má rád mého oblíbeného Garpa a Betty Mac Donald, musí číst knihy, které se budou líbit i mě, ne? A jdu podívat na tu „knihovnu Jarmuschky“. Díky. No a taky díky za soutěž „Hledej, čti a vyhraj v červenci“!!!
A ještě něco mě k tomu napadlo. Spousta knih člověka opravdu „chytne“ či ovlivní jen v určitém období. A proto se myslím nedá říct, která kniha je ta NEJ na celý život. Třeba známý Jih proti severu jsem četla coby teenager a byla jsem absolutně nadšená a pak znovu, v porodnici, coby zralá žena a byla to úplně jiná kniha a zdaleka mě tak neuchvátila a nebylo to tím, že bych si přesně pamatovala, jak se děj odvíjel, to jsem si teda fakt nepamatovala. Nebo Kerouacova kniha Na cestě. V mých 20letech naprostá bomba, kterou bych nedala za nic na světě. Teď už mi neříká téměř nic. Takže myslím, že to má hodně co do činění s obdobím, zda ta kniha člověka uchvátí či nikoliv.
knížky miluju, ale rozhodně bych pro ně nestřílela. To vím. To, co si přečteš, ti zůstane v duši, nějak se to do tebe otiskne a třeba tě to trochu změní, někam nasměruje a tak. SPoustu skvělých knih jsem měla jen půjčených, ale je fakt,že některé z těch skvělých jsem si pak dokoupila. Já miluju knihy ne tak populární jako jsou ty uvedené tady – Trygve Gulbransen – Věčně zpívají lesy (sága z dalekého severu), Sigrid Undsetová – Kristina Vavřincova (norská sága) a Noah Gordon – Ranhojič. Vřele doporučuju všem, kdo se nebojí o knížkách trochu přemýšlet. Tyhle se vám do duše určitě otisknou.
Jarmuschko, vidíš, na toho jsem úplně zapomněla… „Už hořela, když jsem si do ní lehal…“ :-)))
Jo, a co takhle Robert Fulghum a jeho knížky? Budu se k nim muset zase vrátit.
Mám i knížku jeho syna, ale to už není ono…
Vybrat jednu knížku je fakt strašně těžký… Ale pokud bych asi musela, tak mě kdysi dostala knížka od J. M. Simela Láska je jen slovo…
Knížky Geralda Durella se mi taky hodně líbily a dost mě ovlivnily a nasměrovaly knížky Život před životem, Život po životě a taky M. Foučková. Ale to je trošku z jiného soudku…
A i když se nejedná čistě o knížky, tak s tím prstem na spoušti bych fakt váhala, pokud by se na páse blížili Cimrmani… 🙂
Já asi taky nemám jednu nej- nej- nejoblíbenější…
Jak objevím nějakého autora, někdo mi doporučí knihu, tak se snažím od něj toho přečíst co nejvíc.
A poslední dobou mě hodně inspirují „novinky“ v naší knihovně.
Některé knihy výše jmenované mám přečtené, jinými mě inspirujete.
Dovoluji si doplnit „seznam“ o autory s příjmením Šmíd, zejména Jan: Čisté radosti mého života (má to více dílů a je to úžasná odpočinková literatura…)
A Zdeněk: Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili a další…
Poslední dobou inklinuji k detektivkám. Ale myslím, že bych kvůli knihám nestřílela.
A ještě jeden tip – a to zápisníček „Nejen čtenářský deník“ (naleznete zde: http://www.vasedeti.cz/zapisnicky.php?zapisnik=39) – prostor na inspiraci ostatních tím, co vás zaujalo.
(Mám svolení Petry postupně tam doplnit celou naši knihovnu… (o; )
Bramborko, myslím, že Šamana jsem četla…. ale to už je dost dávno. Jo, a napadla mě ještě jedna autorka, kterou si vždycky ráda přečtu a nezklame – Chamberlainová – tu mám ráda…. (vybavuje se mi Mlčení, Strom smíření…. ale je toho mnohem víc, jen nemám všechny tyhle knížky doma, to moje mamka je má soukromá „knihovna“ 🙂 ) A taky jsem ještě docela ráda četla Goudgeovou…
Ájíku, zkus Noaha Gordona „Ranhojič“ či „Šaman“.“Ranhojič“ se mi líbil víc ((-: Kekunko,“Vejce..¨“ jsem četla až po „Co život dal a vzal“, takže jsem autorku vlastně už svým způsobem „znala“ a věděla jsem do čeho jdu..((-: Ačkoli z retrospektivního hlediska, Vejce bylo první… Možná, že by ti „Život..“ spravil chuť((-:. Tamino, „Poslední kabriolet“ – to je kapitola sama o sobě((-:, mohla by se ti líbit kniha „Jednou orel..“ autora si už bohužel nepamatuji. Gerart Durrel, taky jedna z perel, další např. Richard Gordon „Doktor v domě“, jé toho by bylo((-:
Bramborko, vím, o které knize píšeš, četla jsem ji asi před 4 měsíci 🙂 Taky jsem se nad tím zamyslela a dospěla jsem k názoru, že bych nestřílela 🙂
Ale těch krásných knih je plno…. ANo, Harry Potter mě chytil za srdce – v knižní podobě – a bavila jsem se u něj skvěle, mně se zas moc líbilo, jak Ron zahodil zahradního trpaslíka a on s nadáváním utíkal pryč 🙂 – takových lahůdek je tam opravdu hodně 🙂
Betty MacDonaldovou mám moc ráda,miluju knížky od Barbary Erskinové, moc dobře se mi četl A.Hailey , svého času i Robin Cook, ale pak už to bylo moc na jedno brdo :), z oddechové četby se mi líbily knížky od Spencerové… a to bych jmenovala asi hodně dlouho. Spíš nemám (snad kromě Harryho a B. Erskinové) vyhraněného autora, čtu vcelku všechno. Mám ráda knížky s historickou tématikou, pokud je tam trochu napětí a tajemna, tím lépe…. Knížky, to je prostě moje láska na celý život 🙂
Od Betty MacDonaldové jsem četla jen Vejce a já a naprosto mě to nenadchlo. Přišlo mi, že to píše (pardon ten výraz) hloupá husička, která se jen tupě podřizuje svému muži. Nevím, jak přesně pocity vyjádřit, četla jsem to už dávno, ale opravdu mě to těžce nezaujalo a na další knihy nenalákalo.
Mou (zřejmě) nejoblíbenější knihou je Malý princ od Exupéryho. Je to knížka plná tak krásných myšlenek! Např. když princ povídá o své růži na své planetě.
Další oblíbenou knihou, ke které se ráda vracím, je Pátá hora od Coelha. Tam je taky spousta krásných myšlenek, hlavně o tom, jak se poprat se životem. Že katastrofy, které nás v životě potkávají, nás pomáhají zocelovat. Je to opravdu překrásně napsané, ne tak suše, jak to z mého popisu asi vyznívá.
Jako povinnou četbu bych všem zastáncům minulého režimu nakázala V plesových střevíčkách sibiřským sněhem od Sandry Kalniete (současná lotyšská politička a spisovatelka). Líčí tam osudy své rodiny během druhé světové války a po ní, nesmyslnou deportaci, kruté podmínky na Sibiři, mučení svého dědečka, absurdnost a nelidskost sovětského režimu. Je to krutě pravdivé.
A ještě spousta dalších knih, jedna krásnější jak druhá, asi bych je tu všechny vypisovala hodiny… 🙂
stydím se stydím:-) Betty mac Donaldová mě zatím minula..ale děkuji za tip a jen co se ,,usadíme“ začnu na ní ,,pracovat“:-))))
jinak podléhám kouzlu S.Kinga,J.Deavera,M.Crichtona,I.Assimova,E.Do“nikena,
R.Tolkiena,A.C.Clarka,S.Hawkinga,…….a dalších velmi dramatických spisovatelů:-) Pod jejich vlivem bych já asi střílela:-))) K
Bramborko, je to opravdu těžké, oblíbené knihy se u mě mění s obdobími a náladami. Ale Betty Mac Donaldová je takový „držák“. V Tunisku jsem strávila 2 roky s jedinou českou knihou 🙂 Vybrala jsem si právě Betty Mac Donaldovou a její „Co život dal a vzal“, přičemž vede asi „Morová rána“, ale miluju od ní všechno. Pak taky zbožňuju Jarmilu Loukotkovou a její „Navzdory básník zpívá“ a „Není římského lidu“. Šabach je další moje modla „Hovno hoří“ a „Opilé banány“ můžu číst pořád dokola…Herriot a jeho zvěrolékař, Pagnol „Jak voní tymián“, Durrel „O mé rodině a jiné zvířeně“. Miluju knížku Antona Myrera „Poslední kabriolet“, John Irving „Svět podle Garpa“, Pablo Coelho a jeho „Alchymista“ (ta mě tedy opravdu hodně fascinuje) , no, ještě bych se asi rozjela, spoustu jsem toho vynechala, zapomněla jsem na Starce a moře, na Saturnina a další a další. Asi bych se neuměla rozhodnout pro jednu knihu, miluju je všechny stejně ….. 🙂
P.S: Ale asi bych pro ně nestřilela 🙂
Mobile Sliding Menu