Oheň a voda

Rubrika: Jen tak

140332_grandma_and_grandsonJsem máma dvou kluků, dvou krásných bytostí, se kterýma se učím žít, poznávat je, a taky trochu vychovávat, i když ne vždy se mi daří tak, jak bych chtěla. Denodenně se utvrzuji v tom, že Tomík a Mareček jsou tak rozdílní, jak to jen jde, jsou jako oheň a voda…


Tomášek je rozvážnější, nedělá věci, kterými si není jistý, že je zvládne, když nemá jistotu, řekne si o pomoc. Je to ale pěkný vzteklounek a to jeho vzteknání mě stojí spoustu sil, abych se z něj nezbláznila, nejspíš to má jako oblíbený sport. Už i manžu tím občas přivádí k šílenství a není pro něj tím pevným bodem, tátou, který zůstává v klidu, i když mamka zuří.

Je těžké najít způsob, jak s Tomáškem vyjít po dobrém bez vztekání, ale učím se každým dnem, snažím se poučit z chyb a doufám, že se mi to daří, protože na něj nechci pořád jen křičet nebo ho plácat po zadečku.

Mareček je sluníčko, má pořád doubrou náladu (teda momentálně mu leze zub, tak pokňourává, ale to je odůvodněné a chvilkové), je to divoch, manža mu začal říkat Maredráčku, což je naprosto výstižné pojmenování toho lumpíka. Sotva začal lézt, je ho všude plno, je neuvěřitelně rychlý a samozřejmě ho nejvíc lákají věci, které by dělat neměl a nejsou zrovna bezpečné (zásuvky, trouba…). Taky se umí vztekat, ale myslím si, že to nebude takové, jako u Tomíka, že to pomine, až bude umět říct, co potřebuje, nebo si to umět vzít. Nebo spíš doufám.

Tomík v jedenácti měsících sice nelezl, ba dokonce si ani nesedl sám, neměl ani jeden zub, ale za to říkal pár slov, ukazoval jak je veliký, papa, paci paci, kovej kovej….

Mareček leze jak drak, ale ze slůvek cíleně říká jen mamam, což je máma, jinak jen breptá. Paci paci udělal sám svýma ručičkama poprvé včera, když jsem ho přebalovala, ale abych si nemyslela, že jako bude dělat na požádání, tak hned pro jistotu přestal. Večer teda předvedl taťkovi, to jo. Pa pa dělal asi dva měsíce, teď už se mu zas nechce, asi mu to nestojí za tu námahu. A jak je veliký?? Asi ví, že hodně, tak není třeba ukazovat ;o))

Oba dva se mají moc rádi, když Mareček spí, Tomík se ptá, kdy žu se vzbudí. Když se Marek palzí v obýváku a Tomík jde do pokojíčka, poprosí mě, abych mu tam Marečka dala, že si s ním chce hrát. Samozřejmě, že ho i škádlí a bere mu hračky, ale spíš to má jako formu hry. A Mareček už se učí bránit, takže to prospěje oběma.

Marček zase když vstává po po o spaní, tak první cesta je ke dveřím do pokojíčku, jestli jsou otevřené. Když jsou zavřené, tak mě pořád sleduje, jestli už je půjdu otevřít. No a když jdu, tak nadšeně pospíchá k Tomčově posteli (neuvěřitelné, jak rychle dokáže lézt), staví se na špičky a natahuje krk, jen aby brášku viděl. Je legrační je pozorovat, jak na sebe pořád dorážejí, dělají spolu lumpárny a kočkují se. Takové chvíle jsou nejhezčí.

Někdy je to se dvěma dětma boj, ale ne o moc větší, než s jedním. Donedávna jsem měla výčitky, že se Majovi nevěnuju tak moc, jako jsem se věnovala Tomíkovi, nedělám s ním tak často tolik věcí, které bych chtěla, nemám čas jen na něj. Ale když je vidím, jak spolu řádí, tak vím, že Tomík mu to mnohonásobně oplatí. Tak si přemýšlím, jestli je pro dítě větším přínosem sourozenec, nebo mít rodiče jen pro sebe…..

Napsal/a: Pomněnka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Pomněnka

    Jarmusch, sranda, dvojčata a fakt každý jiný, jak ti moji bratranci. Přitom by se dalo říct, že narozdíl od sourozenců nedvojčat mají naprosto shodné podmínky, včetně stejné důslednosti/nedůslednosti ve výchově a „vyspělosti“ rodičů. No jo, no, když furt zbývá ta třetina daná genetikou, tak se musí projevit ;o)) A možná právě je tím víc vidět, že jinak jsou podmínky (prostředí a výchova) stejné… ;o))

    Telefonování – hm, Tomula doteď do telefonu ani neplkne, Majo zatím taky ne, neměl příležitost, ale když někdo telefonuje, tak dělají co největší rachot, potvůrky…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Any – pohybově nadanější. Víc kreslí a tančí.
    Lu zas víc mluví, zpívá a recituje. A jezdí na motorce (odrážedle).
    A taky se chce víc mazlit.

  • Petra Vymětalová

    Jarmuschko, vidíš, s tím telefonováním je to taky zvláštní.
    Áňa mluvila hodně brzo, ale telefonu se vyloženě bála. Teď už telefonuje bez problémů, pokud jí teda něco nepřeletí přes nos a nešprajcne se. Dlouho se ale sama k telefonu nehrnula
    Majda toho moc nenamluví, ale k telefonu se žene první a od doby, kdy zvládla první slůvka, do něj chce mluvit.
    S těma zubama jsem to myslela tak, že v době prořezávání dítě trošku stagnuje ve vývoji tak nějak obecně (ať už řeči nebo pohybu – ale u toho, co je pro něj „prvotní“ je to markantnější). Aspoň u nás to bylo tak, že když se prořezal nějakej zoubek, tak přišel vzápětí nějakej pokrok.

    Ještě mě tak napadá, která z holčiček je ta víc „kreslící“?

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak teorii pohyb-mluva můžu potvrdit.
    Any je pohybově nadanější, začala dřív chodit, ale dlouho jí nebylo rozumět (zato teď se jí pusa nezastaví, a když k nám někdo volá, neby my někam, tak Any se vždy dožaduje telefonu, že bude taky mluvit).
    Lu dlouho nechodila, musela déle cvičit Vojtovku, ale dřív začala mluvit srozumitelně, dnes nám doma recituje a zpívá (ale telefonovat nechce).
    Akorát teda zuby měla jako první Any – první se jí prořezávaly (asi od 7. měsíce) i měla dost záhy kompletní chrup.
    Lu zas čekala na první zuby do 15. (nebo 18.? – už mi to začíná splývat) měsíce.
    Ale každá teorie má své výjimky potvrzující pravidla, že…

  • Petra Vymětalová

    Pomněnko, s tou chůzí apod. jsem to sice nečetla, ale s kamarádkou jsme samy vyvinuly obdobnou teorii (do které já navíc ještě zapojila růst zůubů ;-)) a zatím se mi to v okolí potvrzuje. Děti, které jsou pohybově zdatnější začínají mluvit později než ty, které si zase dávají v tomto směru na čas. Vysvětluju si to tak, že ta energii, kterou k vývoji mají, je určitým způsobem omezená, takže pokud jí víc nasměrují k motorice, nezbývá jí tolik na řeč a obráceně. Časem se to pak srovná, protože jakmile jednu věc zvládnou, tak mohou tu energii věnovat na tu druhou. Já jsem do toho ještě zapasovala ty zuby, když se prořezávají, tak často dítko ve vývoji stagnuje (energie se využije na zvládnutí rostoucích zoubků), jak je zub venku, najednou přijde skok ve vývoji – aspoň u nás to tak bylo. Majdě se teď prořezala poslední stolička a najednou začíná rozvazovat.

    A pokud jde o to rozdělení, tak Majda je jednoznačně klidnější. Přitom ale její první vzteklé období přišlo už kolem jednoho roku, kdy byla schopná se vzteky válet po zemi a dělat mosty. Pak se zklidnila a na prostest začala trucovat, to byla dobrá forma protestu ;-)) Teď zřejmě začíná období vzdoru, když není po jejím, dokáže úžasně ječet. Přesto si ale stojím za tím, že je nejspíš flegmatik.
    Anička je v prvé řadě rozumbrada. Málokdy reaguje zbrkle a hlavně nad vším přemýšlí a hloubá. Zrovna nedávno se mě ptala na něco, co se stalo asi před půl rokem a hrozně to chtěla rozebírat. Přitom ale dokáže být neuvěřitelně tvrdohlavá a vzteklá. Jak si vezme něco do hlavy, tak s ní nic nehne. Když ji potřebuju k něčemu dotlačit, musím ji přesvědčit o tom, že to vlastně chce ona sama, jinak nemám šanci.

    Tak asi tak…

  • Pomněnka

    Petro, je to sranda, jak jsou si „podobné“ ty naše dětičky.

    u nás teda s uspáváním tak napůl, mámina nepřítomnost to samé, jak u vás (i když Majo je ještě prďolka a asi to tak neřeší, když má zábavu, za to po příchodu mě nepustí na krok, než se mě nabaží).

    Horolezí taky Majda, včera jsem ho zas sundavala ze židličky od stolu s počítačem – pařil na klávesnici ;o))) Teď se rozčiluje, že tam nedosáhne, židličku jsem přendala jinam, tak pro jistotu leze na stupínek, dkyž ho dá Tomík do kuchěn, jak tam leze nakukovat při vaření. Tomík po výškách prostě nelezl.
    Gauč – Majo ještě na gauči nebývá, protože tu lumpačej a on si nehlídá kraj, jinak teda slézat už se snaží sám. Ale strašně rád strká hračky pod něj a pak se tam zanoří, je to děsně vtipný, jako by klečí na kolínkách, ale hrudníček má pláclej na zemi a hlavu málem pod gaučem, jak se tam po těch věcech natahuje… No slaďoušek.

    Tomík Marka především naučil jezdit s autíčkama, snad v děvíti-deseti měsících jsem si všimla, že když vezme auto, tak s ním nepoťukává, jako to dělával v té době Tomík, ale jezdí, dá si ho hezky na kolečka. I na požádání, když mu řekne, ať ukáže, jak auto jezdí, tak s ním jezdí.

    A paci paci – dnes předvádí na požádání, ba dokonce na požádání, ať zamává, nebo ukáže, jak je veliký… Tak že by to byl ten správný start? Prý tohle bývá zlomový okamžik.

    A jinak – četla jsem někde, že když dítě piluje chůzi, tak nemá čas na rozvoj řeči, takže ta stagnuje. Předpokládám, že to platí o celkové motorice, tudíž jak Tomík byl jen ležáček, tak měl mozek čas na tu řeč a hrátky, kdežto Majčus je furt v pohybu a zdokonaluje ho, takže nemá čas na řeč…

    P.S.: A kterápak je u vás oheň, a která voda?? ;o)))

  • Petra Vymětalová

    Pomněnko, jakobys psala o našich holkách. Áňa na sebe byla vždycky až přespříliš opatrná, do ničeho se nehnala, zato v roce a půl už používala krátké větičky, ve dvou letech prakticky plynule mluvila, nebyl pro ni problém spojit i věty do souvětí. Oproti tomu Majda v necelých dvou letech teď teprve začíná trochu víc rozvazovat a snaží se napodobovat slova, spojuje je do trojslovných vět. Ovšem její nejoblíbenější zábava je vylézt na gauč a shazovat z něj dolů věci, které pak loví tak, že z něj prostě visí hlavou dolů (ve středu na ní přistála, ale od další zábavy ji to odradilo asi na 10 minut), velmi ráda taky leze na kuchyňskou linku a objevuje poklady ve skříňkách.
    Zatímco Aničku jsem ještě donedávna musela uspávat, tak Majda spí sama v postýlce úplně bez problémů, taky pro ni není problém strávit odpoledne bez maminky, což Anička i ve svých 4,5 letech občas hůř zvládá a vyžaduje aspoň tatínka.
    Holky jsou opravdu každá úplně jiná, dokonce i vizáží – Áňa tmavooká, Majda modroočka.

    Taky si kolikrát říkám, o co všechno je Majda z mojí strany ochuzená, ale máš pravdu v tom, že starší ségra jí zase přináší něco úplně jiného, co bych já ani nedokázala. To ona ji naučila hrát si se zvířátkama, stavět jim domečky a vytvářet rodiny (taky ji učí nosit vodu po bytě, míchat z ní lektvary, asi od roka s ní čile plastelínuje… prostě s ní dělá spoustu věcí, o které bych ji já ještě dlouho šidila).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist