Ahoj holky, tenhle příspěvek se sice moc dětí netýká, ale je to něco, co mě dost trápí. A tak mě napadlo Vám o tom napsat a třeba mi k tomu také něco připíšete…
Bydlíme v bytě po mé babičce, kterou jsem měla moc ráda. Jenže ten byt není jenom náš, má ho společně několik členů rodiny, a tak jediné možné řešení, jak dědictví spravedlivě rozdělit, je byt prodat. Pořád se to odkládalo, ale do nekonečna to odkládat nejde. Zítra se přijdou podívat první kupci. Nejradši bychom si ten byt koupili sami, ale není to v našich finančních možnostech.
A tak tu teď sedím, bulím jako želva a vzpomínám na to, co všechno jsem tu prožila. Hrála jsem si ti už jako malá, babička mi tu četla pohádky. Celé jsme si to tu s láskou zařizovali, přinesla jsem si sem z porodnice mojí holčičku. Byl to její první domov a teď to bude všechno pryč. Bude tu bydlet někdo úplně cizí a já to tu už nikdy neuvidím.
Vím, že to jinak nejde, ale je mi z toho moc smutno.
Napsal/a: Martina 2
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Naše rodina je asi divná…
Když babička zemřela a řešili jsme dědictví, tak to u nás vypadalo tak, že každej spíš všechno nabízel ostatním… Vzájemně jsme se přesvědčovali – vem si to; ne, Ty si to vem… ;o)
Každej si vybral nějakou maličkost a zbytek věcí je zabaleno u rodičů, že si to pak nějak rozebereme…
Martino 2, moc Ti přeju, abyste to s tím bytem uspokojivě vyřešili a aby se kvůli tomu nerozkmotřila celá rodina…
Martino2, myslím, že nikdo nezná své příbuzenstvo natolik dobře a vždy se pozná, až když jde o nějakou věc, jako je dědictví apod.. .o( Já doufám, že ani já jednou nebudu na ostří nože s mými 2 sestrami kvůli dědictví.
Vracím se teď ke svému starému příspěvku, ale musím o tom napsat. Po půl roce, co je byt na prodej, se našli zájemci. Vše probíhalo v pohodě, ale po podpisu první smlouvy se vyskytly první problémy a od té doby se rozpoutala mezi mojí mamkou a jejím bratrem opravdová sourozenecká válka. Postupně se do sporu vmísilo i širší příbuzenstvo a já se nestačím divit, co se v naší rodině děje. Až do teď by mě nenapadlo, jak velký spor může kvůli dědictví vzniknout. Doufám, že já se takhle s mojí sestrou nikdy nepohádám.
Martino, je mi to jasný. Když se s ní někdy bavím o bytech a cenách za ně, nestačím zírat. Ale zase by byla blbost to dávat zadarmo :-). Tak snad se vám poštěstí. Už jsem jí psala, ještě neodpověděla, ale v podstatě vím určitě, že z toho nic nebude. (Leda že by jim včera umřela tetička za Ameriky….. :-))).
S tou cenou je to problém, je to tak vysoko, protože je to žádaná lokalita blízko centra. Pro nás je to také moc, proto se to prodává, nikdo z rodiny nemá na to, aby ostatní vyplatil. Ach jo 🙁
Martino, bohužel tolik peněz nemají. Určitě jí to řeknu, ale vidím to bledě. Kdyžtak ti napíšu. Jinak by se jim to určitě líbilo, jsou čtyři, dětem je 18 a 10 let a mají 40m2.
My jsme také z Prahy. Byt je v nabídce na sreality, číslo zakázky 939000144, je to 3+1, 80m, OV, přízemí, momentální cena 2 940 000, P-10 Vršovice. Jsou tam i fotky, tak se na to může podívat. Dej pak vědět, kdyby se jí to líbilo, můžem domluvit prohlídku.
Odkud jste? Mám kamarádku, která shání byt. Sice bych vám moc přála, aby jste mohli zůstat, ale jestli to musíte prodat, tak je jedno komu. Je z Prahy.
Ahoj Vandule, zatím nijak, kupci nepřišli a nikdo jiný se zatím neozval. Takže tu bydlíme dál a čekáme, ale je to přízemní byt, tak o toho hned tak zájem asi nebude. Ale stejně se to dřív či později bude muset řešit. Musím to brát tak, že snad potom půjdem na nějaké lepší místo, kde bude víc zeleně. Děkuji za optání.
Martino, jak to dopadlo?
Vandi, děti jsou sice jakoby „zadarmo“, ale jejich provoz je občas dosti velká finanční zátěž :-))) Ale někdy si říkám, že třeba ti naši tmavší spoluobčané by je měli mít za peníze, aby jich neměli tolik :-))) Ale to sem nepatří :-))) K tomu bydlení – my jsme cca 4 roky v podnájmu. Pořád jsme se chystali, jak něco někde koupíme…. nejdříve by nám stačil 1+1, pak jsme usoudili, že 2+1 bude lepší a teď vidíme, že optimální bude 3+1. Budeme sice zadlužení do konce života, ale bydlet se musí. Ani nechci počítat, kolik jsme těm lidem dali navíc, ale minimálně 100tis. určitě… Za to by bylo celkem slušný ojetý autíčko… Martino, přeji ti, ať bydlení co nejlépe vyřešíte!!!! Vždycky je všechno zlé k něčemu dobré, uvidíš. I když teď to tak nevypadá. Tak držím palečky, ať se to brzy vyřeší a najdete si byteček, ve kterém se vám bude také hezky bydlet a nebude se ti stýskat!!!!
Takže na nějakou půjčku, ze které by jste vyplatili ostatní, šanci nemáte. Teď jsme se po nějaké půjčce zlehka pídili, neboť nám dosluhuje auto, a ty úroky jsou tak děsivý, že do toho nepůjdem a auto musí sloužit dál. Bohužel, je taková doba, že bez nějakýho toho miliónku má spousta lidí smůlu. Aspoň že ty děti můžem ještě mít „zadarmo“. :-((
Ahoj Vandule, všechny možnosti pořád probírám, ale v současné době jiná možnost není. Snad za pár let by to bylo jinak, ale musím brát ohledy i na ostatní členy rodiny, peníze v dnešní době potřebuje asi každý. Ale děkuji za všechny komentáře, všechno trápení je hned menší, když se můžu někomu svěřit.
Martino, opravdu není žádná možnost? Domluvit se s ostatními, vzít si hypotéku…..Já vím že domluva s vlastní rodinou je někdy absolutně nemožná. Ale třeba vám nějaká možnost unikla….No ale asi ne, podle toho co píšeš.
Vím jak ti je, před časem to vypadalo, že přijdem o chalupu, kde jsem prožila dětství, dodnes tam vidím babi s dědou, cítila jsem se tam víc doma než tady. Ale naštěstí jsem se nemusela dívat na žádný cizí kupce, chajdu jsme neprodávali, šlo „jen“ o rodinný rozpor. Ale stačila mi představa, kdyby se to nakonec přece jen prodalo a nastěhoval se tam někdo cizí, kdo vůbec neví…..
No tak ti aspoň držím pěsti, třeba se všechno v dobré obrátí. A když ne, holt časem to obrečíš :-((.
Martino2,chápu jak to pro tebe musí být smutné..ale co se dá děkat. Né vždy to v životě jde tak, jak bychom si přály. My zase bydlíme s rodiči v 1 baráku a rádi bychom se osamostatnili a nějaký byteček sehnali. A bohužel, prostě byty nejsou!Takže to je zase úplný opak Tvého problému, ale také mě to občas dovede rozbrečet.
Zbydou Ti krásné vzpomínky a třeba jednou finance budete mít a do bytu se třeba vrátíš se svou rodinkou.
Nebuď smutná…Držím pěsti, ať vše zvládneš v pohodě! Sice tě to asi moc neutěšilo, ale aspoň jsem něco napsala.
Mobile Sliding Menu