Na popud kamarádky matky Martyčky jsem se nedávno zamyslela nad dopravními prostředky našeho dítěte.
Nehodlám psát o kočárku, ten povětšinou řídím sama (a vzhledem k tomu, že jsem ještě žádné dítě nevyklopila, tak myslím že bravurně)…
Prvním přibližovadlem našeho Štěpána se stalo odrážedlo. Někdy okolo roku a půl pochopil, co se od něj žádá a zároveň, že i v sedě může vyvinout značnou rychlost. Ta se mu samozřejmě zalíbila a on začal pravidelně ničit své krásné drahé dětské botičky.
V té době se zároveň stal majitelem skejtu. Na něm sice nejezdil zcela sám, nýbrž zaháknut za kočár a tlačen vpřed mnou, ale okamžitě mu začal říkat Auto a někdy bylo náročné ho z něj odtrhnout. Jidy zase zcela nečekaně seskočil a začal prchat v dál, já jsem tedy musela nechat kočár i s miminkem svému osudu a honit po okolí Štěpána.
Další rok jsme se vydali koupit tříkolku. Narazili jsme bohužel na takovou moderní, plastovou, líbivou, se šlapáním na předním kole. Do dneška se válí na zahradě více méně nepoužita, neboť ani dnes, ve třech letech, ji Štěpán neušlápne. Přimlouvám se proto za nákup tříkolek klasických, těch si vaše děti užijí určitě daleko víc.
Letos ke třetím narozeninám jsme chtěli Sťopkovi umožnit povýšení. Vydali jsme se proto koupit koloběžku, žádnou parádní ale neměli. Zato měli kolo. Červené s beruškami.
V prvních okamžicích to vypadalo, že se nový Lance Armstrong nezrodil. Dokonce jsem začala propadat panice – naše dítě se nikdy nenaučí na kole! Jaká ostuda! Po pár okamžicích jsme ale s mužem zaznamenali cosi jako náznak šlápnutí do pedálů a po další chvíli dokonce správným směrem. (Že jsme se mezi tím stačili několikrát málem pohádat nemusím zdůrazňovat). Během odpoledne se hošík značně zdokonalil a druhý den už proháněl tatínka po parku. Tím mi ovšem způsobil nemalou radost – já sama jsem spokojeně korzovala s kočárkem a naší Alčou a taťulda kmital.
Zvláštní pozornost si vyžaduje přilba. Tu se Štěpán naučil nosit okamžitě a v prvních dnech ji odmítal sundat z hlavy. Absolvovala s ním tedy veškerá jídla, Krtečka na videu, kakání na WC, jen na spaní jsme mu ji násilím odebrali.
K dnešnímu dni už Štěpán jezdí jako drak. Za pár týdnů zkusíme odmontovat přídavná kolečka a uvidíme, co bude dál. (Jenom doufám, že né převoz do nemocnice a sádrovna).
Příští rok chci sehnat koloběžku, nějak bych nerada, aby o ni byl ochuzen. Připadá mi to jako včera, kdy jsme na ní s partou puberťáků na chalupě řádili. A docela mi to i chybí.
Napsal/a: Vandula
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Koloběžka je dobrá věc.Jen nekupuj takovou tu malou hliníkovou , co má malá tvrdá kolečka.V první malé nerovnosti se dítě přerazí.Raději doporučuji tu klasickou co známe z našich let.Ta co má nafukovací kola a pořádné brzdy,také je většinou kovová.Takovou má náš syn už 4 roky a pořád na ní jezdí.Dají se zvednout řidítka,takže z ní jen tak nevyroste.Mirka
Evo, odrážedlo nebo-li roloped,jak píše Vandule, je opravdu asi dobrá věc..Také jsme si zpočátku mysleli, že to bude otázka jen pár měsíců…ale náš syn se s ním vyřádil ještě po 2letech,kdy na něm dělal opravdu psí kusy a teď po zimě ho našel v garáži a chtěl na něj opět usednout,ale je mu už opravdu malé. Letos mu budou 4 a tak odrážedlo zůstane v garáží do té doby,než na něm bude moct řádit naše dcerka. U nás se jeho ceny hýbou také kolem 200-300 Kč.
Ahoj Evo.
Vítězné odrážedlo se jmenuje Roloped a teď jsem ho viděla v Globusu za necelé tři stovky.
Skejt jsem kupovala skoro nový u nás v bazaru a stál mě myslím 1100,–. Není to žádná levná záležitost, ze začátku jsem byla docela v šoku z tý ceny. Nový je ještě dražší. Jsou prý různé typy a lepší je s většími kolečky. Nepoužívali jsme ho moc dlouho, asi půl roku, možná o chlup dýl. Máme ale děti rok a sedum měsíců od sebe, takže jsem za něj byla vděčná. Starší dítě toho ještě moc neušlo, takže i přes vysokou cenu a krátkou dobu použití to pro nás bylo jednoznačně výhodné. Když už jsme ho vůbec nepotřebovali, podařilo se mi ho prodat za 800,– v bazaru (teda dostala jsem o něco míň, bazar si nechává procenta z prodeje). Záleží na tom, kolik toho tvoje první dítě ujde, jak dlouhé budeš dělat procházky. Zkoušej to po bazarech, podle mě nemá smysl si tohle kupovat fungl nové. Na těch pár měsíců ti poslouží i ojetina.
Vandule, super clanek. Dost me donutil zamyslet se, co tomu nasemu prckovi poridime k 1. narozeninam. Na kolo je jeste mala, ale odrazedlo urcite koupime. Snad se na konci leta aspon trochu vyuzije. 🙂 Jen musim najit ten spravny D-test, kde je veliky test detskych odrazedel a nakoupit podle nej. Jen nevim kam jsem ho zalozila. To se mi stava porad. 🙂
Dost me zaujalo jak pises o tom skejtu na kocarek. Kdesi jsem ho videla v reklame a protoze planujeme dalsi mimco, tak ho asi taky pak poridime. Co to tak stoji? Jak dlouho jste ho vyuzili? Vyplati se to opravdu? Proste jestli muzes tak mi k nemu napis neco vic, prosim. 🙂
U nás to probíhalo podobně. Když Jiřce byly dva roky, tak dostala malinký kolo. Bohužel bylo bez přídavných koleček, tak jsem za Jiřkou lítala celé léto jako …. Když jsem celá rudá nadávala manželovi, ať koupí přídavná kolečka, tak nechtěl. Prý se bez přídavných koleček naučí jezdit rychleji (přeskočí jeden krok). Tak jsem sice špačkovala, ale Jiřka se na kole jezdit nenaučila. To léto to vyhrála koloběžka. Následující jaro jsem byla v pokročilém stádiu těhotenství a odmítala jsem za Jiřkou běhat. Manža s ní běhal asi 20 min. a pak vzteky práskl s kolem do sklepa. Ten den to Jiřka pěkně ořvala. Druhý den manža přijel z práce a v ruce držel přídavná kolečka. Pěkně mě to vytočilo, protože já celé loňské léto s ní běhala a on to vydržel sotva 20min. Samozřejmě se na kole naučila. Letos k vánocům Ježíšek přinesl veliké kolo a opět zapomněl na přídavná kolečka. Ale taťka je má koupit příští týden, tak nám to začne na novo. Jen nám k tomu přibyl ještě kočárek.
Náš Davídek dostal od ježíška (na roce a čtvrt) policejní odrážecí auto, a to bylo něco pro nás, protože v našem krcálku 1 + 1 z toho nechtěl za celý den slízt, tak si dokážete představit, jak to u nás vypadalo. Te´d bydlíme v domku se zahrádkou, Davídkovi je 3,5 a auto už ho vůbec nebere. Když mu totiž bylo 2 a čtvrt dostal k vánocům kolo. Začal s nim drandit po baráku, takže prkená podlaha vypadá tak jak vypadá. V létě když mu byli necelý 3 roky mu manžel jednoho dne sundal přídavná kolečka. Samozřejmě jsem šílela, že je ještě malej co blázní, a ten jenom že už je dost velkej, ať nešílím, že on to zvládne, je to přeci tátův šikovnej kluk. Tak jsem se na to ani nemohla koukat, když si poprvý sedl na kolo bez přídavných koleček. Ale Davídek mě velice mile překvapil, sedl si na kolo, zjistil že už to nebude sice nebude tak snadný, ale že to zvládne, tak šlápl, rozjel se a jel. Koukala jsem jako z jara, jakto že to umí, a manžel se jen smál, že mi to říkal, jak je šikovnej a Davídek od té doby řádí na kole bez koleček. K posledním vánocům dostal už kolo větší, a te´d ho vytáhl po zimě poprvý ven, a je z něj vyloženej závodník. Tak kdoví co z něho nakonec bude, asi to nebude tatínkův vysněnej inženýr.
Náš Martínek také na odrážedel lítal jak šílenej a museli jsme mu dát teda i helmu.Pak přišlo na řadu kolo a učil se šlapat a pak také jezdil docela bravurně. inulý týden ho opět po zimě vytáhl a nevím,co ho to napadlo, rozšlapal ho z kopečka u našeho domů a po pár metrech už drhnul aslfaltku dlaněmi. Naštěstí měl také helmu, takže to odnesli jen sedřené dlaně. Ale po pár dnech už si opět oprášil vědomosti, jak se na kole brzdí a tak zase na něm lítal jak blázen a bez nehody.Letos ho chceme učit bez postranních koleček.tak to abych začala nakupovat zásoby obvazů a náplastí :o) Všem malým silničním pirátům – ZDAR
Mobile Sliding Menu