Miluji staré věci, nikdo jiný u nás v rodině takhle postižen není. Moje babička žasla nad tím, jak jásám, když jsem našla na půdě krabici plnou Národních listů z roku 1931. Přemýšlela nad tím, jestli nemá zavolat do Bohnic, když jsem lezla do velkého kontejneru, kam lidé při likvidaci pozůstalosti po babičce vyhazovali staré formy na bábovky, malované skleničky a jiné poklady…
Takže jsem nepochopená s mojí láskou ke starým věcem. Nevím tedy, po kom jsem tuhle úchylku zdědila, ale miluji vetešnictví a antikvariáty. Mají pro mne neodolatelné kouzlo. Tyhle obchůdky mne prostě neodolatelně přitahují. Je to takové vábení – pojď dál, koukni se k nám…. Málokdy odolám.
Při probírání věcí ve vetešnictví mívám zvláštní pocity. Říkám si, komu ta věc sloužila přede mnou. Odkud si ji dovezl? Proč se jí pak zbavil? Beru do rukou plechové krabice od čajů, kávy a úplně jasně vidím ty plantáže čajovníků a kávovníků. Hrnečky, ty mají také své kouzlo a neztrácejí ho ani se ztrátou ouška. Staré olysalé medvídky, kterým chybí tu očíčko, jinému zase ouško. Každá věc tu umí vypovídat svůj příběh.
Antikvariáty to je něco podobného. Probírám se knížkami a hned mi jinak utíká čas. Občas se tu najdou kousky, nad kterými moje srdce zajásá. Otevřu knihu a úplně se ztrácím v čase – Laciná knihovna národní, spisy pro zábavu a poučení. Nakladatelství J.Otto. Nebo – Nákladem knihkupectví Dra Frant. Bačkovského také vyšla :
Babička
obrazy
z venkovského života
od
Boženy Němcové.
————————— První řádné vydání.—————————–
Za 80 h,
váz. 1 K 10 h, skv. váz. 1 k 50 h.
V knize je už nespočet razítek veřejných knihoven, je už několikrát znovu svázána a stránky ořezány tak, že na některých z nich už chybí poslední řádek. Ale ani to jí neubírá na kráse.
Jsem asi takový malý „úchyláček“ jak praví můj choť, ale nemyslí to zle. Sám sbírá staré mince, takže i on občas zajde do vetešnictví, blešárny. Teď si asi řeknete, že musíme mít doma skladiště starých krámů. Ne, není to tak. Se spoustou věcí se jen tak potěším a pak je zase vrátím do polic. Buď kvůli finančním důvodům nebo i kvůli tomu, že u nás doma by ta konkrétní věc prostě své kouzlo ztratila. O to víc mne potěší, když dostanu třeba k narozeninám hrneček kafáč, ze kterého pila už babička mého tchána a před tím už možná její babička. Opatruji ho jako oko v hlavě a doufám, že ho taky budu moci někomu předat. Někomu, kdo se rád toulá časem.
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Ahoj Ramíro a všichni co milujete staré věci.Prostě se musím chtě nechtě přidat.Staré věci mají pro mě obrovské kouzlo.U nás doma se taky najde spousta věci jako jsou různé dřevěné krabičky,hrnky,mísy, plechovky,těžítka,spousta knih no snad vše na co si člověk vzpomene.Kolikrát si říkám že všeho moc škodí ale na druhé straně se toho neumím vzdát.Je pravda že v dnešním super moderním světě to chápe malokdo a lidi nepochopí proč skladuju staré hrnečky s pomněnkama po babičce ještě k tomu když je jich jen pět :-)a nekoupím si tu skvelou soupravu s marketu.je to tak že kdykoliv něco s těch věcí vidím většinou se mi vybaví celé příběhy a pokud neznám původce tak se moje fantazie rozběhne na plné obrátky…Je to jednoduché prostě to miluju,dýchá s toho minulost.Nakonec proč dávat pryč něco co nás nějakým způsobem těší každý má přece něco rád.Mějte se hezky Katka
Dobrý den všem,i já mám ráda staré věci, máme plný dům žehliček, těžítek, sošek, lamp, obrazů, hrnků, ode všeho něco. A budeme se stěhovat do bytu, kam se vším tím úžasným harampádím, které snad ještě ani nejsou starožitnost, opravdu nevejdeme. Víte, jaké je tohle dilema? I když každý víkend nadávám, kdo to má všechno utírat, hlavně v kuchyni, kde vaření proces usedání prachu posune do ještě jiné roviny, nejsem schopná se rozhodnout, co poslat dál, aby to udělalo radost zase někomu jinému. Tak nevím. Zase budu tlouct do zdí v novém bytě…? Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Všem příznivcům klidných časů přeji jen to nejlepší.
Motyčka
Děkuji že jsmě přihlásil do klubu.
cau
Děkuji že jsmě přihlásil do klubu.
Ramiro, možná by ses vyřádila u našich na půdě a teď na půdě bytu, který likvidujem (zároveň si ho komplet celý renovujeme) po mé babičce a dědovi :o)) Co „verků“ vyhazujeme a říkám si i tak, že někomu by to ještě mohlo posloužit. Třeba takové valchy, máme aspoň 3ks a jedna je skoro nová…také si říkám, že by se hodila do Antikvariátu. Já mám ráda věci typu plechovky od čajů a kávy nebo nějaký pěkný hlíněný hrnec apod..ale manžel to nemusí, takže doma mám „prd“ :o)) navíc asi kdybych se do toho sbírání dala, tak bychom museli byt nafouknout….ale prostě má to svou minulost a opravdu to nějaké kouzlo má ;o) takže tě chápu…
U nás je podobně laděná celá moje rodina.Hlavně tedy má matka, u které myslím, míra lásky ke starým věcem až přerostla. Myslím, že má doma cosi jako vetešnictví plné prazvláštních kuriozit a pokladů.
Mám ráda staré věci možná po mámě, ale trochu s mírou, neb mě teď drží mé mateřství a potřeba míti doma plno volného prostoru, aby dítě bylo v bezpečí.
Na půdě máme samozřejmě staré krásné židle, hrnky, ale i valchu, stolky a pod…. Doma už toho mám vystaveno méně, což mě někdy trochu mrzí, ale taky to máme doma prťaví.A hlavně můj muž není takový kramář jako já a dost mě usměrňuje. Pochází z rodiny žijící v paneláku a ke starým věcem nemá moc cit. Tedy má, ale menší a to jsem ho naučila asi také trochu já.
Já mám strašně ráda lidové skanzeny. Nadchne mne vždy jejich chalupnický lidový ráz. Asi bych se v domácnosti podle nich trochu snažila o starodávný lidový charakter.Ale realita je jiná, na vše musí mít člověk peníze a hlavně čas. Teď beru za vděk téměř jakýmikoliv praktickými věcmi, a ani s doplňky do domácnosti už mnoho nešílím, nějak mi začlo jít o věci, které usnadní a zjednodušší život a člověk se může věnovat děcku, nebo jen tak vyrazit za přáteli, nebo na výlet.
Zdraví Mara
Docela mě pobavilo označení „úchylka“, protože.. co potom bych měla napsat o nás:) Milujeme staré věci… Jednu dobu jsme měli doma devět starých (ale krásných:) židlí, ale neměli jsme žádný stoleček, tak jsme šli nějaký krásný (starý:)vybrat…No, a vrátili jsme se… s desátou starou (krásnou:) židlí…
Jenže to není jediná úchylka, kterou vlastníme:).. máme i všechny ostatní zmiňované (a zřejmě i ty nezmiňované:).. Máme doma spousty hrníčku… často byste za cenu jednoho zakoupili celou sadu jiných:(… O knížkách vůbec nemluvím:).. Dále nemluvím o dřevěných hračkách a stolních hrách:)
Já také miluju staré hrnky po babičce,mam jich pár schovaných na půdě,manžel to zrovna nemusí tak se z nich raduju aspoň tam.
Ramiro, každá má svou úchylku – já nemůžu projít kolem knihkupectví:-)
Ahojky Daluso,
tak to jsme na tom stejně. Máme 2+1 a to můžeme být rádi, že se sem vejdeme my.:o)
ahoj Ramiro,
též mám tuto uchylku, hlavně co se týká knížek a drobností do domácnosti, jako lžičky, hrníčky a podobně. Bohužel máme malý byt, tak toho moc nekupuji, jen vymetám bazary a dívám se, co by se mi hodilo. Nedávno jsem měla spadeno na obrovskou starou čínskou vázu, ale ta by se mi sem opravdu nevešla.
Mobile Sliding Menu