Dnes ráno jsem se probudila před zvoněním budíku. To je u mě dost neobvyklé. Většinou spím jako medvědice v zimě bez ohledu na roční dobu, budík poslepu zamáčknu a spím dál. Občas se stane i to, že mě přijde vzbudit syn s otázkou: „Mami, my dneska nevstáváme?“
Dnešní ráno ale bylo jiné. Vzbudila jsem se sama. Sluníčko prokukovalo mezi staženými roletami a ptáčkové venku vesele cvrlikali. Jakmile jsem otevřela oči, bylo to tady, všudypřítomné, téměř hmatatelné, pocitově krásné, prostě – jaro. Jaro konečně zaťukalo i na mé dveře. Vyhoupla jsem se z peřinek s dobrou náladou, postavila vodu na čaj, odskočila si do koupelny, začala jsem chystat snídaně a svačiny, vytáhla jsem všechny rolety v oknech a nechala se zalít teplým svitem slunce. V tom jsem zaslechla kroky svého syna a za mnou se ozvalo: „Dobré ráno“ a mlask, pusa na tváři. V duchu jsem si pomyslela „Bože, to je nádherný den.“
Když jsem pak otevřela venkovní dveře a vyšla před dům, zcela mě to prostoupilo. Teplý jarní vzduch mi pohladil tvář, sluneční jas mě v mžiku celou pohltil, blankytně modrá obloha bez mráčku vymámila úsměv na rtech a při pohledu na zahradu mi připadalo všechno úchvatné, rozzářené, plné jemných vůní, jarních květů a zelených lístků.
V tu chvíli mi projelo hlavou, kéž by se to dalo zachytit, ten úžasný okamžik. A jen jsem si tu myšlenku uvědomila, mé kroky zamířily zpátky do domu, vrátila jsem se pro foťák.
Odvezla jsem syna do školy a zbývající čas jsem si vychutnala a dokonale užila. S foťákem v ruce. Naplno se projevila má nová a dosud neprozkoumaná vášeň a tím je focení. Ač jsem dřív nikdy moc nerozuměla těm, kteří vydrží někde stát a „cvakat“ (rozuměj – spouští fotoaparátu), sama jsem tomuto kouzlu propadla, aniž bych o to usilovala.
Stála jsem pod rozkvetlou sakurou a očima malého dítěte jsem si bez dechu prohlížela tu krásu. Větve poseté drobnými růžovými květy mi učarovaly. Byl to slastný pocit. Stručně řečeno – nádhera.
Na to asi nejsou slova nebo spíš – velmi těžko se mi hledají slova, která by dokázala vyjádřit všechny ty příjemné smyslové vjemy při pohledu na něžnost jarních květů. Takovéhle zázraky umí jen „matka příroda“. Je to dechberoucí. A přitom stačí rozhlédnout se a dívat se kolem sebe. A na chvíli se nechat unést. A nasát tu úžasnou energii a atmosféru jara.
No a vzhledem k tomu, že Vám na VD nedokážu poslat jaro jako takové, posílám alespoň kousek té krásy a přeji hezký slunečný den .
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (43 vyjádření)
Ahoj Ježečku, děkuji za napsání :-).
Hnízdící čápi jsou i moje slabost. Akorát jsem je teď dlouho neviděla, asi tu žádné v dosahu nemám.
Ano, ano, sluníčko vykukuje, střídá se s deštěm, je to jako na apríla.
Měj se krásně a užívej „sluníčka“ :-).
Bami, také já se počítám mezi optimisty :-). To jaro určitě dorazí a léto taky! 😀
Biovirusko, u nás je dnes trochu líp, koukala jsem na venkovní teploměr a ukazuje to 13°C. Tak uvidíme, co nás čeká o víkendu ;-).
koukám z okna.
Na to, že je zrovna poledne, je venku tma jako v pytli, pořád se tam honí mraky, je cca 8 stupnu, nebaví mě tento způsob nadcházejícího léta….. 🙁 včera večer jsem našla 2 slimáky před domem, takové je vlhko a vodnato, že i slimáci vylízají ven…
na fb běhá vtípek příznačný počasí v tom duchu(nenapíšu to doslova)….už nikdy nebudu pít, takové okno si dlouho nepamatuju, je podzim a já si nepamatuju na léto, nebo kdy bylo léto…tak nějak……
no za sebe bych ráda aspoň to jaro 😀 ale nejvíc kvůli bylinkám na balkoně a rajčátkům na zahrádce kteří zatím vypadají jak bonsaje
já mám déšť ráda jak ťuká do oken při usínání i to čvachtání aut co projíždějí zrovna poslouchám…ale čeho je moc toho je příliš…..ale jsem optimista, ono to přijde a budem nadávat na hic – letos případně příští rok 😀 😀