Tady jsou vidět blázni – Kdo chce s vlky výti

Rubrika: Jak se žije jinde

Pakliže jste se přistěhovali z města na venkov, prochází váš život několika velmi rychle po sobě následujícími etapami. Jednou z těchto etap je sžívání se s venkovem a s jeho domorodým obyvatelstvem.

Několik důvodů (těch nejčastějších), které lidé uvádějí, proč vlastně vyměnili „teplo“ velkoměsta za „pot, slzy a krev“ vesnice:

  1. Děláme to pro děti. Vždy když vidíme ty výrostky, jak plandají od ničeho k ničemu, podpalují poštovní schránky a nemají jiné zájmy, než drogy a jak přepadnout nějakou babičku, jímá nás hrůza…
  2. Je sice pravda, že na venkově si lidé „vidí do talíře“, ale možná tohle je to, co právě HLEDÁME… Vadí nám, že náš byt může být klidně za bílého dne vykraden a naši „sousedé“ zlodějům ještě podrží vchodové dveře, aby se s kradeným nábytkem mohli dobře vytočit. Tady opravdu neví levice, co dělá pravice… Půlka z těch, kteří ty dveře podrží, budou posléze tvrdit policii, že si mysleli, že se někdo stěhuje, a na dotaz, zda viděli něco podezřelého, odpoví, že NIC…
  3. On ten život na vesnici naučí ty děti „jinejm hodnotám“. Nebudou přemýšlet nad tím, jaký mají mobil, ale nad tím, jestli mají na „buspasech“ ještě dostatečný kredit na cestu domů..
  4. Více rodičů je ochotných pojistit své děti pro případ, že by zapálily např. stoh. Pojištění dítěte pro případ braní drog a krádeží v obchodě – asi není…
  5. I když budeme „zaúvěrovaní až po uši“, pořád tu bude naděje, že jednou (za patnáct, dvacet, třicet let) nám to tu bude říkat pane. V paneláku si sice koupíte byt, ale jsou to pouze peníze za buňku, která visí ve vzduchu, takže nadále platíte „nájem“ (moderně se tomu říká fond oprav) plus navíc ještě hypotéku nebo úvěr.

Přistěhujete se na vesnici…
Při prvním volném víkendu (ještě nemáte ani ponětí,do čeho píchnout…) navštívíte místní restaurační zařízení , protože TAM se domlouvají největší kšefty.
Potkáte tam zajímavé lidičky.

Lidé na obci, kam jste se právě přistěhovali, se dělí do několika skupin:
1. PRASTAROUSEDLÍCI. Tito se dělí ještě na dvě podskupiny. Prastarousedlíci, jejichž názoru si celá obec váží, bez nichž si ani moucha neuprdne, na nichž to všechno „stojí a leží“ (bez ohledu na státní příslušnost, pohlaví, náboženství a už vůbec bez ohledu na stávající státní zřízení a veškeré orgány tímto zřízením zřízené – obecní úřad, městský úřad…)

Druhá podskupina prastarousedlíků jsou ti, kteří jsou považování za černé ovce rodiny. Ví se o nich, celá vesnice je zná od plenek, je zapsán každý jejich hříšek, a i když je jim nyní 99 let, nic není zapomenuto a jsou navždy zapsáni jako „ten harant, co prolejzal lufťákům půdy a podpaloval stohy“.
Prastarousedlíci jsou snadno rozpoznatelní. Každého v obci oslovují křestním jménem, chovají domácí zvířata ( velmi krotká,statná a plodná domácí zvířata), jejich zahrady „nesou“ ovoce a zeleninu jakoby nic (a úplně všechno) a jsou schopni jít třicet kilometrů do obchodu, tam a zpět – třeba jen pro chleba, řka, že ti mladí dnes by to už nezvládli, že je jiná doba… (Mladí dnes to nezvládnou, ani když mají 1,6 TDi kombíka..)
ZCELA UPŘÍMNĚ…

2. STAROUSEDLÍCI. To jsou všichni ti, kteří se tu usadili dříve, nežli vy. Délka pobytu – libovolná, ale dle dostupných zkoumání, se délka pobytu pohybuje někde mezi 5 až 15 lety – před vámi…
Starousedlíci jsou takový zmetek. Rádi by měli stejná práva a privilegia jako prastarousedlíci, ovšem netěší se takové vážnosti a pokusí-li se o nějaký takovýto „obcotvorný“ počin, bývají prastarousedlíkům většinou pro smích… (Někdy je to dobře, někdy je to škoda…)

Se starousedlíky se navazují nejlepší přátelství, také vědí, co to je zde začínat a snažit se o přízeň prastarousedlíků, avšak přátelství s těmito starousedlíky může býti dvousečnou zbraní.

Je totiž možné, že získáte sympatie některého VIP prastarousedlíka mnohem dříve, nežli starousedlík a hned je oheň na střeše.

3. LUFŤÁCI. Tento terminus technicus, myslím, netřeba vysvětlovati. Pouze podotýkám, že někteří z nich mají jed jedovatější nad zmiji obecnou a jsou ve vyhláškách a zákonech, platících pro vaši obec, mnohem zběhlejší než vy. Jsou velmi rafinovaní. Dokáží na vás poslat policii kvůli hudbě, která hraje příliš hlasitě po desáté hodině večer a v zápětí zapálit na zahradě takovou vatru, kterou by nepovolil ani ten nejopilejší dobrovolný hasič.

MUSÍ vám to být jedno.
MUSÍTE VYDRŽET.
Lufťáci jsou tu od toho, aby přijížděli a hlavně ODJÍŽDĚLI.

Při jejich odjezdu úplně vidíte, jak si stromy na jejich zahradách úlevně svěsí větve, které až doposud musely mít vzorně, podle pravítka, do kolmice.
Neházejme ovšem všechny lufťáky do jednoho pytle. Někteří z nich si do vaší obce jezdí opravdu odpočinout, nevyhledávají spory, sdružují se do malých skupinek, které váš vnitroobecní politický a sociální systém nikterak neohrožují… ( Ale jsou jako Yetti – nikdo je ještě nikdy pořádně neviděl…)

4. VY. Prozatím nepatříte nikam. Ačkoliv to nebude z počátku patrné, každá z výše zmiňovaných stran se pokusí vás přitáhnout na svou stranu.(„Já váš barák znám jako svý boty, já jsem tam vyrůstal, já vás tam provedu a ukážu vám, kde tam co máte…“)
Přeci jen, když bydlíte na vesnici, kde opravdu tuhá zima začíná 30.září a končí 30.dubna, tam je dobré míti alespoň „takykamaráda“.
Velkým a objevným zjištěním pro vás bude fakt, že všichni obyvatelé vámi zvolené obce (vč. Lufťáků) jsou nějakým způsobem příbuzní. Příhraniční politické odsuny, znárodňování majetku, násilné zalidňování venkova, to vše zde zanechalo svou stopu. Brzy zjistíte, že VY jste ti JEDINÍ, kdo NEPATŘÍ DO RODINY.

Zde se nabízí pouze jediné řešení.
A/ Odhlédněte od stávající rozestavěnosti vašeho budoucího rodinného sídla.
B/ Soustřeďte se na kvapnou „výrobu“ dalšího a dalšího potomstva a následně se spolehněte na stále účinnou sňatkovou politiku.
NIKDY NEZAUJÍMEJTE PŘEDČASNĚ VŮČI KOMUKOLIV NEPŘÁTELSKÝ POSTOJ!!
Časem se totiž ukáže, že člověka, kterého vám vesnice celou dobu bude prezentovat za největšího ochlastu, posléze VŠICHNI zvolí do zastupitelstva obce a onen „postižený“ bude mít ten příslovečný palec nahoru či dolů nad všemi vašimi smělými plány…

I když jste nikdy předtím nebyli přílišnými zastánci sousedských návštěv a těmto „radovánkám“ jste se vyhýbali jako čert kříži, zde, na vesnici, náhle změníte názor.
Ona taková sousedská návštěva jednou za čas je docela potřebná věc.
Když žijete tam, kde lišky dávají dobrou noc a počet krav převyšuje počet stálých obyvatel v poměru 1:100, tak vám ani nic moc jiného nezbude.
Odhlédneme od takových maličkostí jako je chybějící potravina ve spíži a zaměříme se na mnohem důležitější problém.
V tuhé zimě se může stát, že budete od sousedů potřebovat i mnohem nepostradatelnější věci, než je hrnek mouky.
Když vám zamrzne voda v trubkách, budete nuceni si „půjčit“ i třebas záchod nebo pračku.
Vaše auto se do zamrzlého kopce samo nevytlačí.
Vy se zpod laviny, která na vás spadla ze střechy, sami nevyhrabete.
A vaše žena, která se právě nachází ve třetí době porodní, a vy jste tři sta kilometrů od domova, se sama do porodnice neodveze.
Udržovat dobré sousedské vztahy je prostě na venkově nutnost. Kdo jiný než ochotný soused by vám měl zavolat, že to vaše hovado psí zase zdrhlo a plandá po vesnici?
Kdo jiný než ochotný soused by se mohl sebrat a se svým vlastním velkým psem by šel obejít váš dům, protože měl pocit, že tam zahlédl někoho, kdo tam být nemá.
Když žijete na vsi, kde vaše děti jsou dvacátápátá a dvacátášestá stálá obyvatelka, prostě musíte se sousedy dobře vycházet. Jinudy cesta nevede..

Napsal/a: Bramborka

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • frančice

    Ajíku, Bramborko máte naprostou pravdu.
    Jak je milé, když stará sousedka mi podává košíček malin, když vidí naše děti běhat po zahradě. Můj muž jí rád nanosí o víkendu dříví a uhlí, když její rodina na ni nemá čas. Děti mu pomáhají, občas je stará paní poprosí, aby jí zaběhly do obchodu. A babička (jak jí říkají) jim vždycky strčí nějaký pamlsek. Zlobím se s ní, že jim to nemá dávat, ale ona vždy říká, že jí nemám brát tu radost někoho potěšit a vidět v očích dětí radostné ohníčky.

  • Bramborka

    Holky, ale všimly jste si, že „se sousedy“ většinou jednáme my?((((-: Když je třeba pomoci s přemístěním půltunového balvanu – jdu vyjednávat já, pokud v kuchyni chybí hrnek cukru, jde na „výpravu“ manžel (značně nerad, ale většinou je to on, kdo NUTNĚ nějakou surovinu v kuchyni postrádá. My, ženy, si umíme poradit i bez nich(((-:) Zatím nám tento systém celkem funguje(((-: Ona, matka, s jedním dítkem na boku a s jedním pod sukněmi… to i těch dvacet metráků dřeva vypadá jako pírko, když se na vás někdo usmívá tak zářivě, jako moje osobní maličkost((((((((((((((-:

  • Frančice, jj, se sousedy být zadobře – lépe než s rodinou, jelikož se sousedy jsem denně. Taky si vzpomínám, jak jsem při opravě naší fasády byla poprosit pana souseda, jestli by tak za hodinku nepřišel pomoct našim chlapům (kteří měli teprve dorazit) s rozebráním lešení…. sedla jsem ke stolu a koukám – za okny hopsají tři chlapi a sundávají lešení 🙂 Prostě si to sundali sami a hned – a ani to kafe nechtěli 🙂

  • Bramborka

    Děvčata,moc děkuji((-:. Ono není třeba se zase tolik bát((-:.Ale je pravda, že na vsi bydlíme už skoro 6let,ale kdo je kdo a koho „zdravíme“ a koho ne,to se pořád ještě učíme(((-:

  • frančice

    Moc pěkně napsané a souhlasím. Také bydlíme na vesnici. Naštěstí jsem se přistěhovala za manželem, tak ta aklimatizace nebyla tak hrozná. Ale po první návštěvě obchodu jsem domů přišla skoro s brekem a to jsme chtěla pouze mléko a rohlíky. Mléko nebere, protože si tady všichni chodí k soukromníkům – zemědělcům a rohlíky už nemá. Tak jsem začala vyrážet 1x za týden na pořádný nákup a když jsem potom byla doma na mateřské, tak nakupoval základní potraviny manžel. Teď je tam jiná prodavačka a tu jenom chválí, jaký má bohatý sortiment.
    Jinak s dojednáváním kšeftů v hospodě je to u nás také tak. Ale faktem je, že když se tam něco domluví, tak to je druhý den hotovo. A navíc, když nám začal vařit kotel a manžel nebyl doma, běžela jsem požádat souseda, aby mi to nějak spravil, všecho nechal a běžel se mnou. Nevím, co bych dělala ve městě, koho bych žádala o pomoc.
    Se sousedy se prostě snažíme vycházet.

  • Anonymní

    Tak toto mohu podepsat. PRAVDA . my jsme se odstěhovali z velkoměsta na vesnici před 22 lety, kdy to ještě nebylo tak časté, ale koukám, že je to pořád stejné . Doufám, že to nikoho neodradí od příp. útěku z města. Já toho nikdy nelituji ( a když koukáme na seriál Ranč u zelené sedmy – máme pocit, že to psali o nás!!) Martina

  • Bramborko, zase nádherný… 🙂 A trošku mi naháníš hrůzu, co nás se stěhováním čeká. Zatím jsem si ty „sousedské“ vztahy nepřipouštěla… :-)))

  • Lien

    paráda

  • Lussy

    Bramborko,
    zase máš pravdu :-)))
    Já tohle členění poznala už jako dítě, naši se přistěhovali do vesnice, táta z vedlejší vesnice,ale máma z krkonošské vesničky 200 km vzdálené. Celá vesnice se skládala ze 4 (!) rodin, každý je bratrancem, pratetou nebo strýcem sestřenice každého. Táta zapadl díky hospodě, ale mamča za celých 30 let si nezvykla, pořád cítila a cítí, že je ta naplavenina.
    A my tady? My hlavně ani nemáme nějak potřebu zapadnout. Když pozdravím maminku s 2 malými dětmi a na mé Dobrý den, mi řekne Čaúúúú, tak mě to sbližování nějak přejde.
    V obchodě dodnes všichni ztichnou, když tam náhodou přijdu. Je to teda málokdy, protože když jsem jednou chtěla brambory, cibuli a jablka, dostala jsem přednášku, že to nevedou, to si KAŽDÝ přece vypěstuje na zahrádce… A když jsem chtěla rohlíky, tak jsem je nedostala, protože je nemám zamluvený. Jelikož mi tohle připomíná dobu, když jsem byla malá a chodila jsem do krámu pro 5 rohlíků a půlku chleba a když jsem jednou v pátek nešla, dostali jsme to v pondělí už okoralý od pátku, tak do obchodu jdu tak 2x za rok.Jinak dělám velké nákupy ve městě.
    Takže my budeme asi dlouho nezařazený,ale nevadí mi to.

  • Takže, chválím a chválím a vyzvedám tě do nebes pisalko:))))
    Opět krása a všechno pravda pravdoucí, na vsi jsem žila, tak vím, o co jde:))))

  • Bramborko, super :)) Opět krásný článek – jak jinak 🙂
    No, my máme tak trochu štěstí, že v naší ulici byli jediní prastarousedlíci ti, kteří se odstěhovali z NAŠEHO domu 😉 A všichni ví, jaké je to začínat…. takže sousedy máme skvělé a občasná sousedská návštěva vážně nevadí 🙂 Už jen proto, že každý má své práce dost 🙂

  • Peťka

    Bramborko, moc pěkný článek! Pobavila jsem se a opravdu si pěkně početla.

  • krásně napsaný.
    Tak tohle bych měla dát přečíst našim mladým u Přelouče,aby se trochu poučili….

  • Bramborko, skvělé a předpovídám Ti opravdu literární budoucnost. Je také vidět, že ten Váš domeček máte všichni moooc rádi.
    Mimochodem: Vaše holčičky jsou OPRAVU dvacátápátá a dvacátá- šestá obyvatelka vesnice? Co říkám vesnice, to je asi spíše osada – podle počtu obyvatel – že?Cha,cha,chááá.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist