Bible, Písmo svaté, Kniha knih… to jsou asi nejčastější názvy, pod kterými o této knize slýcháme.
Kdybych ji měla nějak zařadit já sama ze svého pohledu, dala bych ji na první místo jako knihu mého srdce. Listuji v ní vcelku často (i když asi ne tak často, jak by bylo vhodné) a často žasnu, jak jsou některé pasáže trefné a přiléhavé i pro dnešní dobu…
Bible samotná se dělí na dvě části – na Starý a Nový zákon.
Starý zákon obsahuje 38 částí (knih), z toho prvních pět (řecky Pentateuch – ony známé knihy Mojžíšovy) jsou dějiny Božího lidu, uvedené nejstaršími výklady o stvoření světa, je tu soubor přikázání, který známe jako Desatero a řada podrobných „rozpisů“, které měly význam především pro Židy – chrámové předpisy, ustanovení atd. – proto Židé tuto knihu nazývají „Kniha zákona – tóra“.
Dalším dvanácti knihám říkáme knihy historické – popisují události od Jozuovy bitvy o Jericho přes vládu Davidovu a Šalamounovu…
Následuje pět knih sbírek básnických – Kniha Jób, Žalmy, Kazatel, Přísloví… tady najdeme krásné verše, hluboké modlitby i obecná poučení pro život – v manželství, v politice…
Posledních sedmnáct knih Starého zákona se souhrnně nazývá Proroci – zaznamenávají důležitá poselství, která přinášeli muži Bohem povolaní, aby mluvili k izraelskému národu, vybízeli k obrácení a k poslušnosti Bohu. Měli také dar – předpovídali (poměrně přesně), co se stane.
Starý zákon je velmi důležitý pro Židy… a tady také jejich Písmo končí.
Pro katolíky jsou ještě důležité dodatky – apokryfy, tzv. knihy deuterokanonické.
Řekla bych, že pro křesťany je o dost důležitější druhá část Bible – a sice Nový zákon.
Ten vystihuje podstatu křesťanství – je zaměřen na Vykupitele, Ježíše Krista. První část obsahuje čtyři důležité knihy – evangelia (to znamená Dobrá zpráva). Napsali je Marek, Matouš, Lukáš a Jan a popisují život a smrt Ježíše Krista.
Další část tvoří Listy – je to sbírka 21 dopisů, které psali apoštolové různým vznikajícím křesťanským obcím – v podstatě jim dávají návod k životu, vybízejí je k odvaze a síle a také jim pomáhají řešit různé problémy… každá z těchto nových obcí měla bolavé místo někde jinde 🙂
Poslední kniha NZ je jedinečná – je to kniha Zjevení.
Napsal ji apoštol Jan a obsahuje řadu vizí budoucnosti. Jejím důležitým úkolem bylo posilnit ve víře první křesťany v době římského pronásledování.
Kdybychom měli podle bible vystihnout podstatu křesťanství (a potažmo katolické nauky), je víceméně soustředěna na Krista. Ježíš Kristus byl Boží Syn, který se narodil dívce jménem Maria. Byla zasnoubena muži jménem Josef, ovšem vyrůstala v chrámě. Zjevil se jí anděl Páně a zvěstoval jí, že porodí Božího Syna. Maria souhlasila (což je mimochodem velmi důležité, Bůh nikoho nikdy nevrhá do důležitého úkolu, s nímž dotyčný nesouhlasí) a v Betlémě v chlévě porodila Spasitele. Potud tento příběh známe všichni včetně dětí 🙂
Následovalo několik zaznamenaných událostí – král Herodes, který se snaží zbavit potenciální konkurence, anděl, který ve snu velí Josefovi vzít dítě i jeho matku a prchnout do Egypta. Vyvraždění neviňátek v Betlémě.
Po několika letech návrat a usazení rodiny v městečku Nazaretě. Josef – Ježíšův pěstoun – byl tesař a v tomto povolání také vyškolil svého syna. Ježíš žil třicet let ve skrytosti, pracoval a živil se jako každý jiný člověk.
Začátek jeho působení je tichý – čtyřicet dní strávených v poušti v modlitbách (odtud postní doba před Velikonocemi). Poté tři roky putoval Izraelem, vyvolil si dvanáct apoštolů a následovala jej spousta učedníků. Konal mnoho zázraků, uzdravoval nemocné, vzkřísil i několik mrtvých, často se modlil…
Ovšem farizeům a kněžím byl trnem v oku – zdůrazňoval totiž, že nejdůležitější je láska a vždy povyšoval člověka nad zákon nebo nařízení.
Okolnosti jeho smrti jsou také vcelku známé – před Velikonočními svátky, které byly pro Židy nejdůležitějšími svátky (slavili je jako památku, kdy Mojžíš vyvedl porobený židovský národ z Egypta do Země zaslíbené – kam putovali pouští čtyřicet let), zasedl se svými učedníky k velikonoční večeři (říkáme jí také Poslední večeře, její připomínka je důležitou součástí každé konané mše svaté), poté se šli modlit do Getsemanské zahrady. Tam byl Ježíš vojáky zatčen – po zradě Jidášově, který za 30 stříbrných vyzradil místo pobytu Ježíše farizejům.
Byl bičován, korunován trním a nakonec byl nucen nést kříž na popravčí místo – na horu Golgotu, kde byl spolu se dvěma zločinci ukřižován. (Smrt ukřižováním byla ve své době vyhrazena těm nejhorším zločincům a byla považována za nejpotupnější způsob popravy). Po své smrti byl sňat z kříže a uložen v hrobě vytesaném do skály – ten pozůstalým poskytnul člen velerady – Josef z Arimatie – který s Kristem sympatizoval. Třetí den šly k hrobu ženy, aby tělo namazaly vonnými oleji, našly však kámen od hrobu odvalený a anděl jim řekl, že Kristus vstal z mrtvých. Po svém zmrtvýchvstání se ještě nějakou dobu zjevoval svým učedníkům, povzbuzoval je a dával jim důležité rady. Po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa a poté seslal svým učedníkům Ducha svatého.
V tomto shrnutí jsem vám zároveň nastínila podstatu katolické nauky – tou je totiž i víra v Trojjedinost Boha – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch sv. jsou vnímány jako tři – a přitom jedna osoba. Bůh Otec je vnímán jako Stvořitel, Bůh Syn jako Vykupitel a ten kdo dává stoření nový rozměr a nový život, a Duch sv. jako ten, jenž dává promlouvat – do jeho seslání seděli učedníci ustrašení a uzavření ve svých domovech, po jeho obdržení nejen promlouvali cizími jazyky, ale získali mnoho jiných schopností a darů – uzdravovat, ale také neohroženě hlásat Krista.
Podle Židů je vyvoleným národem národ židovský, podle Nového zákona je jím každý , kdo přijme Krista a s ním nový život.
Tak 🙂 Všem, kdo vydrželi až do konce, moc děkuji 🙂
Příště bych vám zkusila přiblížit Boha jako Otce na jednom novozákonním příběhu.
A malá rada na závěr – kdo byste chtěli začít s četbou bible, možná by bylo lépe začínat Novým zákonem – je srozumitelnější a „stravitelnější“.
A jak číst? Možná jsou pro některé z vás hádankou ty zvláštní šifry – např. Mt 28,20. Není to nic složitého – každá kniha bible se dělí na kapitoly a verše. Označení písmeny je zkratka knihy, v níž máte hledat – celý název se nachází na každé stránce bible v horním rohu. První číslo značí kapitolu, druhé verš.
Takže Mt 28, 20 je – Matoušovo evangelium, kapitola 28. (poslední) a verš 20. (poslední), který zní:
„…učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny věky až do skonání tohoto světa.“
Napsal/a: Ájík
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)
Uf.. to je slátanina
Sončo 🙂 Na tvou otázku možná odpoví další článek (ale ten teprve chystám 🙂 )
Jen ve stručnosti – svátost manželství i svátost kněžství mají úplně stejnou váhu, manželé nejsou méně než kněží… jen mají každý jiné dary. A kněz Bohu být blíže může, pokud svou samotu využívá k modlitbě a službě . Ale taky být nemusí, pokud „to fláká“. Bohu blíže může být zrovna tak maminka, která sedí u postýlky miminka nebo se modlí u žehlení, protože jindy prostě nestíhá… Je to spíše o duševním rozpoložení a o tom, jak s dary nakládáme – a to už je z velké části v našich rukou. Je to totéž jako s biblickými farizeji – spousta z nich jen těžila ze svého úřadu – a to se Ježíši vůbec nelíbilo…
A jen k poslednímu dotazu – lidé žijící dobrovolně v odříkání jsou ve všech náboženstvích, církvích… jen možná u té katolické se o tom více mluví. Prosím strpeníčko, zkusím odpovědět v článku 🙂
Ájíku, díky , mně zas přijde, že o tom starozákonním se dá říct, že stvořil člověka k obrazu svému:-) Ale zase co se věřících týče, tak ta možnost odpuštění je lepší.
Ještě mě zajímá, z jaké pasáže vychází víra, že budu Bohu „blíž“ než ostatní, když se stanu jeptiškou, knězem, poustevníkem. Asi jsem se dobře nevyjádřila, ale proč někteří chtějí popírat potřebu někoho druhého k životu a raději volí život odříkání? V čem to má základ? A proč pouze u katolické církve?
Sončo… já nevím. Mně to tak trochu přijde, jako by „zjemnil“ tím, že poslal svého Syna… Ježíš říká, že nepřišel Starý zákon změnit, ale naplnit… na jiném místě zas říká, „toto je nová smlouva“… nerozumím tomu 🙂 Ale bližší je mi ten novozákonní.
Víš, ono to možná bylo dáno i dobou, kdy knihy Starého zákona vznikaly… tehdejší mentalitou.
Ájíku, tvoje články hltám, hezky jsi je napsala.
Zajímá mě, proč je Bůh ve Starém a Novém zákoně tak jiný? Ve Starém zákoně mi připadá takový lidský v tom, že příliš neodpouští, je žárlivý, někdy mi přijde dost chladnokrevný až brutální. Konkrétní příklady nemám, prostě tak na mě zapůsobil. V novém Zákoně v podání Ježíše jakoby změnil názor, je všeodpouštějící, tolerantní, nepříteli nastavuje druhou tvář. Proč ta změna?
Pro Matildu: Právě vychází Český studijní překlad. Ideální Bible pro opravdové hlubší studium. Více na http://WWW.dumbible.cz
Jan
Já vím, teď budu působit poněkud rozporuplně, ale když mě nějaká bible, co byla předělaná pro jednodušší podání – jak se říká – pro blbce:-) moc neláká. Spíš bych ráda dospěla k tomu se v ní – patlat:-) Hledat, bádat, zamýšlet se… A k tomu si myslím, že dospívám věkem… Já jsem se často setkala s různými knihami, co podávaly biblické příběhy předělané do „normální mluvy“ i s knížkama pro děti, které jsem holkám četla, spousta jich mi není už cizí… Nehledě na různá zpracování televizní a filmová, i ze starších – třeba padesátých, šedesátých let min.století, vždycky neodolám a koukám se…. Já jsem chtěla jen říct, že možná v době, kdy jsem ji měla v rukách, jsem netušila, že číst v ní není vůbec tak snadné a proto jsem to okamžitě vzdala… Teď už to vím, ale doma ji nemám, takže čekám třeba na hezký dárek:-)
Martinko, souhlas s Daniellou, Bible se prostě jako normální kniha – od začátku do konce -číst nedá.
Můžeš tak zkusit přelouskat Nový zákon, ale u Starého skončíš velmi rychle 🙂 (znám to i ze své zkušenosti 🙂 )
Ale holky, dívala jsem se dnes na Bibli 21.století… kupodivu není nijak drahá, stojí 250,- Kč nejlevnější varianta – a většina kněží ji doporučuje (i na to jsem se v práci informovala 🙂 ) právě lidem, kteří ji nikdy nečetli. Je psána jazykem 21. století, srozumitelně, jednoduše. Kdo by ji chtěl více studovat, ten už, pochopitelně potřebuje jiný překlad, nejlépe ještě s výklady (kterých je na trhu opravdu dost)… ale pro první seznámení je prý tak akorát 🙂
Matildo, málokdy se o tom mluví, ale aby si čtení Bible člověk mohl opravdu užít, chce to určitou průpravu. Není to jedna kniha, ale soubor mnoha textů z různé doby a lokality. Liší se nejen obsahem, ale i formou. Přečíst Bibli od začátku do konce na jeden zátah se mi nezdá zrovna ideální. Některé lidi právě odradí to, že jim to tímto způsobem nejde, v určitém místě je to přestane bavit. Osobně znám některé knihy velmi dobře, některé skoro vůbec, vím jen, co v nich asi tak je, ale nečetla jsem je a ani to nepokládám v téhle době za nutné.
A ještě je otázka, jaký jsi měla k dispozici překlad. Ekumenický překlad je, myslím, srozumitelný i pro člověka, který se s Biblí nesetkává moc často. Některé knihy jsou moc krásné. A to, že jsou některé z nich plné bojů, je fakt, ale není čemu se divit. I když to nejsou historické dokumenty, líčí se v nich realita té doby, a ta byla dost drsná. Válku prožívala a prožívá bohužel většina lidí, takže se o ní mluví v mnoha zásadních dílech náboženských i literárních.
Mobile Sliding Menu