S matematikou se ve škole setkal každý. Někteří z ní i povinně maturovali. Někteří ne a takoví se často považují za ty ze šťastnějších.
Je matematika náročná? Pokud na ni nemám „buňky“, nikdy se ji nemůžu naučit?
Není prý až tak výjimečný případ, kdy dítě v hodinách matematiky exceluje, účastní se matematických soutěží. To vše na prvním stupni základní školy. Po přechodu na druhý stupeň ale jakoby někdo mávl kouzelným proutkem a tentýž žák se dočká v tomto předmětu zhoršení hodnocení a z oblíbeného předmětu se stává předmět často obávaný.
Čím to? Způsobem výuky. Při tradičním způsobu výuky učitel žákům předkládá poučky a hotové poznatky a ti si je takto ukládají do paměti, pak je imitují a opakují.
Jiným způsobem je, když žáci sami přicházejí na řešení matematických úloh. Učitel se stává průvodcem, který jen usměrňuje diskusi a spolupráci mezi žáky. Takto získané poznatky mají pevnější a trvalejší charakter.
Autorem zde nastíněné metody výuky matematiky je profesor Milan Hejný, didaktik matematiky z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Vychází z vlastních zážitků z dětství, kdy řešil matematické úlohy se svým tatínkem.Hejného metoda výuky matematiky není rozšířená, testuje se na vybraných školách. Rodiče i učitelé k ní často přistupují s nedůvěrou. Řadě učitelů připadá tato metoda nepochopitelná a nepřirozená, vždyť sami byli učeni „tradičně“. Ve třídách, kde se však podařilo Hejného metodu výuky matematiky zavést, došlo ke zvýšení znalostí matematiky a vzrostla i oblíbenost tohoto předmětu. Žáci těchto tříd prokazují své znalosti a dovednosti v řadě soutěží. Jednu „Hejného“ třídu páťáků testovali společně s „normální“ třídou sedmáků – a kdo toto srovnání vyhrál? Páťáci…
Profesor Hejný tuto metodu přirovnává k situaci, kdy jdete nakupovat do „své samoobsluhy“ – tam víte, kde je mléko, pečivo, zelenina, a přitom jste se to neučili. A je jistě efektivnější nechat nakupujícího chvíli hledat, než se ho snažit předem naučit, co je přesně v kterém regálu.
Výuka frausovské matematiky (podle vydavatele učebnic dle Hejného metodiky) už se testuje na prvním stupni. Hejného tým postupně pracuje na sbírkách úloh také pro druhý stupeň. Demotivované učitele motivují stejnými hrami jako děti. O tuto metodu výuky je zájem také v zahraničí, aktuálně třeba v Polsku či Kanadě.
Pokud vás Hejného metoda výuky matematiky zaujala a chcete se poohlédnout po učebnici matematiky v souladu s touto metodou, ptejte se pro „frausovské matematice“. Už o ní běží šeptanda i mezi rodiči.
Přidá někdo z čtenářů vlastní zkušenost?
Více si můžete přečíst v Učitelských listech nebo v přepisu 20 minut Radiožurnálu.
Napsal/a: Jarmila Vrkošová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Matematika žádná záležitost pro mě s dětmi se bude muset tento předmět učit tatínek a já budu nenápadně se zaučovat 🙂
kluk se učí i podle Frause už od 1. třídy a musím říci, že mi dal zbrat i domácí úkol z 1. třídy 😀 Kluk také nevěděl. Ale jakmile člověk přijde na ten klíč, tak je to dobré i zábavné (zatím, že, kdy je učivo přeci jen jednoduché)…Abych řekla pravdu, úplně se divím tomu, že kluk to někdy zvládá lépe, než já, ale někdy naopak mám problém vysvětlit já jemu, na jakém principu to funguje..Poslední dobou ale moc domácích úkolů z Frause nedostáváme a řeší to spíše ve škole. Je to pro mne opravdu jednoduší kontrolovat ty klasické sloupečky příkladů, na kterých jsem vyrostla já. Navíc já nikdy neměla ráda slovní úlohy,nad kterými jsem musela přemýšlet, ale např, dělení násobení větších čísel, zlomky, rovnice, ty mě bavily-prostě holé počítání bez přemýšlení.
http://www.novinky.cz/domaci/282164-dve-mysi-rovna-se-kocka-aneb-nova-matematika-pro-deti.html
tohle bude nejspíše ono….ale tam píší,že tomu ani čtvrtáci nerozumí,že si doplnují čísla, tak nevím….já raději klasiku, je pochopitelnější a můžu ji i názorně ukázat.
Já matiku milovala, nedělala mi problém.
Na gymplu jsem dokonce doučovala spolužáky (a tím si učivo upevňovala). Pamatuji si, že nám profesorka dávala i nějaké zapeklitější úlohy na doma. Internet ani mobily nebyly a my si volali přes pevnou linku a hlásili si, jak nám to vyšlo.
😀
Už ani nevím, jestli my měli maturitu z matiky povinnou – ono se to za nás nějak lámalo. Ale já maturovala (a málem ji šla i studovat). Ovšem u maturity jsem byla zmatená jak včela a dostala svou první dvojku z matiky na nějakém vysvědčení.
😉
A teď jsem dokonce zvládla i zkoušku z VŠ matiky. Já naštěstí, když mám nějaký vzorový příklad, tak jsem schopná se z toho naučit ty souvztažnosti a aplikovat na další příklady.
A jak jsme se shodly se sestrou, asi to máme v rodině (ona je vystudovaná ekonomka).
Jestli něco z toho pochytily i holčičky, to ještě nevím. Tak si právě říkám, že bych se podívala po nějaké té učebnici od Frause, jestli je něco vhodného pro děti (a rodiče) na doma… Ve škole podle toho určitě nejedou (jestli si to dobře pamatuji, mají vše z „Nová škola“).
Pro mě matematika vždycky znamenala noční můru. Ale na základce to šlo. Strední škola byla s odřenýma ušima. Já na to nejsem. Počínání složitých rovnic atd .., to raději přenechám jiným.
Mobile Sliding Menu