Individuální vzdělávací plány ve škole

Začátek školního roku přináší žákům, jejich rodičům i učitelům pokaždé mnoho změn. Na něco si musíme zvykat zcela nově (ať už jsou to noví učitelé, nové vyučovací předměty, nové pomůcky nebo třeba nové vyhlášky a zákony), něco potřebuje jen znovu oživit a připomenout (třeba pravidelné psaní domácích úkolů, na které přes léto neměl nikdo ani pomyšlení).

V současné době se v odborných kruzích stále opakuje, že je nezbytné k žákům ve škole zaujímat individuální přístup. Je třeba brát v potaz jejich potřeby, přizpůsobit se jejich tempu práce, jejich způsobu učení apod. Bezpochyby je na tom mnoho pravdy. Mezi všemi těmito žáky jsou ovšem i takoví, kteří potřebují přístup ještě o něco specifičtější a individuálnější. Hovoří se o nich jako o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami. Do této kategorie patří na jednu stranu žáci s různými handicapy, žáci s dyslexií a jinými poruchami učení, žáci se závažnými zdravotními problémy, ale na druhou stranu také žáci mimořádně nadaní, kteří v některých předmětech svými znalostmi a dovednostmi daleko převyšují své spolužáky. Mnohé z těchto dětí jsou ve škole tzv. integrovány. To znamená, že na základě vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně nebo ve speciálně pedagogickém centru mají nárok na integraci a vytvoření individuálního vzdělávacího plánu (IVP). A to je další úkol, který je třeba na počátku školního roku zvládnou, neboť litera zákona velí, že IVP má být vytvořen do jednoho měsíce od nástupu do školy, případně od vydání podnětu k integraci, který mohou poradenská pracoviště vydat kdykoli v průběhu školního roku.

Proč se IVP tvoří?

Jednoduše řečeno, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami se učí trochu jinak, než většina jejich vrstevníků. Někdy proto, že už učivo dávno umí, častěji pak proto, že mají nějaké trable, které jim tradiční osvojování učiva znesnadňují. Přitom není možné jim dávat špatné známky a deset měsíců v roce je kritizovat, že jim něco nejde. Mnohdy je v těchto dětech či dospívajících velký potenciál a mají mnoho silných stránek a spoustu toho umí, ale některé činnosti ve škole a způsoby učení jim prostě nevyhovují. V současné době jsou v běžných základních školách asi nejčastějším příkladem žáci s dyslexií. U řady z nich odborná vyšetření naznačí, že ve škole zdaleka nepodávají takové výkony, které by odpovídaly jejich možnostem. IVP pak slouží k tomu, aby se dohodly postupy práce, které by žákům více vyhovovaly.

Kdo IVP tvoří?

Finální podobu IVP mají na starosti výchovní poradci, souhlas ke vzniku IVP dává ředitel školy. Důležité je také poznamenat, že kromě podnětu k integraci, který přijde z poradenského zařízení, resp. přinesou ho odtud zákonní zástupci žáků, mají rodiče podat také oficiální žádost o vytvoření IVP, kterou schvaluje, nebo zamítá, ředitel školy.

Chceme-li ovšem, aby IVP byl k něčemu užitečný, je nezbytné, aby se na jeho tvorbě podíleli všichni učitelé, kteří žáka učí a jejichž předmětu se jeho obtíže týkají (na prvním stupni ho vytváří hlavně třídní učitelky) a v neposlední řadě také rodiče i sám dotyčný žák (čím je starší, tím je to důležitější).

Často se totiž stává, že rodiče říkají: „no, podepsali jsme na začátku školního roku nějaké papíry…“. Jak potom vědí, že jejich potomek skutečně pracuje podle IVP? Jak vědí, na co má nárok? Jak vědí, co má dítě umět, když se učí trochu jinak, než je uvedeno v učebnicích? Pomůže to žákovi?

Je úplně jasné, že pouze podepsané papíry, které se pak úhledně založí do šanonu v kanceláři, k ničemu nevedou. Nejúčinnější jsou takové IVP, na kterých se všichni dohodnou, k nimž všichni přispějí a z nichž zároveň pro všechny vyplývají nějaká práva i povinnosti.

Jak by měl IVP vypadat?

Na toto téma vzniklo v naší republice několik knih, takže je jasné, že odpověď nebude vyčerpávající. Pro rodiče je však užitečné uvědomit si několik základních pravidel, která mohou očekávat (a také vyžadovat):

• Východiskem pro IVP jsou aktuální schopnosti a dovednosti žáka a podle nich se stanovuje, co se bude učit, co se má naučit v následujícím školním roce, od jaké úrovně budeme dál pokračovat při práci ve škole.

• IVP má zahrnovat témata výuky ze všech předmětů, kterých se týká, což je napsáno v úvodu.

• Mimo to v něm mají být uvedena všeobecná ustanovení, která se týkají činností ve všech předmětech, do nichž se mohou obtíže žáka promítat.

• V IVP jsou uvedeny postupy výuky žáka, pomůcky, které může používat, pomůcky, které má používat při práci doma, i způsoby hodnocení jeho práce.

• V IVP je také uvedeno, jakým způsobem se žák bude doma i ve škole učit. Jaké postupy bude využívat, včetně případných doučování, konzultací, vedení sešitů, do nichž si zapisuje svojí práci apod.

• Kromě postupů, které budou dodržovat učitelé při práci se žákem ve škole, je v něm také uvedeno, čemu budou věnovat pozornost rodiče doma. A jak často budou s učiteli situaci svého potomka konzultovat.

Nutno říci, že poslední dvě položky se hned tak ve všech IVP nenajdou. Možná znějí trochu divně, vždyť IVP je pro školu. Nicméně všichni víme, že bez domácí přípravy to ve škole často drhne, a dětem se speciálními vzdělávacími potřebami ještě o něco víc (snad s výjimkou těch nadaných). IVP neznamená úlevy!!! Pomáhá nám ale stanovit, jako ono „učení jinak“ bude probíhat a co máme hlídat, že se žák učí. A kdyby mu to nešlo, je třeba IVP trochu upravit.

Právě proto je moc důležité, aby se rodiče o tvorbu IVP svých potomků aktivně zajímali. V ideálním případě je IVP jakousi „smlouvou“ mezi školou a rodinou, jak to všichni společně zvládneme. Dokonce už existují školy, které před sepsáním IVP rodičům nebo přímo starším žáků kladou otázku, co by v IVP potřebovali. Vždyť přeci rodiče by měli velmi dobře vědět, za jakých okolností se jejich dětem dobře učí. A divili byste se, kolik starších žáků to dokáže také říci. Na druhou stranu je také přirozené, že škola potřebuje pomoc žáka i rodičů, aby IVP mohla naplnit.

Pro zájemce o detailnější informace na toto i podobná témata upozorňujeme na nově vzniklou poradnu Dyslexie a jiné poruchy učení.

Napsal/a: PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D.