Některé děti nezavřou pusu od rána do večera a z jiných za den „vypadne“ jen pár slov. Oboje může být v pořádku, odpovídat individuálnímu „nastavení“ dítěte. Mateřská škola ale může výrazně pomoci přirozenému vývoji dětské řeči.
Předpokladem kvalifikované podpory řečových schopností malých dětí je znalost vývojových zákonitostí. Na ty jsem se zeptala klinické logopedky Mgr. Markéty Hrubínové. „U dětí ve věku kolem tří let se díváme na řeč jako celek. Sledujeme, jestli dítě staví větu a jak ji staví, z kolika slov se jeho věty skládají. U tříletých dětí můžeme pozorovat agramatismy, ale děti tohoto věku na ně ‚mají nárok‘. Takto staré dítě by ale už mělo mluvit ve větách a mělo by se snažit skloňovat a časovat, i když s chybami, a mělo by se také snažit držet melodii a tempo řeči. Mělo by také mít chuť zpívat a opakovat různé říkanky,“ vysvětluje. Zajímalo mě, jak by učitelka měla reagovat na případné agramatismy v dětské řeči. Má dítě opravovat? „Rozhodně by dítěti neměla říkat, že mluví špatně. Ale může větu zopakovat, ovšem správně. Dítě to vnímá, a pokud se jeho řeč vyvíjí správně, pravděpodobně to příště řekne správně.“ A co čtyřleté děti a jejich řeč? „U čtyřletých dětí už sledujeme, jak artikulují. Když čtyřleté dítě neříká například hlásky K a G, je potřeba s tím něco dělat. K a G patří do okruhu ‚vývojově starších hlásek‘ a chybnou výslovnost těchto hlásek nelze odstranit nějakými básničkami. Je potřeba, aby dítě navštěvovalo klinickou logopedii. Učitelka by měla rodiče taktně upozornit, postupně je ‚pošťouchnout‘, aby šlis dítětem k logopedovi. Čtyřleté dítě by také mělo vnímat měkčení hlásek, tedy Ť, Ď a Ň. Když děti tohoto věku neměkčí, také by je měl vidět logoped.“ Do školky chodí i děti, které zanedlouho půjdu do školy. Jak by se měla vyvíjet řeč pětiletého budoucího školáka? „U pětiletých dětí už sledujeme výslovnost všech hlásek. Často pozorujeme chybnou výslovnost sykavek, což je v tomto věku už alarmující a mělo by se s tím něco dělat. Také si všímáme výslovnosti hlásky L a u pětiletých dětí se také již může začít s nácvikem hlásek R a Ř,“ vysvětluje Markéta Hrubínová.
Září, měsíc adaptace
Začátek školního roku je v mnohých mateřských školách provázen adaptačními potížemi „nováčků“. Zvykání na nové prostředí, nové děti a dospělé, ale hlavně na odloučení od domova bývá pro některé děti hodně náročné. Zajímalo mě, zda má nástup do školky nějaký vliv na řeč dítěte. „Může se stát, že se s nástupem do školky řeč dítěte zbrzdí. Setkáváme se ale i s akcelerací řečového vývoje. Děti, které mají opožděný vývoj řeči – nikoli dysfázii –, se s nástupem do mateřské školy ‚posunou‘ dopředu. Najednou jsou v situaci, kdy se potřebují dorozumět s ostatními dětmi, potřebují si říci ‚to svoje‘, a rozmluví se. Proto v případě, že dítě má opožděný vývoj řeči a nechodí do školky, doporučuji, aby se to zkusilo. Ale stává se i to, že se řeč dítěte ve školce zhorší. Přicházejí rodiče a říkají, že dítě před nástupem do školky mluvilo krásně, ale ve školce si najednou začalo ‚šlapat na jazyk‘. A zjistíme, že dítě to ‚odkoukalo‘. Chybná, nezvyklá výslovnost dítě zaujme, líbí se mu, tak to zkusí napodobit,“ vysvětluje logopedka Hrubínová. Zajímalo mě, jestli dětem ta napodobená chybná výslovnost „zůstane“. „V těchto případech bývá jednoduché tomu zamezit. Když si všimneme, že dítě najednou začalo vyslovovat špatně a přitom už danou hlásku umělo, stačí ho ‚popostrčit‘, nabídnout mu vhodné básničky, aby se posílila ta správná výslovnost, kterou již sice zvládlo, ale nahradilo ji okopírovaným řečovým vzorem. Nesmíme to samozřejmě nechat jen tak, protože by se chybná výslovnost mohla zafixovat. S napodobením se setkáme nejen u chybné výslovnosti hlásek, ale často také u neplynulosti neboli koktavosti.“
Učitelka jako vzor
Učitelka mateřské školy není klinický logoped. Přesto může pro rozvoj dětské řeči udělat opravdu mnoho. Podle Markéty Hrubínové je důležité, aby s dětmi především hodně mluvila. „Někdy jsem se setkala s tím, že se dětem učitelky příliš nevěnovaly, daly jim určitou ‚náhražku‘, třeba jim něco pustily v televizi nebo jim zapnuly počítač. Ale děti potřebují kontakt s lidskou řečí; když něco řeknou, potřebují, aby jim učitelka odpověděla, aby se vytvářela vzájemná interakce. Hlavním ‚nástrojem‘, který by měl pedagog používat pro podporu vývoje dětské řeči, je on sám. Počítač nebo televize dětem neposkytnou zpětnou vazbu, která je pro ně hodně důležitá. Navíc v tomhle věku se fixují návyky a vzorce chování, proto bychom s televizí a počítačem, na něž se děti ‚chytnou‘ opravdu rychle, měli co nejvíce šetřit.“ Markéta Hrubínová dodává, že dalším důležitým podpůrným prvkem je předčítání knížek. „Docházím do školky, kde si s dětmi ‚postaru‘ čtou. A děti opravdu poslouchají. Když dětem pravidelně čteme, zvyknou si poslouchat čtený text, což jim pomůže, až začnou chodit do školy, kde budou poslouchat výklad nějakého učiva.“ Podle Markéty Hrubínové je důležité, aby učitelka respektovala úroveň, na které děti jsou. „Učitelský“ tón a dlouhé výklady do školky nepatří. Učitelka by měla mluvit spisovně, přípustné jsou však i hovorové tvary, ale samozřejmě nesmí být vulgární. „Důležitá je především přirozenost jejího projevu,“ říká logopedka.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 7/2011
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
