Mobilní telefon má polovina českých dětí. Dostávají ho mnohdy už v prvních letech školní docházky, na jejím konci zůstává bez mobilu sotva pětina dospívajících…
Nejméně často nosí do školy mobil žáci, kteří bývají odpoledne v družině, odkud si je vyzvedávají rodiče. Jakmile děti začnou odcházet ze školy samy, mobilů automaticky přibývá. Rodiče oceňují, že zvyšují bezpečnost a dosažitelnost jejich potomků a podobným způsobem vysvětluje pozitiva mobilních telefonů v taškách školáků i ministerstvo školství. Podle ministerstva školství není vhodné nošení mobilu do školy žákům zakázat, nicméně učitelé mají plné právo trvat na jeho vypnutí při výuce.
Naprostá většina škol upravuje pravidla užívání mobilů ve školním řádu a seznamuje s nimi děti i jejich rodiče. Přestože je většinou deklarována povinnost vypnout mobilní telefon a mít ho po dobu výuky v aktovce, obecně se toleruje vypnuté zvonění. „Čas od času se stane, že některému žákovi mobil zazvoní, ale bývá to spíš výjimečně. Rozhodně to není problém, který bychom museli nějak razantně řešit,“ říká ředitel Jaroslav Vostrovský ze ZŠ v Čáslavi. Porušení školního řádu se trestá zpravidla napomenutím nebo musí provinilec odevzdat mobil vyučujícímu. Vrátí se mu obvykle po hodině, v některých školách ale mají opatření razantnější – zabavený mobil si musejí vyzvednout rodiče. Podle Milady Bulirschové, ředitelky jedné menší pražské základní školy, to na děti zabírá. Ale i používání mobilu v souladu se školním řádem může mít s ohledem na výuku své stinné stránky. „Hned po zvonění mobil zapnou a většinu přestávky píšou SMS nebo hrají hry, takže se někdy nestihnou včas přesunout do jiné učebny a připravit na hodiny,“ podotýká ředitel Vostrovský.
Esemesková generace
Školáci používají mobilní telefon v první řadě k posílání SMS. Esemesky jsou základní komunikační kanál, jímž se zjišťuje, co kdo bude po vyučování dělat, kam kdo s kým půjde. Ostatně, i pedagogové zaznamenávají tajné čtení a posílání SMS pod lavicí hlavně v posledních vyučovacích hodinách. (Proto také někteří psychologové a sociologové užívají označení „ad hoc generace“ a upozorňují, že domlouvání se na poslední chvíli a operativní měnění programu začíná zvolna posouvat vnímání takových hodnotových kategorií, jako je dodržení daného slova či splnění slibu.)
Občas se učitelé setkali i s esemeskovou nápovědou a posíláním výsledků při písemce, ale dospívající studenti shovívavě říkají: „To bývalo dřív, když byly mobily nové. Kdo by se s tím psal? Napovídat se dá daleko rychleji, udělat si tahák a dobře ho schovat je mnohem výhodnější.“ Mobil ne mobil, mezitřídní solidarita stále funguje nejlépe na bázi osobního jednání – i dnešní „áčáci“ se před testem scházejí na chodbách s „béčáky“ a sdělují si zadání i výsledky. V této oblasti mobilní telefon na své využití zřejmě teprve čeká, snad až bude mít většina žáků mobily s kvalitním fotoaparátem a on-line přenosem dat…
Úsporný jazyk SMS, hojné užívání zkratek a často i kreativní vytváření vlastních se však podle pedagogů podepisuje na projevu školáků. „SMS, chat, ICQ a další technické komunikační prostředky, které jsou spojené se zkratkovitým, omezeným psaním se do běžného mluveného i psaného projevu dětí promítají. Ovlivňují skladbu, slovosled, zkracování slov, občas i diakritiku,“ konstatuje Jaromír Čížek, češtinář a ředitel ZŠ v Praze – Suchdole.Zapomínání háčků a čárek ve slovech však podle oslovených učitelů není natolik alarmující jako chudý slovník. Na vině není zdaleka jen mobilní komunikace, ale celkový životní mnoha dětí a dospívajících, v jejichž volném čase má jen minimální místo klasická četba knih.
Někteří učitelé považují esemeskování a on-line komunikaci za příčinu zhoršující se kvality psaní psacím písmem. Nejde však jen o to, že děti před sebou vidí tiskací písmena na displeji mobilu či počítače, vždyť ani pohádky a dětská beletrie, na níž vyrostly předchozí generace, se psacími písmeny nehemžily. Zásadnější patrně bude celková ztráta významu osobně psané korespondence, která v podstatě jen logicky následuje po vytlačení ruční hopsaní z korespondence pracovní. Některé školy používají alternativní formy výuky psaní, které je dlouhé měsíce založené především na dokonalém ovládnutí psaní velkými a malými tiskacími písmeny. A tak možná více než pro stesky nad upadající úrovní žákovského písma se tu otevírá pole pro odbornou diskusi o významu a formách psaného projevu v 21. století.
Tři sta SMS, které jsou čeští školáci schopni poslat v průběhu měsíce, však může mít časem další, zatím jen tušené následky, zvlášť když esemeskoví přeborníci dokážou psát rychlostí téměř osmdesáti znaků za minutu. Podle ortopedů totiž dochází k přetížení palce, což může vést k předčasnému opotřebení drobných kloubů a návratu zdravotních problémů, které v Evropě vymizely s ústupem ručního předení.
Z dalších funkcí mobilu čeští školáci s oblibou využívají hry. Případy, kdy hrají v hodině, jsou prý spíše ojedinělé. Častěji se týkají dětí, které obecně mají problémy s chováním, anebo naopak učitelů s malou autoritou,kteří v hodině obtížněji udržují žákovskou pozornost.
To tu naštěstí (ještě?) nemáme
Zahraniční zkušenosti varují před dalšími možnostmi, jak mohou studenti mobilní telefony využívat. Ve Velké Británii či v Německu se objevily zprávy, že školáci mobilem fotí či nahrávají šikanování spolužáků, jiné oběti šikany dostaly během krátké doby množství výhružných a urážejících SMS, v Bavorsku se rozmohlo sledování pornografie stažené do mobilu z internetu. Výsledkem byl zákaz nošení mobilních telefonů do školy. „U nás zatím žádné podobně dramatické excesy nemáme,“ domnívá se ředitel ašské ZŠ Jaroslav Helcl. Což ovšem zdaleka neznamená, že by se na našich školách nešikanovalo. Spíše si útočníci svoji oběť (zatím) nemají ve zvyku nahrávat – příčiny netřeba hledat jen v české holubičí povaze, ale též v technickém vybavení. Mobilní telefon s fotoaparátem se totiž pohybuje v cenových relacích, které zdaleka nepředstavují žákovský standard, a ani připojování mobilem k internetu a stahování většího množství dat ještě není pro školáky samozřejmostí. Někteří rodiče sice podlehnou potomkovu tlaku a zakoupí mu přístroj na úrovni, kterou zdaleka sami nemají a s funkcemi, jichž syn či dcera nakonec stejně nevyužije, ve financování provozu bývá většina rodičů poměrně střízlivá. Děti mívají zpravidla předplacené karty a musejí s kreditem vydržet po stanovenou dobu, nebo sáhnout do kapesného.
Přesto i u nás je mobil důležitým prostředkem sociální stratifikace. Velký význam hraje značka, typ, ale i funkce – možnost stahování melodií, počet a kvalita her, využití světelných efektů atd. „Pro dnešní děti hrají materiální hodnoty velkou roli, soutěží mezi sebou nejen v kvalitě a značce mobilu, ale neustále si vzájemně připomínají, kdo má jaký typ auta, televize, značkového oblečení. Jedna maminka se dokonce svěřila, že syn přestal uznávat vlastní rodinu, protože ho oslnilo materiální zajištění v rodině jeho kamaráda,“ říká ředitelka Lída Júnová z kutnohorské ZŠ Kamenná stezka. Je zřejmé, že preventivní zákaz mobilů, „aby si byli žáci rovnější“, by se zcela minul účinkem. Potvrzují to i zkušenosti z britských škol, kde mají sociální rozdíly stírat školní uniformy. Děti si prý vždy najdou nějaký zástupný objekt, na jehož základě se porovnávají, byť by to byla školní aktovka nebo penál.
Jedná se o ukázku z časopisu Rodiče a škola, vydává Portál
Napsal/a: Daniela Kramulová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
No já nad tím byla zrovna nedávno nucena popřemýšlet. Malá je v první třídě nějak sme se u babičky bavili o vánocích a babička prohodila co kdyby malý ježíšek mobil přinesl.
No musím říct moje okamžitá reakce byla – vyvalené oči a doslov COŽEEEEEEEE
Nakonec sme to zahráli do autu tím že jako měla babi na mysli mobil hrací jako dostal malý bráška k narozeninám – samozřejmě taky od babi.
Nemyslím že by ho v první třídě měla za potřebí – je tedy pravdou že do školy a ze školy ji vozíme ale i tak u mě nejspodnější věková hranice pro koupi mobilu dítěti je 10 let Dřív určo ne.
Můj syn ve druhé třídě mobil má ,chodí ze družiny sám domů, tak abych měla přehled a mohla mu případně zavolat, kdybych se zdržela, nebo on mě, kdyby se něco přihodilo. Ale má tam jen čísla na mě, otce, babičky, dědy a ti vědí, že přes vyučování se volat nemá. Takže telefon nevypíná, ale nikdy se ještě nestalo, že by s ním vyrušil. Zatím si zvykl ho používat opravdu jen na vytočení čísla mě, nebo koho zrovna ze seznamu potřeboval, jinak smsky ještě nezvládá (ono jedině dobře) a já jsem klidná, že nad ním mám „dozor“.
U nás na škole je to tak, že učitel má podle školního řádu právo zabavit mobil, či Mp3 nebo Mp4 a předat je až rodičům či jinům poručníkům dítěte.
Mgr hovoří: Doba jde vpřed a mobil má dneska téměř každý, i děti v první třídě. Musíme si zvyknout na to že v hodině občas nějaký ten mobil zazvoní, a pokud žák neuposlechne napomenutí žáka aby telefon vypnul, pak má učitel právo mobil zabavit, ale POZOR! Po hodině je povinen vrátit mobilní telefon dané osobě, pak se totiž dopouští přestupku, a toto jednání by mohlo být považováno i za krádež. A navíc za zabavený předmět přebírá zodpovědnost, takže veškeré škody na telefonu či jiném zabaveném předmětu mohou být hrazeny učitelem.
Hmm,myslím,že pořízení mobilu do první nebo druhé třídy zš se asi nevyhnu.Kvůli bezpečnosti,ale i kvůli tomu aby dítko zbytečně nevyčnívalo z řady. Z literární zaostalosti své ratolesti strach nemám-myslím že dobrou knihu mobil nenahradí.záleží na výchově.
a upřímně-když mi bylo 17-co bych dala za mobil!
Mobile Sliding Menu