Doba bezduchého biflování je, doufejme, dávno za námi. Po žácích a studentech už chceme něco jiného – samostatné, kritické myšlení. Ale dokážou to? A můžeme jim v tom nějak pomoci?
Podle psycholožky Věry Pokorné je dobré nejprve si ujasnit, co to jsou „základní kameny“ myšlení. Říká, že učení začíná u našich představ. „Představa je to, co si uvědomujeme, co si dovedeme vyvolat v mysli. Jsou to minulé zážitky a vjemy, které přijímáme všemi pěti smysly. Mohou být a nejčastěji jsou zrakové. Představujeme si, jak něco vypadalo – například kde jsme byli loni na dovolené. Představujeme si různé věci, které jsme viděl: cestu do školy nebo do práce, rozložení nábytku v místnosti, kde jsme byli na návštěvě.
Sluchové představy nám přinášejí mnoho informací, nejen zvuk hasičského vozu, zvuk pádu věci, zpěv ptáků, melodii a slova známé písně, ale podporují i emoční představy – rozlišujeme hlas laskavý, rozzlobený, nezaujatý, přísný, neosobní apod.
Představy hmatové nám umožňují, abychom rozlišovali chladnou nebo teplou vodu, drsnou nebo hladkou plochu dřeva. Dotykem se přesvědčujeme o druhu materiálu, z kterého jsou věci vytvořeny, a tyto pocity si uchováváme v představě. Hmatové představy jsou součástí kinestetických představ, kdy si vyvoláme pocit únavy, svěžesti, hladu nebo přesycenosti. Jinak se tělesně cítíme, když jsme veselí, nebo smutní. Když se na něco těšíme, nebo se něčeho obáváme.
Čichové představy nám umožňují vybavit si vůni lesa, vůni deště, mokřiny, vůně květin, parfémů, vůni knih, jídel, vůni hořícího smolného dřeva. Mluvíme i o vůni domova.
Chuťové představy jsou důvodem toho, že se těšíme na různé pokrmy, sladká, slaná, kyselá a trpká či hořká jídla a nápoje. Rozlišujeme chuť slaných slz pláče a slz radosti,“ vysvětluje odbornice. A dodává, že vnímáme celostně, a proto neumíme oddělit představy vzešlé jen z jednoho smyslu. „Z toho důvodu má každá představa více vlastností.
Když si vybavíme představu citronu, vnímáme jeho žlutou nebo zelenou barvu (zelená znamená, že není dost zralý), jeho kyselou chuť, jeho tvar, velikost, strukturu dužiny, jadérka, vnímáme dotyk jeho kůry, jeho vůni, umíme ho odlišit od ostatního citrusového ovoce,“ uzavírá své myšlenky o představách psycholožka Věra Pokorná.
Jak rozvíjet představy žáků a studentů?
Podle Věry Pokorné jsou představy stavebními kameny myšlení, proto mají být co nejpřesnější a nejobsáhlejší. „Když nějakou věc nebo téma neznáme, například v poslední době nový obor geoinformatiku, máme o něm velmi chudou představu. Z názvu jen můžeme vyvozovat, že jde o data, která se týkají země. Protože rozvoj představ nesouvisí jen s vlastními zkušenostmi, ale i se zkušenostmi druhých, které jsou dítěti předávány, můžeme již u předškolních dětí rozvíjet představy abstraktních slov. Můžeme s nimi mluvit například o tom, co to je radost.
Z čeho můžeme mít radost? Z čeho má radost maminka, tatínek, babička, dědeček nebo jejich sourozenci? Jak se cítím, když mám radost? Jak to poznám u sebe? Chce se mi skákat, mám hodně energie, směji se. Dále o tom, podle čeho poznám u druhých, že mají radost. Kdy mám radost velkou, kdy se raduji jen málo. Projevuje se radost jen velkým smíchem? Ještě si uvědomme, jak někdy říkáme: ‚Musíš mi o tom říct víc, abych si mohla nebo mohl udělat lepší představu.‘ Jen dobrá představa je předpokladem porozumění. Pokud je naše představa věci nebo tématu omezená, pak je i naše myšlení o tomto tématu nepřesné, omezené a často subjektivní. Můžeme přemýšlet jen v rámci našich znalostí, které jsme schopni si představit,“ vrací se Věra Pokorná k základnímu pojmu představy.
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
