Nedávno jsem zaslechl od jedné z maminek, že se její ratolesti některé jiné děti ve školce smály, protože neměla značkové tepláčky a bundičky. Kam jsme se to dostali? …ptám se skoro zděšeně!
Pokud materialismus a namyšlenost vládne již v mateřinkách, máme se za pár let na co těšit. Děti si přeci mají hrát, skotačit, cvičit, zpívat atd. a ne mezi sváčou a obědem zkoumat, kdo má jakou značku tepláčků. Bohužel kořeny tohoto hloupého chování vidím ve výchově, v rodičích.
Velká skupina dnešních malých dětí si vlastně už ani neumí hrát. Znají počítač, televizi a nezájem rodičů.A když už se jim věnují, tak stylem, že je vezmou a jdou brouzdat hypermarketem. Jejich rodiče si myslí, že je třeba vychovat tvrdého člověka, který se v životě neztratí a který bude umět vydělat peníze (třeba právě na to značkové oblečení). Ano, může se jim po podařit. A pak budeme mít kolem sebe plno tvrdých, nelítostných, zamračených lidí, kteří se honí za mamonem a za povýšením ve firmě.
Je škoda, že s rozvojem kapitalismu se rozvíjí i neúcta k druhému člověku, k člověku jako takovému. Ne k jeho penězům. Dětem by se mělo vštěpovat, že není vše zlato, co se třpytí, že i pod hrubou slupkou se může skrývat dobré jádro (mimochodem, krásně o tom pojednává pohádka O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku…sledují děti dnes vůbec pohádky, když tam mozky nelétají vzduchem??).
A jelikož děti jsou jakousi „výkladní skříní“ rodičů, měli by se za toto zastydět rodiče. Bohužel to asi v dnešní době nemůžeme očekávat, protože pokud je rodič stejný, stydět se nebude, protože stud se v dnešní době nenosí. Proč? Protože zdržuje, není kompatibilní s ostrými lokty a je to prostě přežitek. Já jsem king a kdo je víc!
Doufám, že jednou dojde k obrodě výchovy dětí v Čechách a na Moravě. Možná za 10, možná za 20 let, ale snad dojde. Až opadne období „urvat co nejvíc, když to dřív nešlo“? Nevím. Prostě si myslím, že děti mají porovnávat kvalitu svých báboviček a ne oblečení.
Napsal/a: Ing. Tomáš Balcar
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (42 vyjádření)
Se to tu nějak semlelo kolem růžové barvy:-) Jen podotýkám,že růžovou samy milujeme, i dcera, i já, výše uvedený příspěvek nebyl proti růžovým princezničkám, ani tak neměl vyznít, jen jsem psala, že jsem u nás ve městě viděla holčičku, celou krásně oblečenou do Nextu, a fakt kóča, prostě princezna, ale jak opovrženě se tam chovala její mamina, to pak mám jasno, proč se později některé děti tak odlišují (možná aniž by chtěly). To byl účel mého příspěvku, proti značce jako takové vůůůůbec nic nemám!!! Naopak!!! Ale hodně se to přehání, když moje kámoška rok a půl čeká, jestli budou v bazárku Nike botičky, to mi přijde trefené, mají úplně vše ve značce, no není to odlišování? Toť má zkušenost. Za naše Adidasy jsem šťastná, sedí perfektně a jsou to boty téměř nezničitelné.
Vážené maminky i ostatní přispěvatelky/přispěvatelé, nevím jak mimo Prahu, ale v Praze tento problém docela „jede“. Děti jakoukoliv odlišnost „rádi“ vytěsní, grázlík může být už i ve 3 letech. Možná, že problém je pak i na straně učitelky. Takže není pravda, že děti nerozlišují. Stejně tak vzkaz pro paní učitelku, která učí na škole 26 let: Pokud si myslíte, že tento problém neexistujete, tak se fatálně mýlíte. Šikana, stejně tak jako různé pošklebky či ústrky se dějí v ústraní a ne před zraky učitele.
Značkové oblečení…co názor to kus pravdy…já poznala „důležitost“ značkového oblečení až nyní na 2.stupni – dcera na mě chrlí názvy výrobců streetového oblečení, které mi naprosto nic neříkají (: …Ale je to těžké, jak psalo již nekolik pisatelek výše, nemusí to být vždy oblečení, čím se dítko odlišuje…brýle, odstávající uši, dobré známky – vždycky se nějaký důvod najde.Jo a jinak ono streetové oblečení (kšiltovku) jsem po 2 letech „toužení“ (ne naléhání a vynucování) zakoupila jako odměnu za zdařilé vysvědčení.
Co se týče nakupování u stánků/v kamenných obchodech – kombinuju to, a pozor, nemůžu souhlasit s někým výše, kdo píše, že triko z kamenného obchodu přežije 2 děti a ještě ho donosí sousedka. Já věci také schovávám, ale mě vydrží i ta trika/kalhoty od vietnamců – akorát prostě nemůžu koupit vše, musí se vybírat. A kolikrát se mi již stalo, že třeba v Hypernově jsem koupila tepláčky s tím, že vypadají „bytelně“ (u synátora dost důležitý prvek) a pak jsem je viděla o 50kč levnější někde v Lidovce nebo u stánku – to mě mohl šlak trefit. A boty „naven“ kupuju zásadně u vietnamců, protože dětem roste noha tak šíleně rychle, že 3 páry bot každé jaro+podzim by mě zruinovaly; navíc nemůžu po dětech chtít, aby se při hře venku vznášely nad zemí, aby mi drahé boty od Bati a jiných „kamenných“ prodejců zničily.
A ještě se připojím k matkám růžových princezniček. Sama růžová barbie nejsem, ale ráda chodím sladěná (dítka samozřejmě též) a nosím doplňky (teď pravda to parádění a dbaní na sebe s ročním mimčem trochu pokulhává)…taky ale miluju koženou bundu, motorkářský trika a džíny…ale růžovou, fialkovou a jiné barvičky si na roční princezně užívám. Ono to hrozně rychle uteče, moje 13 letá dcera už o růžové asi 3 roky nechce slyšet a nyní odmítá cokoliv, co jen náznakem připomíná veselejší barvu a preferuje černou, na milost vezme tak maximálně ještě šedou (: …takže sladkým barvičkám do určitého věku holčiček ZDAR (:
Já se růžové dlouho bránila, tedy lépe řečeno jsem ji nevyhledávala.
Any není barevně vyhraněná.
Lu dlouho upřednostňovala zelenou, teď se -zdá se- zaměřila právě na růžovou…
Holky, musím se zastat růžových princezniček. Jelikož mám dvě holčiky, vím o čem mluvím. Malá růžovou miluje. Kdykoliv spolu něco kupujeme, sama si vybere růžovou. Prostě se jí líbí a i se do ní ráda obléká. Navíc jí sluší, takže taky chodíme hodně v růžovém a nevidím v tom nic závadného.
Jinak u nás ve školce žádné značky/neznačky naprosto neřeší. A troufnu si říct, že ani ve škole u starší dcery ne.
Karamelo aspoň trochu zastání 🙂 Ty taky slaďuješ? Taky máme pistáciové kraťásky a bez pistáciových ponožtiček nejdem ven :o) né vážně, rodina vždycky moc chválí, že jsme vždycky krásně sladěni:o)))
Docela ně mě zapůsobilo zamyšlení od Piškotky/Darči:-)/.že tady vlastně funguje i obrácená nesnášenlivost vůči značkovému oblečení-obutí…a to,že některé maminky svůj boj proti dávají taky okatě najevo…jéééžiš Vy máte značkové,no to je teda rozmařilost… já na tohle nehledím ,nakupuju co se mi líbí…značka,neznačka..hledím na kvalitu a přiznám se že ráda podpořím české výrobce..kde na štítku trička je napsáno např. Opava,Frýdek Místek… a jméno soukromníka co věc ušil…
Mám ráda,když je prcek sladěný…když má zelené kalhoty tak mu dám zelené ponožky:-)
Dando růžové maminky s holčičkama stejné barvy se vyskytují všude–taky mi to vyloudí úsměv na tváři,ale neřeším to do doby než si dotyčná princezna nesmí jít hrát na písek aby se neumazala…to mi vadí…
prcek zatím nic neřeší..bude mít 3roky a uvidíme co školka přinese:-)) myslím,že stačí vysvětlení,že o značce život není…
a taky souhlasím,že tohle je jen věrný odraz chování rodičů…
Podepisuji se pod příspěvek Taminy. Howgh…..
Značkové oblečení doma (zatím) nijak neřešíme, nakupujeme to, co se mně i dceři líbí, ať už je to u Vietnamců, nebo v kamenném obchodě (častěji). Víc než značkové věci mě děsí růžové maminky, které si za ruku vedou růžové holčičky (mně se to prostě nelíbí, ale to je jen můj názor, každý má jiný vkus)
Každopádně značkové věci jsou z 99% „made in China, Vietnam, Taiwan…atd.“, takže i ty maminky, co nakupují dětem značkové věci, podporují obchod, kde lidi pracují za již zmiňovanou velmi nízkou denní mzdu a pracují v hrozných podmínkách…
Podle mého názoru děti ve školce ještě nedokážou rozlišit značkové oblečení. A rozhodně nejsou schopny v tomto věku, se někomu posmívat kvůli jakékoli odlišnosti. Nechme tyto neviňátka na pokoji a zamysleme se raději nad sebou. Určitě objevíme spoustu horších věcí vhodných pro zamyšlení.
Bydlím v malém městě a co se týče značkového oblečení ve školce, nevím, nemám ani u druhého syna zkušenosti.Já sama se dětem snažím kupovat kvalitní oblečení z kamenných obchodů přesně z důvodů, jaké uvádí Zuzkasim.
Starší syn končí pátou třídu a můžu říct, že ani tam tento problém doposud nebyl.Spíš se vyčleňuje skupinka dětí ze sociálně slabých rodin,ale připadá mi, že hlavně kvůli chování a prospěchu než kvůli oblečení od Vietnamců.
Takže bych to s těmi „značkami“neviděla tak černě.Uvidím, jak to bude na gymnáziu, kam příští rok nastupuje a čeká ho jiný kolektiv.Naštěstí je natolik konzervativní,že by se tímto trendem snad nenechal ovlivnit-např.klasická aktovka z první třídy mu jako jedinému vydržela nejdéle ze všech, než uznal, že už mu bohužel kapacitně nevyhovuje…Macela
Libuno, chápu vaši zkušenost, ale co si ze školy vzpomínám já, rozhodně si děti dávají veliký pozor, aby něco takového neprobíhalo v doslechu učitele. Ale posmívat se mohou právě i dítěti „značkovému“, pokud je ve třídě jediné. Měli jsme takového spolužáka, syn velvyslance v Kolumbii, rodiče ho nechali v ČSSR v 7. a 8.třídě, aby dokončil základní školu v relativním klidu, byl na internátu určeném těmto dětem a oblečen byl 100% západně. Pro část byl úplný exot, část mu záviděla, výsledek jasný.
Ale děti vydělují i „šprty“, nebo naopak „známé firmy“, svoje ví dítě s odstávajícíma ušima, s brýlemi, s jakoukoliv odlišností. Oblečení je jen jeden faktor z mnoha.
Ve škole to bylo a bude vždycky stejné, děti hledají, v čem jsou druzí jiní, všichni by si přáli být těmi nej a mít všeho dost:-) Zažila jsem taky lyžák se šněrovacíma botama, navíc jsem nosila brýle, prostě vždycky se dá najít něco, kvůli čemu jste něco „míň“, jak ti ostatní. Před mateřskou jsem učila na ZŠ a všimla jsem si, že děti chodí v 90% případů ve stánkovém oblečení (není drahé a co sezónu se dá dle módy obměňovat, takže děti jsou pořád In), maximálně boty si přejí adidas apod. a pak je ve třídě pár opravdu bohatých a ti s klidem řeknou i učiteli do očí, ať jim dá pokoj, že jejich kapesné je větší jak náš plat (neplatí u všech, ale zažila jsem!).
Já osobně na stánkách nenakupuju ze zásady, nechci podporovat takovýto obchod. Lidi, co to šijí, dostávají denní mzdu jako my za 10 min práce, nevím, proč by se k nám mělo zboží v takovémto objemu vozit přes půl světa, když my umíme vyrobit mnohem lepší věci, používají agresivní barviva, jejich bavlna kolem bavlny sotva prošla… Někteří možná namítnou, že na to mám. Jak se to vezme, spíš si umím spočítat, že tričko koupené v kamenném obchodě unosí obě moje děti a pak ho ještě můžu dát kamarádce na donošení. Zatímco tričko od vietnamců je po pár vypráních tak akorát na lítačku a druhého syna se už nedožije. Takže nenakupuju tak často a v celkovém objemu utratím míň. Taky občas šiju a hlavně pro děti jsou výborné bazárky. Nepotřebuju věci od Nextu, ale pokud mi je kamarádka přiveze z Anglie za cenu, která je poloviční oproti tomu, co se prodává tady, tak mi to rozhodně nevadí.
Děti si budou vážit toho, k čemu je povedeme, pravda, u dospívajících se nám to asi na čas „trochu vymkne z ruky“, ale ten základ budou mít od nás, od rodičů.
Učím na základní škole 26 let,na 1.stupni.Za svou éru jsem se nesetkala,že by se jeden druhému poškleboval, že nemá značkové oblečení! Vzpomínám jen,když mé děti byly na druhém stupni, chtěly po mně značkovou věc – boty, triko, mikinu. Nevěřím,že tak malé děti mají ponětí o značce svého oblečení. To by je ten dospělý musel vyloženě nabádat,aby se chlubily.Přesto je to asi možné.
Naše děti dědí značkové věci po jedné bohaté vlastnici,která je jako jedináček a má všechno na co jen pomyslí.Takže kupuju jen spodní prádlo a nějakou tu čepičku nebo kšiltovky.Jinak ve školce sme asi jediní kdo nosí něco značkové.Synovi se smějí,že má třeba červenou halenku nebo růžové tryčko a na punčošky už byli taky námitky.On si stoho ale nic nedělá je mu vzácné pěkné oblečení a hodně upřednostnuje barvy co nosí holky,tatka je taky na červenou tak to má asi po něm.Přece nebudu schválně kupovat modrou jen kvůli tomu že to nemá tu správnou barvu?!!Agáta
Souhlasím daleko spíš s Taminou, ale článek a Piškotka mají pravdu v tom, že rozsah dnešní nutnosti nosit značku hoodně překročil meze toho, co jsme znaly jako mládež my. Můj předškoláček mi tuhle položil otázku, jestli do školy dostane mobil, prý ho budou mít všichni, kdo půjdou do školy. Z hovoru vyplynulo, že ani moc neví, jak a proč by ho užíval, ale že má mít „velký véčko“ jako Filip a Radim, jinak je béčko a pitomec.
No, kvůli tomuhle o mobilu rozhodně nepřemýšlím, ale zvedala bych ruce za školní uniformy. Protože co je vidět na první pohled, to bije do očí pořád. Mobil v kapse je maličko o něčem jiném. Ale závist a kastování mezi dětmi, to bylo a bude, a důvod bude vždycky. Každý se s tím musí porovnat a jednoho dne dospět, jinak to nebude :-))
Tak já se spíše ztotožňuji s článkem než s Taminou (Tami, promiň). Já jsem Sáře koupila poprvé v životě značku, a to botičky Adidas, byly nošené, z bazárku, ale jako nové. Proti značce jako takové nic nemám, naopak, je to kvalita a tak to má být. Nicméně spousta rodičů (jsem z města) značku chápou jako šílenou prestiž, pokud ji nenosíš, nic neznamenáš atd. A je svatá pravda, že je to všechno v rodičích. Viděla jsem holčičku, celou oblečenou do Nextu, fakt princezna, taky pěkně pyšnou mámu měla, doteď ji vidím. Znám hodně případů, kdy se dělají rozdíly, právě kvůli penězům a značkám, a je to velká škoda. Člověk má strach něco koupit, už kvůli pitomým Adidasům, co jsem Sáře sehnala, mimochodem za poloviční cenu (což nikoho nezajímá), si mě některé mamky dobíraly: „Máte značku,co?“ Přitom nemám nic jiného značkového, ale botky jsou pevné a kvalitní a ruku na srdce, jděte do obuvi a kupte si boty za 700Kč! Takže kde to jsme, že musím mít mindrák z toho, že malá má značku, místo požitku z kvalitních botiček?
Jinak Tami, ve škole to bylo, je a zůstane, to je naprostá pravda, vždycky se něco najde.
Ale ztráta úcty k lidem, násilí apod., toho je nesrovnatelně víc a je to bohužel dobou. Já můžu chtít sebevíc dceru odlákávat od počítače, ale dnešní doba je doba počítačů a nechci zase, aby byla ve škole jediné tele, když ostatní to na něm budou umět. Tolik bych si přála, aby měla kamarády, se kterými si půjde hrát ven, jako my, s balónem, chytat pstruhy v potoce, jako my, zkoumat berušky a chodit po lese, ale mám obavy, že nebude mít s kým…..
Tamino,souhlasím,napsala jsi to pěkně!
No, tak já bych to teda tak tragicky neviděla. Ve školce jsem teda nepozorovala ani ten nejmenší náznak něčeho takového. Navíc jsem přesvědčená o tom, že děti v MŠ nemají ani páru o tom, co je to vlastně „značkové“… Děti v naší školce si rozhodně hrají, skotačí a zpívají a nic nezkoumají :-))) A myslím, že to tak bude ve většině školek….:-))
Co se týče školních dětí, tak jsem ještě nezapomněla, jak se na základní škole nikomu nic neodpustilo 🙂 Holky se mi smály, že nosím klučičí mokasíny, někdo byl zas terčem posměchu za žlutý svetřík, za fialovou bundu nebo za čepici se šňůrkama, za sestřih vlasů….. 🙂 Tohle prostě bylo a bude a nezmění se to. Tenkrát značkový věci nebyly, tak se řešilo něco jinýho. Jo, a co myslíš, když jsem jela na lyžařský kurz se šněrovacíma lyžákama???? Myslíš, že si moji spolužáci pomysleli: „Nu což, hlavně že je to dobrý člověk“ ???… :-))) Ne ne, dávali mi to pořádně sežrat až do konce … :-))A pozor, to byl hluboký nematerialistický socialismus!!! Tohle je prostě v každý době.
A taky si myslím, že rodiče se svým dětem věnují pořád stejně, pořád frčí klasické pohádky, dětem se pořád čte Lada i Hrubín a děti si hrát umí. TAky si pamatuju, že když jsem byla malá, taky se děsně řešilo, jak se rodiče dětem nevěnují, uspěchaná doba a syndrom panelákových dětí s klíčem na krku…. A opět kupodivu ten nematerialistický socialismus… Doba jde prostě dopředu, je pravda, že násilí v televizi je strašně moc, včetně některých pohádek, ale to je asi na rodičích, aby to nějak vyeliminovali.
Jo a pozor, náš Vojta taky chodí dost často ve značkovým oblečení. A víš proč? Protože nakupuju v sekáči, kde většinou značkový oblečení mají. A jsem za to ráda, protože tohle značkový oblečení vydrží třikrát víc, než trhovnický hadřík. Je to tak. Kdybych ty peníze měla, asi bych taky nakupovala kvalitněji a dráž. Mně je jedno, jestli je někdo od hlavy až po paty ve značce – jeho věc, nevšímám si toho. A děti si budou závidět vždycky něco, i kdyby chodily nahatý.. :-))
Přesně toho se bojím, akorát jsem si říkala, že to hrozí až ve škole, netušila jsem, že i děti ve školce už probírají značkové nebo neznačkové oblečení. Spíš jsem čekala, že se s tím dítě setká až ve škole někdy třeba ve třetí čtvrté třídě.
Můj manžel by naši dcerku nejraději už teď také oblékal do značkového, ale jsem toho názoru, že nepotřebuje v takovém věku značkové oblečení, ani teď, ani později. Nikdy jsem nenosila značkové oblečení, většinou jsem si kupovala všechno u vietnamců, protože jsem na to neměla a když jsem dostala větší částku peněz, raději jsem si je schovala na něco jiného a poctivě korunky šetřila. Mě víc těšilo, že jsem si mohla nakoupit více oblečení za levněji, než jeden kus oblečení za draho. A nenosila jsem značkové oblečení a přesto jsem měla kupu kamarádů a kamarádek ve škole.
Asi je pravda, že je to i v rodičích, proto se snažím manželovi vysvětlit, že to není jen o značce, ale on to vidí u svého malého bratra, který chodí na základní školu a musí nosit značkové oblečení, kdyby je neměl, nikdo s ním nekamarádí, prý by se mu děti vysmívali. Nechápu to a hrozně se toho bojím. Každý rodič na to prostě nemá, aby to dítěti dopřál. Přátelství přece není o značce ne? Je to divné, kam ten svět zachází…
A tak už se předem děsím toho, že naše malá bude vyžadovat, sotva začne mluvit, také značkové oblečení. Momentálně má 15 měsíců, děsím se toho, kdy mě to čeká a my budeme chodit do kvalitních obchodů, kde dám za jeden hadřík litr a jinde v normálním obchodě bych za tyhle peníze nakoupila hadříků patero.
Mobile Sliding Menu