Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Jak učitelka dítěti "pomáhá"
Dobrý den,
prosím o radu, jak mám postupovat.
Třídní učitelce vadí můj syn (4.tř.ZŠ). Nejprve o něm prohlašovala, že je líný a vzdorovitý (nebaví ho „lehké“ věci,ve škole se nudí), že je zdravý a nechce se mu chodit do školy. Ačkoliv má uč.k dispozici potvrzení od lékaře, že syn je dlouhodobě nemocný, platné celý tento školní rok (astma). Syn se učí velmi dobře, když je doma nemocný, vždy dopisujeme sešity, učivo s ním probírám.
Z rodičovských schůzek mi potom tř.uč.vzkázala, že ať požádám o domácí vzdělávání a nechám si syna doma úplně. To jsem zamítla, protože si mj.myslím, že syn dětský kolektiv v 10 letech už potřebuje.
Tak p.uč.poslala k nám domů na kontrolu kurátorku pro velký počet zameškaných oml.hodin.
Kurátorka nezjistila žádné moje pochybení, vyřídila mi vzkaz, že ať požádám o domácí školu. Když jsem opět odmítla, škola mi zaslala dopis, že tř.uč.požaduje veškerou absenci omluvenou lékařem.
Mají potvrzení. To nestačí. Mám rok zpětně doložit lék.razítka zvlášť ke každé omluvence (řekla mi tř.uč.do telefonu)a do budoucna, že každá mnou psaná omluvenka musí být doložena nejen lék.razítkem, ale i lék.vyšetřením mého syna a p.uč.řekla, že neurózy omlouvat nebude. Další svévolné chování tř.uč.mě šokovalo.
Bez mého vědomí a bez mého souhlasu řekla dětem ve třídě, že můj syn má problémy chodit do školy, protože „jeho maminka má rakovinu“. Ačkoliv věděla, že syn měl minulý šk.rok vážné neurózy, protože se mu děti ve třídě posmívaly, že jeho maminka má rakovinu a brzo umře. Na moji žádost, aby p.uč.dětem pak další den aspoň vysvětlila, že už rakovinu nemám, protože nemocné buňky mi doktoři z těla vyřízli a jsem teď sice na inv.vozíku,takže nemocná jsem, ale rakovinu nemám…. se p.uč.smála, dětem ve třídě už nic k tomu neřekla a že prý ať já řeknu synovi, že rak.mám, že je to slovíčkaření.
S takovou sebevědomou nezralostí jsem se ještě nesetkala. (P.uč.“to myslí dobře“,učí asi 3.rok od studia.)
Syn je zdrcen. Žije opět v neustálém strachu o můj život, už neví, komu-čemu má věřit.
Vedení školy o události ví písemným oznámením, náprava nulová.
Ředitel školy mne včera do telefonu přemlouval, že ať si požádám o povolení domácího vzdělávání a učím si syna sama doma.
Chci radu, jestli podat na tř.uč.stížnost např.na úřad na ochranu osobních údajů pro porušení zák.101/2000sb.nebo jak postupovat.
PPP má nejbližší volný termín až v červenci. Nejsem schopna dítě „nacpat“ do školy k této tř.učitelce. Syn se k ní bojí.
Ředitel nepovolil přestup do jiné třídy z org.důvodů.
Nemohu dát syna na jinou školu, dojíždění do jiného města by mu zhoršilo astma. Už do školky nesměl vůbec chodit. Teď nás chce učitelka buď vyštvat nebo tak „pomáhat“, že mě v podstatě zbaví rodičovských práv (na všechno razítko od doktora)a diktuje mi, jak mám svého syna vychovávat. Nepoužívám k výuce totiž její metody, že jedině drilem se dítě něco naučí. Nesouhlasím s jejím přístupem. Cpe mi dítě do šablony, dělá mu hodinová kázání před celou třídou, že nemá DÚ. Na moji žádost, ať ho nedusí a dá mu pětku nebo poznámku za nesplněný dú, si stejně udělá svoje s odůvodněním, že je výbušná a tvrdohlavá, a pomlouvá mě, že dítě špatně vychovávám. Jsem z toho opravdu unavená.
Kdybych mohla osobně do školy, bylo by to snazší.
Ale po náročném léčení se mám zatím dle lékařů držet doma.
Proto jsem do školy do teďka ještě nevlítla, když sotva ujdu 20m a nesmím mezi lidi.
Snad nenechám syna diskriminovat ze zdr.dův.?
Když nebude smět do školy vůbec a bude se učit jen se mnou, ošidím ho o běžné sociální kontakty
v dětském kolektivu. Bojím se,že by to měl později v životě pak zbytečně ještě těžší.
Děkuji mnohokrát za radu.
Lenka
ja jsem Lence poradila co by zabralo..skolni inspekce a oznameni…nechce do toho jit….i kdyz jak rika je v pravu…ja bych do toho sla…tim ma rada konci….radi odbornik a na jeho rady se nadava…co vic dodat?
uz se nedivim proc dnes 90% deti neumi zavazat boty a vysmrkat se…
Daso ty znas pani Lenku osobne?…jak vis ze vse co tu pise je pravda?…kde v tu chvili kdy vypisuje sve stroy na tolik radku je jeji nemocny syn?…uci se sam?….nebo je venku?
rikam tohle je poradna a ja jsem tu od toho aby objektivne poradila….pokud ji staci tve subjektivni pocity piste si emaily nebo vzkazy
Mila lenko….tak proc to pises do poradny a chces radu od oddbornika kdyz se spokojis se subjektivnim nazorem…potazmo tim ktery dava za pravdu tobe…vse ostatni beres jako utok proti tobe….poradila jsem tady vice lidem…jezdi za mnou i z cech jen abych byla objektivni protoze na to tu jsem….drbat o tom se muze vsude….a me v tom uz nesedi vice veci
Brm, nedělej, že nerozumíš, strach ze smrti nejbližšího člověka probíhá ještě předtím, než ten nemocný zemře.
Že se z toho Lenka dostala, je dobře. Ale ten strach to nevymaže. Uvědomme si, že máma je pro dítě Bůh, a jediná jistota. Jestli je otřesena, dost dlouho může trvat, než znovu nabyde víru v to, že vše bude v pořádku. Věř, že vím, o čem mluvím.
Moje děti jely taky až v 10 letech poprvé mimo domov. Nenapadlo by mě někomu říkat, co by jeho dítě v nějakém věku „už mělo“. Prostě to má jinak. Tak to je. To nezměníme. Všechny děti nebudou stejné.
Právě proto, že známe jen jednu stranu, tak můžeme pracovat jen s tím, co máme za informace.
Tu ozdravovnu úplně věřím. Sama jsem byla měsíc v ozdravovně jako dítě. Bylo mi devět. Všechny děti tam brečely, taková idylka to nebyla, jak se to prezentuje.
Kamarádka jezdí s dětmi do lázní každý rok (letos mají 9 a 10 let). Nikomu to nepřijde divné.
Dříve vám vzali i miminko do nemocnice samotné. Dnes máma může být s dítětem i v desíti letech, jestli tam je sám stresovaný. Nevidím na tom nic patologického.
Zcela věřím, že lidi píšou na internet cokoliv, taky s tím mám své zkušenosti. Ale přistupovat tak ke každému dotazu, to tu pak nemusíme psát nikdo.
Jen už jsme výrazně mimo téma.
muj syn byl v ozdravovne dvakrat…pokazde na dva mesice..poprve mu bylo 5 podruhe 7 let…v te druhe dokonce zjistili ze je bacilonosic meningokoka a rekli mi to az byl prelecen a az jsem pro nej prijela
Brmbulko,proč se navážíte do Dáši P.? Podle toho, co Dáša píše, není žádná malá naivní holka,která věří všemu co kde čte. Potažmo tak zpochybňujete i to, co píšu já.
Dáši P.děkuji za to, že mi napsala.Je schopna hlubokého vcítění a pochopení, nevím,jestli je to tím,že si něco podobného prožila nebo jestli má takový dar od Boha, ale její řádky jsou mi pomocí.
Vzhledem k určitému zpochybňování toho,co tady o sobě píšu,cítím,že bude lepší se tady na stránkách dále neotevírat.
Nejsem ochotna vystoupit z anonymity a vystavit tak rodinu dalšímu tlaku,proto se těžko dozvíte názor druhé strany.
Brmbulka ať se smíří s tím,že se spokojím se subjektivními názory dobrých lidí a nedám nikomu zde možnost objektivně posoudit věc z důvodu ochrany soukromí.
Stačilo mi přečíst si rady od srdce,pocítit trochu lidského tepla.
Své místo na slunci si každý musí vybojovat sám,ale některé rady zde mě posilnily.
Mám svou hlavu,rozhodnu se sama co dál, s vaší pomocí je to rozhodování ulehčeno.
Ještě jednou děkuji a mějte se pěkně.
Lenka
Ahoj Lenko, já souhlasím s radkou, sama jsem byla v ozdravovně, tak vím jak to tam chodí, nijak jsme nestrádali, chodili jsme tam do školy, dělali různé aktivity, byl tam lékařský dozor, ale nikdo tam neměl nikoho s sebou a návštěva rodičů byla doporučena jen jednou za celý pobyt, právě proto, abysme tak těžce nenesli odloučení. Ta ozdravovna fakt pomáhá, takže si taky myslím, že k tomu je asi hodně velký důvod, a marně přemýšlím jaký, protože, mě v době ozdravného pobytu bylo osm, byla jsem fixovaná na matku a ještě do toho se mamka rozváděla. Fakt nevím, něco mi tu nehraje.
Vlaďka
daso a jen takova poznamka…..kdyz chci nekoho soudit nebo radit….mela bych znat nazor obou stran…bohuzel v tomhle pripade jej nezname….tudiz nemuzeme erudovane poradit….a prosim….tohle i kdyz je poradna..porad je to jen internet…nebud mala naivni holka ktera veri vsemu co kde cte….tohle neni narazka na pani Lenku….jen mluvim ze zkusenosti na internetu….divila by ses kolik ruznych individui tady napise ruzne blaboly atd..to nebudu rozvadet
Dáša P. (31. 5. 2009 v 21:48):
Každé dítě má svůj čas, kdy se rozhodne oddělit od rodiče, a jestli si prožilo strach ze smrti své mámy, vůbec bych se jeho připoutanosti nedivila.
uniklo mi neco?…matka jiz zemrela?
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.