Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak učitelka dítěti "pomáhá"
Dobrý den,
prosím o radu, jak mám postupovat.
Třídní učitelce vadí můj syn (4.tř.ZŠ). Nejprve o něm prohlašovala, že je líný a vzdorovitý (nebaví ho „lehké“ věci,ve škole se nudí), že je zdravý a nechce se mu chodit do školy. Ačkoliv má uč.k dispozici potvrzení od lékaře, že syn je dlouhodobě nemocný, platné celý tento školní rok (astma). Syn se učí velmi dobře, když je doma nemocný, vždy dopisujeme sešity, učivo s ním probírám.
Z rodičovských schůzek mi potom tř.uč.vzkázala, že ať požádám o domácí vzdělávání a nechám si syna doma úplně. To jsem zamítla, protože si mj.myslím, že syn dětský kolektiv v 10 letech už potřebuje.
Tak p.uč.poslala k nám domů na kontrolu kurátorku pro velký počet zameškaných oml.hodin.
Kurátorka nezjistila žádné moje pochybení, vyřídila mi vzkaz, že ať požádám o domácí školu. Když jsem opět odmítla, škola mi zaslala dopis, že tř.uč.požaduje veškerou absenci omluvenou lékařem.
Mají potvrzení. To nestačí. Mám rok zpětně doložit lék.razítka zvlášť ke každé omluvence (řekla mi tř.uč.do telefonu)a do budoucna, že každá mnou psaná omluvenka musí být doložena nejen lék.razítkem, ale i lék.vyšetřením mého syna a p.uč.řekla, že neurózy omlouvat nebude. Další svévolné chování tř.uč.mě šokovalo.
Bez mého vědomí a bez mého souhlasu řekla dětem ve třídě, že můj syn má problémy chodit do školy, protože „jeho maminka má rakovinu“. Ačkoliv věděla, že syn měl minulý šk.rok vážné neurózy, protože se mu děti ve třídě posmívaly, že jeho maminka má rakovinu a brzo umře. Na moji žádost, aby p.uč.dětem pak další den aspoň vysvětlila, že už rakovinu nemám, protože nemocné buňky mi doktoři z těla vyřízli a jsem teď sice na inv.vozíku,takže nemocná jsem, ale rakovinu nemám…. se p.uč.smála, dětem ve třídě už nic k tomu neřekla a že prý ať já řeknu synovi, že rak.mám, že je to slovíčkaření.
S takovou sebevědomou nezralostí jsem se ještě nesetkala. (P.uč.“to myslí dobře“,učí asi 3.rok od studia.)
Syn je zdrcen. Žije opět v neustálém strachu o můj život, už neví, komu-čemu má věřit.
Vedení školy o události ví písemným oznámením, náprava nulová.
Ředitel školy mne včera do telefonu přemlouval, že ať si požádám o povolení domácího vzdělávání a učím si syna sama doma.
Chci radu, jestli podat na tř.uč.stížnost např.na úřad na ochranu osobních údajů pro porušení zák.101/2000sb.nebo jak postupovat.
PPP má nejbližší volný termín až v červenci. Nejsem schopna dítě „nacpat“ do školy k této tř.učitelce. Syn se k ní bojí.
Ředitel nepovolil přestup do jiné třídy z org.důvodů.
Nemohu dát syna na jinou školu, dojíždění do jiného města by mu zhoršilo astma. Už do školky nesměl vůbec chodit. Teď nás chce učitelka buď vyštvat nebo tak „pomáhat“, že mě v podstatě zbaví rodičovských práv (na všechno razítko od doktora)a diktuje mi, jak mám svého syna vychovávat. Nepoužívám k výuce totiž její metody, že jedině drilem se dítě něco naučí. Nesouhlasím s jejím přístupem. Cpe mi dítě do šablony, dělá mu hodinová kázání před celou třídou, že nemá DÚ. Na moji žádost, ať ho nedusí a dá mu pětku nebo poznámku za nesplněný dú, si stejně udělá svoje s odůvodněním, že je výbušná a tvrdohlavá, a pomlouvá mě, že dítě špatně vychovávám. Jsem z toho opravdu unavená.
Kdybych mohla osobně do školy, bylo by to snazší.
Ale po náročném léčení se mám zatím dle lékařů držet doma.
Proto jsem do školy do teďka ještě nevlítla, když sotva ujdu 20m a nesmím mezi lidi.
Snad nenechám syna diskriminovat ze zdr.dův.?
Když nebude smět do školy vůbec a bude se učit jen se mnou, ošidím ho o běžné sociální kontakty
v dětském kolektivu. Bojím se,že by to měl později v životě pak zbytečně ještě těžší.
Děkuji mnohokrát za radu.
Lenka
Kdo mu to řekl?
Lenka psala, že paní učitelka.
dášo, nikdo nesoudí. jen se snaží poradit. já zase ze své zkušenosti vím, že dítě potřebuje kolektiv, vrstevníky, a že pokud bude jen sedět doma a bát se o maminku, je to zlý. Maminka už má to zlý za sebou, tak by měla chtít, aby se synci začli zabývat problémy přiměřenými jejich věku – školou, láskami na táboře či v ozdravovně, prostě žít jak děcka v jejich věku. Pořád mi nikdo neodpověděl na to, kde tak malý synek, který asi nebrouzdá po netu, neb není schopen ani napsat úkoly jak je unaven nemocí a školou, zjistil, že maminka má být podle statistik mrtvá. Kdo mu to řekl? Kdo byl tak zlý? Jak je možný, že maminka má kolem sebe lidi (sourozence, otce dítěte, rodiče, apod… ) kteří nejsou ochotni pomoci? Mě když sdělili diagnozu – rakovina (už před více lety), tak jsem všechny musela odhánět, jak byli „soucitní“ a ochotni pomáhat.
Brmbulko, prosím, platí to opravdu tak, že pokud dítě onemocní a má přes 40% absencí (za jaké období – pololetně, ročně?), musí učitel informovat sociálku? I když ví, že dítě trávilo třeba 2/3 toho času v nemocnici? Jestli ano, tak ani nevím, čemu jsme unikli, Tomík chyběl jistě plné 3 kalendářní měsíce, s drobnými nemocemi déle…
Potřebě názoru obou stran rozumím, obzvlášť při radách přes internet, kde nám chybí i možnost mimoslovní komunikace – pro mě osobně je zdroj informací z neverbálních reakcí člověka nejmíň 50%.
Sama jako lékařka bych se přimlouvala za promyšlení ozdravovny či lázní alespoň před začátkem pozdního podzimu. Opravdu není nereálné, že by mohli jet spolu bratři a to bývá varianta pro dítě unesitelná i v podobně těžké situaci. Pro všechny, kdo se pozastavují nad neochotou desetiletého kluka odjet sám do lázní podotýkám, že právě astma mívá poměrně výraznou psychosomatickou složku a zejména úzkost dokáže projevy velmi zhoršit. Opatrnost a příprava hocha je velmi na místě, já jako matka bych ale tím směrem napřela hodně síly, abych ho na pobyt dokázala připravit, prospěch by mohl být takový, že by potom zvládl být ve škole jako každý jiný žák…
kdyz je problem v manzelstvi…..vetsinou chteji v poradne oba manzele….bez toho nejsou z to objektivne posoudit….to same v PPP…nevysetruji jen dite ale prvni na co se ptaji je anamneza rodiny….u soudu jsou take vzdy dve strany….
Brm,
Pochopení je možné očekávat (ne však vyžadovat)všude, kde jsou lidi. Ať zastávají jakoukoliv funkci.
I ta odborná rada se dá podat způsobem, který nemusí zraňovat.
Tohle bylo zbytečné.
Kdyby zůstalo jen u odborných rad, bez domněnek a domýšlení si, nemuselo k tomu dojít.
Jsi profík, máš napsat k věci konkrétní řešení (což jsi učinila), a nerozvíjet svoje teorie o tom, jak to třeba bylo nebo nebylo, i když si to můžeš myslet.
Když už má být poradna jen o radách a ne lidském přístupu.
Násilné oddělení dítěte od matky ve stavu, kdy na to není připraveno (a je lhostejno, kolik mu je) způsobí traumata, která se pak těžce odstraňují. A věř, že s tím mám značnou zkušenost. Ono to totiž na první pohled nejde vidět, co se v tom děcku ukládá. Tohle je extrémní situace, a nikdo ji nemá právo soudit.
Důvod, proč jsem do toho vůbec vstoupila, ač nejsem učitelka, je ten, že mám k tomu co říct jako člověk. Jako máma, jako ta, co byla sama dítětem trpícím deprivací. Proto bych toho ráda uchránila jilé děti. I za cenu toho, že budu sama proti všem. Protože mou zkušenost mi nikdo nemůže vyvrátit, nežil můj život.
Lien…pochopeni a pohlazeni je mozne chtit v diskutarne….tady je poradna a ocekava se odborna rada…
konecne vse dostava urcitou formu a logiku…
takze s tim ze pani ucitelka rikala detem o rakovine je to uplne jinak….
o mobilech si muzete od mne precist clanek v casopisu reskpekt…to je kapitola sama o sobe a ja jako ucitelm nesmim ditetti zabavit mobil ani sim kartu…tak to proste je..jedine by si to skola dala do skolniho radu…ne vsechny skoly tohoto vyuzivaji…ale to je opravdu jina debata….
a co se tyce te socialky…vite podle skolniho radu pokud ma dite basenci vice jak 40 % ma ucitel povinnost POVINNOST toto hlasit na socialce..kvuli zanedbani rodinne vychovy…takove jsou proste zakony…veskerou absenci kontroluje vedeni a hlkasi se na pooradach a kdyz je pres…musi ucitelka vse nahlasit….pokud se potrvdi ze je vse v poradku je to jen dobre…lepe nez by se neco zanedbalo a nezjistila se pripadna neomluvena absence a zaskolactvi ditete…ucitelka si jen plni svou povinnost….tady se nesmi hledet na lidsky pristup…kdyby ta absence byla a vy jste treba nevedela o tom ze je syn za skolou coz nerikam ze je vas prtipad….a synovi se neco v te dobe stalo….pred soud za odpovednost pujde ucitelka protoze v te dobe mel byt ve skole….
Tak mi to nedalo a celé jsem si to pročetla. Já to vidím tak, že pravdu mají všichni. Každý z toho svého úhlu pohledu. A teď ten úhel můj: nechápu jak můžete uvažovat o domácí škole když maminka sotva ujde 20m a pravděpodobně psychicky na tom asi není nejlépe. Opravdu asi nechtěla poradit, ale jen se svěřit a cítit, že jí někdo podpoří, že v tom není sama. Jestliže se na tomhle téměř všechny shodly, pak ta až téměř krutost není na místě. Za mě osobně jestli svého syna milujete tak mu to rozhodně neublíží a nevidím nic divného na tom,že po tom co zažil není samostatný. Přeju hodně sil
presne tak….a nehlede na to ze jsou nektere stredni skoly(jako ta na ktere je muj syn)..kde opakovani rocniku nepripada v uvahu:((((
jezis jak ja se opiju jestli odmaturuje za rok….jako ze su abstinent
Nenadávám na rady zdejšího odborníka.
Jen nejsem ochotna vystoupit z anonymity. A uznávám argument,že nelze objektivně radit,když není vyslechnuta druhá strana.
Proto jsem si písemně objednala vyšetření v PPP,kde budou znát i postoj p.uč.,i můj,i odborně vyšetří syna.Tak snad lze říct,že jsem si radu zde vzala k srdci.Sice jsem nezvolila doporučované radikální řešení,ale to bylo i tím,že od mého prvního napsání sem na tyto stránky,se události trochu přece jen pohnuly.
Na moje pís.oznámení vedení školy-přišel od p.učitelky dopis,ve kterém vysvětluje,že neřeší situaci,která byla (=nechce rok zpětně doložit lék.razítka k omluvenkám),ale řeší situaci,kt.bude-tzn.IVP na příští šk.rok.Že jsme se nepochopily.
Dále že ona neřekla onu větu dětem,že mám rak.Ale že při každodenním zapisování absence do tř.knihy řekl 1 žák ve třídě…XY“nechodí do školy,protože jeho maminka má rakovinu.“ Že se jedná o velice citlivou oblast děts.chápání,kterou by mohla jakákoliv DEZINFORMACE narušit.Tedy diskusi p.uč.dále vedla pouze v obecné rovině o životě s handicapem.
Na moji opakovanou žádost,že už rak.nemám(…viz výše uvedené v mém 1.psaní sem)…se už dětem nevysvětlilo nic.
Zavolala jsem mamince onoho informujícího spolužáka,známe se ještě ze základky,maminka situaci pochopila,omluvila se mi,že to prckovi tak nějak v té době zrovna řekli doma.Vysvětlila jsem,jak se věci mají,aby se stav věci uvedl alespoň mezi náma na pravou míru,pokecali jsme.
Těžko budu řešit přes škol.inspekci povahu p.uč.,která neřeší,když někt.děti nosí do školy mobily s nevhodným obsahem a o přestávkách nahaté obrázky ukazují spolužákům.P.uč.řekla,že podle platné legislativy mobily nemůže zabavit ani nevhodný obsah dětem smazat.Podle mě je to o osobním přístupu.Můj st.syn,když měl ve škole mobil s foťákem,učitelka mu ho okamžitě zabavila a teta si pak pro to do školy musela osobně přijít s dokladem o zakoupení telefonu.
Naštěstí jsem doklad o koupi našla a můj syn ani neměl žádný nevh.obsah v tel.,ale tu učitelku chápu,jednala v zájmu dětí.
Ale ne každý takto postupuje.
Došlo mi,že s tř.uč.mého mladšího syna prostě nevycházím,těžko se lidsky shodneme v základních věcech.
Připravuji syna ke komisionálním zkouškám,nechám ho vyšetřit v PPP.Pokud by se jednalo o školní nezralost syna,nechám ho příp.opakovat ročník i přes jeho znalost učiva,protože sociální zralost ne vždy jde ruku v ruce s inteligenční složkou.
Ještě mi p.uč.poslala mail,že mi vrátí přijatou zálohu na doučování (mezi řádky-syna doučovat nepřijde).
Poslední týden školy mám ještě jednání s p.ředitelem.
On nikdy proti mně nešel,mým synům se vždycky snažil pomoct,klidně si s nima popovídal i v ředitelně,kluci ho mají rádi,tak snad najdeme vzájemně respektující řešení.
Asi jsem k p.uč.třídní ztratila důvěru,když na mě poslala tu kontrolu z úřadu,byla to taková nepříjemná podpásovka.Ale to neznamená,že se budu chovat podobným způsobem jako ona a oznamovat kde co kontrolním orgánům.Pokud bych něco někde oficiálně oznamovala,šla bych tím nejen proti tř.uč.,ale vlastně proti škole-a to nechci.Ta škola má někt.učitele výborné,mému st.synovi mnoho uč.pomohlo a jsem za to vděčna.
Proto jsem dala přednost tomu řešit věci pokusem o smír. I když se budu snažit,aby syn chodil do třídy k jiné tř.uč.
Když na mě do tel.uč.řvala,ať si dám syna jinam,začla jsem taky ječet,ať si na jinou školu jde učit sama.
Nevím,jak to dopadne,ale řešit to teď lázeň.pobytem mi nepřipadá nejvhodnější.Zvážím to a poradím se v té PPP.
Nutit syna odtrhovat se ode mne násilím se mi jeví jako to nejblbější ze všech řešení.
Jelikož nemám patent na rozum a uvědomuji si svou zaujatost a ovlivněnost láskou mateřskou,tak mohu zaručit,že konečné rozhodnutí bude učiněno ve spolupráci s odborníky,aniž bych se tím zbavovala zodpovědnosti.
No a na závěr,moji synové se chystají spát a čtou si Mikulášovy přestávky,zatímco sedím u notebooku.Ale jednu kapitolu večer čtou mně,takže jdu už za nima,jsou v pyžamu a čekají mě.Dobrou noc.
Lenka