Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak učitelka dítěti "pomáhá"
Dobrý den,
prosím o radu, jak mám postupovat.
Třídní učitelce vadí můj syn (4.tř.ZŠ). Nejprve o něm prohlašovala, že je líný a vzdorovitý (nebaví ho „lehké“ věci,ve škole se nudí), že je zdravý a nechce se mu chodit do školy. Ačkoliv má uč.k dispozici potvrzení od lékaře, že syn je dlouhodobě nemocný, platné celý tento školní rok (astma). Syn se učí velmi dobře, když je doma nemocný, vždy dopisujeme sešity, učivo s ním probírám.
Z rodičovských schůzek mi potom tř.uč.vzkázala, že ať požádám o domácí vzdělávání a nechám si syna doma úplně. To jsem zamítla, protože si mj.myslím, že syn dětský kolektiv v 10 letech už potřebuje.
Tak p.uč.poslala k nám domů na kontrolu kurátorku pro velký počet zameškaných oml.hodin.
Kurátorka nezjistila žádné moje pochybení, vyřídila mi vzkaz, že ať požádám o domácí školu. Když jsem opět odmítla, škola mi zaslala dopis, že tř.uč.požaduje veškerou absenci omluvenou lékařem.
Mají potvrzení. To nestačí. Mám rok zpětně doložit lék.razítka zvlášť ke každé omluvence (řekla mi tř.uč.do telefonu)a do budoucna, že každá mnou psaná omluvenka musí být doložena nejen lék.razítkem, ale i lék.vyšetřením mého syna a p.uč.řekla, že neurózy omlouvat nebude. Další svévolné chování tř.uč.mě šokovalo.
Bez mého vědomí a bez mého souhlasu řekla dětem ve třídě, že můj syn má problémy chodit do školy, protože „jeho maminka má rakovinu“. Ačkoliv věděla, že syn měl minulý šk.rok vážné neurózy, protože se mu děti ve třídě posmívaly, že jeho maminka má rakovinu a brzo umře. Na moji žádost, aby p.uč.dětem pak další den aspoň vysvětlila, že už rakovinu nemám, protože nemocné buňky mi doktoři z těla vyřízli a jsem teď sice na inv.vozíku,takže nemocná jsem, ale rakovinu nemám…. se p.uč.smála, dětem ve třídě už nic k tomu neřekla a že prý ať já řeknu synovi, že rak.mám, že je to slovíčkaření.
S takovou sebevědomou nezralostí jsem se ještě nesetkala. (P.uč.“to myslí dobře“,učí asi 3.rok od studia.)
Syn je zdrcen. Žije opět v neustálém strachu o můj život, už neví, komu-čemu má věřit.
Vedení školy o události ví písemným oznámením, náprava nulová.
Ředitel školy mne včera do telefonu přemlouval, že ať si požádám o povolení domácího vzdělávání a učím si syna sama doma.
Chci radu, jestli podat na tř.uč.stížnost např.na úřad na ochranu osobních údajů pro porušení zák.101/2000sb.nebo jak postupovat.
PPP má nejbližší volný termín až v červenci. Nejsem schopna dítě „nacpat“ do školy k této tř.učitelce. Syn se k ní bojí.
Ředitel nepovolil přestup do jiné třídy z org.důvodů.
Nemohu dát syna na jinou školu, dojíždění do jiného města by mu zhoršilo astma. Už do školky nesměl vůbec chodit. Teď nás chce učitelka buď vyštvat nebo tak „pomáhat“, že mě v podstatě zbaví rodičovských práv (na všechno razítko od doktora)a diktuje mi, jak mám svého syna vychovávat. Nepoužívám k výuce totiž její metody, že jedině drilem se dítě něco naučí. Nesouhlasím s jejím přístupem. Cpe mi dítě do šablony, dělá mu hodinová kázání před celou třídou, že nemá DÚ. Na moji žádost, ať ho nedusí a dá mu pětku nebo poznámku za nesplněný dú, si stejně udělá svoje s odůvodněním, že je výbušná a tvrdohlavá, a pomlouvá mě, že dítě špatně vychovávám. Jsem z toho opravdu unavená.
Kdybych mohla osobně do školy, bylo by to snazší.
Ale po náročném léčení se mám zatím dle lékařů držet doma.
Proto jsem do školy do teďka ještě nevlítla, když sotva ujdu 20m a nesmím mezi lidi.
Snad nenechám syna diskriminovat ze zdr.dův.?
Když nebude smět do školy vůbec a bude se učit jen se mnou, ošidím ho o běžné sociální kontakty
v dětském kolektivu. Bojím se,že by to měl později v životě pak zbytečně ještě těžší.
Děkuji mnohokrát za radu.
Lenka
Díky za empatii.
Syn opravdu noční děsy měl,v souvislosti s tím,že mu děti ve škole říkali,že mám rak.a že brzo umřu.Trpí hrozným vnitřním strachem,že mě ztratí.
Ty děti nejsou zlé,nechápou,co činí.P.uč.to bagatelizuje,podle mne je nezralá,neuvědomuje si,co syn prožívá a „pomáhá“ mu svým svévolným způsobem,čímž mu podle mého spíš škodí.
Syn opravdu nikdy nebyl na škole v přírodě ani na táboře,lékař ho nepustil.
V lázních jsme byli 2x.Ještě když jsem byla zdravá.A to všichni-celá rodina-tj.já a 2 syni.
Poslední pobyt-za 6 týdnů nás nepřijel navštívit z širší rodiny nikdo (a vystřídat mě aspoň na hodinu-v lázních nebylo žádné hlídání dětí,jen procedury a na všech jsem si musela děti hlídat sama,bylo to náročné,ale synovi se astma hodně zlepšilo).
Do školky přece nesměl chodit vůbec,ale do školy už pak chodil.Sice měl cca 50%absenci a do družinky ještě nesměl,ale pro jeho sociální dozrávání považuji pobyt v kolektivu vrstevníků za důležitý.
K moři jezdit nesmíme,existuje něco jako kontraindikace z důvodu onem.štítné žlázy,takže alergie si léčíme pouze v nejódovém prostředí.
Snažím se komunikovat,komunikovat,komunikovat a řešit věci po dobrém.Holky,děkuji.
Lenka
Radko, vím, kolik dětí se musí léčit u psychiatra a psychologa, mně to opravdu vysvětlovat nemusíš…
Ono ani tak nejde o to, co si myslí ostatní(např. my tady), že by dítě „mělo“ být schopno, ale o to, jaká je realita.
Taky nemám zrovna tabulkové děti, tak mě takové zevšeobecňování a tlační do „norem“ vždycky dostane.
Pokud se psycholog takto vyjádřil o synovi Lenky, pak tedy asi vzal v úvahu jeho aktuální psychický stav.
A ten nebude úplně v pohodě, vzhledem k okolnostem. Nepřijde mi to tak těžké vžít se do situace toho dítěte, kterému právě málem zemřela máma.
dášo, a vůbec nechápu, proč by se tě poznámka o psychickém onemocnění měla dotknout. víš, kolik dětí má problémy a musí se léčit u psychiatra či psychologa? a na tom je snad něco špatného? já se jen snažím přijít na to, co je důležitější než zdraví tělesné – tady astma – že nemůže jet do ozdravovny, která velmi pomáhá. vždyť pro astmatiky se pořádá plno zájezdů k moři o ČK apod., kam jezdí samotné děti už od školního věku. a z mého okolí vím, jak moc to pomáhá. takže tady musí být hodně velký důvod, proč to nedoporučili.
dášo, to jsem nenapsala. ale v deseti letech už i psycholog musí snad doporučit (pokud je tam jen ta vázanost na matku) postupné osamostatnění. vždyť jak jezdí na školy v přírodě? jak pojede na hory se školou? tábory? přece v deseti letech není úplně normální, aby kluk nezvládl ozdravovnu s lékařským dozorem (včetně psychologa). navíc ji asi nutně potřebuje, když je tak nemocný. pokud to psycholog nedoporučil pouze kvůli fixaci na matku v tomto věku, tak v tom opravdu vidím něco nezdravého. a to se nechci nikoho dotknout, jen to tak cítím.
a mimochodem, nevím, co myslíš pod psychicky nemocný. já myslela jestli se například neléčí kvůli nočním děsům apod..
Radko2,
Když je desetiletý syn vázaný na svou mámu, tak je psychicky nemocný?
To snad ne…
Každé dítě má svůj čas, kdy se rozhodne oddělit od rodiče, a jestli si prožilo strach ze smrti své mámy, vůbec bych se jeho připoutanosti nedivila.
Tvá poznámka o duševní nemoci dítěte, které nechce samo jet do ozdravovny, by se mě jako mámy hluboce dotkla.
Jsme tu všechny mamky, tak proč si vzájemně ubližovat?
Milá Lenko, netroufala jsem si vstupovat do téhle diskuze a to z několika důvodů – předně nejsem pedagog ani specialista a bohužel Ti neumím poradit. Chtěla bych Ti jen napsat, že Ti rozumím a že Tě chápu. Hluboce s Tebou soucítím, mám obdobně nemocnou maminku a vím, co to obnáší a podobné (sice trochu jiné než máte Vy) problémy se synem ve škole potažmo s paní učitelkou, což jsem řešila jeho přestupem na jinou školu. Tím vším chci říct, že jsi statečná, že se s tím „pereš“ a že hledáš cestu, jak z toho ven. Osobně si myslím, že jste na sebe hodně vázáni (Ty a Tvůj syn) a je možné, což já neumím objektivně posoudit, že Tvůj syn na to malinko „hřeší“. Ze strany učitelky postrádám soucítění a osobní přístup a to, že má hodně dětí ve třídě, pro mě osobně není argument.
Jinak jsem zcela jistě zastáncem řešení problému „po dobrém“, takže pokud to půjde, zkuste se domluvit na té ozdravovně – protože co vím, tak to dětem opravdu pomáhá a pokuste se „vyjednávat“ s učitelkou a se školou, ať tam syn může v klidu chodit.
Přeji Vám hodně štěstí, spoustu trpělivosti a pevné nervy.
Lenko, taky jsem se nechtěla zapojovat, protože nejsem učitelka. Vidím ale, že jste se dostali do opravdu specifické situace a chápu, že je pro vás těžká a nemá žádné jednoduché řešení.
Pokud je organizačně takto složité měnit školu, má syn jedinou možnost, a to co nejlépe vyjít s lidmi ve škole, kde nyní je. Pokud víte, že tam bude zůstávat, není jistě rozumné volit tak konfrontační řešení jako je trestní oznámení. Obávám se, že v zájmu syna zbývá komunikovat, komunikovat, komunikovat. S třídní učitelkou, s výchovným poradcem, s lékařem. Diskuze je dlouhá, takže nevím, zda jsem to nepřehlédla, ale má syn IVP? Pokud ano, jistě lze s učitelkou komunikovat o tom, co od syna každopádně bude vyžadovat a co je otázkou jeho někdy lepšího, jindy horšího zdraví. Jak jsem já pochopila, je to hlavním sporným bodem – jestli dělá úkoly, co si plní.
Pokud učitelka trvá na úkolech v době, kdy do školy chodí, nebrala bych to jako zarovnávání do šablonky, ale jako plnění povinností. Jsou prostě věci, které musí plnit všichni, pokud jsou ve škole přítomni. Pokud je to opravdu takovou překážkou, ještě bych variantu domácí školy důkladně zvážila, školy většinou připouští docházení do některých předmětů a pokud závažnost astmatu a nemocnost nemá naději na rychlou změnu, mohlo by to synovi opravdu pomoci ulevit od tlaku. Potřebu kolektivu chápu, ale pokud mu nemoc natolik ztěžuje navštěvování školy, stejně kamarády vidí pomálu…
V situaci, kdy nemůžete volit radikální řešení (změnu školy), je třeba překousnout kompromis, a ten je potřeba vykomunikovat, především s učitelkou. Pochopila jsem, že učitelka se ke komunikování s vámi vrátila a má na změně a řešení situace taky zájem, takže budu držet palce, všechno vždycky má řešení. Ale život je o přizpůsobování se mnoha situacím, čili pokusila bych se od učitelky zjistit, co především chce ona, a pak si důkladně v sobě pořešit, zda je to opravdu tolik nesplnitelné. Přestože by člověk toužil mít lepší učitelku (nebo učitelka lepší rodiče), musíme prostě žít a pracovat s tím, co máme…
Ahojky Lenko, předně chápu, že s tvým zdravotním stavem souvisí spoustu věcí a zároveň ve spoustě věcí dějících se ve tvé rodině se nepochybně odráží. Nicméně věk tvého syna 10 let je dostatečný na to, aby zvládl pobyt v léčebně s ostatními dětmi i bez neustálé přítomnosti rodiče. Pokud má nějaké psychické problémy, že to psycholožka doporučuje, myslím že pobytem v jiném prostředí a mezi nezaujatými vrstevníky by mu mohl hodně prospět. Nikde není psáno, že tebou uváděná teta, otec nebo i ty za něčího doprovodu, ho nemůžete každý víkend navštěvovat. Vždyť to může brát jako tábor. Pokud mu to má pomoci zlepšit jeho zdravotní stav, tak není potřeba mu v tom bránit.
Jen okrajově. Mě když bylo 5 let , tak jsem musela strávit na léčení půl roku v Motole. Tehdy nebyla možnost, aby se mnou byli i rodiče. Navíc jsem byla ve věku, kdy dítě až tak dokonale nechápe situaci, ale deset let, to už je dost na to, aby tuto situaci zvládnul. Rodiče či kdokoli jiný za mnou jezdili kdykoli to bylo možné. Nemám pocit, že by to na mě nechalo nějaké následky.
Zkus o tom se synem pohovořit, vždyť to není zas tak dlouhá doba a osamostatnění v tomto věku nemůže uškodit, pokud jde jen o přechodnou dobu.
desetiletý syn není schopen jet sám do ozdravovnmy? on je ještě nějak psychicky nemocný? co ozdravné pobyty u moře? tam jezdí děti už od šesti let samy. co tábory? to on opravdu ještě nikde sám nebyl? v tolika letech?