Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak učitelka dítěti "pomáhá"
Dobrý den,
prosím o radu, jak mám postupovat.
Třídní učitelce vadí můj syn (4.tř.ZŠ). Nejprve o něm prohlašovala, že je líný a vzdorovitý (nebaví ho „lehké“ věci,ve škole se nudí), že je zdravý a nechce se mu chodit do školy. Ačkoliv má uč.k dispozici potvrzení od lékaře, že syn je dlouhodobě nemocný, platné celý tento školní rok (astma). Syn se učí velmi dobře, když je doma nemocný, vždy dopisujeme sešity, učivo s ním probírám.
Z rodičovských schůzek mi potom tř.uč.vzkázala, že ať požádám o domácí vzdělávání a nechám si syna doma úplně. To jsem zamítla, protože si mj.myslím, že syn dětský kolektiv v 10 letech už potřebuje.
Tak p.uč.poslala k nám domů na kontrolu kurátorku pro velký počet zameškaných oml.hodin.
Kurátorka nezjistila žádné moje pochybení, vyřídila mi vzkaz, že ať požádám o domácí školu. Když jsem opět odmítla, škola mi zaslala dopis, že tř.uč.požaduje veškerou absenci omluvenou lékařem.
Mají potvrzení. To nestačí. Mám rok zpětně doložit lék.razítka zvlášť ke každé omluvence (řekla mi tř.uč.do telefonu)a do budoucna, že každá mnou psaná omluvenka musí být doložena nejen lék.razítkem, ale i lék.vyšetřením mého syna a p.uč.řekla, že neurózy omlouvat nebude. Další svévolné chování tř.uč.mě šokovalo.
Bez mého vědomí a bez mého souhlasu řekla dětem ve třídě, že můj syn má problémy chodit do školy, protože „jeho maminka má rakovinu“. Ačkoliv věděla, že syn měl minulý šk.rok vážné neurózy, protože se mu děti ve třídě posmívaly, že jeho maminka má rakovinu a brzo umře. Na moji žádost, aby p.uč.dětem pak další den aspoň vysvětlila, že už rakovinu nemám, protože nemocné buňky mi doktoři z těla vyřízli a jsem teď sice na inv.vozíku,takže nemocná jsem, ale rakovinu nemám…. se p.uč.smála, dětem ve třídě už nic k tomu neřekla a že prý ať já řeknu synovi, že rak.mám, že je to slovíčkaření.
S takovou sebevědomou nezralostí jsem se ještě nesetkala. (P.uč.“to myslí dobře“,učí asi 3.rok od studia.)
Syn je zdrcen. Žije opět v neustálém strachu o můj život, už neví, komu-čemu má věřit.
Vedení školy o události ví písemným oznámením, náprava nulová.
Ředitel školy mne včera do telefonu přemlouval, že ať si požádám o povolení domácího vzdělávání a učím si syna sama doma.
Chci radu, jestli podat na tř.uč.stížnost např.na úřad na ochranu osobních údajů pro porušení zák.101/2000sb.nebo jak postupovat.
PPP má nejbližší volný termín až v červenci. Nejsem schopna dítě „nacpat“ do školy k této tř.učitelce. Syn se k ní bojí.
Ředitel nepovolil přestup do jiné třídy z org.důvodů.
Nemohu dát syna na jinou školu, dojíždění do jiného města by mu zhoršilo astma. Už do školky nesměl vůbec chodit. Teď nás chce učitelka buď vyštvat nebo tak „pomáhat“, že mě v podstatě zbaví rodičovských práv (na všechno razítko od doktora)a diktuje mi, jak mám svého syna vychovávat. Nepoužívám k výuce totiž její metody, že jedině drilem se dítě něco naučí. Nesouhlasím s jejím přístupem. Cpe mi dítě do šablony, dělá mu hodinová kázání před celou třídou, že nemá DÚ. Na moji žádost, ať ho nedusí a dá mu pětku nebo poznámku za nesplněný dú, si stejně udělá svoje s odůvodněním, že je výbušná a tvrdohlavá, a pomlouvá mě, že dítě špatně vychovávám. Jsem z toho opravdu unavená.
Kdybych mohla osobně do školy, bylo by to snazší.
Ale po náročném léčení se mám zatím dle lékařů držet doma.
Proto jsem do školy do teďka ještě nevlítla, když sotva ujdu 20m a nesmím mezi lidi.
Snad nenechám syna diskriminovat ze zdr.dův.?
Když nebude smět do školy vůbec a bude se učit jen se mnou, ošidím ho o běžné sociální kontakty
v dětském kolektivu. Bojím se,že by to měl později v životě pak zbytečně ještě těžší.
Děkuji mnohokrát za radu.
Lenka
těžko bude na střední (pokud na ni vůbec dosáhne) někdo brát ohled. tam je jasně dáno, kolik % může zameškat. a 50 to rozhodně není. a maminčino – v klidu si zopakuje ročník? pokud šel o rok později (což je možné, pokud mu je 10 a chodí do čtvrté), může škola v 15ti či 16ti ukončit jeho docházku bez ohledu na to, zda ji dokončil. pak bude mít hodně těžkej život.
Ájík – píšeš – Propána, jak by bylo v tom věku vám, kdybyste viděly, že maminka umírá, nevěděly, zda přežije… ?
některé víme, jak nám bylo. A právě proto to píšeme. Dítěti by bylo lépe v ozdravovně, vypadlo by mezi vrstevníky, dohnalo by školu, a naučilo by se být v kolektivu.
BTW:maminka neumírá, maminka prodělala onemocnění, které bývá i smrtelné. Nevím, odkud desetileté dítě vědělo, že maminka podle statistik má být mrtvá, ale dle slov maminky je už léčba za ní a je načase, aby dítě začlo žít svými problémy.
vite k tomu reknu jen jedno….podle slov Dasi….dnes neni uz norlamni zadne dite….bohuzel my to z tech deti delame…..kazdy druhy je dys..kdysi byli taky…ale naucilki se s tim zit….do zivota je tohle kastovani na nic….zadny zamestnavatel nebude koukat na to zda dite bylo na ZS dys ci ne….
a jeste tohle…ja muzu byt zajata v pripade ze aktery znam…zde v poradne jsem od toho abych radila…dle sveho nejlepsiho svedomi a vedomi….a porad budu tvrdit tohle se dit memu diteti…resim to na patrisnych mistech…stiznostmi a td…tak jsem i poradila ale mou radou se nikdo neridi…to je taky volba pani Lenky….ale nemuze se divit ze se ja divim ze to tak necha….
No, já taky upřímně nechápu, proč je někomu podstrkováno, že to není tak jak píše… ano, možná je paní Lenka a její dítě přecitlivělé, možná se zdá, že svou péči přehání… chápu pohled Brmbulky jako pedagoga – a jistě dobrého pedagoga – ale jinak souhlas s Dášou… co je patologického na tom, že desetileté dítě je fixované na matku???
Pokud dítě zažije strach z toho, že mu máma umře, protože prodělala těžké onemocnění, nedivím se vůbec a myslím, že na určité projevy strachu má dítě právo! Propána, jak by bylo v tom věku vám, kdybyste viděly, že maminka umírá, nevěděly, zda přežije… ? Nebyly byste možná trochu nezdravě na ni fixované?
A k ozdravnému pobytu…
Mám v lázních momentálně dva syny -12 a 10 let- samotní nebyli nikde déle než týden, vydrží to, zvládnou to, ale taky je jim smutno – zvláště tomu desetiletému… telefonují 3x denně a jsou šťastní, když za nimi přijedeme jednou týdně alespoň na dvě hodiny… jsou taky nenormální??? Vždyť jsou to ještě děti! Ano, zvládnou to, patrně by to zvládnul i Lenčin syn, ale copak nemá tak malé dítě právo na smutek po rodičích? Asi i z toho má Lenka strach – že se tam syn bude trápit ( i když Lenko, přimlouvám se, zkuste to ještě promyslet a se synem probrat, na astma by ozdravovna byla ideální).
Taky netvrdím, že je všechno tak, jak píše, jistě, vidí to ze svého úhlu pohledu… ale občas se člověk potřebuje vyventilovat a pomůže mu i to, když se z několika problémů vyřeší aspoň jeden. Takže to vidím podobně jako Dáša – včetně toho, že nelze děti škatulkovat a automaticky předpokládat, že to, co zvládne jedno, MUSÍ nutně zvládnout i to druhé.
Brm,
nikdo není „normální, a v dnešní době snad už žádné dítě. A v tomto smyslu jsou hendikepované úplně všechny. Astma obvykle není až takový hendikep, co by bránil v normální školní docházce, ale jsou i těžké případy, a to my nevíme, který je tento.
Mě jen udivilo, že jste Lenku hned zasadili do škatulky, že to je jinak, než píše…když o problému víte jen to co řekla, jak víte, že pravda na druhé straně?
Já netvrdím, že má pravdu ona. To nevím. Jen jsem měla potřebu vyrovnat misky vah.
Pod čarou tam cítím prostě zaujatost. Možná se pak i dobré rady za takových okolností přijímají těžko.
Jinak pravděpodobně si Lenka potřebovala spíše jen postěžovat, a ne něco řešit, tomu rozumím, a s tím s Tebou a Radkou souhlasím.
Člověk jakoby hledal radu, ale radu nechce, chce se podělit o nějaký problém, to je stejně důležité, ulevit si. Tak to chápu já.
prekvapive …ale i ucitelky jsou matky….a take matky handicapovanych deti…
daso…..vidim to jako ucitelka i jako matka handicapovaneho ditete
dášo, já bych řekla, že tady jde především o dítě, tak nemá cenu ujišťovat maminku, že dělá vše správně, když to tak očividně není.
BTW:a co poslat do ozdravovny oba synky? s bráchem by taky nejel?
Brm,
ne, neznám Lenku osobně, stejně jako Ty.
Jsme na tom stejně. Ty to vidíš z odborného hlediska, jako učitelka, já z hlediska mámy hendikepovaných dětí.
Obě máme asi tak stejnou pravdu. Ze svého pohledu.
Poznámky o tom , co dělá její desetileté dítě, když píše na PC zcela odporují tomu, co jste s Radkou psaly výše, tedy že má být dítě samostatné.
Proč by matka desetiletého dítěte nemohla psát na PC do diskuze?
Vždyť tu píšou mámy podstatně mladších dětí. Tohle jsou rány pod pás, tohle má k objektivitě daleko.
Jý se Lenky nezastávám, pouze tady ukazuji druhou stranu mince, která tady moc nezazněla. Mám ráda rovnováhu, a moje filozofie je, že když nepomůžu, aspoň neubližuji.
co dodat? většina tázajících „přijímá“ pouze rady, které chce, nechtějí poradit, ale pofoukat a odkývat, že dělají dobře. v diskutárně a tam tamu to chápu, v právní poradně ne. ale to by bylo pořád dokola.