Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zdravé sebeprosazování nebo rozmazlenost?
tak nějak tápu jak toto rozlišit.Prcka/za chvilku 5 let/jsem vychovávala maličko jinak než dceru.V době dcery jsem neměla možnost tolika informací a řídila se víceméně instinktem.U malého jsem se nechala asi více ovlivnit,myslím nejen osobníma zkušenostma,ale v poslední době nad ním hodně přemýšlím.Když není ,,po jeho“ reaguje,že si založí ruce v bok,otočí hlavu a začne brečet,Snaží se to ovládat,ale je na něm vidět jak se přemáhá.Nedávno měl období ,,agrese“,kdy jsem se mu snažila vysvětlovat,že takhle ne,takže začal reagovat tak jak reaguje.Naposledy to bylo včera ve školce,kdy se nechtěl převlékat při odchodu domů,protože mi chtěl povykládat co dělali.S klidem jsem mu říkala,že může povídat u převlékání nebo po cestě domů,ale naštval se,začal na mě křičet,že už mi nikdy nic neřekne a docela přestal spolupracovat.Bylo mi to hodně nepříjemné jednak,protože jsem byla hodně unavená a taky se do toho vložila p. uč.,která už zhasínala a napomenula ho.To se mi také moc nelíbilo 🙁 po cestě pak už byl v poho,doma jsem se ho ptala,proč tak reagoval,na to mi odpověděl,že mě má moc rád…o chvilku později jsem mu nedovolila krájet brambory a opět stejná reakce.trucovité otočení,slzy v očích a to dětské já chci!!!.Nejsem si jistá,jak nastavit ty hranice,protože se trochu obávám kam až bude schopný zajít,když si vzpomenu jak si zlost chtěl vybíjet fyzicky a teď je vidět,že se přemáhá…
měli jste s vašimi dětmi taky takové období?co považujete za rozmazlenost a jak ji řešit u většího dítětě?nebo může jít o nějaký psychický blok a jak jej řešit?
Dobře, ale sama píšeš, že byla jiná doba, zrovna s tebou si myslím se v tomhle shodneme, že tady dnes nikdo hlady neumírá. Taky jsem žila sama a nebylo to zrona jednoduché, ale hlady jsem neumírala, naopak, měla jsem pěknou postavu 🙂
lien, chůvu jsem měla taky, ale synek byl prostě spokojenější mezi asociálníma děckama než s jednou socializovanou dospělou osobou:-)
a nejít do práce u prvního synka, asi bych fakt scípla hladem.
Tak takový extrém jako je matka ležící na gauči s cigaretu a čumící na televizi prostě bych sem netahala, to asi víme všechny, že tudy cesta nevede
Osobně nemám nic proti tomu, že jdete do práce, pokud chcete, vadí mi, že se to vydává za MUSÍM, JINAK UMŘU HLADY. A v čem je jiná školka a např. chůva, právě v tom nepoměru jeden dospělý – 15 dětí, i kdyby se rozkrájel, nemůže se jim náležitě věnovat, takže dítě se nesocializuje v kolektivu socializovaných /dospělých, dospívajících, prarodičů apod./ blízkých, tím pádem důvěryhodných a milujících lidí, ale v kolektivu podobně asociálních cizích zvířátek, s jedním CIZÍM dospělým, který ale veškerou energii spotřebuje na to, aby v tomto “kolektivu“ vůbec přežil ve zdraví a ti ostatní s ním. Ten prospěch pro jednotlivce mi naprosto uniká. Proto školku považuji za odkladiště dětí.
To, že tu chybí pracovní příležitost, práce s dětmi na pracovišti, zkrácené úvazky, školičky blablabla je jiná věc. Bohužel ale i tímto stylem (dáme do školky jdeme do práce), takový pracovní trh vytváříme, podporujeme :-(.
Lienina holčička nechodí do školky nejen proto, že by Lien nechtěla, ale především proto, že jí tam nechtějí učitelky. Zkoušela jsem i jinou soukromou školku, ale tam se jí nelíbilo.
no a ksando, lienina dcerka do školky chtěla, ale lien ji tam nechtěla dávat. tak to pak nechápu, jak máme uspokojovat ty potřeby dítěte. takže když nechce, nemusí, ale když chce, tak ji tam dávat nebudu?
lien, tak já do práce šla proto, že jsem chtěla. moji práci mám ráda, bez ní bych asi spokojená matka nebyla a tím pádem ani mé děti. u prvního to bylo jasné. když jsem podruhé omdlela hlady, řekla jsem dost. půjde do školky, abych měla peníze aspoň na jídlo. ono totiž za těch zlatejch komunistů jak tu někteří píšou (ty ne) po 6ti měsících končila mateřská a šlus. ani kačka. a když jsem si holt vzala lempla, nikoho nezajímalo, že nemám co do huby.
u prcka mě ukecávali abych do práce nastoupila v jeho 2 letech. těšila jsem se, ale prvně šel na zkoušku do jeslí. jesle snášel velmi dobře, tak jsem šla. nepozoruju na něm žádnou újmu, kolektiv má velmi rád. a můžu říct, že nejdůležitější je to, co napsala kšanda. znám profesionální matky, které jsou půl života s dětmi doma aby se jim “věnovaly“. schází se u nás na městečku každý den odpoledne na hřišti. sesednou se, dají si čaj, kafe, pivko, vínko, jak která. a 3-5 hodit plkaj a děti si mezitím hrají na písku. jaký je rozdíl mezi školkou? tam se jim aspoň někdo intenzivně věnuje. já mám práci, ve které trávím 9-10 hodin denně. ale díky ní si můžu dovolit se po příchodu domů opravdu intenzivně věnovat dítěti. ne kecat s kamoškama u kafe, válet se na gauči, prosedět hodiny na pc. ale opravdu se mu věnovat.
Ksando já ti nedokážu dát nějaký návod, moje dcera třeba do školky chce vždy a nikdy nechce být doma :-). Pro mě tedy její potřeba družit se znamenala najít na každý den nějakou činnost v kolektivu dětí nebo se starší osobou, která se jí věnuje a také jeden den v týdnu chodí na pár hodin dopoledne do školky. Pokud by se mi stalo to, co tobě (jednou, ojediněle), tak bych to udělala jako ty, ale kdyby to bylo častější, domluvila bych se s dítětem na “nenavštěvování“ školky, jako jsem to musela udělat já, i když z jiných důvodů.
Jinak jsi mě pochopila správně, já jsem ze zuzina příspěvku trochu zmatená, tak to vypadá, že jsme se asi zunepochopily navzájem.
Zuzino tak ted jsem moc nepochopila jestli se na něco ptáš, nebo jen vysvětluješ vaší situaci. A jinak nevím, zda jsem to někde psala, ale nemyslím si, že by se dítěti měla hned plnit každá potřeba, kterou má a už vůbec ne na úkor ostatních. Důležité mi připadá jen tuto potřebu uznat, ne hned skočit a snažit se jí splnit. Ale taky ne opačný pól, i když se dítě opakovaně dožaduje splnění potřeby, tak ho nevyslyšet :-(.
Vím, že to spousta lidí nechce slyšet, ale většina dětí není připravená na odtržení od matky a docházení k cizím lidem (kteří mají na starost dalších 20 dětí) a už vůbec ne ve třech letech.
Zuzino, já jsem Lien pochopila v tom, že ona právě má ten názor, že všechny matky chodí do práce právě proto, že CHTĚJÍ (že je to jejich potřeba), ale vymlouvají se na to, že MUSEJÍ a tudíž jejich dítě MUSÍ do školky :-). Já musím říct, že už dávno vím, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě času stráveném s dítětem – matka může být s dítětem do 10ti let doma a pokud se jen válí na gauči, uklízí nebo je na PC (moje dítě jedno spí a s druhým jsem teď dohrála Kris Kros – mimochodem dcera vyhrála až jsem teda zírala, a chtělo jet k babičce, takže není doma – to jen, abych nebyla za matku u PC :-)), tak dítěti nedá vůbec nic. Když je matka spokojená a potřebuje k tomu i třeba být 10h v práci a pak se dokáže těch pár hod. dítěti věnovat pořádně, dá mu mnohem víc než již zmiňovaná zamindrákovaná matka na gauči – ale to už jsme taky někde jinde.
Lien – abych tě pochopila – takže pokud mi malý ráno řekne, že chce jít do školky a já ho tam tedy odvedu a on si v šatně řekne, že se mu tam vlastně nechce, že u něj převládla potřeba být raději s maminkou (což mu tedy v tomto věku ani neberu), tak přeci pokud ho vezmu domu, tak mu tím dávám do rukou “zbraň“ a může pak se mnou manipulovat. Takže dle mého “myšlení“ je lepší ho do té školky dát s tím, že přeci do školky chtěl (třeba mu vyhovět v tom, že přijdu dříve) a příště se tedy může rozhodnout jinak. Nebo ne? Já vím, že se v tom pitvám, ale mě to opravdu moc zajímá. Já mám ráda tyto (pro mě) extrémní názory a mě osobně hodně obohacují a i když si z toho nevezmu vše, většinou se u nás něco chytne :-). Jinak k těm lidem – neběhají a nestrádají hlady, protože jsou ty děti ve školkách…:-).
Lien díky za objasnění tvého postoje.Nicméně asi marně hledám způsob kompromisu právě v těch věcech,kdy je dítě jedinou prioritou mého života a plnění bezpodmínečně jeho přání,a možná právě proto jsem založila tuto diskuzy,jak mu pomoct v projevech negace toho,že je to tak jak to je,právě proto,že to tak je.
Do kolika let dle tebe bude dítě středobodem vesmíru a plnit mu bezpodmínečně to co vyžaduje nebo chce?Ale to už bude možná tenký led,protože já mu nelžu tím,že chodím do práce protože,nechci být s ním doma.Je to,když pominu ono finanční hledisko,i z důvodu uspokojení mých potřeb a všude,když čteš se píše,že spokojené dítě je odrazem spokojené mámy.Tudíž není to o tom,že své děti nemiluji,ale i tom,že mám ráda sama sebe.Z druhé strany,starší má také své potřeby a bez financí bych zase nemohla plnit její přání.měla bych si vybrat jestli splním priority dceři nebo synovi?Ale o tomhle se dá hodně moc polemizovat..Nehledě na to,že jsem to směřovala spíše na to,jaký je rozdíl mezi rozmazleností a tím,že vyžaduje plnění JEN toho co chce on.Ale on se termín rozmazlené dítě pomalu tabuizoval a přetrvává jen v řeči babiček,případně postarších sousedkách 🙂
Ksando co se týče návštěv,taky mám velký věkový rozdíl mezi dětmi,na návštěvy chodím spíše jen s prckem.