Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zdravé sebeprosazování nebo rozmazlenost?
tak nějak tápu jak toto rozlišit.Prcka/za chvilku 5 let/jsem vychovávala maličko jinak než dceru.V době dcery jsem neměla možnost tolika informací a řídila se víceméně instinktem.U malého jsem se nechala asi více ovlivnit,myslím nejen osobníma zkušenostma,ale v poslední době nad ním hodně přemýšlím.Když není ,,po jeho“ reaguje,že si založí ruce v bok,otočí hlavu a začne brečet,Snaží se to ovládat,ale je na něm vidět jak se přemáhá.Nedávno měl období ,,agrese“,kdy jsem se mu snažila vysvětlovat,že takhle ne,takže začal reagovat tak jak reaguje.Naposledy to bylo včera ve školce,kdy se nechtěl převlékat při odchodu domů,protože mi chtěl povykládat co dělali.S klidem jsem mu říkala,že může povídat u převlékání nebo po cestě domů,ale naštval se,začal na mě křičet,že už mi nikdy nic neřekne a docela přestal spolupracovat.Bylo mi to hodně nepříjemné jednak,protože jsem byla hodně unavená a taky se do toho vložila p. uč.,která už zhasínala a napomenula ho.To se mi také moc nelíbilo 🙁 po cestě pak už byl v poho,doma jsem se ho ptala,proč tak reagoval,na to mi odpověděl,že mě má moc rád…o chvilku později jsem mu nedovolila krájet brambory a opět stejná reakce.trucovité otočení,slzy v očích a to dětské já chci!!!.Nejsem si jistá,jak nastavit ty hranice,protože se trochu obávám kam až bude schopný zajít,když si vzpomenu jak si zlost chtěl vybíjet fyzicky a teď je vidět,že se přemáhá…
měli jste s vašimi dětmi taky takové období?co považujete za rozmazlenost a jak ji řešit u většího dítětě?nebo může jít o nějaký psychický blok a jak jej řešit?
Lien, tak jsem něco málo pročetla… Napsala tam tuším velkou pravdu Peťka – takto vychovanému dítěti se bude špatně žít v “naší“ společnosti. S tím naprosto souhlasím. Můžeme si myslet, že děti učíme řadu nesmyslů, ale pokud ty nesmysly potřebují k přežití v naší společnosti… A vzhledem k tomu, že píšeš, že tvoj dcerka chce chodit do školky, tak zřejmě chce žít v “naší“ společnosti.
ksanda-ty tvoje posledni veticky..tak to je i u nas..ono si to
jako singl maminka i takto “organizuji“,aby nam bylo vsem fajn 😀
Meggi
ahoj holky,Lien,dekujii za odkaz,ja to taky nemohla vcera nejit 🙂
Ja ji cetla od konce,kousicek..a zastavila jsem na strance 39..
,co tam psala tenkrat Lussy..a je to desiva pravda..ja zazila
skolku v Cr s tema velkyma detma..nikoho se nechci dotknout
kdo uci opravdu s laskou a ma k tem detem nejen tabulky,rozum
ale i poradny srdce..stejne jako zdrav.sestricku,tak
i ucitelku v Ms,by nemel delat kdekdo..a bohuzel mnoho lidi
to tak v sobe nema,nektery by mely jit leda tak do Jzd 🙁
Jsem odbocila..ale vse je propojene..a vetsina deti do
skolky skratka chodit musi..a hodne veci si neseme az
do dospelosti…
Marinado,moc hezky jsi to napsala..napr.i moje mala “zlobi“,
hlavne kdyz je unavena..nebo se nudi..protoze porad potrebuje
neco delat..a porad neco delame..a funguje nam to,ikdyz ji
narovinu skratka reknu,ze ted “nikoho“ u toho nechci..a
jdu si to udelat..a vidim,ze kdyz ji to tak reknu,tak se nevsteka,
a celkem to vezme…ale hodne veci delame spolu 😀
Ja mam vzdy v tech chvilich v pameti,jak jsem ja jako ditko,
poslouchala ted ne..a nezavazej..a bude neporadek a pod..
Ja proste hodne veci delam tak nejak automat.jinak,nez delali
nasi..aniz bych to nekomu vysvetlovala..a vyvracela..a me a
detem je takhle dobre..a vidim na nich,ze to ma ovove..
Meggi
Jojo, to jsem nepsala na tebe, jen vím, že spousta z nás má v sobě věci z dětství, které se nedají jen tak “hlavou“ ovládat. Ale dokud se nevyřeší, to sebeovládání stejně vždy nakonec prohraje.
Lien, ale já taky potřebuju ten přetlak ze sebe nějak dostat (stejně jako naše děti) – nechci na sobě ohledně toho nijak pracovat, prostě se jen na tu konkrétní práci izoluju od ostatních a pak můžu nadávat, co hrdlo ráčí 🙂
To není o tom, že se svezu po dítěti – kdyby šel kolem třeba prezident, tak mu v tu chvíli řeknu úplně to samé 🙂
http://www.vasedeti.cz/diskuzni-forum/?wpforumaction=viewtopic&t=12088.4
Jinak jak tak čtu ten úvodní příspěvek, dost se za ten rok moje nahlížení na Marušku a vůbec danou situaci změnilo, ale tak zhruba asi pochopíš, co se u nás dělo.
tak to mě popravdě ani nenapadlo, že by mohl být někdo takový ujeťák, já se moc s ostatními lidmi nestýkám, když už, tak jsou to “alterňáci“ , takže takové extrémy mi fakt přijdou jako sci-fi. Možná to bude tím.
A k tomu nervení se u práce a “vylití“ se na dítěti, to je určitě téma na sebepráci, toto nám předali rodiče a my to budeme předávat dál, pokud s tím něco neuděláme.
Jinak i ta přirozená nervnost pokud nám něco nejde si myslím je prospěšné když nás dítě vidí :-).
Kšando zkusím najít nějako tu diskusi, i když tady je to o nervy to vyhledávání.
Lien, ale jsou mámy, které to dětské pomáhání nervuje, takže tam pak je podle mě lepší rychle to udělat sama a pak s dítětem strávit společný čas jinou činností.
Mně nevadilo a nevadí, když mi dcera pomáhá např. v kuchyni, ale když balím, nebo něco montuju např. na autě nebo na počítači, tak jsem nervozní jako pes a snažím se jí mít z dosahu, protože bych mohla vypustit slova, kterých bych určitě hned litovala – někdy jsem sama překvapená, jak sprostá slova dokážu při těch činnostech vypustit 🙂
Lien, tak jsem se pokusila najít ty diskuze, ale marně… Nevěděla jsem, že má tvoje holčička nějaké “problémy“, nicméně – už jsem to psala – nepotřebují právě děti s ADHD ještě více než ostatní děti své jistoty, své mantinely, rituály…? Jinak s tím časem… jsi mě asi nepochopila. Je vidět, že jsi obklopena úplně jinými lidmi než já :-). Znám spoustu maminek, které uklízí uklizené, žehlí vyžehlené, vaří 3 druhy jídel, aby si dítko mohlo vybrat, pak o tom každý den všem vypráví – jak jsou dokonalé matky a že oni by své děti neodložily do školky, protože je potřebují…, nedej bože, když chce to dítě dělat něco s maminkou – nemůže – matka by pak vše nestihla, zase by musela uklízet ten binec… A když má minutku, tak je tak servaná, že se opravdu natáhne na gauč a chce jen klid… Souhlasím, že dítě potřebuje vidět, že za vším stojí práce, má se podílet – také z vlastní zkušenosti – když se mi narodila malá, byla jsem jak praštěná – pořád jsem byla s ní a když malá ve 20:00 usnula (na dvě hod.), tak jsem rychle uvařila na další den, vytřela… Pak jsem ji po dvou hod. kojila… a postupem času jsem zjistila, že mám sice všude uklizeno, jsem pořád s dítětem… ale byla jsem tak unavená, že jsem vlastně byla “duchem“ nepřítomná, takže nejen že jsem malé vůbec nic nedávala, ale ještě jsem ji připravila o tu možnost, aby věděla, že se věci samy neuklidí, jídlo samo neuvaří… a i když jsem si to uvědomila zhruba v roce a půl malé, tak s tím v podstatě bojujeme dodnes. Malý nemá vůbec problém s tím, že jdu vařit – když chce, vezme si svou dřevěnou židličku a čeká na práci, kterou mu přidělím… Malá ještě nedávno volávala – mamí už to bude? Co tam tak dlouho děláš?… Až nedávno pochopila, že pokud si po sobě uklidí, nebo mi pomůže, tak pak mám více času, kdy si s ní můžu hrát,… Vše už dělám jen s dětmi – tzn. pokud děti odpočívají, odpočívám taky… Jsem klidnější, odpočinutější, mám energii si s nimi hrát a mám i energii na to s nimi třeba péci… Myslím, že první děti jsou chudáci – takoví pokusní králíčci.
Mně se ještě přes noc rozleželo jak jste psaly, že je důležitá kvalita času stráveného s dítětem a mluvilo se o uklízení apod. Tak já si to nemyslím, že by bylo lepší se určitý čas věnovat primárně dítěti a třeba uklízení pokud je ¨dítě s vámi považovat za podřadné, za čas strávený svojí činností bez dítěte.
Podle mého je to naopak velmi důležité, to že maminka se věnuje své práci a dítě je s ní. NE, že všeho nechá a bude si jen tvořit, číst apod. Prostě podle mě je stejně důležitý (možná v dnešní době i důležitější, protože ho příliš nezažíváme) čas, kdy se dítě účastní maminčiny činnosti jako přihlížející, popř. pomáhající, nebo jí jen nechá v klidu pracovat. Ať už se to týká domácích prací, nebo i výdělečné činnosti ideálně možná v maminčině/otcově pracovním prostředí. Toto je podle mě skutečný život, skutečné začleňování do společnosti a do života, jaký žijeme. Ne umělé prostředí ve školce a ani uměle vytvořený čas, kdy se maminka primárně věnuje činnosti s dítětem. To není život, nikdo nemůže jen jezdit po výletech a hrát hry, tvořit, každý musí dělat i jiné činnosti a pro dítě je nezbytné, aby to vědělo, zažívalo.
Tím samozřejmě nechci říct, že si s ním nikdy nesmíme zahrát, nebo že mám ležet na gauči a chrnět, to jistě ne.