Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zdravé sebeprosazování nebo rozmazlenost?
tak nějak tápu jak toto rozlišit.Prcka/za chvilku 5 let/jsem vychovávala maličko jinak než dceru.V době dcery jsem neměla možnost tolika informací a řídila se víceméně instinktem.U malého jsem se nechala asi více ovlivnit,myslím nejen osobníma zkušenostma,ale v poslední době nad ním hodně přemýšlím.Když není ,,po jeho“ reaguje,že si založí ruce v bok,otočí hlavu a začne brečet,Snaží se to ovládat,ale je na něm vidět jak se přemáhá.Nedávno měl období ,,agrese“,kdy jsem se mu snažila vysvětlovat,že takhle ne,takže začal reagovat tak jak reaguje.Naposledy to bylo včera ve školce,kdy se nechtěl převlékat při odchodu domů,protože mi chtěl povykládat co dělali.S klidem jsem mu říkala,že může povídat u převlékání nebo po cestě domů,ale naštval se,začal na mě křičet,že už mi nikdy nic neřekne a docela přestal spolupracovat.Bylo mi to hodně nepříjemné jednak,protože jsem byla hodně unavená a taky se do toho vložila p. uč.,která už zhasínala a napomenula ho.To se mi také moc nelíbilo 🙁 po cestě pak už byl v poho,doma jsem se ho ptala,proč tak reagoval,na to mi odpověděl,že mě má moc rád…o chvilku později jsem mu nedovolila krájet brambory a opět stejná reakce.trucovité otočení,slzy v očích a to dětské já chci!!!.Nejsem si jistá,jak nastavit ty hranice,protože se trochu obávám kam až bude schopný zajít,když si vzpomenu jak si zlost chtěl vybíjet fyzicky a teď je vidět,že se přemáhá…
měli jste s vašimi dětmi taky takové období?co považujete za rozmazlenost a jak ji řešit u většího dítětě?nebo může jít o nějaký psychický blok a jak jej řešit?
Hanzlici presne tak!! 🙂
A psala jsem to nejak podobne..Hlavne ja ziju dle toho-
moje dite(deti)=moje reakce, vnitrni rozhodnuti..i veci jak
je delam a proc je delam jsou jen moje..a kazdemu do toho
je prd ;s prominutim,ale tak to je..sice je fakt,ze rodins je
tisice mil daleho 😀 😀 ale kdyz priletime,uz je znat posun-
nikdo mi ty sve “jedine pravdy“ nevnucuje,dokonce i pohledu
o kterych take pises,ubylo..no obcas to zkousi
sestra..ale to se “smeju pod vousy“-kuknu na jeji 2raubire,
kuknu,co ona dela,jak reaguje..nereknu ji nic..nehadam se..naco..
jsou to moje deti…a ty jeji jsou jeji..ale ja mam jasno 😀
Hanzlici-delas to moc dobre! 🙂
Ju a moje stesticko,skoro 8l.,chce spinkat porad semnou,zase 😀
Meggi
A je fakt, jak psala Lien, že spousta dětských “problémů“ je spíš problémem rodiče. Krásně to bylo vidět, když jsem měla takový blbý období, kdy jsem kolem sebe jenom štěkala a házela síru, tak s dítětem bylo k nevydržení, strašně špatně jsme komunikovaly, prostě fakt hrozný období. Ve chvíli, kdy jsem se začala házet do klidu, mě okamžitě začala Anča zrcadlit a byla zase milionová. A nejtěžší na tom bylo, si to přiznat. Uznávam.
Na tohle téma narážim většinou u jedné babičky, která má na výchovu jiný pohled než já. Málokdy něco řekne, ale je to vidět v těch pohledech a narážky si taky neodpustí. Jako když jsem si bouchla do stolu a začala nechávat spát dítě u nás v posteli. První co jsem si vyslechla, že si (promiňte) seru do bot a že si budu za dva roky nadávat, až jí to budu odnaučovat. Nemám teda potřebu jí vysvětlovat, proč jsem se tak rozhodla. Když vysvětluji své odlišné názory, stejně to jde jedním uchem tam a druhým ven. Maminka takhle vychovala své děti, které takhle vychovávají své děti a tak je to v pořádku. Je to prostě zakořeněné a tyhle “novoty“ absolutně neuznává. A pak se opravdu před ní cítím, jako bych to svoje dítě rozmazlovala. Přitom bych řekla, že zrovna Ančí je to poslední možné dítě, které by mohlo být rozmazlené. Naproti tomu moje máma to vidí tak, že to je dítě vesnicí otřískané, já bych zas řekla, že jí necham, ať se s tim životem hezky pere a jsem jí k tomu nablízku, když chce nebo potřebuje pomoct. A jsem ráda, že to Áňa ví a když tu pomoc chce, tak si o ní řekne. Jinak je schopná většinu situací vyřešit sama a s chutí (ale i se vztekem). A to, že má ve svém věku na noc dudlík a plínu, mě absolutně netankuje. Jistě dělám spousty věcí špatně z pohledu jiných lidí, ale dělám jak nejlépe umím a jak jsem přesvědčená. I když sem tam sama sebe zklamu, ale pořád je mi to příjemnější než dělat z těch dětí to, co vidím u jiných dětí, v rodině nebo jinde… nebo co bylo děláno ze mě.
A že mam teda taky vzteklounku! Když vztekle reaguje, neznamená to, že je rozmazlená.
Zuzina+ksanda-moc krasne i trefne napsano!!!! 🙂
Ja mam krom dospel.deti,i skoro 8l.princeznicku..a velmi
vam rozumim..Moje mala je napr.ten tulici clovicek,velmi
citliva,premyslejici..umi lasku i pocity ukazat,vsemi smery..
Pritom je i velmi tempetamentni,sva..A desne ji to pali,nejen ve skole..
Mame ted takove “pozdni vztekaci odbobi“ v podobnem
duchu-chce krajet zeleninu ostrym nozem-uci je to
ve skole..a tohle chce tak..a spat to by sla az ona uzns za
vhodne..a podobne..snad mi rozumite co tim minim..
Ale ja tomu nerikam vztekaci obdobi,ikdyz jsem to pred
chvili tak napsala 🙂
Ja vim,co tim mini ta moje hvezdicka..s vzpomenu si vzdy..i
vecer kdyz uz lezim..co nam zakazovali rodice..a jaky byl trend..
Nebo jak to nazvat..a delalo se hodne veci podle zvyku,babicek..
A “chytrych“knizek..dokonce hodne odborniku by reklo,ze
je skratka rozmazlujeme..ale “kdyz“ jsem na tohle vsechno prisla
,uz vim,jak mam reagovat..a mame krasny vztah kazdym dnem..
Ubylo i toho “vztekani“a “zakazu“..
Nedavno jsem si povidala s nejstarsi(20r.)a rikam ji,zlato moje,“
doufam“ze u tebe jsem jen “nevychovavala“ ale i chapala 🙂
Ale myslim ze si nemam delat vrasky 😀
Rozumim vam,holky..A i Lien..
zuzi ne to není výchova, to je tvůj způsob života, já třeba se svými dětmi taky žiju – “vychovávám je“, ale nic z toho co píšeš nemusí, tedy nemusí do školky, nemusí chodit spát (když chci já), můžou krájet ostrým nožem a taky se můžou agresivně projevovat.
Otázka je co udělat se sebou, abych jejich projevy přijala, ne jak je předělat, aby byly pro mě (okolí) přijatelné.
Zuzino, tak u nás je to spíš naopak. U malé (téměř 7let) jsem pořád něco studovala…a takový ten přirozený instinkt dost podceňovala – udělala jsem spoustu chyb – jen aby lidi neřekli. U malého (téměř 3 roky) už postupuju spíše podle instinktu – aspoň se snažím. Ale jak píše Pádmé – sice věřím ve vliv výchovy asi trošku víc, ale i na svých dětech vidím, že prostě některé vrozené vlastnosti nelze “vygumovat“… Jen je potřeba je využívat správným směrem. Naše slečna je prostě složitější – méně vyrovnaná, více negativistická, lásku jako prostředek k dosažení svého také používala… Učíme se s tím pracovat všichni – já se učím nebýt naštvaná, když se mi zrovna zdá, že na “vztekací“ reakce je už velká, ona se učí “vztekat“ přijatelnějšími způsoby…Teď už chápe, že láska je “nepodmínitelná“ a i to, že je třeba ji vyjadřovat, takže teď můžu říct, že už vím, že mě má opravdu ráda a strašně si cením každého projevu její lásky (neb to opravdu není její přirozená vlastnost, ale nutno říct, že to má po mně – mně se nějak taky nedaří k někomu vyjadřovat lásku – jsem omezena opravdu na úzký okruh – mám pocit, že pokud někomu ukážu, že ho mám ráda, že mě zraní a tak to má i má dcera). O proti ní je malý pohodář, takový miláček, který se furt tulí, nikdo nepochybuje o tom, že miluje celý svět… Takže za mě – projevy tvého chlapečka vnímám jako úplně normální – jen je potřeba, aby ty si reagovala správně – př. tak jak popsala Lien…
Lien to je právě to.Snažím se o pochopení,že má právo na sebevyjádření,nicméně jde mi o ten způsob sebeprosazování,tedy tu agresi-tu okatou co byla nebo tu potlačenou-jeho přemáhání se.Aby nedošlo potom v životě k tomu,že co nejde silou půjde ještě větší silou.
Možná jsem jen v poslední době více unavená a vnímám to jinak,ten ustavičný ,,boj“ teď budeme dělat tohle,potom to,do školky se musí chodit,nemůžeš krájet ostrým nožem,ano večer se spinká atd,ono se tomu říká výchova,že?..:-)Možná můžu být ráda,že je vnímavý,bystrý,nad spoustou věcí přemýšlí co a jak funguje,proč to a proč ono,pusa mu jede od rána do večera a zrovna ta uč. co nás poslouchala v šatně,mi ještě ve třídě říkala,po kom je Míša takový mudrlant?že má na ,,všechno“ odpověď a polemizuje i s uč. ve školce 🙂
zzabičko i tohle mě napadlo,promítám si ty různé situace,kdy k tomu dochází a na vybití energie sportem se chystáme od léta,možná se splní manželův sen a bude fotbalista 🙂
Padmé děkuji za tvoje řádky,v podstatě jsem odpověděla svojí úvahou :-)doufám,že tě netrápí něco nepříjemného,že jsi měla řekněme ,,jen“ špatný den?
Ahoj Zuzi, já jsem dneska úplně “mimo“ a tak mi Tvoje psaní přišlo “k duhu“. Víš, to je úplně přirozený a normální vývoj. Tvůj syn je naprosto v pořádku. A jeho touha prosadit se a manipulovat s ostatními mi připadá úplně přirozená. Asi se na to dnes dívám úplně jinýma očima a tak Ti napíšu, že Tvoje “starosti“ jsou normální a běžné a nic se neděje.
Víš, Zuzi, to, co nám je geneticky dáno, stejně příliš neovlivníme a to, co nám rodiče dají výchovou, je v naprosté menšině – takže – co moje vlastní zkušenost napovídá – nech tomu všemu volný průběh, jen se snaž o vysvětlení a stanovení mantinelů, aby Tvůj syn nebyl nebezpečný sobě nebo ostatním. Všechno ostatní se časem poddá.
Nejsem si jistá, jestli to píšu srozumitelně… snad mi budeš rozumět… chci říct, že někdy – my maminky máme větší strach, než je nutné…
Ty děti to zvládnou, překonají, srovnají se…
Buď mu (synovi) průvodcem a učitelem…
Nesnaž se ho změnit…
Jen vysvětluj, co, proč, jak…
A miluj ho…
Celou svou duší a srdcem…
Bude jiný než je dcera, ale to přece nevadí. Bude svůj.
no a co ti vlastně vadí, tak je jasné, že on sice může chtít, aby šla teta pryč, ale ty zase můžeš chtít s ní ještě mluvit, pokud se proto chová vzdorovitě nebo i agresivně, je to jeho plné právo, zrovna tak jako tvoje být ještě s tetou. Kde je problém?
Já tedy nemám ještě takto staré dítě, ale dovolila bych mu to co může, co je nebezpečné, nebo neslušné zakázala a snažila bych se mu více věnovat, třeba na sebe takto upozorňuje protože má málo pozornosti od maminky. A co tak ho přihlásit na nějaký sport ať se vybije, brzy bude jaro a půjde to líp, kolo hřiště…