Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zdravé sebeprosazování nebo rozmazlenost?
tak nějak tápu jak toto rozlišit.Prcka/za chvilku 5 let/jsem vychovávala maličko jinak než dceru.V době dcery jsem neměla možnost tolika informací a řídila se víceméně instinktem.U malého jsem se nechala asi více ovlivnit,myslím nejen osobníma zkušenostma,ale v poslední době nad ním hodně přemýšlím.Když není ,,po jeho“ reaguje,že si založí ruce v bok,otočí hlavu a začne brečet,Snaží se to ovládat,ale je na něm vidět jak se přemáhá.Nedávno měl období ,,agrese“,kdy jsem se mu snažila vysvětlovat,že takhle ne,takže začal reagovat tak jak reaguje.Naposledy to bylo včera ve školce,kdy se nechtěl převlékat při odchodu domů,protože mi chtěl povykládat co dělali.S klidem jsem mu říkala,že může povídat u převlékání nebo po cestě domů,ale naštval se,začal na mě křičet,že už mi nikdy nic neřekne a docela přestal spolupracovat.Bylo mi to hodně nepříjemné jednak,protože jsem byla hodně unavená a taky se do toho vložila p. uč.,která už zhasínala a napomenula ho.To se mi také moc nelíbilo 🙁 po cestě pak už byl v poho,doma jsem se ho ptala,proč tak reagoval,na to mi odpověděl,že mě má moc rád…o chvilku později jsem mu nedovolila krájet brambory a opět stejná reakce.trucovité otočení,slzy v očích a to dětské já chci!!!.Nejsem si jistá,jak nastavit ty hranice,protože se trochu obávám kam až bude schopný zajít,když si vzpomenu jak si zlost chtěl vybíjet fyzicky a teď je vidět,že se přemáhá…
měli jste s vašimi dětmi taky takové období?co považujete za rozmazlenost a jak ji řešit u většího dítětě?nebo může jít o nějaký psychický blok a jak jej řešit?
ještě mě napadla situace asi předevčírem..přišla kamarádka na návštěvu,pily jsme kávu a pak si odskočily na 10 min.malý se díval na pohádky a když jsme přišly zpět,tak směrem k tetě řekl,,proč tady ještě jsi,já chtěl ať už je doma jen mamka“ a ať jde pryč.když jsem řekla,že teta ještě nepůjde protože si povídáme,tak opět ruce kolem sebe,uražený pohled a ,,tohle teda ne“ 🙁
když se vrátím k dceři,také měla období vztekací,ale bylo jen přechodné a byla v té době mladší a nabízela jsem jí tenkrát polštář a stačilo jí to….malý si myslím,už nějaký rozoumek má a někdy mi přijde,že s námi manipuluje/viz..mami mám tě moc rád a za chvilku dej mi to nebo ono, mám tě přeci rád.Ta láska mi právě přijde podmíněná něco za něco/
no já bych povolila v těch věcech, kde to jde. nevidím důvod mu dovolit třeba krájet brambory. pokud mě to zdržuje, tak mu dám zvlášť, udělám si svoje, a ty “jeho“ si pak dovaří sám. takže se nejen zapojí sám, jak chtěl, ale ještě si sám “uvaří“. a že u toho udělá binec? no a co, to se uklidí. u toho povídání. pro dítě je prostě to, aby něco oznámilo, momentálně ta nejdůležitější věc na světě. rozhodně důležitější, než se zrovna obléct. to přece počká:-))
já třeba šílela, když jsem vyzvedávala kluky ať ze školy či z družiny a viděla jsem, jak ostatní děti něco říkají maminkám, a ty jen – teď ne, dej mi pokoj, jsem unavená, bolí mě hlava, řekneš to až potom (po čem???). zajímavý, že u tatínků jsem to neviděla:-)
lepší je vydržet tu chvíli, dítě bude rádo, že vás zajímá co chce říct, bude spokojené, vy posléze taky. když ho zarazíte, nebude chápat proč, bude naštvané, naštve potom i vás, a máte půl dne zkaženýho…
naopak Lien,jsem ráda,že jsi to napsala.Ve mě se to nějak ,,bije“,mám právě strach z toho,že to jeho ,,odpouštění páry“ je právě směrem k té agresi 🙁 anebo se přemáhá a já mu neumím pomoct.Příklad se škrábáním brambor je jen jeden z nmoha,protože on chce i přikládat do krbu nebo mi míchat jídlo na sporáku,dělat ty chlapské věci a konkrétně včera je chtěl škrábat ostrým nožem,protože dcera škrábala škrabkou a naštval se,protože ostrý nůž jsem mu nedovolila a dcera je levačka,tak má svoji škrabku.Nestačilo mu brambory podávat a umývat.chtělů je škrábat nožem.Chce tyhle věci dělat už bez dozoru,protože od malička mi rád pomáhá a teď už je ,,velký kluk“ tak chce sám..asi mě pochopíš,že jisté věci sám dělat nemůže a to je ten kámen úrazu.chce si sám rozhodovat co a jak bude,ale protože má tolik kolik má,tak to někdy nejde 🙂 snažila jsem se, jak už psala o jiný přístup,ale mám pocit,že musí být ,,po jeho“ děj se co děj a na to teď narážíme,protože jeho ,,potřeby,tedy to co chce dělat se tak nějak zvedají“ 🙁
zuzino, podle mě je přirozených hranic až dost, takže mu určovat ještě další musí být dost frustrující, natož pak když se ani nemůže odreagovat tak, jak mu to pomůže /tedy agresí/. Asi bych se snažila po něm chtít méně věcí (asi je úplně zbytečné mu nedovolit krájet brambory, nebo si chvíli nevyslechnout, co chce říci, to je opravdu tvá věc, ne jeho) a určitě mu dovolit tu agresi pustit, je to pašák, že se dokáže takhle přemoci, že stojí se slzami v očích, to málokterý dospělý má takové sebeovládání. Ale sebeovládání je jen ničení přirozených reakcí, není to nic moc žádoucího.
Já vím, asi si spíš chtěla slyšet někoho méně jednostranného :-).
tak nějak tápu jak toto rozlišit.Prcka/za chvilku 5 let/jsem vychovávala maličko jinak než dceru.V době dcery jsem neměla možnost tolika informací a řídila se víceméně instinktem.U malého jsem se nechala asi více ovlivnit,myslím nejen osobníma zkušenostma,ale v poslední době nad ním hodně přemýšlím.Když není ,,po jeho“ reaguje,že si založí ruce v bok,otočí hlavu a začne brečet,Snaží se to ovládat,ale je na něm vidět jak se přemáhá.Nedávno měl období ,,agrese“,kdy jsem se mu snažila vysvětlovat,že takhle ne,takže začal reagovat tak jak reaguje.Naposledy to bylo včera ve školce,kdy se nechtěl převlékat při odchodu domů,protože mi chtěl povykládat co dělali.S klidem jsem mu říkala,že může povídat u převlékání nebo po cestě domů,ale naštval se,začal na mě křičet,že už mi nikdy nic neřekne a docela přestal spolupracovat.Bylo mi to hodně nepříjemné jednak,protože jsem byla hodně unavená a taky se do toho vložila p. uč.,která už zhasínala a napomenula ho.To se mi také moc nelíbilo 🙁 po cestě pak už byl v poho,doma jsem se ho ptala,proč tak reagoval,na to mi odpověděl,že mě má moc rád…o chvilku později jsem mu nedovolila krájet brambory a opět stejná reakce.trucovité otočení,slzy v očích a to dětské já chci!!!.Nejsem si jistá,jak nastavit ty hranice,protože se trochu obávám kam až bude schopný zajít,když si vzpomenu jak si zlost chtěl vybíjet fyzicky a teď je vidět,že se přemáhá…
měli jste s vašimi dětmi taky takové období?co považujete za rozmazlenost a jak ji řešit u většího dítětě?nebo může jít o nějaký psychický blok a jak jej řešit?