Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminka a babička
Utíkám se taky svěřit.
Po velikonocích našli babičce nádor na slinivce, vypadalo to, že umře, ale vzpamatovala se. I tak jí ale dávají nejvýš rok.
No a maminka přestala polykat, úplně všechno se jí vracelo zpátky, tak jí hospitaliovali a dnes mi švagrová volala, že je jí úplně blbě, že má mami rakovinu, že jí to vede z jícnu až k žaludku, takže jí budou co nejdřív operovat a jak to tam skutečně vypadá zjistí až po otevření. Ještě jsem s ní nemluvila a docela se toho bojím, slíbila že zavolá, hned jak bude vědět výsledky. Včera jsem jí volala a to mi tvrdila, že ještě neví…..
no a toť vlastně vše 🙁
Lien, upřímnou soustrast … Šárka
A ať byla jaká chtěla, nedokážu si představit nic krásnějšího, co by mi mohla “říct“, nakonec tu maminku, jakou jsem vždycky chtěla, opravdu mám.
Bohužel už ne živou.
Když tak o tom přemýšlím, tak máš radko asi pravdu, že ten vzkaz byl pro mě. Když se poprvé dusila a odmítli jí s tím něco udělat, tak to vypadalo na posledních pár hodin života a já jsem s ní mluvila, právě o tom, že smrtí těla nic nekončí, že se všechno pokračuje a nikdo nikoho neopouští a o všech těch věcech, které dřív nechtěla ani slyšet. Tehdy ale poslouchala a neodmítala to. Tak zřejmě byl vzkaz skutečně pro mě, jakkoli nepravděpodobné mi mohlo připadat, že ho najdu.
Byla jsem to nakonec opravdu já, kdo ho první měl v ruce.
Před smrtí se obrací skoro všichni lidi k Bohu, i ti, co jsou v životě naprosto racionální. Myslím, že je to tak dobře.
A kdo ví – třeba se opravdu všichni jednou někde setkáme.
Nebo se možná neproměnila a to, co dávala ven bylo úplně odlišné od toho, co prožívala uvnitř. Škoda, že se nedokázala více otevřít, nebo že já (my) jsem nedokázala vidět více dovnitř. Ctiradko, určitě si promluv i s babičkou i s maminkou, já jsem to stačila (říct jí, že jí mám ráda), i když ona na to odpověděla, že stejně nemám, že to říkám jen tak, i tak jsem moc ráda, že jsem jí to řekla.
ctiradko mně to právě dostalo taky, že zrovna maminka napíše něco takového bych nečekala, byť je to nejspíš odněkud převzaté, musela se před smrtí hodně proměnit
stoupající cesta…ne hvězda…
Ale i tak, může to být pro Tebe, může to být pro babičku.
Lien, já nad těmi slovy taky přemýšlím od včera, jsou strašně hluboké a já se přiznám, že mě rozplakaly.
Já mám také velmi komplikovaný vztah se svou matkou, někdy mi to připomínalo Tvé zkušenosti a zážitky. Registrovala jsem, jak jsi popisovala, jaká Tvá maminka byla člověk.. a proto mě včera velmi dostalo (i když se neznáme a jsme cizí lidé), že napsala zrovna tohle. Taky myslím, že ta slova mohla být určená Tobě, protože slova o “stoupající hvězdě“ mi spíše sedí na Tebe, než na babičku…
A musím přiznat, že jsem se v pátek viděla se svou babičkou, která už je velmi stará a bydlí dost daleko na to (u tety a strejdy), abych za ní často jezdila. A babička mluvila o smrti, o tom jak a kde chce pohřbít… Mě to v ten pátek nebylo vůbec příjemné, když mi popisovala, jak ta druhá babička (ta druhá nebyla moje babička – bydleli spolu u tety v jednom pokoji, byla už dlouho “ležák“ a ta druhá babička před nedávnem zemřela) popisovala svůj poslední den, než zemřela. Jak ji teta vezla do sprchy a ta druhá babička mluvila o tom, že “dnes se jde koupat naposled“, o tom, jak potom babičce popisovala každý prst, který ji teta umývala a natírala krémem…. a ten den zemřela.
Po těch slovech Tvé maminky, která možná (nejspíš) patřila Tobě, jsem si uvědomila, že pokud by se moje babička nedejbože ztratila, že by mě velmi mrzelo, jestli jí do té doby neřeknu, jak ji mám ráda. Vím, že ona má ráda mě, byla moc šťastná, že mě v pátek viděla… Musím to zařídit co nejdřív…
Ta slova jsou moc krásná a i když se asi nikdy nedozvíš, komu patřily a jak přesně byly myšleny, je v nich mnoho lásky…
ctiradka
lien myslím že lidé když připustí a ví jak na tom jsou špatně, tak spoustu věcí přehodnotí a vidí jinak, proto i to znovusetkání pro ní pak mohlo být přípustné…..
já bych moc nad tím nemudrovala a přijmula to že slova byla určená i pro mě…..je v nich tolik co vám chtěla říct a popřát do života….
radko mě to napadlo ale pak jsem to zavrhla, protože klíče od jejího bytu má babi a jako člověka, který se první o ní od doktorů dozví uvedla bráchu, takže, že bych tam vlezla první já bylo nejméně pravděpodobné, ale přemýšlím o tom pořád, komu bya ta slova určena a co přesně tím chtěla říci, ona nikdy nějakému znovusetkávání nevěřila, byla až moc racionální, tak mě to překvapilo hodně