Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminka a babička
Utíkám se taky svěřit.
Po velikonocích našli babičce nádor na slinivce, vypadalo to, že umře, ale vzpamatovala se. I tak jí ale dávají nejvýš rok.
No a maminka přestala polykat, úplně všechno se jí vracelo zpátky, tak jí hospitaliovali a dnes mi švagrová volala, že je jí úplně blbě, že má mami rakovinu, že jí to vede z jícnu až k žaludku, takže jí budou co nejdřív operovat a jak to tam skutečně vypadá zjistí až po otevření. Ještě jsem s ní nemluvila a docela se toho bojím, slíbila že zavolá, hned jak bude vědět výsledky. Včera jsem jí volala a to mi tvrdila, že ještě neví…..
no a toť vlastně vše 🙁
Lien, já to tam bohužel neznám, bydlím jiným směrem.
Jsem ráda, že je maminka v lepší kondici a hlavně že s ní konečně někdo mluví trochu pozitivně. Že se tak děje zrovna v Praze, to mě opravdu hodně překvapilo a samozřejmě mile. Tak se obě držte.
Lien, držím moc palce!
Koukala jsem na nemocnici a myslím, že pokud jde o Všeobecnou fakultní nemoc. na Karlově náměstí, tak ta má i budovy ne přímo v areálu, ale jinde.
Zkus kouknout na seznam pracovišť jestli bys třeba věděla přesně oddělení, kde maminka leží.
Ahoj Lien,
tohle jsou opravdu v rámci možností pozitivní zprávy.
Pořád na vás moc myslím!
jo a možná najdu pomoc u vás, jestli to tam někdo zná, mami mi řekla, že je na karlově náměstí, v pavilonu D, jenže já na internteru můžu najít jenom pavilony A a B a dál už nic, tak kdyby někdo věděl kontakt rovnou tam, bylo by to asi lepší, i když přes centrálu by to snad taky jít mělo.
Tak jdu dnes s pozitivním naladěním. Maminka je od včera v Praze, mluvila jsem s ní večer a přišlo mi po dlouhé době, že mluví úplně normálně,nedusí se, dokonce byla veselá, vůbec ne ospalá, “mimo“. Tak mě tak nakonec napadlo, jestli nebyla “zbavená bolesti“ až moc. No prostě mi sdělila, že jí pan doktor řekl nebojte se paní, něco s tím uděláme, tak mi to taky přišlo takové nadějnější, než co říkali u nás.
Teď mi i trošku mrzí, že jsem jí hned na začátku víc nepřemlouvala a nejely jsme do Prahy rovnou, možná by to bylo všechno trošku jiné.
Tak jsem teď jak na trní, dnes jí budou tedy prohlížet a domlouvat se co s tím, nejradši bych tam volala hned, ale je jasné, že se musí rozmyslet, pokud jí něco rovnou dělají, tak stejně ty informace nebudou mít hned, tak zítra ráno voláááám.
Možná zkusím večer ještě maminku, ale to nevím, jestli to zvedne, jak na tom je, abych jí nebudila nebo tak něco. Navíc jsou tam zakázané návštěvy kvůli chřipce a najít číslo na internetu se mi taky nedaří, tak snad to zítra nějak zvládnu si s někým kompetentním promluvit a snad mi řeknou alespoň malililičko dobré zprávy. I když co to je dobré, toť v tomto stavu taky otázka. Mami sama i říkala, že by radši, kdyby jí operovali a už se neprobrala, než se pomalu dusit třeba měsíc.
Lien, děkuju za info.
Myslím na Tebe… na Vás obě…
Ale pokud se z Prahy ještě vrátí, určitě s ním ještě promluvím a domluvíme se co a jak.
Padmé oni už jí ho píchají, tedy asi ne v dávce “poslední“, ale už ho dostává, tak doufám, že až to přijde, dají jí ho i bez mojí intervence. V podstatě se jejich neochota jí ulevit zlomila ve chvíli, když viděli na vlastní oči, že se opravdu dusí. Pak jí vezla rychlá do Plzně a od té doby jí prostě věří a myslím, že jí ulevují až dost (nedojde si ani na záchod) a v podstatě pořád spí. Zaplať bůh za to, takže teď chápu, cos chtěla říci, a už se to v podstatě vyřešilo samo.
Lien, moje osobní zkušenost je taková, že od chvíle, kdy jsme se ocitly s maminkou v takovéto neřešitelné situaci, bylo pořád hůř a hůř. A když už jsem si myslela, že hůř být nemůže, tak bylo…. Já jsem Ti jen chtěla naznačit nebo dát vědět, že pokud to nebudeš řešit s doktorama Ty, tak to neudělá nikdo, Tvoje maminka už na to nebude mít sílu.
Víš, Lien, já si myslím – nebo – aspoň tak jsem se s tím setkala já, že doktoři poznají, kdy je ten čas na morfium, ale bohužel to sami od sebe neudělají.
Je mi to moc líto, že Ti píšu takové věci a věř mi, že takováhle zkušenost se strašně špatně předává, ale já jsem se s tím v takovéto podobě setkala a tak Ti to píšu upřímně, jak to probíhalo u nás.
sluníčko já vůbec nevím co a jak by šlo a nešlo zařídit, myslela jsem spíš cokoliv aby to moc nevnímala, aby to nebolelo cokoliv by jí ulevilo…je to špatná situace a takhle jak jsi ji popsala bezvýchodná…kdybych věděla jak pomoci jak podpořit tak ráda bych to udělala…