Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úraz
Taky se musím podělit se svými “trápeními“.
Tenhle článek je o mém bývalém manželovi, otci Marušky. Neví nikdo co bude, extchýně mi volala, že byla v nemocnici, spadl na temeno hlavy, je po několika operacích, má zhmožděný mozek, zlámaná žebra a propíchané plíce udržovaný v umělém spánku. Prý mu dávají nula procent. Tak teď nevím, asi bych se tam měla jít podívat, tchýně by chtěla, prý dodat nějakou energii, mám brát dcerku sebou nebo vůbec nevím co a jak. Třeba už se neprobere a pak bych si to mohla vyčítat, nevím. Zítra do Plzně jedeme, tak by to bylo možné. Co si o tom myslíte vy?
Lien…a to já jsem furt optimista..protože jsem si tim prošla s bráchou,jak jsem už psala a hodně se tomu co píšeš ty podobá..jen ty pleny neměl,jinak jak přes kopírák a nesmysly říkal cca rok..ale ne furt samozřejmě,ale vyprávěl a najednou do toho zamotal absolutní nesmysl nebo se z ničehonic začal smát atd..
to oko hodně mazat a prokapávat!jenže bohužel to ty už asi nevyřešíš:-(ale třeba bráchovi co se o něj stará to říct
a ty špatný nálady a já se na to vys…atd takovýhle průpvídky jsou normální,to přejde…my jsme bráchu zařadili do života jak se říká “hodili jsme ho do vody a plav“musel si všechno obstarat sám,ale samozřejmě dohled byl,jak se začal litovat,dostal sprďáka,hodně pomohla dcera tý byly v tý době 3 roky…noo byl hodně hodně divnej,divně chodil,špatně mluvil,vizáž taky špatná….je to spousta let,neteři je nyní už 15 let:-)ale pořád to mám živý a vše si vybavuju
a “normální“byl brácha cca do roka,jediný co mu zbylo je nález na mozku,epilepsie a trošku horší vyjadřování,ale jinak je to můj“starý“dobrý bráška
držim nadále palce!!
Já vím, že jí neodsuzuješ…člověk se nad tím samozřejmě pozastaví, protože já bych to pro svojí dceru udělala bez zaváhání a myslím že všechny maminky tady taky, ale bohužel už za tím vidím i ty neskutečné problémy z praxe – a to se u nás jednalo “jen“ o 3 roky. (Bohužel).
No je to opravdu velmi smutné a pro Tebe bude určitě hodně těžké dceru nějak připravit na to, že tatínek už je jiný. Držím palce.
Marinado díky za reakci, já jí neodsuzuju, i když to s tou rukou se může stát ať se o něj bude starat kdokoli a je prostě pravda, že její chování bylo od začátku trošku prapodivné na matku, ale to je její věc, nepřisluší mně dělat nějaké závěry, ono se každému jednou vrátí, co si zaslouží, že?
No a k tahání do sprchy atd. on je v tomhle soběstačný, nikam se tahat nemusí, chodí sám, takže na sílu to není.
Jinak si taky bohužel myslím, že nějaké další zázraky se konat nebudou a zůstane to plus mínus tak nějak jako teď :-(. Smutné, fakt smutné. A to člověk ani neví, jak to prožívá on, jestli skutečně jeho vnímání je i jako jeho projevy, což by bylo možná i lepší, že je mu všecko tak nějak jedno, nebo jestli si uvědomuje, jak na tom teď je a nemůže nic dělat, to musí být peklo, ale to se asi už nikdy nedozvíme.
A ještě celkový “obraz“ dotváří váha 63Kg na 198cm výšky, ale jí hodně, tak to se snad brzy vyspraví.
Lien, tak to je mi moc líto. Také věřím, že se to ještě někam posune, všechno chce čas, ale žádný velezázrak už se asi konat nebude, je to tragedie. No a ten nalezený alkohol v krvi, ten bohužel zavře dveře k jakýmkoliv finančním odškodněním, což je velká škoda – protože ty peníze jsou právě při složité léčbě hodně hodně důležité a dalo by se dělat víc. Jinak jeho maminku bych neodsuzovala, sama vím, co obnáší celodenní starost o nemocného člověka – stačí si odskočit na záchod a ten člověk si např. zapne sporák a upálí si kus ruky (ve které nemá cit) – to je jen jeden z tisíce případů. No a další věc je ta, že ženská prostě nemá sílu tahat chlapa např. do sprchy. Opravdu, kdo to nezažil, nemůže soudit. Celé rodině přeju hodně síly a mladší bratr má můj velký obdiv.
Jovanko, oni říkají, že na vyšetřeních mozku vše vypadá dobře, že nevidí překážku v normálním fungování, jenže to je jen to co vidí, co se odehrává energeticky (nevím jak to říct, snad chápeš), to nám říci nedokáží ani žádnou prognozu nenasťiňují, pro ně je zázrak, že vůbec mohl mozek dopadnout takto.
Ano Padmé, dochází k nim domů denně někdo, rehabilitačka, logopedka, někdo kdo učí grimasy a ještě ¨nějaká sociální prac. ta mu předepisuje právě pleny a kontroluje co bere za léky. Bere léky na tlumení, nevím proč, možná kvůli těm nočním děsům, prostě něco jako neurol a potom na ředění krve, taky nevím proč.
No a nikoho takového nemá, k mamince jsem už psala, otec dochází, ale prostě “porvat“ se za něj to ne, bratr tedy zatím dělá co může, ale těžko říci jak dlouho vydrží /on s ním cvičí, myje ho, přebaluje…./ no a pak přítelkyně, tak by se asi i o něco pokusila, jenže nejspíš ani neví co dělat, takže spíš pomáhá bratrovi, ale je to čerstvé, třeba se ještě někdo (myslím že to bude buď otec nebo přítelkyně) nějak zásadněji projeví a někam se ho pokusí posunout.
Také děkuju
Lien, to je mi moc líto. Co píší v té zprávě doktoři?
Držím palce!!!
Ahoj Lien, já vím a chápu, že to teď je k pláči, ALE na jakékoli posuzování je podle mého názoru brzo. Když se stane něco tak závažného, jako se stalo Tvému bývalému manželovi, tak to chce spoustu času, trpělivosti, rehabilitací… než se věci dají do relativního pořádku. Nevěřím tomu, že by tohle mohl být setrvalý stav (jako že je to definitivní).
Je těžké k tomu psát komentář, když já nevím, jaké léky bere a na co vlastně ty léky jsou? Bude rehabilitovat? Cvičit? Bude trénovat řeč? S logopedem? Napadá mě prostě spousta otázek, které bych položila, kdybych byla v takové situaci “zúčastněná“… což já nejsem…
Stejně tak nevím, má-li někoho, kdo se za něj vezme. Teď mám na mysli vytrvale a houževnatě trvat na kontrolách u lékaře, organizovat rehabilitace a tak dále a tak dále.
Po těch zkušenostech, které mám – s naším zdravotnictvím – si nedělám už žádné iluze. O co si člověk neřekne, to nemá. A Tvůj bývalý manžel je v pozici, kdy si nezařídí sám nic. A podle mého mínění je takovéhle léčení běh na dlouhou trať.
Lien, myslím na Vás… a pořád budu tisknout palečky pro štěstí…
bami děkuju
lien tak jsem to přečetla a upřímně toho jsem se bála, není a nemaj to vůbec jednoduché a pokud vedle sebe nebude mít někoho kdo s ním bude pracovat tak se asi nikam nepohne, ale ono i otázkou zůstává jestli to vůbec jde se ještě někam pohnout…po tom co prožil je zázrak že žije, ale to co popisuješ by bylo fajn kdyby to byl dočasný stav, ale jinak je to prostě v pr…
je mi líto jeho i bratra protože to není opravdu jednoduché a k mamince nemám slov…a nejsem si jistá jestli jednou opravdu nebudeš jezdit do )stavu na návštěvy…píšu to jak to vnímám z tvého psaní..snad se nezlobíš….
svatební fotky prohlídni vzpomen na to hezké a s tím to také zavři, a určitě se soustřed na to co máš a bud ráda……přeju aby se to časem zlepšilo ještě do lepšího stavu…