Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úraz
Taky se musím podělit se svými “trápeními“.
Tenhle článek je o mém bývalém manželovi, otci Marušky. Neví nikdo co bude, extchýně mi volala, že byla v nemocnici, spadl na temeno hlavy, je po několika operacích, má zhmožděný mozek, zlámaná žebra a propíchané plíce udržovaný v umělém spánku. Prý mu dávají nula procent. Tak teď nevím, asi bych se tam měla jít podívat, tchýně by chtěla, prý dodat nějakou energii, mám brát dcerku sebou nebo vůbec nevím co a jak. Třeba už se neprobere a pak bych si to mohla vyčítat, nevím. Zítra do Plzně jedeme, tak by to bylo možné. Co si o tom myslíte vy?
Více než po měsíci jdu s novými zprávami.
Bývalý manžel už je propuštěný domů, takže jsem se na něj včera byla podívat.
Musím napsat, že je sice super, že přežil a že není “ležák“, ale zase o moc lepší mi to nepřipadá, dokonce mi přijde, že vypadá mnohem hůře než před měsícem :-(.
Takže komunikace se omezila na ano/ne, a ještě si nejsem jistá, zda ví co říká. Jedna strana obličeje je jakoby v křeči, oko stále zavřené a celá polovina svraštělá, druhá naopak jako ochrnutá, oko nedovřené a zbytek visí, takže pohled nepěkný. Může sám chodit, ale třeba vráží do zdi, nebo upadne apod. Na záchod taky jen náhodně, i když tam je to asi i o tom, kdo a jak se o něj stará, ale prostě má plenu.
No a zda to bude někdy lepší nám nedokáží říci. Maminka se o něj dá se říci odmítla starat, že prostě nemůže, vadí jí pleny…., takže se stará mladší bratr, upřímně nevím koho je mi víc líto, ale sám říká, že nechce, aby skončil v ústavu, ale zase že neví, jak dlouho se to dá vydržet.
Ve zprávě je spoustu věcí, kterým nerozumím, čemu rozumím je, že není orientován časem ani prostorem, neví jak se jmenuje, kdy se narodil, nespolupracuje, nekomunikuje, má noční děsy s třasem, po kterých dochází ke zhoršení pohyblivosti. Bere spoustu prášků a neví se co má s tím okem, které visí, ale neustále se mu zanáší hnisem (asi jak je nedovřené).
Včera se mi chtělo skoro brečet a malá zrovna vytáhla svatební album, tak si člověk tak říká, jak jediná vteřina změní celý život tolika lidem.
Navíc jsem četla zprávu o policejním vyšetřování. Takže nezajištěný páčil silou nějaké latě, spolupracovník je od něj odebíral a otáčel se a házel je dolů, když se pak otočil zpět, už na místě nikdo nestál, podíval se tedy dolů a tam ho viděl ležet…….
V krvi měl 0,95g/kg alkoholu :-(.
Pokud by už se nezlepšoval, tak je ve stavu plně závislý na péči druhých osob, v podstatě “ústavák“. Bohužel.
Holky děkuju, napsaly jste to moc pěkně, já věřím tomu, že když to nevzdal ve chvíli, kdy opravdu umřít mohl, tak že se s tím nakonec prostě popere dobře.
Dnes za ním jdu se rozloučit, zítra ho odvezou a tam se těžko podívám.
Ahoj Lien, taky na vás často myslím, Padmé to řekla přesně, jak to cítím já, možná je to podobné, jako s lidmi po mrtvici, děda, když měl mrtvici, tak nějakou dobu nemluvil, nemohl se usmát, pořád cítil ten obličej, jak neadekvátně reaguje, , nemohl nic vzít do ruky, byl zamlklý, strašně negativní, nechtěl vůbec komunikovat… Pak se ale postupem času opravdu všechno zlepšovalo, cvičil, držel se rad a po nějaké době to byl úplně stejný člověk, jako dřív, všechno překonal a měl dokonce řeči, že to nikdy nevzdával, že věřil, že to bude lepší, ale my jsme věděli, že to tak chvíli vůbec nebylo a taky jsme si zoufali, co bude dál…
Takže držím palce, aby do šlo od pěti k desíti, protože už tím, že se dostal až tak daleko, se stal velký zázrak.
Rehabilitace určitě moc pomůže a bude to čím dál lepší, pak se i ta psychika spraví.
M.
Ahoj Lien, díky za nové zprávy. Působí to na mě dobře a vcelku i optimisticky. Cesta k uzdravení a k samostatnosti bude ještě dlouhá, ale myslím, že to vypadá nadějně.
Nevím, jestli se Ti někdy stalo (úraz, nehoda), že Tě Tvé vlastní tělo “neposlouchá“. Mám na mysli – že Ty chceš a ono to prostě nejde. Je to strašný pocit. Je hrozné, když neovládáš to, co Ti bylo vždycky přirozené a normální a ani jsi nad tím nemusela přemýšlet.
Tuším, že Tvůj bývalý teď hlavně bojuje sám se sebou. A připadá mi to k dané situaci adekvátní.
A jestli je jen trochu “rváč“ (povahově – bojovník), tak se to zhoupne a opře se do toho.
Jeho pozice je velmi velmi těžká a rehabilitace bude o vůli. Je velmi mladý, myslím si, že by tu současnou “krizi“ měl překonat a pustit se do toho silou svých třiceti let (míním tu vnitřní sílu). Potřebuje vědět, že to má smysl, že se uzdraví, musí tomu uvěřit.
Asi Ti nemusím psát, že já věřím, že když on bude chtít, že to dokáže…
Každopádně přeji hodně sil a spoustu trpělivosti.
Myslím na Vás… a palečky pro štěstí postisknu…
lien tak to je fajn, já věřím že ty chvilkové výpadky také časem vymizí … tak držím palečky i dál a snad bude jen a jen líp…
Jsem tu s novými zprávami, po nemoci jsem zajela na návštěvu a pokrok byl tedy obrovský, sám se dokáže najíst, mluví, dokonce čte, ale občas mu tedy není rozumět a občas prostě vykládá podle mě nesmysly, tak nevím, zda bude úplně zdráv i po mentální stránce i po fyzické, zatím nechodí, ale hadičky už žádné nemá. Když ho postavíme, chvíli se udrží a pak “padne“ zpátky. Problém zůstává s nechutí spolupracovat, nechce cvičit ani nic.
Mně osobně říkal, že je to k hov– a že je to všechno o psychice, že se na to může vys… a že by chtěl umřít. No takže tenhle postoj mu bohužel moc nepomáhá.
Začátkem roku ho chtějí převézt daleko od nás někam až do Plané u Mariánských lázní na následnou péči, prý tam bude rychleji rehabilitovat. No nevím, zase nebude mít téměř žádné návštěvy. Nedokážu posoudit, co je lepší, je pravda, že tady spíš jen leží a nic :-(.
Ptala jsem se ho na to, kde by byl raději a říkal, že to se uvidí, kde se mu bude líbit víc.
No ale pak mele úplné nesmysly, třeba mu dám dřevěné vyřezávané srdce, které mu poslala matka, že jí ho sám dělal a on se na to podívá a řekne, hm, ty jo, ale to asi nerozkoušu a zkouší to jíst.
No uvidíme, zatím mi připadá, že se z toho vylízal hodně dobře a primářka mu dává velké naděje na návrat do normálního života, jen ta spolupráce chybí, ale i to se může změnit.
Ještě jednou díky všem za podporu, moc mi to pomáhá.
A jestli někdo zná léčebnu Svaté Anny v Plané u Mariánských lázní, nebo tam někoho měl, nebo tam dokonce pracuje, budu ráda za každou zkušenost, díky.
lien…kamarádky manžel měl také špatnej úraz srazilo ho auto, lebka několikrát prasklá, otoky na mozku, i neležel na posteli byl zavěšenej ani nevím jak se to jmenovalo….tu agresi mu předpovídali na stálo tedy spíš upozornovali, že se to může stát, a postupně mu to odeznělo …i ty jeho první reakce byli tak jak ty popisuješ….a je ted naprosto v pohodě….
tak přeju at se to také srovná vypadá to na bojovníka tak se s tím snad popere…
Lien, jak jsem tu delší dobu nebyla, zachytila jsem tuhle diskuzi později.
Moc bych mu přála, aby se z toho všeho dostal, jak jsem to celé četla, na začátku to moc nadějně nevypadalo, mám z toho pocit, že je to skoro zázrak.
A přidávám se k holkám, musí se v něm odehrávat věci, které si nedokážu vůbec představit. A ještě ty zmíněné léky. Naše znbámá měla také blízkého člověka, který měl problémy s mozkem a v jedné fázi opravdu vykřikoval slova, které od něj v životě nikdo neslyšel, byl to hodně slušný člověk. Tak se tím netrapte, taky si myslím, že je to přechodné. Hlavně ať se dál celkově stav zlepšuje, všem vám to moc přeju.
Lin ,nevím jak reagovat na to….ale vem si,že když je člověk marod a vážně / jako ten Tvůj ex/,je protivný sám sobě,má pocit,že překáží,má vztek a proto na okolí reaguje takhle.
Možná mu leze na nervy ta přespřílišná péče matky,přítelkyně.Možná má pocit,že ho litují a chovají se k němu jako k děcku.
Jenže to nevím,tak se dohaduju a všechno chce svůj čas…
Podle všeho vyvázl ze všeho líp než by se čekalo.Teda dělá pokroky a jestli nemá trpělivost / ty ho znáš/a není vše dle jeho představ,z toho snad pramení ten křik a bezmocnost.
Ty se brzo uzdrav,užij si první vánoce v rodiném kruhu a zkus na těch pár hodin u stromečku “zapomenout“ na minulost…
Lien já myslím, že se to postupně bude zlepšovat.
Chce to čas měl vážnej uraz hlavy.Budu držet palce, aby měla Maruška tatínka v pořádku.