Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úraz
Taky se musím podělit se svými “trápeními“.
Tenhle článek je o mém bývalém manželovi, otci Marušky. Neví nikdo co bude, extchýně mi volala, že byla v nemocnici, spadl na temeno hlavy, je po několika operacích, má zhmožděný mozek, zlámaná žebra a propíchané plíce udržovaný v umělém spánku. Prý mu dávají nula procent. Tak teď nevím, asi bych se tam měla jít podívat, tchýně by chtěla, prý dodat nějakou energii, mám brát dcerku sebou nebo vůbec nevím co a jak. Třeba už se neprobere a pak bych si to mohla vyčítat, nevím. Zítra do Plzně jedeme, tak by to bylo možné. Co si o tom myslíte vy?
lien stále nakukuju a věřím že se to obrátí v lepší….s tím co by bylo a nebylo lepší člověk neví, ale chápu jak to myslíš…..
táta byl také udržován dlouho v umělém spánku a je v pořádku to snad by nemělo mít vliv
Lien nevzdávat se!!!!jak jsem tak četla dozadu,s manželem jste od sebe?to nevadí…je to táta tvojí dcery,jezdi za ním,tebe zná,bude reagovat,i když ty o tom nebudeš vědět,vyprávěj mu o dceři atd atd…my jsme bráchovi nahrávali i kazety a sestřičky mu je pouštěli-malá mu tam nechávala vzkazy
já dělám na dětském jipu a věř mi,že zázraky se opravdu dějí,porušila bych lék.tajemství,takže psát nemůžu,ale napíšu jen,že pár dětí co se probrali třeba i dva měsíce po těžkých nehodách a nyní jsou ok,je to neskutečný,ale je to tak,zrovna nedávno se nám přišel ukázat klučina co si ho mamka brala domů jako “ležáka“,nikdo nevěřil,už ani já(a já byla díky bráchovi velkej optimista)..no a sice ještě nechodí,ale žije,začli od píky,odpovídal mi na všechno srozumitelně,nepamatoval se,ale vybavovaly se mu hlasy,třeba řekl:váš hlas je mi povědomej….vrátila se mu paměť,rehabilitujou,takže už se sám nají atd…prostě zázrak…
fakt moc držim palce a věřim,že bude v pořádku, po tom všem co jsem zažila v práci a s bráchou opravdu věřim
Lien, taky bych neházela flintu do žita, u nás v rodině se stalo před dvěma lety něco, co by mělo naprosto stejný scénář jako popisuje Kamila. Taky se přidávám k tomu, co nejvíce navštěvovat a mluvit…
Pak znám jednoho pána, kterému se tohle stalo taky na stavbě – spadl z lešení a bylo to s ním dost špatný, a teď pracuje opět na ŽL, sice pomaleji, vypadávají mu slova a občas mu není rozumět, ale je to fungující člověk, který má rodinu, práci,..
🙂
Lien, taky nakukuju a držím palce!
padmé děkuji
kamilo to je moc zajímavé, jemu naději nedávají ani těch 20% a za chvíli už bude měsíc v umělém spánku, takže vlastně člověk neví jestli by nebylo lepěí kdyby …, ale zase když pak čtu tebe, a to nejste jediní, nějaká naděje třeba opravdu je. Moc děkuju, že ses podělila o zážitky
Lien, myslím na Vás a sem tam nakouknu, zda nepíšeš nové zprávy… palečky pro štěstí postisknu… a přeji vše dobré…
nevím jestli pomůžu ale…můj brácha přes 12 lety utrpěl těžký úraz hlavy,mohla bych o tom napsat asi i knížku,kdybych to dovedla…ale zkrátim to,dávali mu 20%na přežití s tím,že jestli přežije bude “ležák“tak jsme se modlili,aby nepřežil..neni nic horšího:-(jsem zdrav.sestra,takže jsem moc dobře věděla jak na tom je…střídavě si ho přahazovali nemocnice měl jednu operaci za druhou,otok mozku neustupoval,přidali se další problémy,vrtulili ho tam a zpět,v bezvědomí byl asi měsíc,pak ho vzbudili,nejdřív hrůza:-(nikoho nepoznal,choval se jak blázen..ale den po dni se zlepšoval,nemohl mluvit,protože měl trachču,ale i tu mu pak vyndali,byl ve Střešovicích na poslední operaci-plastika lebky,má podél celé hlavy nespočet stehů…po roce ho pustili,mezitim se mu vracela paměť,naučil se vše od začátku,ze začátku motal slova,mluvil nesmysly,byl “divnej“,má poúrazovou epilepsii..po dalším roce by to na něm krom těch stehů a trošku znetvořený hlavy nikdo nepoznal…je to 12 let a je úplně normální a tomu nedávali skoro žádnou šanci,strašili nás změnou osobnosti-nenastala,občas měl záchvaty,ale ty po lécích vymizely..byla by toho spousta na psaní,tak kdyby tě něco zajímalo,dej vědět třeba i na mail kamila.bay@gmail.com
zázraky se dějí!držím palce moc!mluvte na něj,vyprávějte,hlaďte ho,vrátíte ho do života!brácha byl v bezvědomí,ale ví,že jsme za ním chodili,jen nám nemohl odpovídat,jak nám pak řekl,na úraz si nepamatuje,ale paměť se vrátila jinak úplně a to ze začátku zapoměl,že má 3 letou dceru:-(která za nim bohužel na ARO nemohla,tak jsme nosili fotky,mluvili a mluvili a jemu jenom tekly slzy-takhle na nás reagoval..nikdy nezpoamenu,když jsem za ním poprvé přišla,když se probral,jak mě chytnul za ruku,já se ho ptala víš kdo jsem a on jenom kývnul a rozbrečel se…bože takových let to je a stále je to ve mě
v pátek jsem byla “na návštěvě“, stav se maliličko zlepšil, alespoň tak, že mohli trošinku ubrat tlumení a pokud se nic nestane budou ho pomááááááááááááliiiiiiiinku probouzet, tak snad se jazýček vah maličko pohnul PRO život. Co to bude za výhru, ovšem ukáže až čas.
Lien, je to moc smutné, ale to Ty víš…. bohužel se takové věci – jako jsou úrazy a nehody – stávají…