Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vesnice versus město
Ahoj holky,
musím se Vám svěřit, co se mi (resp. mě a manželovi) honí hlavou.
Bydlíme na vesnici 10 km od města (16 000 obyvatel), 30 km od okresního města a 40 km od kraje Prahy – Ruzyně.
Já pocházím s vesnice z domku, manžel bydlel do 16 let v paneláku a pak na vesnici, ale v bytě.
Když jsme spolu začli uvažovat o společném bydlení, o bytě nás vůbec nenapadlo uvažovat. Máme rádi přírodu, pobyt venku, zvířata. A tak jsme koupili domek, kde teď bydlíme, už je to 11 let. 3 roky jsme ho dávali dohromady, prakticky jsme ho postavili od základů znovu. U domu je 1 500 m2 zahrada.
To jsme od začátku věděli, že bude pustá, protože nějaké pěstování brambor a spol nás teda nebere.
Před 8 lety jsme se sem nastěhovali, šťastný, že jsme ve svém. Po roce jsme si koupili vysněného psa – berňáka, za půl roku druhýho.
To byl takový první impuls, kdy jsme si poprvý řekli – pane bože, proč jsme dům koupili zrovna tady? Není tu vůbec žádná příroda – les, polní cesta nic, kam by se dalo se psy jít. Všude jen velká pole. Takže jsem s nima chodila po polích a riskovala, že nás zastřelí myslivci nebo po vsi na vodítku. Do lesa jsme jezdili autem o víkendech.
Po 5 letech bydlení zde se nám narodila dcera – a to už jsem odhalovala další mouchy. Kromě přírody tu nejsou skoro nikde chodníky. Takže procházka s kočárkem se rovná nerváku, kdy uskakuju před náklaďákama do příkopu a po návratu kočár vypadá jak když jsem projela hnojištěm.
Když malá povyrostla, došlo mi, že tu vlastně není ani dětské hřiště a to jde zde i 3 přidruženými obcemi přes 1 000 obyvatel – máme poštu, školu, školku, nákupní středisko,vlakové nádraží.
Tak jsem jezdila na plavání a do mateřského centra s malou do města.
Skoro před rokem se nám narodil syn. Malá začla od září chodit do školky. A já mám čím dál větší depku.
Školka má otevřeno do 15.30, ale ideální je vyzvednout dítě do 15.00.
Jelikož jsou děti od sebe 2,5 roku, vyjde to, že jeden rok budou chodit do školky současně.
Do práce se nemám kam vrátit, už jsem vymyslela i variantu práce z domova, protože vozit malou do školy do města, malýho do školky a pak zase vyzvedávání, to bych musela najít práci max. na 4 hodiny abych to odjezdila. Když jeden onemocní ,tak nevím jak bych to dělala. Manžel je v práci od nevidím do nevidím.
Prostě to na nás najednou padlo a nechceme tu být. Rozhodně ne za pár let, až půjdou děti do školy.
Kolikrát tu čtu, jak svážíte děti z kroužků v sedm večer a honem děláte úkoly.
Na to dům se zahradou nepotřebujeme. to je dobrý, když jsou děti malý, ale pak? budou chtít za kamarády ze školy, do kroužků a jediná možnost bude ta, že je tam odvezu autem.
A já se nehodlám smířit s rolí celoživotní taxikářky.
Notabene, projedeme neskutečný peníze už teď.
Takže co nás napadlo?
Odstěhujeme se do města, do bytu. Tady to prodáme a mělo by to vyjít tak, že za co prodáme dům, pořídíme byt. Tím se zbavíme hypotéky (ještě by zbylo i na její doplacení), ušetříme několik tisíc za benzín a možná by nám stačilo jednou auto. I kdyby ne, nebudeme muset jezdit nakoupit, cvičit, k některým doktorům.
Pejskům je 7 a 6,5 roku, takže dokud budou žít se neodstěhujeme. Ale jinak nás tu nic nedrží.
Omlouvám se za román, děkuju všem kteří dočetli do konce a všem kteří napíšou nějaký důvod proč tu zůstat nebo proč nejít do města.
Lien, Jovanka si snad i z poloviny už zvykla, má práci a děti jsou určo už zžité s novým prostředím 🙂
Zrovna myslím 14 dní zpět jsme spolu s dětmi byli a vypadala štastně 😀
Lussy, v některých věcech ti také moc rozumím. Vždy jsem chtěla bydlet v malém městě (např. Jičín se mi moc líbí) a klidně v bytečku… Když jsem se za manželem přestěhovala do této “naší vesničky střediskové“, tak jsem fakt hodně nocí probrečela, že takhle jsem skončit fakt nechtěla. Neskutečně mě vytáčelo místní JZD…, naprostá nemožnost kulturního vyžití a musím říct, že i lidi. No, pak se nám narodila dcera a zemědělské družstvo jsem začala nenávidět ještě víc – také tu nemáme téměř žádné chodníky a tak kličkování mezi hroudami bláta a traktory bylo na denním pořádku. Teď jsme postavili domeček, přestěhovali jsme se na druhý konec vesnice kde je kupa dětí a náš syn (2 roky) je nejšťastnější o žních neb má na co koukat a já zjistila, že už mi nepřijdou ani ti lidi tak pitomí, ani to JZD… Prostě jsem se na tu naší vesničku “zahnojenou“ začala koukat jinýma očima. No, také si občas posmutním, že tu není ani dětské hřiště, i když školka je narvaná dětma tudíž ani jedno z mých dětí nemělo šanci do místní MŠ chodit, také mě vytáčejí řeči “městských“ lidí jak na vesnici je život lacinější – hypotéka, proud, plyn je všude stejně drahej a již zmiňovaná dvě auta a horentní sumy za naftu jsou charakteristická především pro vesnici. Dcera začně chodit od září do školy, tak jsem zvědavá jak budeme dopravu do školy zvládát neb syn bude od ledna chodit do školky, ale do vesničky na opačné straně od naší vsi než má dcera město do kterého bude jezdit do školy. Jsem ale ráda, že můžu s klidem říci, že kromě hnoje nám tu nic ovzduší nekazí, nemusím se koukat po poflusaných chodníkách… Musím říct, že bych ale na vsi s největší pravděpodobností nebydlela pokud by tam bylo špatné ovzduší – tato varianta by pro mě byla asi nepřijatelná.
Lussy, naprosto rozumím. Bydlíme úplně stejně, chlap je tu ohromně šťastnej (já teda víceméně taky), ale občas se mi stane, že to tu vyloženě nesnáším. Třeba posledních 14 dní jsem s holkou nevystrčila paty z vesnice, protože chlap je i s autem celou dobu v práci. Bus tu jezdí jednou denně. Ale aspoň tu máme babičku a hřiště s pískovištěm a pár dětmi… taky si kolikrát sním o tom, jaký by to bylo bydlet zase ve městě, všechno jednoduchý, rychlý, dostupný… Ale když to tak vezmu kolem a kolem, nešla bych odsud. Myslíš, že by vám to nebylo líto, kdybyste se nakonec přesunuli do města? Třeba byste si ve městě začali začali nadávat za to, že jste z domku odešli, že to přece nebylo až tak hrozný … 🙂 Jak se to vůbec vyvíjí, došli jste doma k nějakému závěru?
A co Jovanka? Jakpak si zvyká?
Lussy, to je super, sovy :-).
NO ale tak to tak má asi být, lepší než byt, mysli pozitivně, není všem dnům konec, třeba i chodníky budou.
Tak mě napadlo po víc jak půl roce se k tématu vrátit 🙂
Ono se to tak nějak rozhodlo za nás.
800 m od domu nám přes petice a protesty staví bioplynovou stanici.
600 m na druhou stranu staví spalovnu použitých polystyrénových desek.
Lidi, kteří prodávali dům původně za 2,5 milionu dostali 800 000. Navíc tu začíná být čím dál víc černo a lokalita je to tudíž absolutně neatraktivní.
V zimě mě to štvalo k nepříčetnosti. Člověk potřebuje do lékárny, tam a zpátky je to 25 km, lék nemají,objednají a já se tam druhý den plácala znovu.
To jsou situace, kdy bych hrozně ráda jen vyběhla.
V květnu jsme měli rok větší rodinné auto. Jezdím s ním jen já – do školky, doktoři, nákupy, návštěvy. za ten rok jsem najezdila 15 000 km, to je za benzín 40 000,-….
Teď v létě je to samozřejmě optimističtější, máme na zahradě sovy, kupodivu nehoukají, ale tak od 21 hodin se “honí“ a kvílejí íííííííííííí ííííííííí ííííííí. Teď dětem napustíme bazének, grilujeme. Ale čekám že s podzimem to na nás zase padne.
Ale není cesta zpět. Asi to tak má být.
Lussy,
mooooc těžké rozhodování. My bydlíme v domečku na vesnici, v naší ulici jsou novostavby a rodiny s dětma. To je ideální. Děti se sejdou u někoho na zahradě a vyhrajou si celý den. Máme tu školku,školu, dvě hřiště, spoustu možností k procházkám.Do města je to 10minut autem a to jezdím téměř denně na kroužky,nákupy atd. Někdy jsme domluvené se sousedkou a děti vozíme na kroužky jednou ona,jednou já. Do bytu už bych nešla,já tam vidím spíš nevýhody 🙁 ale chce to mít město v dosahu,to je fakt
Ahoj Lussy, tak jak, pomohlo Ti to tady k něčemu? Doufám – a určitě nejen za sebe – že snad aspoň trošičku? 🙂
No až ted jsme měla čas to trochu tady přelouskat 🙂
Takže pro začátek musím napsat……pokud už se někdo chystá bydlet na vesnici nebo pořizovat bydlení mimo velkoměsto, tak si myslím, že je dobré si pozjištovat jaká je tam infrastruktura, co vesnice nabízí atd. myslím si, že pokrok už je znát i na vesnicich, opravuje se tamto, ono, i když je to výhledově na desítky let kvůli financím 🙂
Já osobně jsme bydlela ve vesnici o 150 obyvatelích :-), co na to říct, autobus 4x denně, škola v další vesnici, aktivity žádné, jen s dojížděním 15 km daleko, ale když on ten autobus zase nejezdil…………………v pubertě jsem to samo nesla těžce, chtěla jsem chodit tančit, bavit se, proto jsem nepohrdla internátem…………ale najednou zničehonic v té pubertě moji s enaši rozvedli a my s mamkou skončili v okresním městě v 1 místnosti, sociálky byly společné…………takže máma a 3 děti a mimino, dobrý ne??
Nikdy více, vystřídali jsme plno podnájmů, já ukotvila teda u manžela v rodinném domečku na kraji města a ostatní má rodina ne vesnici u maminky, vesnice opravená, aktivit je tam neskutečně, od tenisu, po sportoviště, dětské hřiště je tam druhým rokem, zábavy, disky, plesy, plno spolků, lesy, pole, chodníky, park, zámek, školka, škola je ve vesnici 1 km vzdálené, tak jako pošta a ostatní obchody a to má vesnice 500 obyvatel 🙂
Ráda tam jezdím, i prázdniny jsem u babičky trávila moc ráda, páč tam bylo i koupaliště 🙂
No v tom domku na kraji města, neměnila bych, i když bych snesla obrovskou zahradu, jak máte vy, ale to je vyřešené pronajatým pozemkem 2000m2 na ty brambory, králíky, ovoce, spíše tam tráví hodně času tchánovci 🙂
No mám vše po ruce, to je fakt, obchod, poštu, markety, školu, školku, doktory, ted nově teda centrum sportovní/ že Jovanko/………………takže, co více si přát 🙂
Na druhou stranu, třeba to dětské hřiště, jo, jsou krásné, ale rozbité, co je to člověku prd platné?? velké hřiště je na druhé straně města, docházet tam, nesmysl, to se nám povede 2x do roka…………..chodníky??? Škoda mluvit, lampy??? jo svítí, ale zrovna ta naše na baráku je praštěná, svítí, nesvítí???
Jako našla bych i zápory, ale určo bych domek neměnila, ani kdybych bydlela na vesnici, kde je nějaký život, využití a třeba zbytek do pár kilometrů, jako pošta, menší market.
Co je nejlepší na tom všem??? Že když se vracím do své rodné vísky, chytá mě nostalgie a chci se tam vrátit……..všechno, co jsme v pubertě tam nesnášela, tam ted miluji, ty lesy, přírodu, lidi a ten klid……………….takže Lussy, hlavu vzhůru, není všechno tak černé, jak se zdá, myslím si, že by jste si to určitě vyčítali a pak, jak by jste byli starší, tak sháněli nějakou chatku na odjez z bytu 🙂
Lussy, chápu Tě, že se zamýšlíš a zvažuješ pro a proti. Já vyrostla v paneláku a v 25 jsem se zařekla, že už tak nechci žít. Šla jsem do klasického městského činžáku a byla jsem z toho nadšená. V centru města, všude se dalo dojít skoro pěšky, na MHD coby dup, romantika, parkety na podlaze, velké prostory a vysoké stropy (to bylo romantické do chvíle než mi přišla složenka na nedoplatek za plyn 10 000,- 🙂 ). Jenže mi bylo pomalu jasné, že 4. patro bez výtahu by s případnými dětmi nebylo ideální řešení, navíc parkování kde se dalo, třeba i o pár ulic dál a s nákupy a dětmi na rukou? Brrr… Dnes jsme v domečku na vsi a já jsem šťastná! Je pravda, že mám pro sebe auto, partner také, nejsem zavřená na vsi, dojíždím do města do práce a jsem tedy ve městě stále. Jen snídat konečně můžu venku s výhledem do zeleně 🙂 A malého vozíme taky autem do školky, ač to máme nějakých 500-1000 m, ale pokračujeme rovnou do/z práce…
Já bych v tuhle chvíli neměnila a škemrám u partnera o boudičku pro psa a hádej jakého mám už dlouho předlouho vyhlídnutého 😉
Jo, berňáka 🙂
Asi si to proberte s partnerem, jestli jste zajedno nebo máte každý jiný názor. Na ničem jiném nezáleží (myslím co my si tady plácáme každá ze svého soudku 🙂 )