Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný pozdrav od Bobiny
Ahoj holčinky a Zbyšku. Strašně dlouho jsem tady nebyla a hodně se tady toho změnilo a ani nevím, jestli píšu správně, ale v minulosti to byl právě Tam Tam, kde jsem se Vám svěřovala. Mám obrovské trápení. Po 15 letech společného života mi toto pondělí Petr oznámil, že ode mne odchází. Matyáškovi je 8 a Vojtíkovi 5 let a já se s tím nemůžu vyrovnat, myslím, že to ani nejde. Jeho důvod je, že už mě nemá rád a zhruba 2 roky to v sobě tutlal a neřešil a jenom se to zhoršovalo. Přísahám, že se něco děje jsem poznala tak půl roku zpátky. Nehádali jsme se, ale od začátku ledna jsme mlčeli. Po cca 3 týdnech vzájemné nekomunikace jsem ve vzteku řekla, ať se zbalí a vypadne a ON TO UDĚLAL. V podstatě čekal jenom na tu poslední kapku. Už týden nespím a nejím, oči a hlava mě bolí od pláče. Postavil mě před hotovou věc a odmítá své rozhodnutí změnit a nechce jít ani do poradny. Se mnou o tom mluvil, uznává mé argumenty, omluvil se, že to nechal zajít tak daleko. Jeho matka mi řekla, že je to naše věc a že se nebude mezi nás pléct, můj táta a mé kamarádky se do toho naštěstí “ pletou “ a Petr na to malinko slyší, chápe to tak, že jim nejsem ukradená a dle jeho slov ho reakce jeho mámy dost zaskočila. Žádná jiná žena v tom není, ale o to hůř se cítím, že je to KVŮLI MĚ. Potřebovala jsem se jenom vypovídat. Myslím, že mého muže zná jenom Jovanka a ta tomu asi nebude chtít věřit, stejně jako našich 99 % známých, prostě tichá voda břehy mele.
Vaše Bobina
Bobino, to je strašný, je mi moc líto, čím procházíš.
Zrovna čtu Pawlowskou, tak mě napadlo, co udělat podpásovku? Vyjeď si na dovolenou a dej muži obě děti, ať se o ně postará s tou dvacítkou. Nebo radši napakuj děti a zaveď je rovnou k té kočičce, aby se seznámili, ať si zvyká. Myslím, že uteče sama. Myslím, že není čas hrát fér.
Holky, Petrovi je teprve 32, mě bude v létě 36, je o 3,5 roku mladší. Poznal mě ve svých 18 ti letech a teď si říkám, že prostě není vybouřený, ale vzal si mě z lásky po 2,5 letém vztahu i děti chtěl. Prvního klučíka jsem měla až v 27 a druhého ve 30, takže jsme si i dlouho užívali jeden druhého. Snažila jsem se na něj nikdy v zásadních věcech netlačit, snažím se nevyčítat, staré křivdy nevytahovat, chodím upravená, jsem hodně veselá, troufnu si říct, že mě mají lidé rádi a já je. Jsem ale hodně naivní a důvěřivá a to i přes to, že mi to pořád někdo předhazuje. Já prostě lidem věřím a jemu ze všeho nejvíc a proto vím, že teď nemluví do větru. Jsou to už 2 týdny, co se můj život otočil a 180° a i když jsem polomrtvá strachy, tak začínám zase trošku fungovat a určitě to nevzdám. Nemůžu připustit, aby děti vychovávala “ hezká a hodná teta“, která své štěstí staví na neštěstí druhých, to přece nejde. Petr naše kluky miluje a to je asi to, co ho brzdí v jeho rozhodnutí. Miluju ho a nevzdám to.
Bobinko tobě a dalším stovkám okolo Tebe….
Na tohle Tě nepřipraví nic ani sto let,kdybys žila.
Je to těžký,ale naděje tu je,když píšeš,že se chová hezky asi možná mu došlo o co by přišel.4 měsíce mimovztahu je krátká doba na to,aby se vše zhroutilo.Kdyby to bylo jó vážný,už by přece odešel.Vždyť dneska je tolik možností,podnájmy a šup s novou do novýho vztahu.
Snad to byl jen úlet z jeho strany,dokázat si že je ještě schopnej zaujmout ostatní baby.Však se říká,že chlapy kolem čtyřicítky blbnou a chytaj druhou mízu a když je příležitost…
Po pravdě nechtěla bych být v Tvé kůži,měla by si být silná,nevyčítat když zůstane,snažit se odklidit vše vzapomění a zkusit začít od začátku.
Hezky se to píše,hůř konná,viď.
Nejhorší je,že tohle musíš zvládnout sama,nikdo z nás to za Tebe nevyřeší,ikdyby jsme stokrát chtěly.
Ale jen piš,tím že se o svou bolest s náma rozdělíš tobě se trošku uleví a pohlédneš na vše z jiné stránky a holky Ti tu řeknou své názory na věc a tím Ti pomůžou v Tvém nelehkém rozhodování.
Chápeš jak to myslím? Než to v sobě dusit radši ať to jde ven.A od toho jsme tu,které už víme,že VD nejsou jen růžovky a život není / bohužel / jen růžová zahrada…
No přát Ti můžu jen to,aby se rána v duši zacelila a vše se vrátilo v pohodě na začátek,ikdyž jiný, ale pro Tebe krásný.
Bobinko, někdy mám pocit, že je to naschvál – za dobrotu, na žebrotu. Někde nahoře testují, co vydržíme. Nevěš hlavu, bude líp a dopadne to, jak má. Když už víš, že je v tom jiná, přejdou tě aspoň černé myšlenky, že máš na tom vinu. Posílám sílu, ať to zvládneš.
Ahoj moje milé. Včera jsem si opět musela sáhnout až na dno. Večer mi Petr přiznal, že je opravdu s onou 20 ti letou holčinou. Trvá to už 4 měsíce. Jakoby jsem měla 6tý smysl, ani mi nemusel říkat o koho jde, tušila jsem to už dříve. Já teď jenom čekám, jak se rozhodne, jestli opustí nás a půjde za ní, nebo zůstane s námi. Jsem si jistá, že ho dokážu udělat šťastným, ale nenadělám nic, pokud sám nebude chtít. To čekání je nesnesitelné, všechno mě bolí, ale aspoň si uvědomuju, že ještě jsem, i když raději bych nebyla. Je to o to těžší, že se teď ke mě chová hezky a snaží se mě udržet v klidném stavu. Chtěla bych usnout a probudit se za půl roku s vyléčeným srdcem a klidnou dušičkou. Nebyla jsem na něco takového připravena, ani 36let mého života mně na něco podobného nepřipravilo. Navíc je mi protivné s tím pořád někoho obtěžovat a stěžovat si. Bože proč se to muselo stát zrovna mě ???
Ahoj Ivetko,
moc mě mrzí co se stalo a děje… 🙁 Třeba se to ještě utřepe a uklidní a manžel si uvědomí, co všechno by ztratil.
Mluvte, mluvte, mluvte.
A jestli je v tom ta slečna, tak teď asi nemá moc cenu mu cokoliv vysvětlovat. Zatmění je zatmění, ale jednou přece musí vysvitnout sluníčko a bude dobře. Jestli s ním nebo bez něj, to se uvidí časem, ale moc Ti přeju, aby všechno dopadlo dobře (jakkoliv).
Drž se holka.
Ivetko, myslím na tebe a věřím, že se vše v dobré obrátí!
Bobino,neznám tě,ale budu držet palečky,aby se vše vyřešilo a rodina zůstala pohromadě……..snad i tuto diskuzi by si měl tvůj muž přečíst a třeba by mu to otevřelo oči.Zapomněl snad,proč si tě kdysi bral???
Jovi, tak já si myslím, že jsi právě uhodila hřebíček na hlavičku, protože jsi mi úplně vzala slova, která jsem chtěla napsat. U nás to totiž přesně tak je a v poslední době jsem si všimla, že ne jen u nás. Já si žiju svůj nový krásný život, můj bývalý sice dál pobývá se svou blondýnkou, ale pravidelně co 14 dní si jezdí k nám pro holky a čím dál víc mi dává najevo, jak moc mu chybí prostě rodinné pouto a navíc, z jeho pohledů a z vyjadřování poznávám, že mu chybím i já. No, má smůlu hošan, do stejný řeky dvakrát nevstoupíš a já nemám proč přehodnocovat svůj nynější život. Můžu jen politovat toho, že jsme spadli do rozvodových statistik a možná jsme nemuseli, možná zrovna my jsme to ještě mohli zachránit. Ale jak říkám, mě to rozhodně netrápí a trápí to hlavně toho, kdo tu rodinu nechal se rozpadnout.
Ivi, myslím, že s každým dalším dnem budeš silnější a rozhodnější, abys to všechno zvládla, věřím, že pro to, aby se vaše manželství udrželo, uděláte všechno na světě. Já jsem z toho vyšla ponaučená, teď doma o všem mluvíme, každý večer rozebíráme prožitý den, jen aby u nás nezavládlo ticho a postupný nezájem.
Drž se, holka.
Ahoj bobinko.tak jsem z toho tvého příběhu tak moc smutná,že se to nedá ani popsat:-(nějak tomu prostě nemůžu pořád uvěřit,přotože vás oba znám a vypadali jste jako šťastný pár.Ale opět se mi potvrdilo,že na venek se vždycky všechno jeví jinak,než ve skutečnosti je.Chtěla bych ti touto cestou vzkázat,že moc moc držím palečky,a´t to všechno zvládnete,ať to trápení,co máš,brzy pomine a budeš zase usměvavá,tak jako tě znám.Myslím na tebe.pa Marcik.