Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný pozdrav od Bobiny
Ahoj holčinky a Zbyšku. Strašně dlouho jsem tady nebyla a hodně se tady toho změnilo a ani nevím, jestli píšu správně, ale v minulosti to byl právě Tam Tam, kde jsem se Vám svěřovala. Mám obrovské trápení. Po 15 letech společného života mi toto pondělí Petr oznámil, že ode mne odchází. Matyáškovi je 8 a Vojtíkovi 5 let a já se s tím nemůžu vyrovnat, myslím, že to ani nejde. Jeho důvod je, že už mě nemá rád a zhruba 2 roky to v sobě tutlal a neřešil a jenom se to zhoršovalo. Přísahám, že se něco děje jsem poznala tak půl roku zpátky. Nehádali jsme se, ale od začátku ledna jsme mlčeli. Po cca 3 týdnech vzájemné nekomunikace jsem ve vzteku řekla, ať se zbalí a vypadne a ON TO UDĚLAL. V podstatě čekal jenom na tu poslední kapku. Už týden nespím a nejím, oči a hlava mě bolí od pláče. Postavil mě před hotovou věc a odmítá své rozhodnutí změnit a nechce jít ani do poradny. Se mnou o tom mluvil, uznává mé argumenty, omluvil se, že to nechal zajít tak daleko. Jeho matka mi řekla, že je to naše věc a že se nebude mezi nás pléct, můj táta a mé kamarádky se do toho naštěstí “ pletou “ a Petr na to malinko slyší, chápe to tak, že jim nejsem ukradená a dle jeho slov ho reakce jeho mámy dost zaskočila. Žádná jiná žena v tom není, ale o to hůř se cítím, že je to KVŮLI MĚ. Potřebovala jsem se jenom vypovídat. Myslím, že mého muže zná jenom Jovanka a ta tomu asi nebude chtít věřit, stejně jako našich 99 % známých, prostě tichá voda břehy mele.
Vaše Bobina
Holky, nabývám čím dál tím více pocitu, že když muž odejde od rodiny za voláním (čeho, doplňte samy), že nakonec všeho lituje nejvíce on sám? Už tady to píšete, že jste nyní, s jiným partnerem, spokojenější. A mám shodou okolností dvě kamarádky, kterým se stalo před časem to stejné. Muž se prostě zakoukal jinde, odešel. Holky si po nějaké (dost krušné) době našly nové pány, a jejich právoplatní manželé najednou zjistili, o co všechno vlastně přišli a že jim ta nová vůbec za takovou ztrátu nestojí….
Bobinko, moc na Tebe každý den myslím!
Bobi, já nemám jaksi slov…. slov vůči chlapům jako takovým. Brečí mi na rameni tento týden už dvě holky, od nichž odchází muž …. mají malé děti. Je to tak strašně smutné, a zbývá mi jen otázka: kam se poděla lidská zodpovědnost?….. Držím Ti moc palečky…
Bobinko,
dlouho jsem váhala, jestli napsat, ale po Tvých slovech o mladé blondýnce jsem se vrátila o 3,5 roku zpátky. I můj bývalý manžel se dušoval, že od nás odchází, protože s námi už nemůže být, ale ženská v tom žádná není. Jenže to netušil, že dobří kamarádi mi donesli ledacos a já o té o 16 let mladší dívce věděla už delší dobu – přesto jsem se do té doby, do jeho odchodu, dlouho snažila náš vztah zachránit. No, nepovedlo se a dnes jsem šťastná – mám skvělého přítele, děti jsou v pohodě (jsou teda už docela velké -14 a 19 roků), bývalý manžel si tu slečnu vzal týden po našem rozvodu a teď si hraje na mladého a strašně se změnil. Až si někdy říkám, že jsem ho vůbec neznala, jaký je – a to jsem s ním žila 19 roků… Tobě přeju hodně sil, ať to všechno zvládneš, postav se tomu čelem a i kvůli dětem se snaž fungovat naplno. Já se tenkrát hrozně naštvala, a to mi pomohlo s tím vším se vyrovnat.
Holky moje, tak nějak jsem Vám v tom svém neštěstí zapoměla poděkovat za povzbuzující slova, které mi tu píšete, děkuju i za poslané sms a meily. I když si myslíte, že mi nemůžete pomoct, tak opak je pravdou, pomáháte mi neskutečně. DĚKUJU.
Bobinko,pokud je v tom 20 letá čiperka,tak to nebude nic vážnýho..mladá je nejspíš nezkušená a myslím,že každýmu chlapovi dělá dobře,když se kolem něj motá mladý kuře..co si budeme povídat,pak je jeho ego někde jinde a myslí něčím jiným..je to krutý,ale je to tak..a jak se říká,na každém šprochu pravdy trochu..pokud se ti něco doneslo,něco na tom bude..zažila jsem to samé co ty,akorát věkově byla ona paní starší cca o 10 let jak já..a stejně vztah nevydržel,do roka býv.manžela vyhodila..nabažila se..hlavně že rozbila rodinu..teď už záleží nejvíc na tvým muži,zda je pro něj přednější mládě,s kterým budoucnost čekat nemůže a nebo spokojená rodina..a jak tu čtu,to jste byli..Bobinko,moc ti přeju,aby to dopadlo tak,jak si to přeješ..neznáme se,ale cítím s tebou..protože člověk,který zažije stejný osud,ví moc dobře,jak tomu druhému je..posílám velké pohlazení na dušičku.
Ivi, nechci říkat, já jsem to říkala…
Ach jo, ráda bych ti řekla něco moc moc pozitivního. Mě se taky naprosto zhroutil celý svět, navíc, byt byl mého muže a já musela s dvěma dětmi pryč. Prosil sice, ať to nedělám, ale jeho návrh, že budeme takhle žít dál, on se bude o nás starat a bude mít svou blonďatou bokovku, to jsem opravdu odmítala přijmout. A vidíš, už to bude pomalu pět let, co mám svého nynějšího poklada, kterého bych nevyměnila za nic na světě, vzal mě k sobě domů i se dvěma dětma a naše třetí už tady pár měsíců běhá:-)
Ivi, nic není tak černé, jak se zdá. Jsou dvě možnosti – buď to čas spraví a dáte to znovu dohromady, ale budete si muset máknout oba dva – víc mluvit a začít si zase věřit.
Tahle možnost by byla nádherná a navíc jak říkáš, je to táta jak má být, selhal pouze jako manžel a nikdy nemůže za všechno jen jeden. A já vám to moc moc přeju.
A nebo půjdete od sebe, vyřešíte všechny povinné záležitosti jako dva dospělí lidé, hlavně tak, aby děti trpěli co možná nejméně a tebe čeká nový život, takový, jaký si ho sama uděláš.
Ale já si myslím, že předbíhám, tak nějak cítím, že by byla škoda, aby tenhle vztah skončil rozcupován na kusy. Čas je úžasný léčitel.
Držím moc palečky, napiš kdykoliv cokoliv, ju?
M.
A mám podezření, že je v tom 20 ti letá čiperka, Petr to nechce přiznat, ale jsme z malého města 🙁 To by vše vysvětlovalo.
Bobino, neznám Tě, ale Tvůj smutný příběh mě opravdu zabolel. Umím si živě představit, jak strašně to musí bolet. Buď silná…i když to teď vypadá beznadějně, za půl roku může být všechno jinak. Moc bych Ti to přála.
Marina
Ahoj holky. Zatím je to pořád stejné, teda skoro stejné. Pořád to probíráme kolem dokola a řekl mi, že potřebuje čas. Já mu ho dám, nemám co ztratit. Petr není špatný člověk, je to ten nejlepší táta na světě a vždycky se snažil dělat pro nás první poslední, ale mám pocit, že nás udolaly všední starosti. Určitě si některé pamatujete, že mi před 4mi lety umřela máma a byl to on, kdo se o ní v nemoci staral (mě se v té době narodil Vojtíšek) a ještě zvládl podržet i mě. Ale co jsem před 2ma lety nastoupila do práce, bylo toho na nás oba hodně, neskutečný kolotoč, navíc Petr má hodně časově náročnou práci, takže jsme v podstatě neodpočívali ani jeden. Já dokážu problémy řešit, ale on se uzavřel do sebe a s nikým o ničem nedokáže mluvit a prostě to v něm jednoho dne bouchlo a udělal tlustou čáru. Nesvádí to na mě, jsme si oba vědomi, že je to oboustrané, v podstatě to bere na sebe. Ten pocit, že je to kvůli mě je můj, já jsem ve vzteku zařvala, ať se sbalí a vypadne a s tím se špatně žije. Chce nás i finančně nadále podporovat, ale to nejde donekonečna. Jsem už druhý měsíc na nemocenské s páteří, v budoucnu mě čeká operace ploténky, chodím na kontroly a mám strašně hodnou paní doktorku, povzbudila mě, napsala mi léky na uklidnění a já jsem porvé od minulého týdne spala skoro celou noc a nevyzvracela veškeré jídlo. Držte mi palce, abychom to ustáli, jsou tu děti a já vím, že kvůli nim musím fungovat, ale je to strašně těžké.
Iveta
Tak to je mi také moc líto, ani si nedovedu představit jak se musíš cítit, kolik otázek musíš v sobě mít nezodpovězených,přála bych, aby jste si to řekli,aby to nebyl od něho jen útěk. Také přeju,jestli je to manželovo rozhodnutí definitivní,aby s vámi byl někdo moc blízký, kvůli komu vás to s klukama rychleji přebolí, také posílám pohlazení…Mankaš