Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný pozdrav od Bobiny
Ahoj holčinky a Zbyšku. Strašně dlouho jsem tady nebyla a hodně se tady toho změnilo a ani nevím, jestli píšu správně, ale v minulosti to byl právě Tam Tam, kde jsem se Vám svěřovala. Mám obrovské trápení. Po 15 letech společného života mi toto pondělí Petr oznámil, že ode mne odchází. Matyáškovi je 8 a Vojtíkovi 5 let a já se s tím nemůžu vyrovnat, myslím, že to ani nejde. Jeho důvod je, že už mě nemá rád a zhruba 2 roky to v sobě tutlal a neřešil a jenom se to zhoršovalo. Přísahám, že se něco děje jsem poznala tak půl roku zpátky. Nehádali jsme se, ale od začátku ledna jsme mlčeli. Po cca 3 týdnech vzájemné nekomunikace jsem ve vzteku řekla, ať se zbalí a vypadne a ON TO UDĚLAL. V podstatě čekal jenom na tu poslední kapku. Už týden nespím a nejím, oči a hlava mě bolí od pláče. Postavil mě před hotovou věc a odmítá své rozhodnutí změnit a nechce jít ani do poradny. Se mnou o tom mluvil, uznává mé argumenty, omluvil se, že to nechal zajít tak daleko. Jeho matka mi řekla, že je to naše věc a že se nebude mezi nás pléct, můj táta a mé kamarádky se do toho naštěstí “ pletou “ a Petr na to malinko slyší, chápe to tak, že jim nejsem ukradená a dle jeho slov ho reakce jeho mámy dost zaskočila. Žádná jiná žena v tom není, ale o to hůř se cítím, že je to KVŮLI MĚ. Potřebovala jsem se jenom vypovídat. Myslím, že mého muže zná jenom Jovanka a ta tomu asi nebude chtít věřit, stejně jako našich 99 % známých, prostě tichá voda břehy mele.
Vaše Bobina
Bobino, jsem v šoku, to snad není pravda. Držím ti palečky, abys to zvládla co nejlépe a brzy zase našla svoje štěstíčko. Moc na tebe, holka zlatá, myslím a posílám pohlazení tobě i tvým kloučkům.
Hmm, z toho pohledu jsem se na to nedívala. Jak jsem psala, vařím z vody….
Každopádně je to velký problém :-((
No, já to vidím z vlastní zkušenosti trochu jinak…
Když jsem se já dověděla o mužově blondýně a došlo k našemu rozchodu, ještě ne rozvodu, tak jsme si stanovili víkendy, kdy se budeme střídat v péči o naše děti. A řeknu vám, bylo mi hrozně, pořád jsem myslela jen na jediné, že mé děti, mé zlatíčka, jediná na světě, budou dva dny a dvě noci s babou, která mi ukradla manžela. Vůbec v tu chvíli nemyslíte na to, co píšete – mrcha, zaslouží si to, ať si to zkusí, jaké to je, mít chlapa s děckama… Myslíte jen na ty své děti, proč to musí zažít..
A výsledek mě ještě víc porazil… Nedomýšlíte ještě jeden fakt, děti, ač nás milují sebevíc, jsou prodejné. Lidově řečeno za lízátko udělají cokoliv. Takže milá slečna věděla, že když jim snese modré z nebe a udělá pár šaškáren, má “mé“ děti v kapse. Když přijely, bylo to samé Evička tam, Evička tamto, Evička je prostě skvělá, mami… Protože Evička nezakazuje, všechno dovolí, netrvá na úklidu, nezlobí se, prostě rozmazluje…
Byly to nejhorší měsíce mého života… Já bych rozhodně neradila, aby to hned po tomto odhalení Iveta řešila takto. Protože ona bude ten, koho to potrápí nakonec nejvíc…
O ty děti se snad bude se slečnou starat i tatínek, ne? Proč bys mu měla vyklízet pole a být ta hodná a slušná, která na to doplatí? Tatínek jen utíká před zodpovědností a plánuje si nový start.
Ať si slečna uvědomí důsledky se vším všudy. Klidně bych jí nechala, aby jí došlo, jaké to bude mít každý víkend na starosti děti do puberty. Žádné volné víkendy na tancovačkách. Která dvacítka si dnes plánuje péči o děti?
Bobino, jde o tvou rodinu, přece to nebudeš jen útrpně přehlížet? Proč čekáš, jak se drahý rozhodne? Sbal mu věci, ať si jde za slečnou s tím, že o víkendu mu přivedeš děti.
Ivet, já bych to, co píše Sonča, asi zkusila. Ale předtím bych si něco o té slečně zjistila (abych pak nelitovala, kdybych se dozvěděla – pozdě – nějaké znepokojující informace). Ať slečna vidí, do čeho jde. A že máš právo na soukromí i Ty, nejen Petr.
Možná, kdyby viděl, jak se slečna chová k jeho milovaným dětem, otevře mu to oči…..
A mohl by se Petr i z minináznaků dovtípit, že třeba máš nějaké nápadníky – ne že bys s někým teď něco měla mít, to by nebylo dobré pro Váš budoucí vztah, ale ani pro Tebe. Ale aby věděl, že i Ty můžeš být ohrožena jinými muži. Ať si dokonale uvědomí, o co se tady hraje.
Možná mluvím blbě, těžko se radí někomu, kdo v té situaci nebyl (doufám tedy), ale zase “my ostatní“ můžeme mít větší nadhled….
Ivetko, když nad tím tak přemýšlím, tak bych to taky neudělala, vrazit cizí slečně své děti. Jak píšeš, oni za nic nemůžou.
Jarmuschka má názor – netlačit. Ono je to fakt těžké. Zase když nebudeš dělat nic, to mi taky nepřijde rozumné.
Nicméně držím palce. Je vidět, že máš svého muže stále moc ráda a jsi i ochotná na jeho úlet “zapomenout“.
Zkus myslet víc na sebe. Plánuj si co a jak dál, co ty, co budeš dělat, kam pojedete na dovolenou s dětma atd.
Tady pomůže asi jen čas. Škoda, že manžel nechce do poradny, možná by to za pokus stálo.
Ivetko,
co já si myslím, že bych dělala na Tvém místě, je, že bych rozhodně na mužského netlačila – protože vím, že nějaké naléhání, vyčítání je jen otráví…
Ale asi bych si zorganizovala jen s klukama nějaké výlety, výstavy, akce. Ale taky bych si vyšetřila nějaký čas pro sebe – kafe s kamarádkou, nějaká relaxace, péče o zevnějšek.
A asi bych na tu dobu svěřila děti tatínkovi, ať se stará – on má nejen “nárok na svoje aktivitiy“, ale taky rodičovské povinnosti (i aby Tobě umožnil se realizovat Tvým způsobem).
Na víked k slečně bych je tedy nedávala – to by nejvíc odnesli kluci.
Koneckonců – na víkend s otcem je ještě dost času…
Ivet, je to velká zkouška vašeho vztahu i Tebe.
Tak na Tebe myslím, abys to ustála se ctí a s co nejmenšími šrámy.
Drž se.
Já ne. Slečna je mrcha, která rozvrací fungující vztah, takže bych se k ní zachovala podle toho. Ona ještě studuje? Dala bych jí děti na víkend s tím, že budeš jen ráda, že se o ně bude starat každý víkend a ještě přihoď seznam zvlááštních potřeb.
A kdo ti to rozmlouvá?
Ale i když mě to ve vzteku a v zoufalství napadlo, tak bych to nedokázala udělat. Nemohla bych to udělat kvůli těm mým broučkům, oni za to nemůžou.
Sončo, taky mě to napadlo, ale všichni mi to vymlouvají.