Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný pozdrav od Bobiny
Ahoj holčinky a Zbyšku. Strašně dlouho jsem tady nebyla a hodně se tady toho změnilo a ani nevím, jestli píšu správně, ale v minulosti to byl právě Tam Tam, kde jsem se Vám svěřovala. Mám obrovské trápení. Po 15 letech společného života mi toto pondělí Petr oznámil, že ode mne odchází. Matyáškovi je 8 a Vojtíkovi 5 let a já se s tím nemůžu vyrovnat, myslím, že to ani nejde. Jeho důvod je, že už mě nemá rád a zhruba 2 roky to v sobě tutlal a neřešil a jenom se to zhoršovalo. Přísahám, že se něco děje jsem poznala tak půl roku zpátky. Nehádali jsme se, ale od začátku ledna jsme mlčeli. Po cca 3 týdnech vzájemné nekomunikace jsem ve vzteku řekla, ať se zbalí a vypadne a ON TO UDĚLAL. V podstatě čekal jenom na tu poslední kapku. Už týden nespím a nejím, oči a hlava mě bolí od pláče. Postavil mě před hotovou věc a odmítá své rozhodnutí změnit a nechce jít ani do poradny. Se mnou o tom mluvil, uznává mé argumenty, omluvil se, že to nechal zajít tak daleko. Jeho matka mi řekla, že je to naše věc a že se nebude mezi nás pléct, můj táta a mé kamarádky se do toho naštěstí “ pletou “ a Petr na to malinko slyší, chápe to tak, že jim nejsem ukradená a dle jeho slov ho reakce jeho mámy dost zaskočila. Žádná jiná žena v tom není, ale o to hůř se cítím, že je to KVŮLI MĚ. Potřebovala jsem se jenom vypovídat. Myslím, že mého muže zná jenom Jovanka a ta tomu asi nebude chtít věřit, stejně jako našich 99 % známých, prostě tichá voda břehy mele.
Vaše Bobina
Ahoj Bobino,po dlouhé době se podívám na VD a takové smutné zprávy.Je mi moc líto co Tě potkalo,život holt není fér a když chlap popadne druhou mízu tak s ním nic nehne.Já doufám,že si uvědomí že je to pěkný úlet a že se vrátí,když uspokojí to své mužské ego.
Tobě bych doporučovala myslet teď na sebe a na děti.Zajdi si někam do salonu,nech si udělat vlasy,nehty,kup si něco nového na sebe,vyjeď pak s dětma někam na víkend.Neuvěříš jak na to chlapy reagujou.S takovou změnou jsem dostala toho svýho na lopatky a ještě jsem vyrazila na dámskou jízdu do klubu do Prahy na pánský strip,dostal strach že by mu mohl někdo lézt do zelí a na to je chlap strašně ješitný,od tý doby seká latinu a ještě se neustále ujišťuje zda ho nehodlám opustit.
Tak se drž a pamatuj že důležité jsou především ty dvě usměvavé hvězdičky,které máš doma a které Tě potřebují.Protože pro ně jseš a vždycky budeš ta Nejlepší máma na světě.
po dlouhe dobe jsem se tady zjevila a Bobino, nejprve ti reknu jak moc ti preju psychickych sil
z toho, co jsem se docetla mi to pripomina zivotni zkusenost me kamaradky, ktera byla se svym bejvalym muzem taky xlet a v podstate ona byla jeho prvni laska, nabrnkl si mladsi a ji tvrdil, kdyz vse vyplulo na povrch, jak ma deti rad a ze mu to je lito a ze k ni nic uz neciti, ta zhubla behem mesice 10kg, byla na antidepresivech, proste mela pocit, ze nekdo, komu verila ji zklamal, zradil a ztratila v nej duveru
ted uz je jak rika stasne rozvedena a co rikala, ze se zbytecne trapila a porad nad tim dumala, ted by se na to vyprdla od zacatku – chces si jit tak bez, ale mas nejaky zavazky a pred detma se bavi tak aby to neodnasely, rika neco jako u Kornu, kdyz si jede chlap pro deti, zepta se jak se ma, jestli nepotrebuje neco opravit v byte a treba jestli nema nejaky veci koupit detem
drzim ti moc moc pesti abys to ustala, je to facka od zivota jako hrom, ale jsi silna, i kdyz si to ted mozna vubec nemyslis, jen to chce cas, spoustu casu
Bobinko i mě je to moc líto:-((( ach jooo, někteří chlapi neví co chcou. Přeju pevné nervíky a nějaké to štěstíčko aby Tě zas potkalo… život je jak na houpačce, tak teď zase nahoru, ju. K
Teda, to přihlašování….
hlásím se k anonymu 1.3. 2010 ve 22:24:20… 🙂
Ivetko, drž se 🙂
Milá Bobinko, četla jsou tvou smutnou zprávičku už v době, kdy jsi ji napsala, bylo mi z toho ouzko a smutno na duši, bohužel jsi další z dlouhé řady žen, které tohle potkalo, vidím to všude kolem sebe, a je mi to moc líto.
Tak nějak jsem doufala, že se mu (tvému muži) to rozleží v hlavě a vzpamatuje se. Bohužel se tak nestalo a teď jsi připsala další smutnou zprávičku…
Holka zlatá, budeš teď muset posbírat všechny síly, co máš a vzchopit se kvůli dětem, protože ti malí drobci tě potřebují. Nevím, jak jsi na tom s hlídáním (např. babičky), s koníčky či zájmy, jestli máš sourozence či blízké přátele, nejlepším lékem je činnost. Alespoň u mě to vždycky zabíralo. Hodně práce. Aby ses zaměstnala. Hodně sportu. Aby ses unavila…
Já vím, že to teď hodně bolí a máš pocit, že jsi ztratila půdu pod nohama. Ale určitě najdeš pevný záchytný bod. A bude líp. A časem se to srovná. Pořád jsi to Ty. Jen se budeš muset naučit žít jinak…
Posílám Ti pohlazení a povzbuzení.
Opatruj se. A dej vědět. Jak ti je.
Ach, jo, proč vždycky život zkouší ty, kteří si to ale vůbec nezaslouží?!!!
Je mi to moc líto a doufám, že brzy bude líp…
Bobinko, je mi to líto, ale aspoň konečně víš, na čem jsi a teď se můžeš podle toho zařídit. Časem to přebolí a bude zase dobře. Držím pěstičky, aby to bylo co nejdříve a Ty ses zase mohla na svět usmívat a užívat si krásného jara, co je za dveřmi.
Drž se, bude zase dobře…..
Bobinko,hlavu vzhůru..si silná holka a zvládneš to:)..neděkuj,od toho jsme tady,aby si se mohla vypovídat,důležitý je,že se ti uleví..moc dobře vím jak ti je,prošla jsem si tím samým..i po návštěvě poradny to ale u nás skončilo rozvodem..taky jsem se nervovala,během týdne shodila 9 kilo a byla jak troska..nebýt kolegů v práci,kteří mě podporovali a drželi nad vodou,tak nevím,jak bych dopadla..bývalý manžel odešel za jinou,ale ta ho do roka 3x vyhodila..nesměl se stýkat s dětma a když to porušil,bylo zle..ale chtěl to, měl to..a mě pak stouplo seběvědomí..že opustil rodinu a pak stejně zůstal sám..mísila se ve mě zlost,vztek,nenávist a zároveň mi dělalo dobře,jak dopadl..čas ale všechno zahojil a dnes spolu vycházíme v pohodě..to víš,když chlap myslí mozkem mezi kapsama,nic ho nezastaví..Bobinko,držím pěsti a posílám pohlazení na dušičku..kdykoliv písni,člověk se musí vypovídat,takže není třeba se omlouvat:)
Ahoj děvčátka. Dnešním dnem mi začíná nový život. V pátek mi Petr definitivně oznámil, že odchází ke své 4 měsíční známosti, zhroutila jsem se, ale dnes už je mi líp. Dnes jsme byli v poradně a jelikož s ním to bylo marné, nechce nic řešit, poslala ho paní psycholožka za dvěře a mluvila hlavně se mnou. Dnes jsem mu řekla, ať se zbalí a odejde. Půjde pravděpodobně bydlet k rodičům. Řekla mu, že pokud myslí opravdu hlavně na děti, musí je držet stranou od oné slečny minimálně půl roku, nesmí si k nám chodit, jak se mu zlíbí, pokud chce čas trávit s dětmi mimo vyhražené víkendy co 14 dní, musí to být po domluvě, nesmí to probíhat u nás, a hlavně u toho nesmí být ona. Musí si sám uvědomit, jestli to tak opravdu chce a hlavně si to vyzkoušet. Dostala jsem antidepresiva a musím zapracovat taky sama na sobě. Bude to těžké, protože jsem vše “ objetovala“ hlavně jemu a dětem. Já to sice jako oběť neberu, ale je pravda, že jsem na sebe moc nemyslela. Držte mi prosím palce ať to ustojím se ctí a dostanu se z toho co nejlépe a hlavně co nejdřív. Moc děkuju, že se Vám můžu vypovídat a určitě sem budu psát, jak to se mnou vypadá.
Ivetko, je mi to tak líto 🙁
Radit nemůžu nic, neznám to a ani nechci poznat (kdo by chtěl, že)….jen ti přeji, ať se rozhodneš co nejlépe a ať z toho vyjdeš s co nejméně šrámy – drž se!