Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když se kluci perou
V začátku zápisníčku jsem zapomněla napsat důležitou věc: neměla jsem nikdy bráchu!!!
A teď si představte tu smršť: rovnou jeden manžel a tři malí “chlapové“. Tak na jednoho dospělého jsem byla zvyklá, to by nebylo tak hrozné, ale ti malí, to je opravdu jiný svět…
Se sestrou jsme si pochopitelně nadávaly, občas se i trochu pošťuchovaly, ale přiznám se, že mě to nikdy nebavilo. Tedy to praní se, nadávání to je jiná…
Dnes je klukům téměř 6 a 8,5 roku. Jenda je ještě brán jako miminko, tak jen tak občas odstrčí bráchy, aby ho nechali na pokoji a tím to hasne. Ale ti starší, ti se musí prát, jinak by snad nebyli ani zdraví!
Mají přesně rozdělené role. Mladší provokuje staršího(vezme mu něco a pak zdrhá nebo „hele, co mám“ a pak zdrhá:)) a starší mu to musí dát sežrat: tu herda mezi lopatky, tu kopanec kamkoli. Občas mi výrazně připomíná dominantního psa, který obskakuje slabšího nebo po něm vyjede, aby tento poznal své místo. Uf, děs a hrůza! No, tedy, teď už jsem si trochu zvykla, ale stejně mě to stále nebaví. A co hlavně, nepoučená od bráchy ni manžela, nevím, jak to řešit. Zkouším různé scénáře:
1) „Neperte se, to se nedělá!“
Nefunguje a je to směšné. Kluci se vždycky prali a prát se budou. Doma nebo ve školce či škole.
2) Herda do zad staršímu, vynadat mladšímu. Na chvíli funguje, ale mám z ní černé svědomí a bolí mě ruka a v krku z toho stálého mluvení.
3) Nevšímám si jich. Někdy funguje, někdy to přeženou, ublíží příliš sobě nebo něčemu kolem.
4) Zavádím a stále připomínám pravidla: Nekope se, nebouchá se pěstí, nahází se těžkými a ostrými věcmi – hlavně ne do hlavy, mezi nohy a do břicha. Při porušení následují tresty – obvykle zákaz počítače, pohádek nebo dobrot. Častá odpověď: „Mně je to stejně jedno!“(ale není!!!)
5) Zaměstnám je, když to stihnu nebo aspoň „rozsadím“. Zkrácená verze: „A ven!“
Nemůžu si pomoct, někdy nefunguje nic. Ponorkové nálady, únava ze školy, má špatná nálada, manžel pryč jsou zatěžující a při rozebírání situace polehčující okolnosti.
Pak si vždycky vzpomenu na našeho „rodinného“ zedníka. Sám je ze tří kluků a říkal mi:“My jsme se vždycky řezali jak koně. Máma nám říkala: „Co z vás jenom bude?“ a vidíte, dopadlo to dobře, ne?“ Je vyrovnaný poctivý sympaťák.
A tak se jen modlím, aby se jim nic hrozného nestalo(vyražené oko, protržená střeva a jiné strašlivosti) a aby to dopadlo podobně dobře jako s naším panem zedníkem!
Majulko, taky jsem si přála halčičku,víc při druhém,ale mám dva kluky. Nejsou ještě moc velcí(3a5let), tak mě vyděsilo co mě ještě čeká ve světě chlapů :-)jak budou čím dál víc ovlivňovat můj život „ženy“. Možná začnu uvažovat ještě o tom třetím mimi 🙂 Třeba to bude holčička 🙂 Taky řeším každý den potyčky a doufám, že neskončí vážným úrazem.
Virenko tos mě teda s tou výměnou bráchu pobavila. Myslím že ti naši starší by se taky někdy nejraději vyměnili. Když to tady tak čtu, tak si připadám jakobyste někdy psaly o těch našich hlapech. Jak jsou si všichni svým chováním podobní.
Já jsem myslela už při prvním těhotenství, že to bude holčička, no nebyla, moc to nevadilo. Po druhé jsem strašně moc chtěla holčičku a když jsem se dozvěděla že to bude zase kluk, tak jsem to i obrečela. Při třetím už mě to bylo tak nějak i jedno. Ani jsem si nedovedla představit že to bude holčička a tak jsem nějak od začátku tušila že to bude zase kluk. Ale ten prostřední, to měla prostě být ta holčička.
Dášo, abych se přiznala, nevím:-)! Při prvním jsme manžel i já mysleli, že to bude holka, pak to byl šok a euforie. U dalších malinko chuť mít páreček(ne ten k jidlu:-)))), pak stejná radost a malilinkaté zklamání, že to nebude do páru. Ale taky jsem si myslela, že už by to byla holka-kluk.
Já nejsem moc ženská-ženská, takže ani nevím, jestli bych ji dobře vychovala(už jsem o tom psala, ale nákupy jsou za trest, nemaluju se, nosím kalhoty atd.atd.)…
Jednu holčičku jsem potratila a to jsem si říkala, že šla určitě někam, kde ji víc potřebují:-).
Dášo, třetího bych už asi kluka chtěla taky, v jednom pokoji s o 8 let starším bráchou by byla holčička trochu ztracená… Ale v druhém těhu jsem o holčičku stála dost, když jsem pak viděla „výbavu“ druhého mezi nožkama, cítila jsem se nějakou dobu jako prodaná do klučičího společenství 🙂 Mám 2 kluky, kdybych měla 4, určitě bych deficit dalšího holčičího elementu doma vnímala mnohem palčivěji. Mmch, u nás se po holčičce shání hlavně náš 7letý, už několik let. Pořád mě ujišťuje, že co nevidět se už musí miminko narodit a že kdyby to náhodou zase byl brácha, tak ho prostě vyměníme, protože jednoho už přece máme :-)) (Myslím, že by nejradši vyměnil zejména toho, kterého už máme, a ten druhý jakbysmet.)
Aha, tak to já jsem asi fakt mimo mísu.
:-O
Já bych chtěla klidně třetího kluka.
Majulko, přesné 🙂 Dáši, toužila, ale ve čtvrtém těhu už ani ne… byla by to moc velká změna 🙂 Ale to je přesně ono – vím, že za pár let mi bude chybět takové to popovídání si čistě „na holčičí vlně“ – teď jsou kluci ještě jakž takž, ale bude hůř 😀 Majulko – ti dva starší 96 a 98 🙂
Dášo ty si snad z nás děláš srandu ne? O čem tady celou dobu hovoříme?:-)
Holky, a toužily jste někdy po holčičce?
quendolino také máš podobné zkušenosti? Jestli ano tak to jsem ráda, že jsou ti moji chlapci stejní jako ostatní. Ne že bych byla ráda, že si užíváš stejně jako já, ale tak nějak jsem nevěděla jestli ta komunikace je jen u nás taková zajímavá. Jak máš staré chlapce. Naši jsou ročník 91, 96 a 07.
Majulko, vystihla jsi to dokonale :-)))