Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když se kluci perou
V začátku zápisníčku jsem zapomněla napsat důležitou věc: neměla jsem nikdy bráchu!!!
A teď si představte tu smršť: rovnou jeden manžel a tři malí “chlapové“. Tak na jednoho dospělého jsem byla zvyklá, to by nebylo tak hrozné, ale ti malí, to je opravdu jiný svět…
Se sestrou jsme si pochopitelně nadávaly, občas se i trochu pošťuchovaly, ale přiznám se, že mě to nikdy nebavilo. Tedy to praní se, nadávání to je jiná…
Dnes je klukům téměř 6 a 8,5 roku. Jenda je ještě brán jako miminko, tak jen tak občas odstrčí bráchy, aby ho nechali na pokoji a tím to hasne. Ale ti starší, ti se musí prát, jinak by snad nebyli ani zdraví!
Mají přesně rozdělené role. Mladší provokuje staršího(vezme mu něco a pak zdrhá nebo „hele, co mám“ a pak zdrhá:)) a starší mu to musí dát sežrat: tu herda mezi lopatky, tu kopanec kamkoli. Občas mi výrazně připomíná dominantního psa, který obskakuje slabšího nebo po něm vyjede, aby tento poznal své místo. Uf, děs a hrůza! No, tedy, teď už jsem si trochu zvykla, ale stejně mě to stále nebaví. A co hlavně, nepoučená od bráchy ni manžela, nevím, jak to řešit. Zkouším různé scénáře:
1) „Neperte se, to se nedělá!“
Nefunguje a je to směšné. Kluci se vždycky prali a prát se budou. Doma nebo ve školce či škole.
2) Herda do zad staršímu, vynadat mladšímu. Na chvíli funguje, ale mám z ní černé svědomí a bolí mě ruka a v krku z toho stálého mluvení.
3) Nevšímám si jich. Někdy funguje, někdy to přeženou, ublíží příliš sobě nebo něčemu kolem.
4) Zavádím a stále připomínám pravidla: Nekope se, nebouchá se pěstí, nahází se těžkými a ostrými věcmi – hlavně ne do hlavy, mezi nohy a do břicha. Při porušení následují tresty – obvykle zákaz počítače, pohádek nebo dobrot. Častá odpověď: „Mně je to stejně jedno!“(ale není!!!)
5) Zaměstnám je, když to stihnu nebo aspoň „rozsadím“. Zkrácená verze: „A ven!“
Nemůžu si pomoct, někdy nefunguje nic. Ponorkové nálady, únava ze školy, má špatná nálada, manžel pryč jsou zatěžující a při rozebírání situace polehčující okolnosti.
Pak si vždycky vzpomenu na našeho „rodinného“ zedníka. Sám je ze tří kluků a říkal mi:“My jsme se vždycky řezali jak koně. Máma nám říkala: „Co z vás jenom bude?“ a vidíte, dopadlo to dobře, ne?“ Je vyrovnaný poctivý sympaťák.
A tak se jen modlím, aby se jim nic hrozného nestalo(vyražené oko, protržená střeva a jiné strašlivosti) a aby to dopadlo podobně dobře jako s naším panem zedníkem!
Tak mě dnes trochu potěšilo, že máme kluky. Byla tu kamarádka s dcerou, která je jen o rok starší, než náš prostřední(12let). To už je taková slečna, téměř dospělá a ten náš jen o rok mladší je ještě takové dítě. Bylo vidět, jak jsou ti kluci proti holkám nevyspělí. Tak mě potěšilo, že aspoň nějaký pozitiva to má. Že mám dýl malé děti. A to nemluvím o tom, že jsem se dozvěděla, že kamarádky dcera, která je stará s naším nejstarším (16let) už bude mít za měsíc miminko. No tak si nijak nedovedu představit, že už bych byla babička. Zlatí kluci:)))
Pamino, naše holčička je snad větší rváč než Cýra. Někdy si říkám, že podle řevu si sousedi myslí, že je v jednom kuse mlátím, ale oni si vystačí sami :-))
Tak se hlásím do „Klubu rváčů“ „:-)))). Mám tři(10,5-6,5-19měs). Zatím je asi nejprudší ten nejmladší, ti větší se spíš jen pošťuchují. Nejmladší po nás kdeco hází, kousat a škrábat už naštěstí přestal:-). Tak doufám, že to házení ho taky přejde. U těch starších víc provokuje ten mladší staršího, ale připadá mi, že chce jen upoutat jeho pozornost, protože k němu jinak bezmezně vzhlíží.
Ach jo 🙁 😀 Vidíš, a pak že muži nejsou rafinovaní… jak v čem, že? 🙂
Ájíku, však jinak než ručně to v takové chvíli nejde, jenomže je to k ničemu, mladší vůbec nechápe, proč je trestaný. A starší zase nějak nemůže pochopit, že MUSÍ zavolat, když ho někdo bije (kvůli blbinám žaluje pořád). Nejhorší pro mě je, když přijdu pozdě, žádný nepřizná barvu, proč vlastně mladší staršího řezal hlava nehlava, oba promyšleně zatloukají :-(. Malý je potrestaný, že ho tolik bil, ale co se starším? Jak postihnout, že ho kolikrát dlouho a ošklivě provokuje, když jsem to prostě na vlastní ucho neslyšela? Jo, ještě to s nimi bude zábavička.
Virenko, to ti nezávidím – to bych asi zasáhla ručně stručně 🙂 U nás je to tak půl napůl, ten mladší (z těch velkých), je takový kliďas, ale starší provokuje a mladší se pak naštve a mydlí ho… jenomže to zas starší chodí žalovat… darebáčci jedni 🙂 Ale s tou obranou staršího mladším, to funguje zrovna tak, navíc oni jsou oba stejně velcí. Vzpomínám si, že jednou – to jim bylo asi 6 a 4 roky – já byla v práci a hlídal je děda. Starší šel ven, mladší ještě spinkal. Najednou starší zespodu zvonil na dědečka, že mu nějaké velké holky ubližují. Děda ho vyslechl a když se vrátil z balkonu, zjistil, že menší mezitím vstal z postýlky, dveře od bytu dokořán… Zvonek ho probudil a když slyšel, že bráchovi někdo ubližuje, prostě si to šel s dotyčnými vyřídit sám 🙂 Tehdy mě to opravdu dojalo 🙂
Pamino, musím s tebou souhlasit, i když EE to napsala moc hezky, ten časový odstup ti EE trochu závidím. (Fakt krásná přezdívka :-))) ) Můj tříletý je vyložený provokatér, ale navíc silový typ, pošťuchuje, ale klidně vezme bráchu kovovým autem, a to krev tedy teče :-(( Naopak skoro 7letý má k tělesnému škádlení skoro odpor, nestrká se, ve školce se nechá otloukat, na mladšího dokonce ani nežaluje a když to „dostává“, jen si kryje hlavu … a mlčí (neřve). Je mi někdy strašně, když přijdu až po akci, on má krvavé šrámy či velké boule a modřiny a jen tiše naříká. Mladší se přece jen s věkem víc kontroluje, ovšem když ho vyprovokuje starší (což tedy s oblibou), tak je prchlík a nezná se… Každý večer před spaním se za ně v podstatě modlím, ať si závažně neublíží, ať z toho vyrostou. Protože z rodičovských zátahů na tohle prostě nefunguje nic :-(((. A je zase fakt, že mladší má sklony a je toho i schopen bráchu mimo domov bránit. Snad mu to vydrží.
EE, dík, tak to taky nějak vidím, jenže když je člověk „v tom“, hůř získává odstup, že?!:-)
Vybrala sis krásnou přezdívku:-)))
Pami,dnes již s nadhledem můžu říct – neboj, jednou z toho vyrostou. Všechno, co píšeš – úplně to vidím. Mám dva kluky – dnes jim je už 18 a 16 a kolikrát to bylo u nás „sado – maso“! Nezabíralo nic (když něco, tak jen na chvíli). Obecně – kluci prostě takoví jsou. Jednou jsem o tom četla, že takové to poměřování sil je pro ně prostě přirozené – dokonce i potřebné. I když, všeho moc škodí…Taky jsem měla jen ségru a ten klučičí svět je poněkud jiný…Kolikrát jsem večer v posteli utírala slzičky a říkala si, proč se tak nenávidí. Navíc jsem to ještě kolikrát dovršila já sama, když jsem tam – v záchvěvu posledních sil a vyčerpání všech pedagogických intrik – „vlítla a udělala pořádek“. Častokrát jsem je přistihla, jak mladší úmyslně provokoval staršího, např. řval: „au auuu, nech mě, to bolí,…“ a přitom si v klidu omalovával – no to pak je od bráchy na ránu, ne???
Mladší většinou provokuje slovně, protože se silově nemůže rovnat staršímu, který ho většinou přepere, tak si to kompenzuje alespoň ústně. Starší je zase na tom bit tím, že je mu neustále předhazováno, že je starší a měl by mít rozum, tudíž má pocit, že mladšího máme raději. Mladší má pocit, že starší je lepší, šikovnější, chytřejší a zkouší se na něj dotáhnout, aby byl taky tak dobrý a měli jsme ho taky tak rádi, jako staršího…Prostě každé postavení má svoje a tak, jestli ti můžu poradit z vlastní zkušenosti: ber to jako fakt, že takhle to prostě je a pokud krev neteče, tak to příliš neřeš…(to bylo tedy poněkud nadnesené, ber to s humorem). Vydrž, bude líp!!! Naši kluci sice po sobě ještě občas vyjedou – ale jen ústně a opravdu vyjímečně.Když je teď vidím v přátelském hovoru a smějící se – musím se smát i já s příjemným pocitem u srdce, že jsme to přeci jenom zvládli!!!
Majulko, u nás jsou motivací taky peníze (bohužel, ale jinak to nejde). Když například nevysaje, zaplatí 30,-Kč a za dobrovolné práce jsou zase odměny (v Kč). Na konci měsíce dělám vyúčtování.
A to co popisuješ s tím dědou, to by mě taky naštvali, všechno odložit nejde, to je fakt.