Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když se kluci perou
V začátku zápisníčku jsem zapomněla napsat důležitou věc: neměla jsem nikdy bráchu!!!
A teď si představte tu smršť: rovnou jeden manžel a tři malí “chlapové“. Tak na jednoho dospělého jsem byla zvyklá, to by nebylo tak hrozné, ale ti malí, to je opravdu jiný svět…
Se sestrou jsme si pochopitelně nadávaly, občas se i trochu pošťuchovaly, ale přiznám se, že mě to nikdy nebavilo. Tedy to praní se, nadávání to je jiná…
Dnes je klukům téměř 6 a 8,5 roku. Jenda je ještě brán jako miminko, tak jen tak občas odstrčí bráchy, aby ho nechali na pokoji a tím to hasne. Ale ti starší, ti se musí prát, jinak by snad nebyli ani zdraví!
Mají přesně rozdělené role. Mladší provokuje staršího(vezme mu něco a pak zdrhá nebo „hele, co mám“ a pak zdrhá:)) a starší mu to musí dát sežrat: tu herda mezi lopatky, tu kopanec kamkoli. Občas mi výrazně připomíná dominantního psa, který obskakuje slabšího nebo po něm vyjede, aby tento poznal své místo. Uf, děs a hrůza! No, tedy, teď už jsem si trochu zvykla, ale stejně mě to stále nebaví. A co hlavně, nepoučená od bráchy ni manžela, nevím, jak to řešit. Zkouším různé scénáře:
1) „Neperte se, to se nedělá!“
Nefunguje a je to směšné. Kluci se vždycky prali a prát se budou. Doma nebo ve školce či škole.
2) Herda do zad staršímu, vynadat mladšímu. Na chvíli funguje, ale mám z ní černé svědomí a bolí mě ruka a v krku z toho stálého mluvení.
3) Nevšímám si jich. Někdy funguje, někdy to přeženou, ublíží příliš sobě nebo něčemu kolem.
4) Zavádím a stále připomínám pravidla: Nekope se, nebouchá se pěstí, nahází se těžkými a ostrými věcmi – hlavně ne do hlavy, mezi nohy a do břicha. Při porušení následují tresty – obvykle zákaz počítače, pohádek nebo dobrot. Častá odpověď: „Mně je to stejně jedno!“(ale není!!!)
5) Zaměstnám je, když to stihnu nebo aspoň „rozsadím“. Zkrácená verze: „A ven!“
Nemůžu si pomoct, někdy nefunguje nic. Ponorkové nálady, únava ze školy, má špatná nálada, manžel pryč jsou zatěžující a při rozebírání situace polehčující okolnosti.
Pak si vždycky vzpomenu na našeho „rodinného“ zedníka. Sám je ze tří kluků a říkal mi:“My jsme se vždycky řezali jak koně. Máma nám říkala: „Co z vás jenom bude?“ a vidíte, dopadlo to dobře, ne?“ Je vyrovnaný poctivý sympaťák.
A tak se jen modlím, aby se jim nic hrozného nestalo(vyražené oko, protržená střeva a jiné strašlivosti) a aby to dopadlo podobně dobře jako s naším panem zedníkem!
Nedávno jsem šla po ulici a šla proti mně maminka s dvěma dcerami(asi tak 11,13 let). Hezky si povídaly, smály se, zřejmě probíraly nějaké oblečení, vaření či jiné ženské záležitosti. Tak jsem si vzpomněla jak to vypadá, když já jdu s těmi svými puberťáky. To se za mě skoro stydí, nesmím jim nic moc říkat, abych jim náhodou nedělala ostudu, aby někdo z kolemjdoucích náhodou něslyšel něco úplně stupidního. Nesmím se ani moc na nic ptát(hlavně ne na školu) a jediné co můžu je poslouchat ty jejich inteligentní zážitky z poslední počítačové hry. Ale úplně nejlepší je, když dělám jako že k nim vůbec nepatřím. Ovšem do doby, než chtějí něco koupit. To se pak ke mně hlásí.
Také se ale občas stane, že se mnou jdou normálně jako s maminkou a povídají si. Třeba když jim slíbím že jim objednám picu. Tak to si vydrží docela dlouho povídat o tom, co na ní budou chtít. A nebo se musím já přizpůsobit a povídat si o sportu, jídle, PC hrách apod. Prostě samá témata, která mě velice zajímají.
Tak jsem té mamince s dcerami jen tak tiše záviděla.
Ahoj holky, taky se hlásím do klubu. Ne že by se u nás kluci nějak hodně mlátili, občas ano, ale je to spíše vyjímka. Ale spíše si nadávají a nechtějí se tolerovat. Nejstarší si pustí na plné pecky hudbu a pak vyčítá prostřednímu, že má zapnutý zvuk na PC – potichu, kde hraje hru (mají společný pokoj).
Kolikrát po nich vřískám, že mě pak večer bolí v krku a pijou mi krev všichni tři + manžel.
Ale jindy zas jsou to zlatíčka. Ach jo, co musíme s těma chlapama vydržet, hlavně ty jejich nálady…
A stejně jako vy s nadějí čekám co mi dovedou za nevěsty (doufám, že to nebude moc brzy)
Holky, já už mám ze snach trému teď:-)! Ale hrozně se těším na vnoučata, i když, Majulko, taky nevím, jestli se vůbec dočkám v nesenilním stavu:-)
Majulko, to je to jediné, na co ohledně ženského elementu v rodině spoléhám… 🙂
Já jen doufám, že mi alespoň některý z těch tří miláčků přivede nějakou normální snachu, se kterou si budu konečně moct pokecat a vynahradit si dceru, kterou se mi i přes veškerou snahu nepodařilo mít:)Stačilo by kdyby alespoň jeden, nemusí všichni tři. I když by bylo ideální, kdyby si všichni našli nějakou príma holku. Ale takové iluze nemám. A abych nečekala moc dlouho, tak by to mohl být ten nejstarší. Kdybych měla čekat na toho nejmladšího, to může být taky třeba ještě 30 let. To už se ani nemusím dočkat.
Ahojky, hlásím se do klubu. Ti moji raubíři mě umí taky pěkně vytočit. Naštěstí dvě z mých neteří( 15 a 13 let) bydlí ve stejné vesnici, takže si o „holčičích“ věcech mám s kým popovídat. Fakt je, že co mám tři kluky, je můj největší relax sedět s kamarádkou u kafe(nebo s kamarádkama na vasedeti:-) ) a klábosit.
skoda rany ktera padne vedle:)
No tak já jsem naprosto nepředpisová máma. Teoreticky ovládám, jak bych se měla chovat, ovládat, motivovat děti pozitivně, netrestat…
ale myslím si, že neexistuje nikdo, kdo by to ve skutečnosti dokázal uvést do praxe.
To ani nejde.
Kluci se melou, a strašně.
Mladší je záškvara a starší se lehce nechá vyprovokovat a nezná míru, takže se bijou, já řvu a pak je biju já. Idylka. Ne? :o)
Virenko :)))
no virenko…ono je to asi tim ze ja nemohu rozesadit do kazde mistnosti zaky ve tride:)))tudiz musim byt tvrda a dusledna….a kolikrat je mi lito ze nemohu dat jeden vychovny…ale ucinnejsi nez petinimutove domlouvani:)