Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Určitě nejsem sama
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ovečko:
S tím jídlem je to problém. Terezka ale nesnese, aby jí někdo krmil, ve školce – je to pro ni potupa. Ona dokonce, když jí ve školce nutili do jídla, přestala jíst i doma. Takže jsme ve školce museli zakročit a doma nějakou dobu jedla sama v pokoji – nikdo se na ní nesměl ani dívat.
Holky já si občas připadám jak v blázinci.. Ještě nedávno bylo normální, že Terezka se šla vyčurat, přišla a byla nahá… A ani to nepostřehla! A když se rozčílím, tak na mě kouká, jak spadlá z višně :-)))
„Terezko, jdeme k babičce, má pro nás nějaká jablíčka. Ale já chci jít za Bárou. Tam půjdeš, až přijedeme domu. Já tam chci jít teď. Teď jdeme k babičce. A proč?“…. A tak pořád dokola.
Ohledně besídek jsme na tom stejně. Terezka vždycky dělá „křoví“.. Několikrát byla vyřazena z pohybové hry proto, že to „všem kazila“ Je to opravdu škoda, pak není divu, že se těm dětem do školky nechce. Radko – zkus se ozvat. Já už se ve školce ozvala několikrát a pomohlo to. Přece není možné to dítě takhle demotivovat 🙁 Ovečko – Davídka je mi opravdu líto, zasloužil by si víc podpořit ze stran učitelek…
Mykes – já nevím, Terezka je listopadová, takže jde defacto o rok později a dál už bych jí ani odklad nenechávala. Ono jí dost mrzelo, že její kamarádky odešly do školy a ona vlastně „propadla“, teď už bych jí to neudělala. Moc se do školy těší a připadá si důležitá. A nevěřím tomu, že za rok by se naučila soustředit – já to nezvládám dodnes. Mluvené slovo prostě nevnímám. Pouze psané. Proto třeba strašně nerada telefonuju. Můj manžel je ze mě pořádně na větvi :-))
Ahoj mykes, byla jsem se podívat na ty webovky cos napsala. Je to stránka moje-rodina a blog o hyperaktivních dětech, můžeš se tam zaregistrovat a připisovat komentáře, soutěžit atd., v podstatě to co tady.Je to dobře zpracované včetně stránek od odborníků, poradna s doktorama a taky a hlavně výměna zkušeností maminek, ale je tam taky hromada jiných témat, prostě já bych asi řekla, že je to stejné co tady, jen bledě modré, takže nemůžu říct doporučuji ani zamítám. Holky stal se zázrak-naš David má ve školce na nástěnce fotku jak byl pirátem na maškarním karnevalu co učitelky pořádaly.Je to fakt andílek, fotogenický všude vypadá dobře-ikdyž teda nevím po kom to má, protože já vypadám hrozně na každé fotce už od mimina:-))
Ještě k té školce-kdybych mohla tak ho dám do jiné, ale co jsou 2 školky ve vedlejším městě od nás, tak tam mi ho nevemou, protože mají plno a my jsme jaksi bokem, pak by mi zbývalo už jen vozit ho denodenně do Zlína autobusem ráno a odpoledne zas jet pro něj, to bych projela jak blázen,navíc se mi za měsíc (doufám že až za měsíc) narodí holčička a jezdit s kočárem a Davidem tam a zpět, tak strávím půl dne jen cestováním. Ale pořád uvažuju, že bych zkusila najít nějaké mat. centrum, s takovýma dětma a dojížděla s ním třeba 2krát týdně tam,doktorka nám doporučial od příštího roku speciální školku, ale z výše uvedených důvodů je to pro nás nemyslitelné. Jestli jste někdo z okolí Zlína a víte o něčem, tak bych uvítala radu. Dík.
Ahojtě holky, nějak se sem nemůžu dostat, nestíhám :-))
Ovečko gratuluji k úspěchům :-)) Ve školce je opravdu asi problém ta smíšená třída. Já myslím, že pokud by byl pouze s tříletými prcky, tak by nebyl tak odstrčený a zanedbávaný. Je to škoda.
Ahoj ovečko.
Ale mě to vůbec nevadí,ba naopak,proto jsem to tady založila,aby sem mohly mamky psát,co s těmito dětmi zažívají-v dobrém i zlém.
A s tou školkou a besídkou,něco podobného jsme měly i my,Martina tam byla za totálního outsidera.Copak ted,ještě jí to moc nedochází,ale mám strach,že až bude starší,tak pokud bude v tom „něco umět“ zaostávat a učitelky ji nepodrží nebo nebudou zařazovat mezi ostatní děti, bude to možná hůř snášet.No mě osobně by to taky asi vadilo.
Jo ještě jsem našla na netu nějaké stránky-holky,zkuste se tam podívat a pak napište,o čem to je.Poradila mi to jedna kámoška.
http://www.kathyalp.blog.cz
Radka
Ahoj mykes, nezlob se že ti do toho kecám, jen s tou školkou jsi mi připomněla naši mikulášskou besídku.Děti poctivě trénovaly aby mohly vystupovat na mikulášské besídce, učitelky s nimi natrénovaly program a náš David se sám připojoval, ačkoliv to normálně nedělá a všechno se naučil taky. Vždycky když přišel ze školky tak mi vše přeříkal, ukázal, prostě jsem měla radost jak to všechno pěkně umí. Jenže chodil do školky jen 1 den v týdnu. Ono by to asi nevadilo, protože jak říkám, všechno dohnal a naučil se to. Jenže jsme šli na onu mikulášskou besídku v místní hospodě a tam jsem teprve zažila snad to samé co to mé dítě. Učitelky ho nezařadily do výběru dětí které účinkovaly,(ikdyž to byla skoro celá třída, jen asi 3 děti zůstaly sedět opodál, včetně našeho Davida).Holky kdybyste viděly to zklamání v těch jeho očích, když ostatní děti se na podiu předváděly jak to pěkně umí a všichni jim tleskali a náš David chudák si to opakoval potichu jen mi do ucha a musel se na ně jen dívat a pak jim taky zaplácat, to bylo pomalu na slzy, kdyby neměl přijít čert a mikuláš, tak bych to asi vzdala a odešla s ním. Tak jsem pomalu zamáčkla sĺzu a pochválila ho jak to pěkně umí, že je šikovný a pro mě je stejně nejlepší on. Naštěstí pak přišel ten mikuláš s čertama, tak zážitky jak mu dal čert balíček s kokinama převážily to obrovské zklamání.Někdy si říkám, jestli se David nestraní kolektivu právě pro to zklamání, které mu kolektiv přichystá. Všechny děti totiž mají ve školce na nástěnce svoje výtvory, když ne, tak je mají doma, ale náš David nemá nic ani doma, natož na nástěnce. Tak musíme malovat doma a chodí se chlubit babičce a návštěvám, nástěnku máme z ledničky a možná proto je David spokojenější doma. Jen mě mrzí, že mu školku v podstatě nahrazujem výchovně doma, protože si myslím že by to mělo být naopak. Půjdem za 14 dní do poradny a jsem zvědavá,co nám „paní návštěva“ řekne(my chodíme na návštěvu za paní, protože kdybych vyslovila doktorka tak tam ani nedojdem.Jelikož neví jí říkat, tak jí říká paní návštěva).
Ahoj Vladi.
Tak já jsem u toho psychologa,teda psycholožky,nakonec skončila a vůbec se za to nestydím,protože už jsem byla po třech letech totálně vyfluslá a nevěděla jsem,jak dál….
Máš pravdu,co jsem zatím absolovovali vyšetření u psycholožky i u dět.psychiatričky v PPP,tak zatím jedinné,co nám řekli,bylo-klid,trpělivost,netrestat.Tím to skončilo.Proto jsem v podstatě na vlastní pěst začala pátrat,jak Martině více pomoci.To cvičení,na které ted jezdíme je náhoda-paní měla leták v ordinaci naší dětské.No pořád lepší něco dělat než nic.Třeba jak psala Ovečka s tím kreslením a přístupem ve školce…Zrovna nedávno a ted se mi to stalo i podruhé-děcka měly pospojovat do kříže třeba motýla Emanuela a mak.panenku nebo včelku Máju a Vilíka,no Martina absolutně neví,co to je,natož něco spojovat a ted měly i zadání,kde bylo napsaný počet a barva kuliček a na šnůrku to udělat-no nehrozí.Víš,o to by ani nešlo,ale zarazilo mě,že Martina jedinná!z celé třídy to neměla oznámkované,kdežto všichni ostatní jedničky jako biče.Tak mě to zamrzelo-ne kvůli sobě,ale kvůli ní,a to se říká,že tyhle děti je tak důležité chválit,za cokoliv..Taky mě překvapilo,což jsem se opět dozvěděla až od té psycholožky,Martina je zářijová,tudíž půjde o rok později,ale nemusí sedět ten rok ve školce,ale aby zbytečně neztratila,tak může nastoupit do nultého ročníku-jakási přípravka,což v jejím případě bude ideální.Do školy se může dostat prakticky až v 8 letech-nárok na rok odkladu a rok přípravky.
Tak to tak máš.My jdeme k psycholožce až v březnu,tak jí schválně vezmu nějaké ty malůvky ze školky,co na to řekne.
Radka
Ještě k tomu chlubení-David už zvládl nakreslit klubíčko, kolečko je sice zatím v nedohlednu, ale už chápe jak asi tou rukou hýbat, aby z toho vzniklo cosi kulatého.Zavedli jsme pexeso, že prý je to dobré na soustředění a po několika hrách se vztekáním, že tenhle obrázek chce on, jsme se dostali na to že vydržel hrát celou hru, vyhrál-to nebyl úmysl, to jsem jen zjistila že s pamětí jsem na tom špatně zas já. Ale ikdyž pobíhal okolo když nebyl zrovna na řadě, tak si pamatoval v které řadě ten obrázek už viděl(zjistila jsem taky že se mu líp pamatuje když je to ve vodorovné řadě než ve svislé-tam si nepamatuje skoro nic). Jinak rituály po ránu zavádíme, teprv teď protože to vypadá, že teprv teď už snad bude ochoten do školky chodit. Jen mě ještě mrzí, že ikdyž dostali ve školce od psycholožky papír co s ním mají dělat, tak se v chování učitelek velice nic nezměnilo, takže se učíme doma. Ale i tak jsem nadšená z úspěchů. Navíc babička už asi taky pochopila o co mi jde, tak už ho tak nerozmazluje. Ještě jsem minulý týden zažila celkem šok, protože bydlíme v malé vesnici a já se tu s nikým v postatě neznám, jen co jsou manželovi kamarádi a nejbližší rodina(jsem přistěhovalec), tak se ani s nikým velice nebavím, ale stejně i tak když jsem donesla do školky papír s Davidovou diagnozou, tak jsem se dověděla, že se po celé dědině vykládá, že je David „jiný“(myšleno mentálně postižený). Tak to mě teda sebralo.
Ahojte holky, dlouho jsem tu nebyla,musím se přiznat, že jsemtrochu spokojenější.David byl ve školce sám od sebe 3krát, dnes šel taky sám od sebe bez přemlouvání a vztekání, úplně hledím. Se skládáním jsme taky pokročili, dokonce tak daleko, že už mu ani nemusím nic říkat a automaticky jak přijde odkudkoliv(i od babičky) tak se vysléká a hned skládá(samozřejmě stojím u něj aby mi mohl vysvětlit jak se to dělá).Už máme problém jen s těmi hračkami které nechce uklízet a s jídlem, které mu tak nekonečně dlouho trvá.
A Vlaďko, já se neurazila, jen jsem neměla čas sem jít(ale vzkazík potěšil, mě totiž nikdo nepíše-nemá v celku kdo.).Proč náš David nechce do školky? Protože přístup našich učitelek ve školce není zrovna takový jaký bs se mu zamlouval(ikdyž mě se teda taky moc nezamlouvá). Jemu možná vadí, že není středem světa. Doma jsem se mu vždy usilovně věnovala a byla jsem tu jen pro něj, což ve školce jaksi není možné, aby se jedna ze dvou učitelek věnovala jen jemu. Neřekla bych že je rozmazlený-tomu se snažím zabránit za každou cenu, proto bojuju neustále s babičkou, naopak ho všichni v okolí chválí jak je slušný a vychovaný, ale je fakt, že donedávna jsme spolu trávili většinu času a spolu dělali spoustu věcí, a to teď ve školce není, on je někde bokem, protože hromadu věcí nezvládá a učitelky ho proto ani do různých aktivit nezapojují s ostatními dětmi, a on se zas nějak vyloženě nevnucuje, on si udělá svůj svět někde v koutku kde si naskládá autíčka a kostky a vydrží tam třeba celé dopoledne. Chodí ven s ostatníma, ale když ho kolikrát vidím jak je oblečený, tak by ch nejradši vyletěla ven a trochu ho porovnala, protože jemu evidentně nikdo s oblékáním nepomáhá-když si narazí čepici na hlavu tak že ani nevidí, tak učitelky ho tak nechají jít, nemluvím ani o tom že má věčně holá záda a břicho, protože on sám si tričko nezastrčí do kalhot a ve školce mu to taky nikdo neudělá. Navíc chodí ze školky hladový, nejspíš ho krmí učitelka, protože půl hodiny na jídlo je pro něj opravdu nesplnitelná norma.Jenže bych chtěla vidět tu porci, když přijde z oběda domů a jí se mnou znovu, nebo u babičky kolikrát když pro něj šla,tak u ní snědl ještě jeden oběd-on jedlík není, takže když má dost, tak už nejí a většinou jen to ovoce na svačinu-víc do něj stejně nedostanu. Nevím jak ho přimět aby trošku pohl s jídlem, kdesi jsem četla že někdy není na škodu nechat dítě vyhládnout, ale u něj to asi nebude o tom. sní tři sousta a pak se v tom nimrá a dělá hovadiny, když to dobře dopadne tak je znečištěný jen stůl.Zvykla jsem si že neumí sedět v klidu a musí si aspoň houpat nohama a věčně mávat rukama, ale kdyby u toho aspoň jedl, jenže mu to trvá tak dlouho, protože třeba hledí zeď,je zabrán asi myšlenkama a to jídlo je asi to na co zrovna nemá čas. Navíc sám už snad jí jen doma, protože nikdo nemá nervy u něj sedět i hodinu a pořád mu připomínat že má jíst, tak ho všichni radši krmí, což se mi taky moc nezamlouvá, protože ve čtyřech letech už se děti většinou učí jíst příborem a ten náš lenochod ještě nejí pořádně ani lžičkou. Nevíte nějaký fígl, co by mohlo zabrat?
Majulko, já nemám „normální děti“.
Ani jedno. A to mám dvě. Nějak jsem to poznala.
Myslím, že když s dítkem delší dobu žiješ, kolem 4 – 5 let získáš takřka jistotu, že něco není jak má být, ale i tak to není úplně na zabití… .o))
Jinak mám ze zkušenosti jeden odstrašující případ z nedávné doby:
Maminka, asi 30-ti letá, s malým dvouletým dítkem je rozčarována jeho
„hyperaktivním“ chováním.
Dítko přirozeně zvídavé, živé, ji dohánělo k šílenství.
Maminka si vždy přála holčičku a představovala si, jak jí bude plést copánky, jak budre mít růžovou a honou holčičku…
Narodil se jí prostě normální kluk. Zvídavý, divoký, živý hošík. Takový, jakého by si nejedni rodiče přáli. Ale tahle maminka ne, ta chtěla tu svou vysněnou, růžovou, hodnou holčičku.
S klukem chodila po různých doktorech, že „není v pořádku“, a chtěla ho změnit…nebo vyměnit?
Psycholožka ji ujistila, že kluk je šikovný, jeho schopnosti odpovídají jeho věku, ale neodpovídaly požadavkům jeho mám.
Dítě nemělo problém. Problém měla jeho máma…
Holky, dejme na svou intuici, ale nevkládejme do ní své představy o svém dítěti…
Majulko hyperaktivita se většinou v poradně určuje až tak kolem 5ti-6ti let.
Terezka má problémy se změnami činností – tzn třeba se čte kniha, pak se Terezka 5 min vzteká, nebo pláče, že příběh už skončil, (v lepším případě začne běhat) v tu chvíli je zcela zbytečně nějak vysvětlovat, že „zase zítra“ atd…, teprve když „přecvakne“ smíří se s tím, že činnost skončila, je s ní zase normální komunikace. Pak se zase 5 min „dostává“ do další činnosti. Tohle ale je možné částečně vyrušit tím, že má stále stejný neměnný řád, kde vše může předvídat – školka jí maximálně vyhovuje. Tam funguje všechno skoro na minutu přesně 🙂
Má problémy udělat víc činností za sebou (obléct se, uklidit například), aniž by si nezačala hrát, nebo se zabývat něčím jiným. U čtení a TV vydrží sedět, ale vydržet u čehokoli jiného sedět jí dělá problém (stolní hry jsou problém, protože tam musí vydržet sedět i když na ní zrovna není řada). Je nerozhodná, výbušná, často negativistická.
No a běhá a je hlučná – většinou u toho nevnímá okolí. Nemá „vypínač“ – neexistuje, že by si sedla a jen seděla (vlastně ano, ráno než se probere). Stále něčím hýbe – nohama, rukama, celým tělem..
Má spoustu rituálů, ale nevím, jestli to souvisí s ADHD. Nedá se říct, že by zlobila. Jen prostě potřebuje stálou činnost a časový režim. Za zlobení nepovažuju běhání a výkřiky, ani výbuchy vzteku a plačtivost, ani to, že si místo čištění zubů hraje s mýdlem. Prostě potřebuje neustálou kontrolu.