Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Určitě nejsem sama
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ahoj Vladi!
Hurá,mám mikádo!Před chvilkou jsem se vrátila z města,měli ho,takže jsem ho hned koupila a odpoledne,až přijde Martina z školky,tak ho prubneme.Jak jsem říkala,o Kulišácích tam nevědili nic,ale jestli je to novinka….Paní,co jsem se jí na to ptala,mi říkala,že se tě mám zeptat na výrobce,uvedla jsem tě jako původce nápadu…..
A ta cena náhodou není tak hrozná,jsou i dražší hračky,když jsem tam tak dnes po nich pokukovala.Tak mi sem pak napiš toho výrobce a já se po tom můžu kouknout někde na netu.
Radka
Ovečko, musím se přiznat, že Terezce ještě teď se skládáním pomáhám… Ono problém (alespoň u nás) není ten, že by to neuměla, ale ten, že příkaz „slož si věci“ je pro ně neřešitelný… Když si k ní sednu a já skládám věci Honzíčka, ona svoje a radím jí, co ještě nemá složené, tak je to ok 🙂 Tohle je taky jeden náš rituál.
Víš, ono nejdůležitější je u těhle dětí dělat to POŘÁD STEJNĚ. Jakmile jim jednou řekneš „A tak dnes si to složíš sám“ – tak musíš počítat s tím, že to bude problém a nebude to jeho chyba… Když pustím dlouhou pohádku na DVD, tak počítám s tím, že pak bude Terka nějakou dobu lítat po bytě a ječet (nejlépe jí vyšoupnout hned ven) Prostě to tak je.
Proto, když Tvůj klouček jednou jde k babičce a ona mu pomáhá, tak další den už nic neumí. Já vím – nedá se tomu vyhnout. Terka je vykolejená na dva dny, když s ní spím u našich… A všecny rituály, které jsem jí naučila jí znovu upevňuji – a bez nich to skutečně s těmito dětmi nejde… (nebo jde, ale je to o nervy).
Proč Davídek nechce do školky?
Radko, to určitě seženeš 🙂 V Táboře jsem to našla hned v prvním hračkářství.
Ty kuličáci jsou možná trochu dražší – je to novej vynález 🙂 Já je koupila ve slevě za 200, ale ta sleva tady ještě trvá…. Jsou buď v základní sadě se šamblonami a pak prodávají další krabičky už bez šablon… Ty obrázky jsou z nich ale moc pěkné – plastické, máme je pověšené v pokoji a také se z nich dá vyrobit pěkný dáreček babičkám 🙂
Ahoj Vladi.
No tak si představ,Mikádo je asi nedostatkové zboží,teda alespon u nás na dědině,ale zítra jedu na finančák do města a tak proběhnu všechna hračkářství,co tam mají a zeptám se rovnou na ty „Kuličáky“.Už vdím ty prodavačky,jak na mě budou vejrat,co to je.Ted jsem hlavně zvědavá na ten příští týden,jdeme ke speciální pedagožce,která se zabývá třeba problémy s jemnou motorikou,měla by nás naučit nějaká cvičení.Tak uvidím.
Radka
Ahoj holky, jsem tu poprvé a jak to tak pročítám, tak jsem tu správně.Mám synka Davida, který má taky ADHD, už na tuty potvrzené odborníkem.Jsem z něj někdy pološílená, protože ikdyž vím, že za to klkrát nemůže , tak zas mnohokrát dělá vyloženě naschvály. Nedávno jsme řešili problém, že doma jsem si ho vycepovala a donutila ho si skládat věci a uklízet do šuplíku. FNfejdřív to bylo se vztekáním, ale na něj zas platí jen když si de kleknout, to kolikrát ani nemusí, stačí říst Davide tak si běž kleknout, a až tě to přejde, tak budem pokračovat. Většinou si to uvědomí a začne dělat. Ale máme babičku hned ve vedlejším baráku a tak tam chodí na besedy. Vše je v pořádku, ale když se vrátí od babičky, tak najednou nic neumí, nic nechce, vzteká se a tak dál, víte o čem mluvím… Až asi po 2 měsících poznal, že slovo „neumím“ na mě neplatí a rozhodně to nebudu dělat za něj (jako babička), tak poprvé včera přišel od babičky domů a ani jsem mu nemusela nic říkat, jen jsem mu řekla „vysleč se“ a byla připravená říct „teď si poskládej věci“, ale světe div se-on začal skládat sám. To jste neviděly jak kvetl blahem, že ho tak chválím, a já kvetla překvapením a blahem, že se nevzteká. Jinak my máme problémy s malováním, neumí nakreslit kolečko, lžíci stále drží jako lopatu, hlavně teda máme problém s uklízením hraček, to asi nejvíc, nepomáhá slib odměny,vysvětlovat mu něco taky nemá smysl, on si hraje ikdyž člověk sedí u něj a pořád mu připomíná že má uklízet, on si to pamatuje, ale vůbec na to nebere zřetel.S těma domácíma pracema- u nás zatím pomáhá jen dávání prádla do pračky, eventuelně vysávání, jinak se do ničeho nehrne.
Hlavně co mi nejvíc vadí je přístup učitelek ve školce-on mi tam už ani nechce chodit, tak jdem jenom když opravdu ráno vstane a řekne že jdeme do školky, protože co řekne večer už ráno neplatí. Já se ho doma snažím podporovat ve snahách a usilí, aby pokud možno všechno zvládal jako ostatní děti, ale ve školce ho zas vedou opačným směrem-on to ještě nemusí dělat, on je ještě malý (za měsíc mu budou 4 roky). Se spánkem máme taky problémy, protože je neúnavný,už jsme měli rekord, že usnul až okolo půlnoci a ráno vstává nejpozději okolo deváté. Po obědě nespí už od 2let.
Jinak u nás zásadně vedou stavebnice, všechny kostky do řady, na sebe-staví mrakodrapy, rád si z autíček dělá dlouhé vlakové soupravy. Knoflíky nezvládáme, oblékání ano, ale musí na to mít hodinu, na jídlo by tak potřeboval aspoň 2 hodiny. Dobrá zpráva je, že se nám zas začíná trochu měnit a už nemá ty záchvaty vzteku kdekoliv a kdykoliv, protože když mi začal modrat vzteky na veřejnosti třeba v obchodě, tak všichni kolemjdoucí říkali chudák děcko, přitom to spíš byla chudák máma.Jinak s vámi děvčata cítím, protože to co zažíváte, zažívám i já, jen mi nikdo nechtěl nikdy věřit jaký je ďáblík, protože vypadá jak andílek, je vychovaný, slušný, hodný, dokud mu necvakne a nebo se po něm něco nechce. Jsem ráda, že je nás takových zoufalých maminek víc, budu sem chodit častěji, protože tu čtu i zajímavé rady co by mohlo ve výchově zabrat.
Mykes:
Ahoj, podařilo se Ti sehnat Mikádo (nebo Mykádo?) ??? Já ho koupila celkem bez problémů :-))
Pak jsem si vzpomněla ještě na KULIČÁKY. Jsou to takové polystyrenové kuličky samolepící, které se lepí na čtvrtku – šablony jsou už v balíčku. Jsou tam jednoduché tvary, ale i hodně složité (tak to jsem pak dělala spíš já), ale vypadá to moc pěkně, může si to pak dítě i vystavit 🙂 Buď se to nechá vyschnout, nebo se to seškrábe zpátky do kelímků.
Ahoj Vladi.
Tak to mě teda vůbec nenapadlo,to je náhodou perfektní nápad na cvičení trpělivosti a jemné motoriky.Dopoledne,jak půjdu do obchodu,se zkusím zeptat u nás v hračkářství,máme tady dvě,tak doufám,že je snad budou mít.Ikdyž je to hračka naší generace,tak nevím,nevím,ted je to hraní uplně o něčem jiném.A jsem zvědavá,jak nám to půjde.
Radka
Radko – vlastně já zapomněla na Mikádo. Začaly jsme hrát letos, zpočátku nevytáhla ani jednu tyčku bez pohnutí ostatních, teď se to hodně zlepšilo.. Určitě cvik a neustálé připomínání „pomalu, dávej pozor“ dělá hodně :-))
Radko, no já totiž ani nepoznám, jak moc velký problém máme s jemnou motorikou, protože Terka nemá zájem, kromě kreslení, o žádnou podobnou činnost… Knoflíky zapne, ale trvá jí to dlouho.
Dej vědět, jestli budete dělat nějaké spešl cviky :-))
Já jsem měla nedávno dloooohý rozhovor s paní učitelkou ze školky. Problém vidí u Terky především ve změnách činnosti. Říká, že začíná malovat většinou, když už mají ostatní skoro dokončeno – ale dá si záležet a pečlivě pak udělá i detaily. To samé v jídle, v oblékání.
No klasicky. Ale jinak prý si myslí, že ve škole mít problém nějaký zásadní nebude.
Já si zase říkám, že když změní v průběhu hodiny třeba 4x druh činnosti- tak to Terka bude dokončovat o přestávce :-)) Tedy – nemyslím výklad (to prostě holt nebude poslouchat, to já taky neposlouchala ve škole, všechno jsem se učila doma), ale třeba v matice, v psaní a tak 🙂 No třeba z toho rychle vyroste….
Pročítala jsem ještě jednou diskuzi a co se týče „výchovných prostředků“ tak u nás zabírá pouze „samotka“ v koupelně. Vždy 5 minut (to na sklidnění většinou stačí), při každém opuštění koupelny natáhnu 3 minuty navíc.
Tuhle jsem Terezku pochválila, že se dokázala sama uklidnit a ptala jsem se: „A jak jsi to udělala?“ „Nevim. Ty mě vždycky dáš do koupelny, já se sama neuklidnim. Když já v tý koupelně nemám co dělat!!!“ :-)))
Takže asi tak.
To je zvláštní,mě to dělá při oblíkání to samé a já jsem si vždycky myslela,že se třeba stydí nebo co,vždycky na mě-mami bež.Asi bych jí ty kalhoty natáhla špatně…
A na záchod musím zavřít dveře a ona se tam zamkne,což se mě teda vůbec nelíbí…A pak si je schopna tam třeba hodinu zpívat.
Taky se ji snažím chválit co to dá,je vidět,že jí to dělá dobře,no ale komu by nedělo…
Jen jsem se ještě chtěla zeptat-nemáte problém s jemnou motorikou?To je u nás děs.Třeba dřevěné korálky jí docela jdou,ale jak se jedná o činnost,u které je potřeba trochu „hejbnout“ kostrou,třeba knoflíky ve školce,tak to je hrůza.Chtěla bych ji vidět ve školce,jak zvládá oblékání.Jednou z ní teda vylezlo,že jí paní učitelka říkala,když šly na procházku,že ji nechají v šatně.
Ale ted jsme objednaní,našla jsem ten leták u dětské v čekárně,k jedné speciální pedagožce,která se zabívá právě nějakým cvičením na jemnou motoriku,tak jsem zvědavá,co to bude.No je pravda,že mi vlastně zatím za celou dobu,co chodíme po různých vyšetřeních,neřekl,jak s ní mám cvičit právě třeba tu jemnou motoriku,ještě k tomu je levák.
Radka