Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Určitě nejsem sama
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ahojte děvčata, tak jsem tu po sdlouhé době zas… Novinky z domova: byla jsem s Davidem na 5 leté prohlídce a on se u doktorky převedl ve všech svých nejlepších barvách, takže nás nakonec poslala k psycholožce která se specializuje na autistické děti, a ta zjistila, že David je kromě hyperaktivity ještě taky trochu autista. Přesněji se jedná o aspergerův syndrom. Více o něm se dá přečíst na dobromysl.cz. Dala mi za úkol si přečíst vše o této poruše a bohužel musím přiznat, že to na našeho Davida sedí téměř přesně. Také říkala, že to určitě nebude všechno, že přesnější diagnosu budeme znát až tak za 4 návštěvy, protože těch poruch je tolik a mnohdy jsou si podobné, že je ještě brzy určit přesně o kterou jde.Takže od příštího roku David bude chodit do speciálního centra pro tyto děti denně, do září jen na návštěvy několikrát týdně. Navíc mě přivedla na myšlenku zkusit osobního asistenta. Musím přiznat že by se mi taky trochu ulevilo, ale na druhou stranu si říkám, že to přece zvládnu i sama-když jsem to nějak zvládala do teď… No ještě to nechám uzrát… Změna nastalai u Natálky-už necvičíme-je na to už moc silná, dokonce už pomalu začínáme chodit za ruce-ovšem po špičkách (jako David), což není dobře. Zatím jí ale necháváme čas jestli se to srovná…pak to budem řešit… Takže asi tak je to teď u nás. Zajímá mě jak válčíte vy, tak už sem někdo napište taky noviny… Zatím ahojte…
Ahojtě holky 🙂
Dlouho jsem tu nebyla – no, holt jsem účetní a 31 března se blíží 😀
Koukám, že si užíváte 🙂 Já už se dnes spíš jen snažím, aby Terezka na sebe moc neupozorňovala… Družinářka mi nedávno řekla, že si dlouho myslela, že Terezka špatně slyší. No postupem času zjistila, že prostě nevnímá a navíc je tvrdohlavá 🙂
Ona u Terezky se to ADHD projevuje trošku jinak. Ve škole nemá problém sedět, soustředí se i delší dobu, ale všechno, co je moc jednoduché na to, aby to zaujalo její mozek, jde absolutně mimo ní. ¨
Ovečko, já už snad ani nedoufám, že se Terezka naučí soběstačně ráno vstát, obléct se a vypravit se do školy… Ono jí totiž dojde, že jede do školy až v autě. Leda že bych jí tam rovnou dala spát 😀 O víkendu vstane a když jí oznámím, že TV a počítač se bude zapínat až večer (jak se to pustí, je konec), tak uplynou klidně i 3 hodiny (nebo taky jen půl hodiny – záleží jak moc je mimo) od okamžiku kdy řekne, že jde za kamarádkou až k okamžiku, kdy stojí u dveří a já pronáším svá obvyklá hesla „Venku je zima…. bez bundy tě ven nepustím…. Rukavice…. Čepici….Zapni si bundu… Ne, nemůžeš jít v elasťákách do sněhu…
A TAK FURT DOKOLA… Já si to fakt asi nahraju na pásek, pustím magneťák a až se to přehraje, tak to přijdu překontrolovat a odemknu barák.
Nedávno jsem koupila novou hru ZOOLORETo – celkem složitější hra. Poprvé jsem s pravidly měla i já sama co dělat – Terezka hned napoprvé získala snad jen o 3 body míň než je nejvyšší možný počet bodů – ani jsem nepostřehla, jak to udělala 🙂 No ale z druhé strany bych jí fakt dala občas korunu jakou dělá ostudu 🙁 Na plavání (chodí na přípravku) pokaždé okusuje NEUSTÁLE ten polystyren co mají jako pomůcku k plavání, minule už se jí ho podařilo i užvejkat… Když už plavou bez, tak ona jde na záchod, tam si dá do pusy toaleťák a žvejká ho pak i v té vodě 🙁
Už má zase spousta rituálů. Když jde chodbou, pokaždé zhasne a rozsvítí světlo, při oblékání se na ní nesmí nikdo dívat, ve školní tašce nosí 6 poníků a další kraviny (naštěstí to v hodině nevytahuje) a spousta věcí musí… Zvykla si na nás se doma utrhovat, zvykla si provokovat Honzíčka atd atd…
Potřebovala bych to rozseknout, jenže to by mi museli naši pohlídat Honzíčka, abych na ní měla minimálně víkend čas… To mám vyzkoušeno, že pokud jí nedovolím provozovat tyhle její rituály – ale musím fakt být u ní a hlídat a tvrdě nedovolit ani ň, tak se to vyruší už 1 den (či dva) a pak se jede jakoby „nanovo“ a já můžu vytvořit nová pravidla chování – ale už mnou upravené, pro mě přijatelné 😀
Ach jo! Tomu se snad nedá říkat výchova, to je výcvik! 🙁 Já vůbec nechápu, jak tohle můžou zvládat v rodině s více dětmi! Protože já když to nechám být, tak Terezka se stává zcela nezvladatelnou…
Jinak Terka dostala prášky na tiky – ale jen na noc, řekla bych že na nějaké sklidnění to vliv nemá, pouze ty tiky jsou snad méně časté.
Tak zatím se mějte krásně a pevné nervy 🙂
Ahoj, Berounko, tak jsme byli dnes poprvé ve školce (byl jen 1. týden v lednu a asi tak do středy, pak už zas chřipka, po ní následoval zánět středního ucha,a pak jsem ho na týden vyexpedovala k dědovi a babičce do Jeseníku na ozdravný a výchovný pobyt). Kupodivu se nevrátil nemocný (začala jsem mu před 14 dny dávat kapky lichořeřišnice a Epam 7 na radu bylinářky a evidentně to zabírá!). Natálka je kupodivu taky zdravá (
taky kapem lichořeřišnici a Epam 7).Teď jí lezou stoličky jako houby po dešti, příští týden bude mít už 1 rok. David v únoru oslavil své 5. narozeniny. toto letí…. Opět nastal velký zlom v jejich chování a já začínám zjišťovat, že se Natálka začíná chovat hodně podobně jako David (mají třeba stejná stereotypní chování, stejné grimasy a z očí jim koukají stejní čerti). Je fakt, že David v jednom roce už chodil, kdežto Natynka se teprve pokouší o lezení.Na druhou stranu ona už začíná pěkně žvatlat a je jí celkem rozumět, což se o Davidovi nedá kolikrát říct ani teď. Před 14 dny jsme byli na logopedii a náš Davídek řekl za celou dobu paní doktorce jen ve dveřích Dobrý den a pak už nic. Mlčel a dělal ze sebe hlupáčka. Tak nás pozvlala na další kontrolu zas za měsíc a náš David se odmítá učit mluvit, nebo vlastně vůbec snažit se.. na to zvysoka kašle, když ho opravíme v normální mluvě tak než aby to zopakoval správně tak radši mlčí a neřekne nic. Komunikace začíná váznout a to není dobře. naopak si David v Jeseníku odpočinul od nás, my od něho a on se vrátil a šlape v celku dobře. Tím chci říct, že než se mu zas okoukáme tak i poslouchá co mu říkám. To co popisuješ s Vojtou, tak to je něco jako náš David v Jeseníku bez nás. Říkáme tu tomu „úsporný režim“ a dá se říct, že to přesně vystihuje chování v jiném prostředí-je to zkrátka anděl, chybí mu už jen ta svatozář.Potom ve známém prostředí si to vynahrazuje a je jak urvaný ze řetězu-podle toho co jsi popsala jsem to tak pochopila… U nás je cizí prostředí Jeseník, domácí pak školka a domov, |U Vás zřejmě je cizí prostředí asi školka, domov to domácí prostředí kde se cítí sebejistě. Vojta je uzavřený nebo se jen předvádí? (myslím před tou návštěvou). Pokud se stáhne do svého teritoria a vyvádí jak lev v kleci, tak bych řekla že ta návštěva mu vezme půdu pod nohama a on přechází do ofenzivy (David to taky dělal, ale tím že k nám jezdila třeba na víkend jeho o 3 roky starší sestřenice a hrála si sním, tak to nějak překonal a teď se ochotně dělí a naopak chce všechno všem ukázat, ovšem nesmí to být někdo koho vidí jen velmi málo, to se pak chová stejně jako tvůj Vojta.) Mít titul nejhorší matka roku a stále poslouchat jak máme nevychované děti,tak to je naše výsada, neboj, v pubertě to bude ještě horší…:-)
Vypravování do škoky jsme dnes po tak dlouhé době zvádli asi nejlípa za cvelou dobu co do školky chodí-teda myslím kromě úplně prvního týdne ve 3 letech, dnes sám vstával už kolem 6. hodiny (to jsem neměla moc radost-je to na mě brzo) a sám se oblékala dělal co jsem po něm chtěla a šlo to i bez řvaní a vztekání. Ale chválit nebudu, kdoví jak to bude zítra… V Jeseníku ho vedou k samostatnosti a to já velmi oceňuji a jsou taková babička s dědou k nezaplacení. Ovšem když jsme si pro něho přijeli, tak se náš Davča úplně změnil-návaly vzteku, odmlouvání, neposlouchání, zlobení. Tak to děláme my, bez nás je David úplně jiný-přesný opak. Babička mi říkala že na něho máme špatný vliv, že to jak zlobil jeden den s náma, to nenazlobil za celký týden bez nás :-). Takže si myslím, že náš David v Jeseníku zapne na úsporný režim a doma si to pak vynahradí.Zkus se zamyslet jak se chová Váš Vojta někde jinde, třeba u babiček nšbo když vy jste na návštěvě u někoho, kde to nezná, kde si není jistý…Pokud se chová taky tak uzavřeně jako při návštěvách u vás doma, tak je to od něj jen obranné gesto, nejlepší pak je když se to trochu vysvětlí těm ostatním dětem a drží se od něj dál, on potom až přijde na to že ho nikdo neohrožuje, tak přijde za těma dětma sám a bude si hrát s nima. David je sice do kolektivu hrrr, ale ve skutečnosti se bojí, taky když přijde někam do neznámého prostředí tak je uzavřemý, zaleze si do nějakého koutku a tam si hraje s jedním autem který si donesl s sebou. Jen tam kder si je jistý svým postavením, tam se projeví naplno-v dobrém i ve zlém.
Ovečko,smekám před Tebou.Jsi úžasná máma!Jak se snažíš,přemýšlíš,jak věci udělat líp,ještě jsi na to sama,když ten Tvůj se neangažuje.Mužský vůbec jsou jako z jiný planety,to už ani nemá cenu řešit.Na Vojtu se snažím taky po dobrým,ale vypravování do školky se bez řevu (nás obou)prostě neobejde.Myslím,že jsem dost trpělivá,ale i to má svou mez.Na zadek taky občas dostane nebo přes ruce.Je pravda,že ho musím po většinu času mít v merku,neustále opakovat,co po něm vyžaduji,když se oblékáme,jdeme mýt apod.Taky neustále vyžaduje mou pozornost a přítomnost v jeho pokojíčku(asi to taky souvisí s žárlením na mladší Markétku-7měs.).Nejhorší to je,když dorazí návštěva(i očekávaná).To pak lítá jak tygr v kleci a ječí,nechce nikoho pustit do pokoje,nechce se rozdělit o hračky,nemá ani zábrany před cizími,říct jim od plic něco peprnýho.Ach jo,to pak vypadá,že ho doma vůbec k ničemu nevedem a necháme ho růst jak dříví v lese.Ve školce ho ale chválí,zvladatelný je,není to nijak nad rámec,ale to by ho měli vidět doma…Ale je to můj milovanej brouček!Bylo mi moc líto Tvýho Davídka,jak si kdysi psala o té Mikulášské.Je to fakt děs,asi si ani neuvědomili,jak tomu dítěti ubližují.Nevědí si s ním rady nebo je to o pohodlnosti.
Ahoj Berounko, díky za pozdrav. S Natálkou jsem to dotáhla až na týdenní pobyt v nemocnici, kam nás doktorka poslala protože nemoc vyústila v akutní angínu se 40 horečkama a čepy na mandlích byly vidět pouhým okem když otevřela pusu.Když jsme přišly z nemocnice po 8 dnech, tak byla po penicilinu a kapačce, protože ještě v nemocnici dostala virové střevní onemocnění-měla mít průjem, ale jelikož nic neztrávila a všechno vyzvracela tak měla zácpu-ale označeno to bylo jako průjmové onemocnění :-0. No nic, už jsme doma, ale kašlala až do včerejška, s tím, že jí v nemocnici neudělali to vyšetření o které obvodní žádala.
Co se psychologa týče-asi ti moc neporadím, nás poslala školka a tam mi stejně psyhcoložka neřekla nic co bych už nevěděla, a s trpělivostí na tom taky nejsem moc dobře, takže se nervujem oba. Co se manžela týče, tak to jsem již psala někdy dřív, že náš tatínek se v podstatě zůčastňuje výchovy minimálně, dokáže jen kritizovat jak je to děcko otřesné a já jak jsem děsná matka když ho nedokážu srovnat a chudáček má hysterické záchvaty z toho že mu vezmu hračky které si odmítá uklízet. Psycholog je v podstatě jen na to, že budeš mít papír na to že se s ním má zvláštně zacházet a většinou se i ten papír mine účinkem. Já se teda aspoň nesetkala s tím, že by mi doktorka poradila něco jiného než co už jsem zkusila sama z vlastního rozumu. Někde jsem četla že se dá ADHD léčit a je to sice dlouhodobé, ale většinou účinné. Já teda žádnou léčbu nezažila, jen mi bylo vždy porazeno choďte ven, zájmové kroužky, školka, kolektivní aktivity, hodně sportu, to mu pomůže a vám taky. Kdyby mi to neřekla tak to nevím, že…. Jak zvládat jeho vztek a agresivitu to mi neporadila-prý zůstaňte klidná, jenže já nedokážu zůstat klidná, když vidím jak se vzteká kvůli blbosti nebo jen tak, tak je to jako by do mě píchal šídlem a strašně mi vaří krev. Takže se neovládnu a řvu.Násilí užívám jen když už opravdu nevidím jiné východisko a ano, někdy také týrám své dítě- dám mu na zadek.Ona někdy jedna dobře mířená udělá víc než tisíc slov, o opaku mě nikdo nepřesvědčí, alespoň u mého syna, protože opravdu nemá význam mu něco vysvětlovat-on si z toho vysvětlování nic neodnese-ani to že když mu řeknu že to nikdy nesmí dělat, tak on jde stím že řekne jen „jo“, nebo něco podobnýho a za 5 minut to udělá znovu. Zjistila jsem ale že si to pamatuje že to má zakázané, přesto to udělá, nebo možná právě proto, to nevím. Pak když se ho zeptám proč to udělal když to nesmí tak se dočkám odpovědi ve smyslu „to mi přikázal můj dráček, nebo bubák“, nebo si vymyslí nějakou jinou věc „která mu řekne že nemá maminku poslouchat a udělat to“. Takže co se psychologa týče, nemůžu sloužit,nám pomoženo nebylo.Když mi doktorka řekla že má opožděnou grafomotoriku, tak mi nedokázala říct jak to zpravit, až vlastním hledáním jsem zjistila, že jsou nšjaké kurzy kde ukážou jak trénovat, ovšem není to zadarmo- stojí to 500 Kč za 6 lekcí. Super, šla bych do toho, ale co s malou po tu dobu? Nikdo mi ji nepohlídá, protože když mě nevidí tak ječí a ona má velmi vyvinuté hlasivky a vytrvalost kterou by jí leckdo záviděl. Takže co teď? Nic, vydržet a doufat že nezešílím a snažit se to dítě k něčemu dokopat aby se aspoń trochu snažil dohnat co mu nejde.Moc jsem tě nepovzbudila ,co….
musím si opravit slovo vyvíjet
Moc zdravím všechny.Je to mazec,co všechno my matky musíme zvládat na té naší „rodičovské dovolené“!Mému Vojtíkovi jsou skoro 4 roky a projevuje se podobně jako Vaše dítka.U psychologa jsme nebyli,manžel se k tomu staví skepticky a o ADHD nechce slyšet.Ani nevím,jestli se dozvím něco konstruktivního,nebo jen ještě prohloubím pocity o mé výchovné neschopnosti a poslouchat věty typu“Je potřeba být trpělivý a v klidu“pro mě nemá žádné východisko.Doporučil by mi někdo na jakou poradnu či psychologa se obrátit?
P.s.Ještě chci pozdravit Ovečku,jak popisuje,v tomhle duchu se to vyvyjelo i u nás(listopad a část prosince)
Ahoj všichni .Teda četla jsem pozorně a koukám je vás opravdu hodně s porblémy jako máme my.Mám Terezku jsou jí 3 roky.Je to taky takový vztekloun.Když si hraje tak jen chvíly sama a potom hned vyžaduje pozornot tak si s ní jdu hrát nebo jí něco učit.A to je tedy něco učím jí třeba básničku a když jí nejde vyslovit nějaké slovo tak se začne vztekat a že už jí to nebaví.Pořád z něčeho skáče ,ze stolu ,z postele no prostě celý den skáče.Když se jí něco nepovede tak začne brečet a jančit.Jelikož je v rodině nejmladší tak chce aby bylo vše po jejím a když né tak se vzteká.Když usne po obědě a pak se vzbudí tak je to s brekem skoro pokaždé.Když s ní jdu do kolektivu mezi děti tak je do všeho hrrr vše chce dělat první a když není po jejím tak se začne zase vztekat kopat nohama a válet se po zemi.Když jí něco učím a nejde jí to napoprvé tak se začne zase vztekat.Někdy mám strach že jí to zůstane .Už teď si říkám jak jí to asi pijde ve škole.No nic tak se mějte a dík za články Jarka
Ahoj Vladi. No máš pravdu v tom, že některé činnosti je lepší dělat bez dětí (návštěva poničky).Jak to tak popisuješ tak si to dovedu úplně živě představit-náš Davča by se choval úplně stejně 🙂 Naštěstí já tyto sporty neprovozuji. Jsem z něj už pološílená, protože je od konce listopadu nemocný- má vytrvalý kašel(využívané 3 flašky antibiotik, hromady sirupů a pořád kašle). Za týden jdem na další kontrolu tak uvidíme. Malá je taky nemocná, jen o týden kratší dobu než David. Ona to má horší, protože jí nezabírá naprosto nic, David už se trochu zlepšil.Samozřejmě David nechodí do školky a o nějakých aktivitách venku nemůže být řeč, takže jsme pořád zavření doma a on už je z toho na palici a já z něho. Dneska za mnou chudák přišel s hláškou „maminko, Davídek se pokakal“ a já na to “ a jak se mu to stalo?“ A on mi odpověděl „víš bolelo ho bříško a chtěl si prdnout a pokakal se“ No já byla hotová, manža se culil jak nám to pěkně vylíčil, ale co jsou s ním za zážitky… No vrcholem všeho bylo když jsem ho poslala na záchod ať se dokaká na záchodě a pak ho osprchuju a on jak se vyslíkal a viděl tu mokrou skvrnku na slipech tak se začal nadavovat na zvracení. Přitom když byl malý tak mi líčil pokaděnou plenku po celé postýlce a vůbec mu nevadilo že má podělané i nohy a břicho…
Terezka je ve škole šikovná, to je dobře, Náš Davča má slabou grafomotoriku tak očekávám problémy s kreslením(ty má už teď) a s psaním.
Taky trávím většinu času tím, že hlídám Davida aby mi nepřizabil Natálku. Má ji rád, ale jak je už dlouho doma tak se v něm shromažďuje spousta energie a ventiluje ji agresivitou-nechce, ale ubližuje jí. Už zas vůbec neposlouchá, opět mu trvá všechno nekonečné hodiny a tak, prostě klasika co byla před školkou. Potřebuje ji jako sůl, taky potřebuje ven, a potřebuje se vyřádit, jenže doktorka řekla že musí mít šetřící režim-žádné běhání, skákání, cvičení, prostě nic. Tak si asi představíš jaké to pro nás oba je. Ještě takový detail-chodíme pozdě spát a celkem brzo vstáváme. U Davida mě to nepřekvapuje, ale horší je že už i Natálka. Adi má nějaké období nebo co, je jí 9 měsíců a chodí mi spát někdy až k půlnoci. Je to tím, že mi usne mezi 18-19 hodinou, ale proto aby za hodinu vstávala a hulákala až do pozdních hodin. Zkoušela jsem jí posunout režim a nutila ji nespat aby usla brzy, ale když mi nespalala večer tak celou dobu řvala a nakonec už byla tak otrávená že nechtěla ani jíst, ani mlíko, prostě totální depka a vztek. Ussnula jen o hodinu dřív, ale za to celou dou vytrvale řvala. Takže jsem ji radši nechala spát a trajdám s ní tak dlouho do noci. V noci už mi spí celou noc-jestli se teda 6-8 hodin spánku u mimina dá nazvat „spánek po celou noc“ Ráno vstane, napiije se ode mě trošku mlíka-já už víc než trošku nemám- převlečem, zacvičíme, vypije ještě 250ml umělého mlíka a jde spát do kočáru-jinak totiž přes den nespí- v postýlce jen v noci-jinak řve. Tak teď si to užívám s oběma dětma naplno-já taky celou dobu kašlu.
No nic, končím. Jsem ráda že se tu někdo taky ukáže a hlavně že se Terezce ve škole tak daří-myslím že i ty to vnímáš jako velký úspěch, že…
tak Zas někdy ahoj…
Předevčírem jsem s nimi byla u naší poničky, potřebovala jsem jí trochu doupravit kopyta… Terezka za 15 min stihla obalit sebe pilinama, Honzíkovi nasypat piliny do hlavy a očí, svlíknout se do trička, Honzíka do mikiny /byla nula/, umít 5 hřebenů v sudu a dva upustit dovnitř poté, co jsem na ní řvala, ať tím Honzíka nečeše, že je to špinavý (no ono už to bylo jedno – piliny, nebo bahno), uspořádat závody kdo dřív a lépe vyběhne úzké prkénko na vůz s hnojem a vylonžovat místního chudáka psa. Mezitím hojně lítala přímo za zadkem poničky a mávala s vodítkama a různými předměty. To je NAPOSLED co jsem s nima jela upravovat kopyta!