Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvojčata a vícečata
Vítejte ve virtuálním klubu dvojčat a vícečat.
Přeci jenom zažíváme něco trošku jiného, než „monorodiče“.
A na začátek bychom se mohli vzájemně trošku představit, ať vůbec máme představu, kdo do tohoto „klubu“ patří.
Nevím, jak vy, ale já víceméně jen tuším, kdo další je rodičem (prarodičem, sourozencem…) dvojčat, či vícečat. A o vašich dětech toho vím ještě méně.
Tak u nás se teď Honzík začal učit anglicky a ta naše kočka místo aby po nás opakovala česká slovíčka, tak začala anglicky. Honzík už není Di, ale Žony.
Ahoj Alice,
dceři je 22 měs. Zvířátka popisuje tak jak dělají /pes – haf haf atd./ potom nějaké slovesa /hačí, hají …/, hop, bác a když ji donutím něco zopakovat po mě, je to s velkou námahou a vidím, že se jí vůbec nechce, a jsou to většinou dvě písmenka.
Nadruhou stranu si začala sama povídat. Otevře si knížku a čte si. Ve změti písmenek se sem tam objeví i nějaké slůvko, ke kterému znám překlad 🙂
Máme kamarádku z porodnice a ta už mluví opravdu krásně. Jenže u ní v rodině je často babička nebo jiná návštěva a ti si povídají s maminkou a ona slyší i jiná slova než jen „miminkovskou mluvu“.
Proto si myslím, že nejsme na tom zas tak špatně. A jak píšeš, oni vědí,že my víme co chtějí :-)) Sem tam jí řeknu ať řekne, ale když to nejde, nechám jí být, a požádám jí o slovo, které umí a mohutně si zatleskáme :-))
Naše dvojčátka, když se narodily byly taky každý jiný. Zuzanka ta byla a je od narození podobná tatínkovi a svojí starší sestřičce-Dášence. A Alešek,byl po narození podobný mému strejdovi(mojí mamky brácha), ale ted hodně lidi říkají, že je podobný mamince. Zuzka ta je pohodářka, vystačí si s jednou hračkou třeba i celé dopoledne, ale nesmí u maminky vidět časopis, jinak je zle.Ráda si prohlíží obrázky a pak to roztrhá na takové kousíčky, že se až divím co ty její maličký ručičky dovedou. Alešek,ten je kluk s velkým K. Dokáže už si říct co chce-mamu-dudlík.Ham mu jde bezvadně, ale krásně říká ahoo-ahoj.A na lotroviny to by ho užilo.Začal chodit jako první a to přesně na silvestra-2005. a Zuzka chodila 14-dní po bráškovi. Alešek je hravější, Zuzka trochu vážnější, ale hlavní je že se mají k světu a jsou zdraví.Nejsladčí jsou když slyší muziku-Zuzka mává ručkama nahoru a dolu a kroutí u toho prdelkou a Alešek ten se kymácí ze strany na stranu. (o: Nuda s nima ropzhodně nenííí
No, my s tím mluvením taky teprve začínáme.
Obecně by se dalo říct, že Any začala chodit, Lu mluvit – prostě se víc snažila opakovat.
Jednu dobu (ještě nedávno) to bylo jen mammam (tak označovaly holky jídlo i mě) a NE (to bylo oblíbené slůvko Any, ale už i Lu objevila jeho „kouzlo“).
Ale, jak říkám, Any začala chodit, Lu mluvit – hodně opakovala a opakuje. Takže zatím říká – taj (čaj), pesek (pejsek), hají, tam, tačí (možná stačí), papa (tak dlouho říkaly i tatínkovi – ráno ho maximálně viděly odcházet, večer se vracel, když už se ukládaly), pínka (plínka), haf…
Any se už taky přidává.
Ale překvapuje mě, jak moc rozumí – ukazují části chleba, rozumí, když chci něco podat (podají, jen není vždy jisté, co)…
Takže zpíváme, čteme, pojmenováváme (holčičky ukazují a maminka říká, co to je).
Myslím, že ještě mají čas. I tak mi už jde kolikrát hlava kolem, protože si často vystačí s všeoznačujícím „mmmmmmm“…
Radu nemám, jsem na tom podobně, ale nám už bude 2,5 roku. Já byla namlsaná za svých třech dětí, kteří na roce a půl začaly mluvit a ve dvou letech už mluvily ve větách. No, ale naše poslední slečna si dává na čas, rozumíme ji akorát mami,tati,já,ham,pití,čurat,eee,tady,sem,tam jinak si vede svou a dá se říct, že pusu nezavře, ale nikdo ji nerozumí.Naše paní doktorka říkala, že je důležitý, že ona rozumí nám a reaguje na to co po ni chcem. Teď začne chodit do školky, tak jsem zvědavá jestli ji to donutí k mluvení.
To ti naši dva prckové byli hned od prvního dne keždej úplně jinej.V Lucince jsem hned viděla sebe- teda jestli se to na tom miniaturním tvorečkovi(800g,33cm!) dalo vůbec poznat, jestli jsem si to jen nenamýšlela..
Kuba je zas celej taťka.
Lucinka je tmavá, Kuba blonďák. Oči mají skoro stejný (hnědý, po mamince!!).
Povahově jsou taky každej úplně jinej.Lucik je malej zuřivec.Nevím jestli je to tím, že je holka (kluci jsou prý lenošnější, pohodáři), ale ve všem bráchu předehnala tak o měsíc až dva.Je to náš malý ďáblík.
Kuba je opravdu pohodář,nad vším hrozně přemýšlí, je to takovej kliďas. I když, když ho to chytne, stojí to za to. Třeba zrovna dnes večer, z ničeho nic začal po pokoji lítat jak šílenec a hrozně se tomu smál!!
Každej je opravdu úplně jinej!
Chtěla jsem se zeptat, jak jste na tom s mluvením.Těm našim prckům je 20.mšsíců – no a nic moc. Spíš to nic, než moc!!!Na 1 1/2 roční prohlídce se mě doktorka ptala jak mluvíme a já ji po minulé zkušenosti musela zalhát, že jako jo, že dobrý.Pořád si totiž mele svou, že už nějaký ty slůvka mají umět.Jenže jak toho docílit, to už mi neřekne…
Lucik ten se snaží víc,napodobí pejska,ovečku, občas třeba řekne ňam, ale slůvka se tomu moc říct nedá. Kuba ten je pohodář, toho to nebere vůbec. Oba totiž pochopili, že tím svým natahováním ručiček, ukazováním a nějakým tím prapodivným skřekem stejně svého dosáhnou.
Jak jste na tom vy???Máte někdo nějakou „osvěčenou radu“ ?
Alice
Naše holky jsou dvojčata dvojvaječná.
Dalo by se tedy zjednodušeně říci, že jsou to prostě dva sourozenci (tak rozdílní, jak jen sourozenci mohou být), jen shodou okolností mají stejný den,
ba okamžik, narození.
Když jsem holčičky viděla poprvé, nedokázala jsem je rozeznat. A trochu problém jsem s tím měla, dokud jsem s holčičkama nemohla být celodenně.
Čím starší byly, tím jsem viděla více rozdílů – jak ve fyzické podobě, tak v povaze.
Ale sestřičky v nemocnici si je neustále pletly (no až tak pravda to není – holky totiž měly na zavinovačkách cedulky… Lucinka „A“ a Anežka „B“).
Ještě dnes se lidé často diví, jak holky rozeznám. „Vždyť jsou úplně stejné…!“
Hm, možná bych tak taky mluvila o cizích dětech.
Ale když holky jsou fakt každá jiná.
Jak podobou (sice jsou obě tmavooké blondýnečky, ale tak rozdílné), tak dovednostmi (např. Any dřív chodila, ale Lu se zase snaží víc mluvit),
ale nakonec i povahou (třeba Lu se celý den chechtá, Any je vážnější; Any se všeho hrozně leká, Lu je pohodářka; Lu lpí na určitých hračkách, Any si vystačí s tím, co je „po ruce“ a dobrovolně Lu vydá tu její oblíbenou a vezme si jinou…)
A takhle bych mohla pokračovat dále.
Dadýsku,
vím, že s jednou cácorou tady moc parády nenadělám:-)) Ale už vím jedno, nočník se nedá uspěchat. Nika aktivně nončík používala až od 25 měsíců. Takže vy mát ještě čas. Šlo to samo ze dne na den.
My to dělali takto: Nechala jsem ji bez pleny a ptala se jí, jestli chce čurat. Ze začátku jsem ji prostě co půl hodiny na hrnec posadila. Když jsem čekala hodinu, občas jsme to nestihli. Pak už uměla zareagovat na otázku a šla na hrnec a po několika dnech jsem se už ptát nemusela, začala chodit sama.
Po každém úspěchu to u nás bylo jako v cirkuse, velké tleskání, hlasitá pochvala a velká pusa.
Před tím i když byla durch mokrá jí to vůbec nevadilo a když jsem si toho hned nevšimla, ani mi to neřekla:-(
Kakání jsme měli vyřešeno nějak samo, kolem roku se naučila řikat „bobika“ a my ji hned dali na hrnec. Sama nešla, ale oznámila.Teď už jde sama i kakat.
Tak boji zdar a atˇse zadaří.
ahojky Alice já mámtaky od roka dva nočníky to dělaly potřebu krásně, ale ted prostě nic sem tam Zuzka, ale alešek nic jsem z toho na nervy anejvíc mi vadí, že jim nevadí to mokrý prádlo na sobě.Uvidíme jak to vše dopadne. ahojda a díky za rady a podpory (o: