Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvojčata a vícečata
Vítejte ve virtuálním klubu dvojčat a vícečat.
Přeci jenom zažíváme něco trošku jiného, než „monorodiče“.
A na začátek bychom se mohli vzájemně trošku představit, ať vůbec máme představu, kdo do tohoto „klubu“ patří.
Nevím, jak vy, ale já víceméně jen tuším, kdo další je rodičem (prarodičem, sourozencem…) dvojčat, či vícečat. A o vašich dětech toho vím ještě méně.
Naše malá mluvila hodně brzy, v roce a půl říkala bez problémů : mami, tati, pejsek,… a ve dvou letech dávala dohromady věty např.: Máme doma kočku domácí. Teď jí budou tři roky a je k nezastavení a mluví v souvětích. A recept? Asi není žádný, každé dítko se dříve nebo později rozmluví. 🙂
Tak jsem tu a jdu napsat něco o mých prdelkách. Lucinka s Filípkem se narodili v havlíčkobrodské porodnici 24.10.2006 císařem ve 37 tt, Filí měl 2750 g a 49 cm a Lucí 2370 g a 47 cm, no a v devíti měsících jsme měli už 11,3 a 9,7 kg… doktorka ani nechtěla věřit těm údajům na váze… prostě rosteme jak z vody.
na fotky mlžete juknout tady:
http://www.modrykonik.cz/album/album.php?vAlbumID=9402&vReferer=%2Falbum%2Fmyalbums.php%3F
a taky tady :
http://www.modrykonik.cz/album/album.php?vAlbumID=21351&vReferer=%2Falbum%2Fmyalbums.php%3F
a tady :
http://www.modrykonik.cz/album/album.php?vAlbumID=52512&vReferer=%2Falbum%2Fmyalbums.php%3F
Renča 🙂
Další maminka dvojčátek – aarenka.
Práskla se v komentáři pod mým článkem o nočníku, ale víc, než že je jejím dětem 10 měsíců, nevíme…
Třeba se odtajní sama…!?
No šikulky ,my taky zdravíme a to ještě prcek zvedne ruku a ukáže na dotyčného a řekne dobý den:-)) a taky nake/naschle/ když odcházíme. Taky myslím,že je to období,kdy je to baví a pak nastane to kdy budem muset zdravení vštípit jako slušnost a povinnost…líbí se mi to a hodně se mi nelíbí když třeba 5ti letá holčička nepozdraví a ještě klopí oči,že mě nevidí…no a maminka na to nic…a to teď myslím lidi co potkávám každý den a říkáme si ahoj….tož tak. K
Joj, tak zas mi bereš iluze… No jo, já jsem matkou poprvé, tak to ještě tak prožívám.
;o)
Jinak taky už mívám chvilky, kdybych se nejradši zahrabala deset metrů pod zem… – holčičky už taky začínají perlit. Ale ani se nezačervenám – neumím to.
Jarmuschko, držím palce, ať holkám to zdravení vydrží. Taky jsme si fází „slušňáka“ prošly, svého času Áňa zdravila i psy dobrý den ;-)) Teď to má podle nálady – někdy zdraví jen dospělý, někdy říká dobrý den i dětem, někdy nezdraví vůbec. Nedávno mi zase vysvětlovala, že říká ahoj jen dětem, co s ní chodí do školky, ostatní buď nezdraví nebo jim říká dobrý den a nashledanou. Dnes pro změnu známému na otázku, jestli chodí do školy, odpověděla: „Ne a už běž pryč, ty zlej manželu.“
Občas bych se hanbou propadla, občas jsem zase pyšná, jak je zdvořilá holčička…
Čas pokročil, naše holčičky povyrostly, zase vyspěly.
Začaly více mluvit, je jim stále více rozumnět… – i když teda jim stále nejvíce rozumím já, manža i babičky s dědečkem se mě často musejí ptát na překlad.
Na plné pecky (dá-li se to tak říct) nám začalo období osamostatňování se – stále slyším „sama sama“. Taky mi často oznamují „nepapam“, „nepinkam“ – v okamžiku, kdy vyhlásím, že jdeme jíst, případně spát.
Nebo naopak „papam“, „pinkam“ a podobně.
Velice úspěšně taky holčičky napodobují dospělé členy své rodiny (např. oblínená průpovídka Lu „Co to tady máme!?“ – slyšeno od babičky).
Taky nás začaly holky napomínat, nebo komentují naše konání…
Ale co mě těší, že rády a nahlas zdraví (odpovídají na pozdrav) – co jsme se přestěhovali na vesnici, kde se zdraví každý s každým, si aspoň dělají do budoucna „dobré oko“.
Další trojčátková maminka:
právě dvouletá trojčátka Dominiček, Karolínka a Tomášek (maminka turtledove)
Snad už si najdu čas na to resumé…
dobrej nápad, Jarmuschko! jsem zvědavá, kolik nás tady napočítáš… :-))
Zase je nás víc:
dvouletí Jan a Adam (maminka Jamborka)
Příležitostně udělám souhrn, ať zas získáme přehled.
;o)