Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvojčata a vícečata
Vítejte ve virtuálním klubu dvojčat a vícečat.
Přeci jenom zažíváme něco trošku jiného, než „monorodiče“.
A na začátek bychom se mohli vzájemně trošku představit, ať vůbec máme představu, kdo do tohoto „klubu“ patří.
Nevím, jak vy, ale já víceméně jen tuším, kdo další je rodičem (prarodičem, sourozencem…) dvojčat, či vícečat. A o vašich dětech toho vím ještě méně.
Ahojky něco málo vím o admaně. trojčátka se jmenují
Adámek, Natálka a Matýsek. kdy se narodily si nevzpomínám.Mají se čile k světu. Admana ted schání práci a bydlení, tak asi nemá čas na pc.Je v jednom kole.Až bude mít volněji určitě vám svá trojčátka ráda představí.
Tak ahoj holky. Přidám se teda k vám. Stále tu čtu trojčata nedonosím. Dvojčata se taky přece většinou rodí dříve. Mám trojčata která se narodila 13.11.2001 Narodili se ve 30 týdnu ve Zlíně. Šárka 1290g 41cm, Lenka 1240g 40cm,Pavel 1320g 40cm. Z nemocnice jsme šli domů 4.1.2002. Lenka zůstala v Brně, byla na tom zdravotně nejhůř.Měla velmi špatnou prognozu do života, ale zvládli jsme to. V rámci možností je OK.Chodí, mluví,jezdí na kole bez opory. Má přece dva tahouny, kteří jí pomáhají. Kdyby neměla ty dva, tak si myslím, že by byla daleko horší. Jen abych nezapoměla, mají ještě brášku Jendu. Ten se narodil 22.5.1998 Hezké vánoce děvčata:-)
Jarmuschko,tak teda doufej. Já se už několik let uklidňuji tím, že bude líp a ono stále nic:-))) Bude to asi tím, že je jich tolik. Já říkám, jedno dítě zabavíš v pohodě, na dvě máš dvě ruce, ale co tři?
Jarmuschko, představa, jak holky běhají každá někam jinam m pobavila(škodolibě),ale koukám, že mají celkem smysl pro odpovědnost. Když si vzpomenu, jak jsem Niku občas naháněla:-))) Ale s tím kočárem jsem to dělala taky, až na to, že jsem jí nesměla pomáhat udržovat směr(on nám nejezdil rovně, ale zatáčel automaticky na jednu stranu, takže tlakem na rukojeť jsme udržovali směr), což bylo příčinou různých karambolů – nájezdy na patníky, vjezdy do díry a podobně:-))Už tehdy razila teorii sama sama.
Je zvláštní, že děti mají zvláštní cit špinit jen buď slavnostní, nebo světlé oblečení.:-)) U nás je to taky tak a obávám se, že jestli je po mě, tak ještě dlouho bude. Ať žije sůl na skvrny!:-)
Učinila jsem zajímavý objev.
Holčičky, když s nimi vyrazíme ven bez kočárku (ovšem k tomu se já, když jdu sama, odhodlávám zatím jen sporadicky), už se nerozebíhají všemi směry.
Ale naopak jsou schopné a hlavně ochotné jít přibližně stejným směrem, jako my.
Teď dokonce jsme s manžou zjistili, že holky se začaly dobrovolně držet za ruku, ba trvají na tom.
To asi proto, že je brzo tma, tak to tak nějak na ně působí…
Když ale vyrážím s holčičkama do města, tak je usadím do kočáru a vyrazím. Jinak bych se tam s nima nedostala.
(Sice už jsem zvažovala využít MHD, ale ta nám tu jezdí docela sporadicky, takže když nestihneme jeden určitý spoj, na další bychom čekaly několik desítek minut. A to se mi fakt nechce…)
Při cestě zpátky holčičky pravidelně vysadím na začátku sídliště, madlo kočárku dám dolů, holky se chytnou (tlačí přece kočár) a jedem.
Kupodivu ale pravidelně chytá obě amok, a to většinou před naším vchodem.
Klesnutí na kolena (v tmavých riflích a za sucha ne, ale jak mají něco světlejšího nebo je venku vlhko…), či rovnou prásknutí sebou na zem se stalo takřka pravidlem.
No, snažím se sama sebe přesvědčit, že to je obvyklé vývojové stadium a že je to přejde.
Doufám…
A máme další:
Natálka a Lucinka (maminka lencaw).
Janičce je 26 měsíců,spoustu slov už umí krásně,snaží se hodně opakovat,spojovat slova ve věty konečně si začínáme užívat tu legraci při prvním mluvení.Ale zůstává jí i spousta pojmenování,které si pro dorozumění oblíbila.Jarmuschka ni připomněla jak přišla domů a povídá“viděla pipika“=ptáčka,mňauka je kočička,ještě má velmi oblíbené slovo mňaminka-to je všechno kromě snídaně,oběda a večeře:o) Se skloňováním je to taky k pousmání.“Za kým jdeš Janičko?“ „za maminkou,tatínkou a miminkou“
Zaznamenala jsem další „pokrok“ – Lu má (spíš asi bezděčně) dvě různá slova pro rozlišení množství.
Vidí-li hejno ptáků, říká „táci“.
Vidí-li jednoho ptáka, říká „pká“.
Holky mají opravdu snahu po nás opakovat. Takže v tom pokračujeme.
A dokonce lze hovořit o prvních větách (dnes ráno „tata…. hají…“
;o)
Hm, tak karta se začíná obracet.
Dneska jsem několikrát sundávala Lu z Anežky (sedala jí na hlavu a za krk, zalehávala ji).
Milá Kamilo, Lucinko a Kačenko – vítejte!
Jsem ráda, že se náš „klub“ pomalu rozrůstá.
A že tu jsou i starší, protože my mladší můžeme čerpat rozumy.