Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvojčata a vícečata
Vítejte ve virtuálním klubu dvojčat a vícečat.
Přeci jenom zažíváme něco trošku jiného, než „monorodiče“.
A na začátek bychom se mohli vzájemně trošku představit, ať vůbec máme představu, kdo do tohoto „klubu“ patří.
Nevím, jak vy, ale já víceméně jen tuším, kdo další je rodičem (prarodičem, sourozencem…) dvojčat, či vícečat. A o vašich dětech toho vím ještě méně.
Pro dvoji mamku.
Docela hezky jsi se vybarvila. Ten kdo tě nezná, tak musí nad tebou brečet, ale pro ty co tě znají jsi pěkná s…. Když jsi byla s otcem svých dvojčat a on odešel na noční, tak to jsi večer sama nebyla. Když jste ho zadlužili a on neměl na splátky, tak jsi ho vyhodila. Píšeš, že jsi 10 měsíců sama? A s kým jezdíš na výlety? S kým si chodíš užívat? To je asi přízrak? Je zajímavé, že ten přízrak k tobě chodil již v době, kdy jsi byla s otcem svých dětí. Být tebou tak se nad sebou zamyslím. A za to v jakém zdravotním stavu je tvůj syn si můžeš sama. Jsi matka nemocného dítěte a podle toho by jsi se měla k tomu postavit a ne courat, užívat si života.
Přítel z Litvínova
Holky jsou éra…
Hm, tak asi začíná být jasno…
Tuhle se Lu k něčemu sama přiznala.
V takových případech se vždy jednomu ukřivdí.
Bohužel, často to bývá vždy jeden a ten samý (ta samá).
U nás je to stejné, a to nemáme dvojčata.
Časem se dá vyvinout něco jako pozorovací smysl, a odhadnout podle reakce na trest, jak to skutečně bylo.
U nás je ten mladší pěkná záškvara a ten starší se kolikrát sveze v jeho průšvizích. Už to o něm vím, a udeřím rovnou na mladšího. Někdy se netrefím, to je riziko, bohužel.
Spravedliví v tomto nemůžeme být, bohužel. Ale život je plný nespravedlnosti. Jen je nutno dbát na to, aby to neodnášel furt jen ten jeden.
Trvala jsem na postihu pro obě.
Když nerozlišují holky, nerozlišuji já.
Lu to brala s ledovým klidem, Any se neobešla bez slziček a vztekání (jak charakteristické pro obě dvě).
Ano, také si myslím, že bude hůř… že toto je teprve začátek.
Jo, když jsem pak situaci popisovala večer tatínkovi, také se zkoušel ptát. Pochodil jako já.
Řešení situace by mě taky zajímalo 🙂
Já bych nerozlišovala, vina bude kolektivní:-)))) A Jarmuschko, mám pocit, že bude hůř:-) Jak jsi to vyřešila?
A je to tady!
Nechala jsem dneska holky chvilku o samotě dole v pokoji, šla jsem cosi udělat do patra. Holky si prohlížely fotky v albech, prohlížely si knížky, schovávaly sponky do krabiček… Když jsem se vrátila, ležela alba na zemi, holky se věnovaly čemusi jinému a dělaly, že tam alba nejsou. Zjistila jsem, že z jednoho alba je vytržená horní „obálka“ na fotky.
Tak jsem se ptala holek, kdo to udělal.
A co jsem se dozvěděla?
Any prohlásila, že to udělala Lu.
Lu zase, že to udělala Any.
A trvaly na tom.
To máte krásný rituál, Jarmuschko.
To já poslední dobou přemlouvám Anetku, aby vyprávěla ona mě 🙂 Jsem celkem nenáročná. Stačí mi, když Zebra povídá Ruovi „ahóój“ 🙂
Naše holky jsou spáči. Inu, mají být po kom. Manža i já si rádi přispíme, když je možno (no, manža s tím problém nemá, já se s tím vyspáním do sytosti musím asi ještě na nějaký ten pátek rozloučit).
Holky spí v noci prakticky bez buzení se. Spí i po obědě – tříhodinový spánek není výjimkou.
Máme takový rituál, že když před ukládáním sedí na nočníku, přebalujem (jak dlouho ještě?), převlíkáme do pyžamka… – vykládám jim pohádky (veršované od Hrubína), říkanky, zpívám písničky.
A když holky uložím do postýlek, pouštím jim ještě CD s pohádkami. Funkci „SLEEP“ nastavím na 30 minut (po této době se CD přehravač vypne – to už holky většinou spí).
Zatím máme jen jedno takové vhodné CD – a to „Večerníčkovy pohádky“. Jsou tam:
1) Včelí medvídci
2) Krakonoš
3) Krteček
4) Broučci
5) Bob a Bobek
6) Mach a Šebestová
7) Rumcajs
8) Rákosníček
Holky si to CD moc oblíbily, časem se naučily některé pasáže (které mi občas opakovaly i bez CD, a chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, co mi to vlastně říkají…)
Ovšem poslední dobou má každá svou pohádku-favoritku. A každá jinou. Jak jinak.
Any nejvíce zaujal Rákosníček, Lu horuje pro Krtečka.
A každý den, respektive dvakrát denně, se po uložení doslova rozhoří vášnivá debata, kterou pohádku mám pustit. A nesmím udělat výběr, aby začínal jinou než jednou z těch dvou výše jmenovaných (Rákosníček je jako poslední pohádka na CD; sice je delší, ale přesto se po ní dosti dlouho reprodukuje ticho…)
Tak to zatím řešíme tak, že po-o pouštíme Krtečka, a večer Rákosníčka (ta pohádka je o hvězdách).
Takový my máme debatní kroužek. A to máme jen jedno CD. Co budeme dělat, až naši audiotéku rozšíříme…!?