Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Také máte hyperaktivní dítko?
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ještě jsem zapomněla dodat, že Natálka má smysl pro čísla- narodila se 12.3. ve 22:20 hodin. NO nic, jdu zase kojit, tak Zatím ahoj.
Ahoj Vladi, tak jsme na světě. Jmenuje se Natálka, měřila 50cm a vážila 3950g-takže větší než jsme očekávali, doktor při posledním vážení přes ultrazvuk hlásil okolo 3,6kg, to bylo v pondělí a ve středu jsem rodila. Musím říct, že takový porod jsem si přála-rychlý, málo bolestný-po 6 hodině večer mi začala prosakovat plodová voda, uložila jsem v klidu Davču do postele a okolo deváté jsme dorazili do porodnice, než napsali porodopis a prošla jsem se s klystýrem, osprchovala jse a hned šla rodit, za půl hoďky byla na světě.Je zlatá a prostě vzorné miminko.
Ale David začal žárlit a dělá mi naschvály, jsme doma teprv asi 3 týdny a už má Davča na kontě nejmíň 20 vyložených naschválů-nejlepší kousek byl se zákuskem- dovolila jsem mu před večeří větrník, velký a plný krému, a šla jsem kojit místo toho abych na něho dohlížela jak jí. A asi tušíš jak to dopadlo-zákusek byl naprosto všude-na zdi, na stole, na jeho hlavě, na rukách a všude kde šel, protže nevydrží sedět u stolu.Má ji rád, to je vidět, ale mě se mstí za to že kojím a nemůžu se mu věnovat naplno. Jestli to tak půjde dál,budu s ním muset k psycholožce. Jinak už chodí do školky na celý den, ale učitelky si ztěžují že nespí a dělá v posteli hovadiny-to já vím-nespí odpoledne už od 2 let, ale asi spoléhají na to, že když si budou stěžovat tak ho budu vyzvedávat po obědě.Když náš David spí během dne, tak jsou jen 2 možnosti-buď nespal v noci, nebo jede autem :-))on se chodí do auta zásadně vyspat.
Řešila jsi taky žárlivost na sourozence?A jak?Nějaká rada by se mi moc hodila, protože mám dojem, že mě za nedlouho odvezou.Jinak tu dovolenou ti moc přeju, je zto určitě příjemná změna-co dokážou kapky před spaním, že?
Ahoj Ovečko,
tak jak se má miminko???? Jste ok?? :-))
Při druhé návštěvě psycholožky už se Terka lehce projevila a paní doktorka mi řekla, že vidí, že hyperaktivní je. Trochu jsem jí povyprávěla o tom jejím světě, o každodenních afektech u oblékání a změnách činností.. Sebrala nám prášky na spaní a dala nám kapičky Risperdal.
Terezka bere nejnižší dávku třetí den (jen večer), ale po ty tři dny je s ní normální řeč, nezpívá si své písně ani po ránu a komunikuje v kteroukoli denní dobu, reaguje na jméno – a hlavně nemá ty své afekty!!!! To je taková úúúúúleva :-)))
Nevím, jestli a na jak dlouho to zabere, po týdnu mám volat, jaké jsou účinky, ale tohle je pro mě jako dovolená DDDD
Na kapičkách je napsáno, že se podávají i v případě „odcizení se společnosti“, maniodepresivní psychóza atd… Každopádně – Terezka nemá vyloženě euforii (což mívala – buď byla v depresi, nebo euforii), ale má normální náladu, není negativistická! :-))) Úplně koukám na to, že jí vysvětlím důsledky a ona to vezme v úvahu, zamyslí se a zařídí se podle toho! Tohle jsem u ní totiž zažila naposledy před rokem 🙁 Od té doby se s ní nedalo vůbec komunikovat.
No – tak já si užívám každého dne „klidu“, protože tohle už jsem potřebovala jako sůl… A Terezka vypadá mnohem spokojenější 🙂 Nikdo na ní totiž neječí DDD
No máš to těžké, podstatně těžší než já, David nejspíš není takový negativista jako Terka, ikdyž na něj taky nic nezabírá-a zkoušela jsem toho taky hodně.
My mámy máme nárok na depky, protože někdy to už opravdu nejde zvládat, zvlášť když se toho nahrne moc najednou.Žádná supermáma neexistuje, každá vyjede na své děti-někdy i zbytečně-jak moje máma je náladová a utápí se v depresích i několik měsíců-ale naučila jsem se to ignorovat, protože jen pohled na ni mi dokázal zkazit náladu na celý den. Ono to tak prostě je. Když sivzpomenu jaké jsem byla kvítko, tak si někdy říkám, že David ještě není tak hrozný, že to mohlo být horší-a někdy si říkám jestli ho náhodou nemám za trest.
Děti mají sklon být sobecké a kruté-tím jsou taky tak upřímné-nepřetvařují se a dávajéí okolí jasně najevo co cítí a myslí.
Spíš držím palce já tobě, protože to máš s Terkou opravdu těžší a vyžaduje to moc psychických sil se nezbláznit-ještě potom pokud se ve svém okolí setkáváš s babkama které ti vykládají jak to ony měly těžké, že tvrdě pracovaly a měli 5 dětí a vychovávalo se zásadně rákoskou(určitě ses s tím setkala)-naše sousedka má ty tendence mě neustále poučovat o výchově dětí-přitom sama když šla na pole dělat tak děcka napájela makovinama aby celý den spaly a neotravovaly.
No prostě-vydrž,Prťka, vydrž!
To je hezké :-))
Ono – u nás to nejde „v klidu“ ani když ten režim má. Vzteká se, ale míň. Je neustále na něco a na někoho naštvaná, a já se nemám kde odreagovat 🙁 Zkoušela jsem za to vztekání jí posílat do koupelny, dát na zadek, tresty v podobě uklízení a zákazu TV a jiné – na to nic nezabírá… Chválím jí pokaždé, když zůstane v klidu…Ono jí to prostě vůbec nedojde, že na mě nemá ječet. Jsou dny, kdy to přecházím v pohodě a s dobrou náladou, ale jsou dny, kdy to prostě už psychicky neustojím a jo – jsem na ní naštvaná. Jakoby viděla jen sebe, jak se cítí ostatní je jí úplně fuk. Udržovat režim a stát nad ní celou dobu, než činnost udělá – to už s druhým dítětem až tak nejde. Honzíček mi mezitím vleze v kuchyni na stůl a hrabe se na okno – a já mezitím mám kontrolovat, jestli si Terezka vzala do ruky kartáček na zuby a začala si zuby čistit? To prostě není v mých silách.
Tak se drž, ať do dobře zvládneš!
Ahoj Vladi,napíšu, vypadá to že se narodí co nevidět-očekávám již každý den, ikdyž termín mám až za 14dní-byla jsem ujištěna, že to nevydržím ani týden, natož 2. Já myslím, že Terezka to možná přímo nepozná, ale na druhou stranu to asi každé děcko vycítí kdy je klid a kdy ne,jen potřebuje být ujišťováno že to tak je.
Tu druhou možnost kterou popisuješ u těch rituálů máme úplně stejnou-řev a pláč, ale když nehouknu tak je to taky stejné-nic se neděje. Včera jsem taky udělala vyjímku v pravidlech a bylo to s kraválem-ráno jsem ho nechala koukat na telku do 9 hodin,ikdyž se okolo 7 obléká a v 8 má snídani. Nechala jsem ho v pyžamu koukat na hřiště a hádej co bylo-potom už se vztekal, že se nechce obléct a nechce jíst-prostě vztek a řev-tatínkův-ten měl jen kousek k tomu aby mu nestřelil. Nakonec jsem tatínka poslala něco dělat a hučela do něj sama-za čtvrt hodiny už seděl u jídla a za 3/4 už byl i po jídle.Ale včerejšek byl velmi poučný pro mě i pro tatínka, já si z toho vzala-žádné porušování rituálů a tatínek si spíš nevzal, ten si pořád opakuje že ho sám nezvládne až budu pryč-bohužel mám stejný dojem, a tak nejspíš synek ztráví většinu mé nepřítomnosti u babičky a já jak se vrátím z porodnice budu muset znovu začít od začátku-zavést a udržovat rituály, pracovat na jeho přístupnosti aby mě poslouchal a nejspíš i budu muset obnovovat vztah mezi taťkou a synem, protože se od něj David odtáhne když se taťka bude rozčilovat pokaždé co se bude muset něco dělat.Navíc taťka nemá ani náznak smyslu pro pravidelný režim a to bude asi ten největší problém. Takže máme před sebou nejspíš těžké období všichni, a mamka to bude muset zas všechno zvládnout. Terezce věř, ona ti taky věří, jen asi opravdu musí být ujišťována že nedělá pořád všechno špatně a pomalu,ten pocit určitě taky znáš, když do tebe pořád někdo hučí a je neustále náročný na tvé schopnosti, tak si taky začneš připadat že jsi k ničemu a nic nezvládáš-narozdíl od ostatních-U mě se to teda děje, protože já se přímo obklopuju náročnýma lidma-včetně mého manžela.
Ještě náš David se ujišťuje sám-on se zeptá „mami nezlobím?“ a já mu odpovím většinou otázkou „děláš co jsem po tobě chtěla?“ On odpoví „ano“ nebo „snažím se“, většinou „chci to dělat“-a já mu odpovím „no tak nezlobíš“. Tak se mě zeptá i několikrát denně, když má pocit že jsem třeba rozladěná nebo se zrovna neusmívám. Takže on to cítí, ale radši se zeptá. Terezka to určitě taky cítí, ale ona se nezeptá.
Ovečko, pak napiš, jak snáší Davídek sourozence :-))
Honzíčkovi budou dva roky. Docela mě tím svým „rozumným“ přístupem šokuje :-)) To neznám.
Víš, já taky až tak trpělivá nejsem… Dnes ráno jsem zrovna na Terezku ječela jak Viktorka. Ale u ní jsou jen dvě možnosti. Buď jí nechám její rituály a její tempo (ale stejně na ní musím přitlačit, jinak se totiž nezačne oblékat nikdy), nebo jí komplet obleču, dotlačím do koupelny, učešu a vyšoupnu za dveře.. Jenže ta druhá možnost je pokaždé s řevem – mým, a pláčem – jejím, protože když na ní nehouknu, aby se lekla, je schopná se válet po zemi, kopat a ječet na mě.
Dnes šla prvně po týdnu do školky, myslím, že se mi podařilo narušit pár jejích rituálů, které „musí“ udělat před odchodem, zítra jí to nedovolím znovu a doufám, že ve středu už to bude v klidu.
U Terezky je to asi také trochu dáno tím, že ona neví, že když mluvím klidně, ale neusmívám se, že se nezlobím. Zrovna včera večer jsem jí to musela vysvětlovat. Už tomu fakt začínám věřit, že to nepozná…
Tak Ti přeji pohodové miminko!
Ahojte holky, tak jsme byli na kontrole u psycholožky a byla jsem více než překvapena-Ve zkrácené verzi řekla ano, má ADHD, ale problém není-on se vyrovnává se světem a sebou tím imaginárním kamarádem-což bývá u těchto dětí časté.Doma ho prý vedu dobře a kdyby se zlepšila ještě ta školka, tak není problém vůbec nikde. Jen teda se musím ozvat ve školce aby doma neměl „čehý“ a ve školce zas „hot“. Prostě nějak se domluvit s učitelkama aby se snažily ho regulovat pokud možno podle domácích pravidel. Jinak teď máme sice trochu problém s agresivitou vůči ostatním,ale všímám si že je agresivní spíš až když si neví rady jak jinak řešit vzniklou situaci. Na další kontrolu nás zatím neobjednala s tím, že když nastane zas nějaký výchovný problém se kterým si nebudu vědět rady, tak potom si mám zavolat, jinak má pocit, že to zvládám víc než dobře a fakt je, že David už přestává být takový negativista a je celkem ochoten poslouchat. To je zas asi ten jeho zlom-vždycky když dosáhl nějakého věku, tak nastal nějaký zlom v chování a vývoji a většinou bylo vše úplně jinak během 14 dní. Do 3 týdnů se nám má narodit princezna, tak jsem zvědavá co na to náš starší princ-bojím se že bude moc žárlit a bude jí ubližovat, ale třeba je má obava zbytečná, protože k ostatním miminkům je velmi pozorný a hodný-jenže ty s ním nebydlí. Nicméně bych závěrem řekla, že jsme dopadli lépe než jsem očekávala nebo spíš to spolu zvládáme lépe než bych očekávala- mám hřejivý pocit na srdci, ikdyž ještě nemáme vyhráno. Tak to jsem se jen potřebovala někomu pochlubit.
Vladi tak to ti přeju, opravdu mít dvě Terezky by už asi bylo moc.Kolik je Honzíčkovi? U Davida tady to poznávání vlastních potřeb začalo až poslední 3 měsíce-včera mu byly 4 roky-to je, si myslím,skoro v normě.Jinak ani teď mi kolikrát neřekne mami já mám hlad-místo toho začne fňukat a dožadovat se kokina a když nedám, tak nastane vztek, řvaní na plné pecky-jsem lakomá a pošle na mě draka a ten mě sežere :-). Jenže jsem udělala takové pravidlo, že nejdřív jídlo a potom když to sní tak kokino a trvám na tom urputně a neústupně, takže už se s tím konečně (po více jak roce) začíná smiřovat že ve 3 hodiny máme svačinu a po ní teprve kokino.Až poslední měsíc ale říká že má hlad. Taky mi neřekne že chce spát, místo toho se radši uloží na sedačku a když ho hned nedonutím k hygieně tak usne.
S Terezkou to máš vážně těžké, já si říkám že jsem ještě dopadla celkem dobře, protože se od normálu až tak příliš neodchyluje, aspoň teď už ne,(asi z toho začíná vyrůstat), ale očekávám že jak se narodí princezna tak budem bojovat zase,Protože se nejspíš bude cítit neobletovanej-do teď byl jedináček a pupek světa-aspoň u ostatních, já to nedávala tolik najevo, ikdyž u mě to bylo stejné.
Neboj, Terezka se taky zlepší, má evidentně správný přístup, což u těchto dětí znamená základ vychovatelnosti.Máš trpělivost která mě kolikrát chybí a pak si sama způsobím Davidův vzdor-já jsem taková, že mám sice trpělivost, ale ne věčnou,pohár přeteče a já bouchnu.Pak se sice uklidním stejně rychle jako jsem bouchla, ale David se zasekne a už nechce spolupracovat vůbec, takže se kolikrát stejně nedopracujem k tomu aby udělal co je potřeba.Takže u nás je to hodně o komunikaci, většinou něco udělám špatně a tím se mi odtáhne a nedělá nic, protože je uraženej, že se na něj zlobím, přitom nemám důvod-on ho nevidí.Naštěstí ty moje výbuchy a zlobení nechápe tak že ho nemám ráda,vždy jsem mu opakovala že se sice zlobím ale ráda ho mám pořád (to byla chyba babičky-ta když neudělal co chtěla,tak mu řekla že ho za to nemá ráda a já mu pak musela neustále opakovat že já ho ráda mám pořád bez ohledu na to jak se chová), tak snad díky tomu neustálému ujišťování o mé lásce je celkem přístupný mě poslouchat-narozdíl od ostatních.
Ovečko, to je asi normální, že se osamostatňuje. Terezka je často i strašně uzavřená 🙁 Docela koukám poslední dobou na Honzíčka.. On pozná, že má hlad, pozná že chce spát, má často dobrou náladu – takové normální věci, by někdo řekl. Ale Terezka ještě nikdy za 6 let neřekla „Chce se mi spát“. Asi se nade mnou někdo tam nahoře smiloval a řekl si, že dvě Terezky asi už nezvládnu :-))