Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Také máte hyperaktivní dítko?
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
Ahojky Vladi, já už delší dobu taky nějak pozoruju, že by to mohlo být i něco jiného a napadá mě jediné, zkusit Terezku nechat vyšetřit na poruchy autistického spektra. Pro děti s autismem jsou typické řazení věcí na milimetry, rituály, nepřiměřené reakce, dlouho nemluví. Pro Aspergerův syndrom zase vysoká inteligence v určité oblasti, je to něco podobného jako autismus, ale dítě komunikuje a mluví (o AS bych u terezky uvažovala víc). Aspoň se zeptat dr. nebo s někým zkonzultovat, kdo má zkušenosti, já je nemám, znám jen teorii a nevím, jestli to jde dohromady s ADHD, ale pro klid duše bych se zeptala. Zkus se podívat na http://www.autismus.cz a jestli má těch příznaků více, tak se zeptej.
Ahoj Dášo.
Tak zatím spíš jen přemýšlím,kam bych Martinu „upsala“,aby se alespon trochu zbavila té nadbytečné energie.Taky jsem uvažovala o judu,ale hlavně spíš proto,že tam jezdí s klukem ještě moje kamarádka a její sestřenka se svými dvojčaty-obě chodí shodou okolností s Martinou do jedné třídy ve školce.Máme ted jít na nějaké vyšetření k psycholožce,tak se jí zkusím zeptat,jaký na to má názor a jestli by třeba něco nedoporučila.
Jinak se ale musím přiznat,že Martinu nezajímá ale vůbec nic,opravdu.Nevydrží vůbec u ničeho,ani když s ní sedím u jednoho stolku a něco spolu děláme-nakonec zjistím,že si hraji já sama.Snad jedinně,když vařím,to je schopná i hodinu!stát u linky,dám jí brambor a ona si loupe,krájí-to je klid.Nebo když ji zaukoluji-vydělej nádobí z myčky,to odnes,to dones,vypni pračku-vydělej prádlo-no někdy si připadám,jako bych ji buzerovala.Jinak žádný zájem nemá.A zrovna tento týden má asi „své“ dny,jak já říkám-je naprosto neovladatelná.Dělá si co chce a má z nás srandu.
A jak jsem psala třeba o tom vybírání špíny mezi prstama na nohou.Mě napadlo,že to asi moc normální není,udělá mi třeba to,že jako dnes jedla párky a najednou si vzpoměla,že než se půjde sprchovat,tak si tu špínu musí vybrat…..
Radka
Představte si, můj kamarád studoval „multimédia“ na VŠ (a dnes se živí počítačovou grafikou a vším možným s tím příbuzným).
A snad celý jeden semestr probírali, jak člověk ty rituály v životě a pro život potřebuje, protože jinak by se zbláznil…
Ad vybírání špinky mezi prstíky – to byla i moje oblíbená zábava, tak kolem roku. Existuje spousta fotek mě na nočníku s tímto „zaměstnáním“.
A kupodivu – hyperaktivní si nepřipadám (ale zvažuji nějakou tu dys-…. Třeba mi to někdo potvrdí či vyvrátí, až půjdu na nějaké vyšetření s holčičkami…)
:oD
Rituály!
Ano! Naše záchrana. když se něco stále opakuje, je to jistota. Jenže svět se mění a vše nemůže zůstat stále stejné, a tak se konfliktům stejně nevyhnem.
Mykes-Radko,
ptala ses na sport.
Jirka chodil do fotbalu, teď chodí třetím rokem na judo. To mu sedí výborně. Jednoznačně mu to prospívá.
Jak se rozhodnete vy? Zajímá Martinu nějaký sport?
A co ji vůbec baví?
Ahoj Vladko.
No o tom kecání by se dalo polemizovat….
Ale jinak máš pravdu,asi to k tomu patří,tyhle děti mají své rituály a nedej bože,aby jim je někdo porušil.Já to zažila zrovna dnes ráno,když jsme měli jet na alergologii.Museli jsme vstát dřív,takže „některé“ věci bylo potřeba vypustit,aby se stihl autobus…No autobus se nestihl,protože „jsme se zasekly“ a nebylo hnutí.Nepomohlo nic,domlouvání prošení,slibování…Ještě,že byl tatínek doma,tak jsme sedly do auta.
Jo a zrovna ted,to je zajímavé,mám za sebou v řadě perfektně seřazené kostky a domino.Jo a ještě,než jsme šly po obědě spát,tak „jsme si“ musely vybrat špínu mezi prstama na nohách.To je taky takový náš rituál.
Radka
Když to tak čtu…
Ono to má i své dobré stránky. Terka má zřejmě ADHD zděděné po mně, i když já to něměla až tak silné. Ona ta nepozornost, roztržitost, je z toho důvodu, že mozek nedokáže vypnout. Já pořád na něco myslím, ale nedokážu vnímat kam dávám klíče a další „zbytečnosti“. Je to takový klidový režim. Ale jakmile se dostanu do stresu, myslí mi to jako nikdy a jsem schopná udělat práci za 4 lidi. Tohle vydržím pár dní, i týdnů a pak mám zase období útlumu – ale stačí jen týden (v období útlumu dělám tak za 3/4 člověka) 🙂 Musím říct, že jsem díky tomu celkem úspěšná v práci.
Takže ono všechno špatné je pro něco dobré 🙂
“ to nepíšu o tom celkovém neklidu,at se týká jakéhokoliv jídla,že?“
Terka, když jí nutím u jídla delší dobu sedět, tak raději nejí vůbec 🙁
Ahoj holky 🙂
Jsem se dloooouho nekoukala do zápisníčků 🙂 Jsem ráda, že tu někdo kecá o ADHD dětech, alespoň se člověk ve svém zoufalství zasměje….
Víte co by mě zajímalo? Terka má ADHD, ale nevím, jestli tohle s tím souvisí. Také vaše děti řadí do řady všechno co jim přijde pod ruku? Hračky, tužky, všechno? Také mají spoustu rituálů a když ho nemohou dokončit, spolehlivě dostanou hysterickej záchvat?
Já už delší dobu přemýšlím, jestli tohle nemá ještě jiný důvod…. My jsme koupily Carcassonne, skládají se tam kartičky krajiny jako puclíky a Terka místo aby hrála, tak se stará o kartičky, aby lícovali přesně na milimetr – což je nereálné na koberci, kde každou chvíli někdo něco posune. Já fakt nevím, jestli je to normální.
Ahoj Dášo.
Ví,že jsou si naše děti“trochu“ podobné,tak mě napadlo,četla jsem,není to dlouho nějaký článek,že tyhle děti mají sklony vynikat ve výtvarných činnostech nebo naopak ve sportu.Nepřemýšlela jsi o tom,orientovat Jirku na nějaký sport?Nebo nechodíte už do nějakého kroužku?Poměrně často nad tím přemýšlím,že bych ji někam zapsala,ale u nás je problém,poněvadž jsme na vesnici,že tady nic není,musela bych ji vozit do města.O tom sportovním jsem uvažovala už kvůli jejímu neustálému pohybu,třeba by se tam sklidnila a pak by doma nebyla tak divoká.Taky jsi psala o tom,že jak jsou ve školce,tak je to jako být přepnutý na usporný režim u počítače.Tam jsou v klidu a jakmile přijdou domů,je to děs.Tak nevím,jen ě to tak napadlo.
Radka