Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Také máte hyperaktivní dítko?
Ahojte všichni.
Nejsem nějaký velký „spisovatel“,ale řekla jsem si,že bych mohla založit zápisníček,který by se týkal nás všech,kteří se více či méně uspěšně potýkáme s výchovou svých dětí,kterým stanovili diagnózu hyperaktivity.Tak trochu mě k tomu „donutila“ naše Martina,která touto poruchou trpí.Nemyslím tady na nějaké lékařské rozbory,ale spíš na praktické rady,jak to všehno zvládnout,protože mi dáte určitě za pravdu,že výchova těchto dětí není vůbec jednoduchá.Věřím,že se najde spousta z vás,které mají třeba i usměvné příběhy a mohou je tu napsat a podělit se o ně s ostatníma.Tak jestli budete mít čas a chut,tak napište a já budu ráda,že v tom nejsme doma sami!
Radka
„No teda,Vladi,když jsem ten článek četla,tak jsem si říkala,jestli ty naše děcka nejsou příbuzní….“
Ani nevíš, jak mě to těší! :-))) To bude asi proto, že máme stejný typ „dva v jednom“ :-))
Jsem včera manželovi říkala, když se rozčiloval, že Terezka běhá po bytě a práská dveřma (Honzíček spí, to přece ona ví, to jí nemusíme vykládat), ať si z toho nic nedělá, že to je takový bonus „dva v jednom“ :-))
„Nesmí se u toho říct slovo honem“
Když bylo Terzce tak 4 roky, tak jsem s ní zkoušela jako závodit – kdo bude dřív… Tak výsledek byl, že ona se oblékala stejně rychle a já tudíž stále vítězila – a ona pokaždé plakala, že i ve školce je poslední a že to nikdy nezvládne a přišly jsme do školky o 1/2 hodiny dýl… Prostě místo aby se snažila, tak to předem vzdala. A nepomáhalo povzbuzování, ani slíbená odměna, ani rozčilování, nic.
Ona má nějakej blok, či co – já se na ní při oblékání nesmím dívat… A když jde třeba na záchod – na velkou, tak říká: „Mami, nevíš kam jdu, jo?“ A já jí musím ujistit, že nevím.
Tak si říkám, že by možná bylo dobré jí trochu zvednout sebedůvěru. Ale nevím jak. Chválím jí každý den za každou blbost. I používám věty typu: „To musíš být na sebe hrdá, že jsi se dokázala obléct tak rychle, viď?“
No teda,Vladi,když jsem ten článek četla,tak jsem si říkala,jestli ty naše děcka nejsou příbuzní….
Ruku má v obličeji neustále,když jsem jí ale chtěla dát sponku,aby furt nepohazovala vlasama,tak ani náhodou,to by pak s něma nemohla pohazovat…Když je nervózní nebo ji něco moc rozruší,nebo je unavená a potřebuje jakoby vypnout,alespon na chvíli,tak si strčí palec levé ruky do pusy,ukazováček do nosa,zavře oči a skloní hlavu na bok.
Ráno-říkám jí,že je natažená na péro-sedne na postel,už musím do školky řekne,ale oči má zalepené,to ale nevadí.Přesná trasa-kuchyn,na lince si vezme jídlo,cestou se staví na záchodě,snídaně leží přede dveřima.Pak se nají a začne si zpívat,u toho si vybírá tu špínu.Oblečení je hrůza.Sice ho musí mít na topení,ale než se obleče,upline půlhodina.Nesmí se u toho říct slovo honem-jinak je konec,zasekne se a hotovo,ikdyby jsi ji zašlapala do země,nepomůže to.Večer,než se jde spát,se musí překontrolovat,jestli má panenka natřepané peřinky,jestli je kočár přesně na svém místě,zbytek hraček taky,pak si jde zkontrolaovat toho pribináka,jestli s ním někdo nepohnul…
Tak bych mohla pokračovat.Prý z toho děti časem vyrostou,alespon částečně.Už aby,já už někdy fakt nemůžu.
Radka
Dášo :-)))) Dva v jednom, to jsi mě pobavila! :-)))
„To asi aby to odradilo ty, co si to nakonec raději rozmyslí, nebo co!“ Jo… Nebo co! Takhle dlouho jsem na žádné vyšetření nečekala… Za chvíli budou pořadníky!
Holky, tak koukám, že to máte doma hodně podobné, jen já to mám rozvrstvené mezi dvě děti (každé má něco), vy máte všechno v jednom. Dva v jednom. Dobrý bonus, ne? :o)
K těm tikům:
ty často patří k LMD a ADHD, obvykle z toho děti „vyrostou“ zároveň jako z ostatních příznaků. Někdy ovšem ne, a u našeho staršího syna se z toho pomalu vyvinula tiková porucha zvaná Tourettův syndrom. Má mírnější formu, přesto jsou období, kdy je to šílené, obtížné pro něj a okolí, ale to už patří do rukou psychiatra, kde jsou mmch. také 3-4 měsíční čekací doby. To asi aby to odradilo ty, co si to nakonec raději rozmyslí, nebo co!
Jo 🙂 A příprava postele spočívá v tom, že si srovná cca 20 plyšáků a panenek po obvodu postele, přičemž každá panenka MUSÍ mít svůj vlastní polštář a přikrývku!!! :-))
Radko a má Martina nějaké tiky? Terka často mrká a háže si vlasy dozadu rukou a otírá si obličej….A když je hodně nervní, tak žvýká papír, nebo cokoli, co jí přijde pod ruku – no a přitom běhá, nebo skáče po posteli 🙂
Taky si všechno napíšu. Já jsem se na 7.2. objednávala někdy v listopadu – koukám, že je to všude stejné.
U nás – ráno se Terezka musí nejprve napít a najíst, pak se dojde vyčůrat, já natáhnu budíka – má 10min na oblečení v pokoji, pak jde do koupelny (i s neoblečeným prádlem) a nesmí ven, dokud se neobleče – protože jinak se můžu s oblékáním rozloučit. Pokud tohle dodržíme, tak to ráno celkem zvládneme – je to mnou naučený rituál a v něm má svoje samostatné rituály. Samozřejmě oblékat si musí věci přesně po sobě, jak to má naučeno (ale já jí musím kontrolovat, je schopná sedět na záchodě a zpívat své písně hodinu), musí použít červený hřeben, červené obouvátko, já na ní nemůžu za celou dobu ani sahnout. Teď jí musím přeučit na to, že jí budu vlasy vzadu česat a dělat culíka – to budou tak 2 dny, než to bude schopná „vzít za své“.
Já si vždycky myslela, že to dělá schválně, aby zdržovala. Ale teď poslední dobou koukám, že ten pořádek – systém, tak nějak potřebuje k životu, že je na určitých věcech závislá (to je boj, když nemůžu najít červenej hřeben – to se musím nejprve zhluboka nadechnout a pak čekat, co přijde…) a že to dělá i v situacích, kdy to zdržuje jí – né mě.
Večer si hrajeme hru, pak se jde umýt, převlíct, pak čtu dvě kapitoly z knížky a pak jde spát… Když to z nějakého důvodu nejde (třeba se HOnzíček vzbudí), tak to je konec. Dokud se tohle prostě neodbude, neusne.
Jé holky,vy se mě hrozně pletete,já si vás budu muset nějak označit.
Já vím,že jsi to tak nemyslela,mě to došlo,až jsem to napsala,Vladi…..
O těch“jiných“ poruchách už mě to taky napadlo,tak jsem se na to chtěla jednou dětské zeptat,ale mám strach,aby neřekla,že Martinu pořád někam strkám….
K psycholožce máme jít taky,už mám doporučení od dětské,ale dnes mi to nebere a posledně mi říkala,že první termín až tak v březnu.Normálně si všechno napíšu a na všechno se jí zeptám,udělám si asi takovej seznam věcí,co Martina provozuje a tak,a vezmu jí i nějaké kresby ze školky.
Tak pak uvidím,co mi řekne.
Dnes jsem o těch rituálech říkala naší dětské,tak nechápala,když jsem jí říkala,že než jde spát,tak musí mít na ráno nachystaného pribináka-neustále na tom stejném místě,vedle toho položenou lžičku(jednou jsem ji podotýkám schválně uklidila-no to jsem neměla dělat!),na topení nachystané oblečení pořád ve stejném pořadí atd…mohla bych pokračovat do nekonečna.
Tak jsem zvědavá,co nám ta psycholožka řekne.
Radka
Jinak – předevčírem Terka po delší době prohrála ve hře. V ten moment jako když jí „cvakne“ – se smrtelně vážným výrazem vstala a napsala na papír „MÁMA, TÁTA, TEREZKA“ k nám namalovala hvězdičky a k sobě nic. Ptali jsme se jí co to je, řekla, že ona si žádnou hvězdičku nezaslouží, protože nedávala pozor, skákala po posteli a žvejkala balónek (tohle všechno jí vyčetl manžel při hře). Nehlo s ní nic – že jí máme rádi, že víme, že to nedělá schválně – nic. Šla spát s tím, že si nic nezaslouží. 🙁 Na otázku, jestli je smutná, tak odpověděla „Jsem smutná, mami jsem smutná? Já to nepoznám.“
Zkusila jsem trochu pročíst ten AS. No nevím. Terezka často reaguje neadekvátně – ale třeba pomáhá, když jí řeknu: „Já teď řeknu – jdeme se obléct a ty si začneš obékat kalhotky“ Tak když jí to takhle konkrétně řeknu, tak ona si opravdu začne oblékat kalhotky….
Mates – „kecání“ jsem nemyslela doslova :-))
Jinak jsem ráda, že máte stejné zkušenosti, trochu mě to uklidnilo. Já mám možnost porovnání Terezky se stejně starou holčičkou u nás ve vesnici a ta to má tak dokonale v hlavě srovnané, že mě z toho chytá občas depka :-((
Ještě jsem chtěla uvést na pravou míru to, že ve stresu jsem schopná pracovat za 4 – to jo, ale doma pak podlévám řízky jarem :-))) Prostě jako kdyby ten mozek začal fungovat až v tom stresu – jinak ne. :-))
Jo, vybírání mezi prsty provozuje Terka taky… pravidelně.
Vladi, díky za názor, jdeme k psycholožce 7.2. (čekací doba na vyšetření je 3 měsíce, to je celkem bomba), určitě jí na to upozorním.
Já bych se toho tak nebála, kdybych neviděla před sebou mého otce – protože ADHD by přece měla časem odeznít… Můj otec má svůj svět dodnes. Já neříkám, že má nějaký druh autismu, ale možná nějaké psychózy… Včera jsem spala u rodičů – jen takový malý příklad:
Můj otec slyšel v TV reklamu na actimel a jal se vysvětlovat Terezce význam vápníku v těle, ve světě, pak se dostal ke šnekům v moři, k tomu jak musí v hloubce snášet tlak x atmosfér a k tomu jim pomáhá, že tu vodu polykají, že se tlak vyrovnává, a že lidi zase z toho důvodu dýchají vzduch, z toho se pak dostal na to, že když lezou šneci, tak vytlačují maz a že tak lidi přišli na to, jak přemisťovat lodě…. A nikdo ho neposlouchal (protože já už nedokážu tohle vnímat, on takhle mluví 12hod denně a Terka? Napadlo by Vás tohle vykládát 6ti letému dítěti?) a on mluvil, dokud všichni z pokoje neodešli…. Vejšku vystudoval s červeným diplomem….A tenhle člověk léčí chřipku tik ťakem (smrtelně vážně)… A tvrdí, že moje mamka pochází z tatarského kmene… A že Terezka má záchvaty z toho, že není najedená (nevadí že právě dojedla) a další a další hesla… A svými závěry se v životě i řídí a má s tím značné problémy – i v práci.
Takže já se jen chci ujistit, jestli je to skutečně ADHD, aby to náhodou Terce nezůstalo 🙁
Tak to ADHD tam může být.