Diskutárna

Ahojte děvčata, tak jsem tu po sdlouhé době zas… Novinky z domova: byla jsem s Davidem na 5 leté prohlídce a on se u doktorky převedl ve všech svých nejlepších barvách, takže nás nakonec poslala k psycholožce která se specializuje na autistické děti, a ta zjistila, že David je kromě hyperaktivity ještě taky trochu autista. Přesněji se jedná o aspergerův syndrom. Více o něm se dá přečíst na dobromysl.cz. Dala mi za úkol si přečíst vše o této poruše a bohužel musím přiznat, že to na našeho Davida sedí téměř přesně. Také říkala, že to určitě nebude všechno, že přesnější diagnosu budeme znát až tak za 4 návštěvy, protože těch poruch je tolik a mnohdy jsou si podobné, že je ještě brzy určit přesně o kterou jde.Takže od příštího roku David bude chodit do speciálního centra pro tyto děti denně, do září jen na návštěvy několikrát týdně. Navíc mě přivedla na myšlenku zkusit osobního asistenta. Musím přiznat že by se mi taky trochu ulevilo, ale na druhou stranu si říkám, že to přece zvládnu i sama-když jsem to nějak zvládala do teď… No ještě to nechám uzrát… Změna nastalai u Natálky-už necvičíme-je na to už moc silná, dokonce už pomalu začínáme chodit za ruce-ovšem po špičkách (jako David), což není dobře. Zatím jí ale necháváme čas jestli se to srovná…pak to budem řešit… Takže asi tak je to teď u nás. Zajímá mě jak válčíte vy, tak už sem někdo napište taky noviny… Zatím ahojte…

Ahoj, Berounko, tak jsme byli dnes poprvé ve školce (byl jen 1. týden v lednu a asi tak do středy, pak už zas chřipka, po ní následoval zánět středního ucha,a pak jsem ho na týden vyexpedovala k dědovi a babičce do Jeseníku na ozdravný a výchovný pobyt). Kupodivu se nevrátil nemocný (začala jsem mu před 14 dny dávat kapky lichořeřišnice a Epam 7 na radu bylinářky a evidentně to zabírá!). Natálka je kupodivu taky zdravá (

taky kapem lichořeřišnici a Epam 7).Teď jí lezou stoličky jako houby po dešti, příští týden bude mít už 1 rok. David v únoru oslavil své 5. narozeniny. toto letí…. Opět nastal velký zlom v jejich chování a já začínám zjišťovat, že se Natálka začíná chovat hodně podobně jako David (mají třeba stejná stereotypní chování, stejné grimasy a z očí jim koukají stejní čerti). Je fakt, že David v jednom roce už chodil, kdežto Natynka se teprve pokouší o lezení.Na druhou stranu ona už začíná pěkně žvatlat a je jí celkem rozumět, což se o Davidovi nedá kolikrát říct ani teď. Před 14 dny jsme byli na logopedii a náš Davídek řekl za celou dobu paní doktorce jen ve dveřích Dobrý den a pak už nic. Mlčel a dělal ze sebe hlupáčka. Tak nás pozvlala na další kontrolu zas za měsíc a náš David se odmítá učit mluvit, nebo vlastně vůbec snažit se.. na to zvysoka kašle, když ho opravíme v normální mluvě tak než aby to zopakoval správně tak radši mlčí a neřekne nic. Komunikace začíná váznout a to není dobře. naopak si David v Jeseníku odpočinul od nás, my od něho a on se vrátil a šlape v celku dobře. Tím chci říct, že než se mu zas okoukáme tak i poslouchá co mu říkám. To co popisuješ s Vojtou, tak to je něco jako náš David v Jeseníku bez nás. Říkáme tu tomu „úsporný režim“ a dá se říct, že to přesně vystihuje chování v jiném prostředí-je to zkrátka anděl, chybí mu už jen ta svatozář.Potom ve známém prostředí si to vynahrazuje a je jak urvaný ze řetězu-podle toho co jsi popsala jsem to tak pochopila… U nás je cizí prostředí Jeseník, domácí pak školka a domov, |U Vás zřejmě je cizí prostředí asi školka, domov to domácí prostředí kde se cítí sebejistě. Vojta je uzavřený nebo se jen předvádí? (myslím před tou návštěvou). Pokud se stáhne do svého teritoria a vyvádí jak lev v kleci, tak bych řekla že ta návštěva mu vezme půdu pod nohama a on přechází do ofenzivy (David to taky dělal, ale tím že k nám jezdila třeba na víkend jeho o 3 roky starší sestřenice a hrála si sním, tak to nějak překonal a teď se ochotně dělí a naopak chce všechno všem ukázat, ovšem nesmí to být někdo koho vidí jen velmi málo, to se pak chová stejně jako tvůj Vojta.) Mít titul nejhorší matka roku a stále poslouchat jak máme nevychované děti,tak to je naše výsada, neboj, v pubertě to bude ještě horší…:-)

Vypravování do škoky jsme dnes po tak dlouhé době zvádli asi nejlípa za cvelou dobu co do školky chodí-teda myslím kromě úplně prvního týdne ve 3 letech, dnes sám vstával už kolem 6. hodiny (to jsem neměla moc radost-je to na mě brzo) a sám se oblékala dělal co jsem po něm chtěla a šlo to i bez řvaní a vztekání. Ale chválit nebudu, kdoví jak to bude zítra… V Jeseníku ho vedou k samostatnosti a to já velmi oceňuji a jsou taková babička s dědou k nezaplacení. Ovšem když jsme si pro něho přijeli, tak se náš Davča úplně změnil-návaly vzteku, odmlouvání, neposlouchání, zlobení. Tak to děláme my, bez nás je David úplně jiný-přesný opak. Babička mi říkala že na něho máme špatný vliv, že to jak zlobil jeden den s náma, to nenazlobil za celký týden bez nás . Takže si myslím, že náš David v Jeseníku zapne na úsporný režim a doma si to pak vynahradí.Zkus se zamyslet jak se chová Váš Vojta někde jinde, třeba u babiček nšbo když vy jste na návštěvě u někoho, kde to nezná, kde si není jistý…Pokud se chová taky tak uzavřeně jako při návštěvách u vás doma, tak je to od něj jen obranné gesto, nejlepší pak je když se to trochu vysvětlí těm ostatním dětem a drží se od něj dál, on potom až přijde na to že ho nikdo neohrožuje, tak přijde za těma dětma sám a bude si hrát s nima. David je sice do kolektivu hrrr, ale ve skutečnosti se bojí, taky když přijde někam do neznámého prostředí tak je uzavřemý, zaleze si do nějakého koutku a tam si hraje s jedním autem který si donesl s sebou. Jen tam kder si je jistý svým postavením, tam se projeví naplno-v dobrém i ve zlém.

Ahoj Berounko, díky za pozdrav. S Natálkou jsem to dotáhla až na týdenní pobyt v nemocnici, kam nás doktorka poslala protože nemoc vyústila v akutní angínu se 40 horečkama a čepy na mandlích byly vidět pouhým okem když otevřela pusu.Když jsme přišly z nemocnice po 8 dnech, tak byla po penicilinu a kapačce, protože ještě v nemocnici dostala virové střevní onemocnění-měla mít průjem, ale jelikož nic neztrávila a všechno vyzvracela tak měla zácpu-ale označeno to bylo jako průjmové onemocnění :-0. No nic, už jsme doma, ale kašlala až do včerejška, s tím, že jí v nemocnici neudělali to vyšetření o které obvodní žádala.

Co se psychologa týče-asi ti moc neporadím, nás poslala školka a tam mi stejně psyhcoložka neřekla nic co bych už nevěděla, a s trpělivostí na tom taky nejsem moc dobře, takže se nervujem oba. Co se manžela týče, tak to jsem již psala někdy dřív, že náš tatínek se v podstatě zůčastňuje výchovy minimálně, dokáže jen kritizovat jak je to děcko otřesné a já jak jsem děsná matka když ho nedokážu srovnat a chudáček má hysterické záchvaty z toho že mu vezmu hračky které si odmítá uklízet. Psycholog je v podstatě jen na to, že budeš mít papír na to že se s ním má zvláštně zacházet a většinou se i ten papír mine účinkem. Já se teda aspoň nesetkala s tím, že by mi doktorka poradila něco jiného než co už jsem zkusila sama z vlastního rozumu. Někde jsem četla že se dá ADHD léčit a je to sice dlouhodobé, ale většinou účinné. Já teda žádnou léčbu nezažila, jen mi bylo vždy porazeno choďte ven, zájmové kroužky, školka, kolektivní aktivity, hodně sportu, to mu pomůže a vám taky. Kdyby mi to neřekla tak to nevím, že…. Jak zvládat jeho vztek a agresivitu to mi neporadila-prý zůstaňte klidná, jenže já nedokážu zůstat klidná, když vidím jak se vzteká kvůli blbosti nebo jen tak, tak je to jako by do mě píchal šídlem a strašně mi vaří krev. Takže se neovládnu a řvu.Násilí užívám jen když už opravdu nevidím jiné východisko a ano, někdy také týrám své dítě- dám mu na zadek.Ona někdy jedna dobře mířená udělá víc než tisíc slov, o opaku mě nikdo nepřesvědčí, alespoň u mého syna, protože opravdu nemá význam mu něco vysvětlovat-on si z toho vysvětlování nic neodnese-ani to že když mu řeknu že to nikdy nesmí dělat, tak on jde stím že řekne jen „jo“, nebo něco podobnýho a za 5 minut to udělá znovu. Zjistila jsem ale že si to pamatuje že to má zakázané, přesto to udělá, nebo možná právě proto, to nevím. Pak když se ho zeptám proč to udělal když to nesmí tak se dočkám odpovědi ve smyslu „to mi přikázal můj dráček, nebo bubák“, nebo si vymyslí nějakou jinou věc „která mu řekne že nemá maminku poslouchat a udělat to“. Takže co se psychologa týče, nemůžu sloužit,nám pomoženo nebylo.Když mi doktorka řekla že má opožděnou grafomotoriku, tak mi nedokázala říct jak to zpravit, až vlastním hledáním jsem zjistila, že jsou nšjaké kurzy kde ukážou jak trénovat, ovšem není to zadarmo- stojí to 500 Kč za 6 lekcí. Super, šla bych do toho, ale co s malou po tu dobu? Nikdo mi ji nepohlídá, protože když mě nevidí tak ječí a ona má velmi vyvinuté hlasivky a vytrvalost kterou by jí leckdo záviděl. Takže co teď? Nic, vydržet a doufat že nezešílím a snažit se to dítě k něčemu dokopat aby se aspoń trochu snažil dohnat co mu nejde.Moc jsem tě nepovzbudila ,co….

Moc zdravím všechny.Je to mazec,co všechno my matky musíme zvládat na té naší „rodičovské dovolené“!Mému Vojtíkovi jsou skoro 4 roky a projevuje se podobně jako Vaše dítka.U psychologa jsme nebyli,manžel se k tomu staví skepticky a o ADHD nechce slyšet.Ani nevím,jestli se dozvím něco konstruktivního,nebo jen ještě prohloubím pocity o mé výchovné neschopnosti a poslouchat věty typu“Je potřeba být trpělivý a v klidu“pro mě nemá žádné východisko.Doporučil by mi někdo na jakou poradnu či psychologa se obrátit?

P.s.Ještě chci pozdravit Ovečku,jak popisuje,v tomhle duchu se to vyvyjelo i u nás(listopad a část prosince)

Ahoj Vladi. No máš pravdu v tom, že některé činnosti je lepší dělat bez dětí (návštěva poničky).Jak to tak popisuješ tak si to dovedu úplně živě představit-náš Davča by se choval úplně stejně Naštěstí já tyto sporty neprovozuji. Jsem z něj už pološílená, protože je od konce listopadu nemocný- má vytrvalý kašel(využívané 3 flašky antibiotik, hromady sirupů a pořád kašle). Za týden jdem na další kontrolu tak uvidíme. Malá je taky nemocná, jen o týden kratší dobu než David. Ona to má horší, protože jí nezabírá naprosto nic, David už se trochu zlepšil.Samozřejmě David nechodí do školky a o nějakých aktivitách venku nemůže být řeč, takže jsme pořád zavření doma a on už je z toho na palici a já z něho. Dneska za mnou chudák přišel s hláškou „maminko, Davídek se pokakal“ a já na to “ a jak se mu to stalo?“ A on mi odpověděl „víš bolelo ho bříško a chtěl si prdnout a pokakal se“ No já byla hotová, manža se culil jak nám to pěkně vylíčil, ale co jsou s ním za zážitky… No vrcholem všeho bylo když jsem ho poslala na záchod ať se dokaká na záchodě a pak ho osprchuju a on jak se vyslíkal a viděl tu mokrou skvrnku na slipech tak se začal nadavovat na zvracení. Přitom když byl malý tak mi líčil pokaděnou plenku po celé postýlce a vůbec mu nevadilo že má podělané i nohy a břicho…

Terezka je ve škole šikovná, to je dobře, Náš Davča má slabou grafomotoriku tak očekávám problémy s kreslením(ty má už teď) a s psaním.

Taky trávím většinu času tím, že hlídám Davida aby mi nepřizabil Natálku. Má ji rád, ale jak je už dlouho doma tak se v něm shromažďuje spousta energie a ventiluje ji agresivitou-nechce, ale ubližuje jí. Už zas vůbec neposlouchá, opět mu trvá všechno nekonečné hodiny a tak, prostě klasika co byla před školkou. Potřebuje ji jako sůl, taky potřebuje ven, a potřebuje se vyřádit, jenže doktorka řekla že musí mít šetřící režim-žádné běhání, skákání, cvičení, prostě nic. Tak si asi představíš jaké to pro nás oba je. Ještě takový detail-chodíme pozdě spát a celkem brzo vstáváme. U Davida mě to nepřekvapuje, ale horší je že už i Natálka. Adi má nějaké období nebo co, je jí 9 měsíců a chodí mi spát někdy až k půlnoci. Je to tím, že mi usne mezi 18-19 hodinou, ale proto aby za hodinu vstávala a hulákala až do pozdních hodin. Zkoušela jsem jí posunout režim a nutila ji nespat aby usla brzy, ale když mi nespalala večer tak celou dobu řvala a nakonec už byla tak otrávená že nechtěla ani jíst, ani mlíko, prostě totální depka a vztek. Ussnula jen o hodinu dřív, ale za to celou dou vytrvale řvala. Takže jsem ji radši nechala spát a trajdám s ní tak dlouho do noci. V noci už mi spí celou noc-jestli se teda 6-8 hodin spánku u mimina dá nazvat „spánek po celou noc“ Ráno vstane, napiije se ode mě trošku mlíka-já už víc než trošku nemám- převlečem, zacvičíme, vypije ještě 250ml umělého mlíka a jde spát do kočáru-jinak totiž přes den nespí- v postýlce jen v noci-jinak řve. Tak teď si to užívám s oběma dětma naplno-já taky celou dobu kašlu.

No nic, končím. Jsem ráda že se tu někdo taky ukáže a hlavně že se Terezce ve škole tak daří-myslím že i ty to vnímáš jako velký úspěch, že…

tak Zas někdy ahoj…